Již v dubnu minulého roku šokoval britský farmář a letecký fanda David Cundall zprávou, že získal informace o 120 spitfirech z druhé světové války, které leží zakopané v bednách na několika místech v Barmě (oficiálně Svazová republika Myanmar - pozn. red.). Po několik měsíců nebylo o Cundallovi a jeho týmu slyšet. Před několika dny ovšem britská média informovala o pokrocích v pátrání po historických strojích.
Cundall a jeho tým nyní kopou ve městě Myitkyina, které je centrum oblasti Kačjin. Zde by mělo být ukryto 18 strojů. Výzkumníci zatím objevili první bednu a podařilo se jim dovnitř umístit malou kameru. Zatím není jasné, jestli skutečně nalezli historickou stíhačku či nikoliv. Bedna je zaplavena bahnitou vodou a na snímcích není možné rozeznat její obsah. Pokud se podaří vodu odčerpat, budou práce pokračovat.
Dalších 36 letadel má být ukryto pod mezinárodním letištěm v Rangúnu a blíže neurčený počet strojů se má ukrývat i ve městě Meiktila.
S Cundallem na záchraně strojů spolupracují nejen vědci z univerzity z anglického Leedsu a letečtí nadšenci, ale i 91letý válečný veterán Stanley Coombe, který byl očitým svědkem zakopávání spitfirů na konci druhé světové války. Ač se může zdát neobvyklé, že vojáci letouny zakopávali do země v dřevěných bednách, podle historiků to byl na konci války běžný způsob ukládání přebytečného vojenského materiálu.
Válečný veterán Stanley Coombe
I po téměř sedmdesáti letech je pravděpodobné, že vykopané stíhačky budou ve velmi dobrém stavu. Jednalo se totiž o tehdy nové stroje, zabalené do ochranného podehtovaného papíru a uložené do zmiňovaných dřevěných beden. Nyní je po světě letuschopných 40 až 50 spitfirů různých verzí. Pokud by se podařilo zachránit alespoň část strojů uložených v Barmě, významně by se rozrostly počty těchto krásných a nezaměnitelných válečníků minulého tisíciletí.
