V okolních státech je běžné, že letoun spoluvlastní dva nebo tři podílníci, kteří sdílí náklady na pořízení letadla a jeho provoz. Je to trend, který si získává stále větší oblibu i u českých pilotů.
Základní myšlenka podílového vlastnictví je podělit se o vysoké náklady na pořízení a provoz letadla a létat za nákladovou cenu. Výhoda podílového vlastnictví je, že vlastníte pouze část letadla a hradíte pouze část nákladů spojených s provozem letadla, ale výhody máte téměř jako jediný majitel. Létáte za nákladové ceny a máte k dispozici své letadlo.
Myšlenka podílového vlastnictví inspirovala i vznik nového českého projektu PlaneShare.cz, kde najdete nabídku letadel, která jsou aktuálně k dispozici pro zakoupení podílu.
Projekt si klade za cíl propojit zájemce o nákup podílu na letadle s konkrétními letadly a pomoci budoucím majitelům celý proces jednoduše zrealizovat.
Do projektu se také mohou zapojit stávající majitelé letadel, kteří chtějí nabídnout podíl na svém letadle a získat tak část ceny letadla zpět a zároveň si snížit náklady na jeho provoz.
Jak vlastně podílové vlastnictví funguje
Myšlenkou podílového vlastnictví je podělit se o vysoké pořizovací a provozní náklady a létat za nízkou nákladovou cenu. Jeden majitel nikdy nevyužije 100 % kapacity letadla, takže nedává příliš velký smysl platit veškeré náklady za celý letoun. Na začátku podílové spolupráce tedy podílník zaplatí jen část ceny letadla a měsíčně hradí fixní náklady na provoz. Podle svých potřeb si pak letadlo rezervuje a létá za nákladové ceny.
Při představě spoluvlastnictví letadla s jinými majiteli asi mnoho lidí uvažuje mj. také o tom, zda to bude bez problémů fungovat, tedy zda nebude např. docházet k rozporům mezi podílníky o způsobu využití letadla nebo kvůli úhradě nákladů spojených s provozem. Tyto obavy se ale v praxi nenaplňují, a to z vícero důvodů.
Prvním je, že letectví přitahuje zejména pohodové lidi, kteří žijí v realitě, mají většinou už určité zkušenosti s provozem letadla a reálná očekávání. Podílové vlastnictví vnímají jako rozumný a efektivní způsob, jak vlastnit letadlo.
Dále také proto, že pravidla podílového vlastnictví letadla jsou jasně definována už na začátku, což většinou třeba dva kamarádi, kteří si prostě koupí letadlo napůl, zpravidla neudělají a problém pak nastává, když se ukáže, že oba měli od začátku zcela jiné představy ohledně partnerství.
Už tedy samotné přistoupení k podmínkám podílového vlastnictví je zárukou toho, že podílníci vědí, co od tohoto programu mohou očekávat a že s ním v této podobě také souhlasí.
Aby tato spolupráce spolehlivě fungovala, je tedy třeba si nastavit od začátku pravidla, podle nichž budou jednotliví majitelé využívat letadlo a řešit záležitosti kolem letadla. Základní pravidla a doporučení jsou rovněž k dispozici na webu služby PlaneShare. Zde najdete odpovědi na otázky, jak je řešen podíl na letadle z hlediska právního, kolik hodin a dnů bude mít spolumajitel letadlo k dispozici nebo třeba co nastane, bude-li více podílníků potřebovat letadlo ve stejný čas.
Existuje hned několik důvodů, proč stále více budoucích majitelů volí právě podílové vlastnictví letadla; jedním z nejsilnějších argumentů jsou snížené náklady na pořízení letadla a jeho provoz.
Cenově dostupné se pro podílníky stávají i nová a moderní letadla
Za cenu podílu ve zcela novém moderním letadle byste si možná sami nekoupili ani žádné staré letadlo, a pokud ano, stejně byste pak platili mnohonásobně vyšší náklady za údržbu a opravy, které souvisí s provozem staršího stroje. Navíc u 100 % podílu budou všechny náklady vždy jen na jediném majiteli.
Přehled o stavu letadla
Tento argument je pro piloty celkem pochopitelný: zná-li pilot přesnou historii letadla, bude určitě létat s větší jistotou a pocitem bezpečí. Navíc jako spoluvlastník rozhoduje o údržbě, pravidelných kontrolách a samotném provozu, má tak dokonalou kontrolu nad provozem letadla.
Hradíte pouze nákladové ceny
Kdo létá, tak rozumí: komerční ceny pronájmu letounů nejsou vůbec levnou záležitostí a zatěžují pilotovu peněženku mnohonásobně více, než je nutné. V případě podílového vlastnictví po zaplacení pořizovací ceny letadla se létá už jen za náklady.
Máte své vlastní letadlo
Toto není třeba nijak dlouze vysvětlovat. Jste zkrátka vlastníkem letadla a můžete ho používat přesně dle vašich potřeb, takže vzít si letadlo třeba na vícedenní let není v tomto případě žádný problém.
článek dobrý, ale z pohledu majitele dvou letadel C182 a PA-46 (vlastnil jsem postupně, ne najednou) je tu pár věcí, které řečeny nebyly. První věc je že roční náklady jsou pevné a variabilní, závislé na počtu nalétaných hodin. V těch fixních poplatcích bude určitě pojištění (roční pojistka je 250-310 tis. v závislosti na pokrytí), dále Jeppesen upgrade navigačních dat, hangár, technické prohlídky u pístových motorů 50, 100, 200 hodin a roční, osvědčení o letové způsobilosti a pár dalších drobností. V variabilních nákladech především palivo (zhruba 40-45% celkových nákladů) navigační, přistávací a parkovací poplatky, nové díly při prohlídkách a samozřejmě si majitel musí započítat do letové hodiny resurs minimálně vrtule (vyhřívaná, stavitelná = 12-16 tis. euro), a motoru. To jsou věci a platby, které si leckdy pilot, jenž si letadlo půjčuje ani nevybaví. A ta hlavní nevýhoda ? Vidím dvě, předně v zimě se moc nelítá a v létě by lítali všichni :-) takže chcete letět na dovolenou, být 2 týdny u moře a ejhle. Letadlo stojí třeba na LGIR 2 týdny a v podstatě nelítá. Jednomu majiteli to je jedno, třem majitelům to už jedno být nemusí.. Dalčí věc je, že čím výkonnější pístové letadlo, tím náchylnější k poškození motoru nesprávným používáním během letu ve vysokých hladinách a zejména při klesání, ochuzování směsi atd. Popraskané válce, pístové kroužky atd. nejsou vůbec levnou záležitostí. Jeden si to hlídá, ale když budeme tři ?? Samozřejmě, že např. PA-46 má záznamovou kartu, kde je úplně všechno, teploty válců, turba, výfukových plynů atd... Věta " Navíc jako spoluvlastník rozhoduje o údržbě, pravidelných kontrolách a samotném provozu, má tak dokonalou kontrolu nad provozem letadla" je trochu nepřesná. O údržbě sice rozhodovat můžete, ale především je daná výrobcem letadla, co se kdy mění, po kolika hodinách letových nebo po jaké době časové. Jinak jste bez Osvědčení o let. způsobilosti, není-li servis řádně proveden. Klasický případ jsou pneu na podvozku, kdy jeden řekne to je ještě dobrý, zatímco druhý by je vyměnil. Ono praslá pneu na podvozku někde ve Španělsku se fakt hodně prodraží a vylepší vám to dovolenou na maximum :-) Tkže výměna, ano, ne ?? Zkrátka . při podílovém spoluvlastnictví nečekejte výhody, jako byste to letadlo měli jen pro sebe. A pokud máte letadlo pouze pro sebe, je to megasuper - ale zaplatíte si to :-)
Další problem muže nastat v okamžiku, kdy se jeden ze tři bude chtít podílu zbavit. To muže byt v případě spoluvlastnictví téměř nemožné, resp. musí se sejít velké množství faktorů, aby se prodej dal uskutečnit.
správně řečeno.když to není moje, lidská přirozenost říká, že se k tomu budu chovat jako hovado.
Takže pronájem za suchou hodinu znamená, že každý letí za ten nejvyšší peak EGT, ale pokud eroplán nemá egm a seřízenou detekci, a ten nájemce se o to nestará, ...tak to holt utavíme,, protože každý litřík se počítá..
takže na 8 hodinách z ČR do křovácka (croatia) a zpětzt se sice v suché ceně ušetřilo 16 tilrů avgass, ale poškozeí motoru na oopravdu suché směsi se hned tak neprojeví
a co si pak na někom vezmeš půl roku po tom, cos tomu blbovi půjčil eroplán, když ti v servisu řeknou, že máš propálené ventily???
RE: vlastnictví a podíl - upalene ventily za usetrene palivo
20.02.2023 v 19:47
Dob
Ne vsechny motory litaji ROP - Rich of Peak tedy chlazeni bohatosti - prebytkem paliva jako Lycomingy.
Cirrusy s Continentaly litaji na LOP - Lean of Peak a čím víc ochudíte tím víc se motor chladí vzduchem a i ztrácí na výkonu (cca 5% od PEAK EGT/CHT) takže ventily nespálíte ochuzením v cesťáku určitě. Lítejte s modernímyletadly ...
Letectví je jeden z mála oborů lidské činnosti, kde je úplná sociální spravedlnost. Chudý člověk, pokud chce létat by si měl letadélko půjčit. Pokud má malý měsíční oříjem, někde pod cca 200 tisíc Kč, vlastnictví letadélka ho odrovná. Letadélko by tedy meěl koupit někdo bohatý. Pokud chce letadélko opravdu na cestování a ne něco jako kabriolet se krerým vyrazí třikrát za rok kolem obchoďáku za extra slunečného dne, tak potom má letadélku turbínu, přetlakování, a pilot musí mít licenci a typovku v součtu minimálně za skoro 3 miliony a majitel si s letadélkem většinou ani nepolétá, protože takovou licenci si bohatý a tedy časově vytížený nezvládne z časových důvodů udělat. Takže s letadélkem lítají chudí, mladí kluci co jsou v kondici a tu drahou licenci nějak upinkali a mají ji. Absolutní sociální spravedlnost. Jako když si bohatý chlap pořídí luxusní mladou manželku. Majitel platí údržbu a všechny náklady na hangárování, provoz a servis a rajtují na tom mladí chudí kluci v kondici, co to zvládnou uřídit a dokážou to využít na maximum.
Spoluvlastnictví letadla není přece nic nového. Říká se tomu aeroklub. A jeho výhody i nevýhody jsou známé.
Vlastní letadlo pro zábavu si člověk kupuje z peněz které nepotřebuje. Pokud po něm tak moc touží, ale nemá na něj, je lepší si ho půjčovat. Protože jedinou reálnou výhodou vlastnictví letadla je, že mohu letět kdy chci, kam chci a na jak dlouho chci a taky vím, jak je s mým strojem zacházeno. Mám-li letadlo s někým dohromady všech těchto výhod se zříkám a zbývá jen sáhodlouhý seznam drahých nevýhod.