Letoun Aero L-29 Delfín, který byl vyvinut jako náhrada za pístové cvičné letouny československého, ale i sovětského letectva, se stal prvním proudovým letounem československé provenience. Vývoj tohoto letounu začal v roce 1955, a první prototyp byl dokončen v prosinci 1958, kdy probíhaly statické zkoušky na prvním prototypu. První let L-29 se uskutečnil právě 5. dubna 1959 s druhým postaveným exemplářem, poháněným britským motorem Bristol Siddelley Viper. Až v roce 1960 byl do letounu nainstalován tehdy nový český motor s označením Motorlet M-701. Kromě této změny se prototyp od sériové verze lišil také pitotovou trubicí na kořeni vertikální ocasní plochy a přistávacím reflektorem v přední části letounu. Letoun dostal v rámci NATO kódové označení Maya. L-29 byl navržen jako univerzální stroj, který měl sloužit nejen pro výcvik pilotů, ale i pro různé vojenské účely, včetně operování na nezpevněných přistávacích plochách.
Provoz L-29 v československém letectvu trval více než dvě desetiletí. Letoun měl přetlakovou kabinu se synchronizovanými vystřelovacími sedadly, což zajišťovalo bezpečnost posádky v krizových situacích. Přední kryt kabiny se odklápěl do strany, zatímco zadní se odsouval dozadu. Tento design umožňoval snadný přístup do kokpitu. Jak již bylo zmíněno, Delfín byl schopen operovat z různých typů povrchů, včetně travnatých, písčitých a podmáčených ploch, což z něj činilo flexibilní stroj vhodný pro různé výcvikové a bojové scénáře. Výzbroj tvořil zaměřovač s fotokulometem ASP-3MN/U, a na křídelní závěsníky (pylony) o nosnosti 100 kg bylo možné zavěsit rakety, kulomety ráže 7,62 mm nebo cvičné i ostré pumy. Tato kombinace vlastností umožnila L-29 nejen efektivní výcvik, ale právě také nácvik bojových operací.
V roce 1961 se „devětadvacítka“ stala vítězem mezinárodní soutěže o standardní cvičný letoun pro země Varšavské smlouvy. V soutěži porazila polský TS-11 Iskra a sovětský Jak-30, přičemž výjimkou bylo právě Polsko, které pokračovalo v používání Iskry. Soutěž se konala na letišti v Moninu v Sovětském svazu, kde TS-11 vykazoval vyšší přistávací rychlost a velkou citlivost v řízení, což ho činilo méně vhodným pro výcvik. L-29 se ukázala jako ideální volba pro výcvik pilotů díky své jednoduchosti v řízení a obsluze při startu i přistání, lepšímu výhledu z kabiny a možnosti nést zbraně. Do roku 1974, kdy skončila výroba, bylo vyrobeno celkem 3 665 kusů Delfína, z nichž dvě třetiny byly dodány do Sovětského svazu. L-29 se tak stala jedním z nejrozšířenějších cvičných letounů v zemích tehdejšího východního bloku.
Po šedesáti šesti letech od svého prvního záletu zůstává Aero L-29 Delfín stále symbolem československého letectví. I po ukončení sériové výroby a vyřazení z aktivní služby zůstává tento letoun cenným historickým dědictvím. Několik exemplářů tohoto legendárního stroje je stále v provozu, a to nejen v muzeích, ale také u soukromých sběratelů a leteckých nadšenců, kteří se o ně starají a využívají je k historickým ukázkám a leteckým přehlídkám na nejrůznějších leteckých dnech. Zajímavostí je například nedávná modernizace jednoho kusu v USA, kdy tamní inženýři nainstalovali do systémů letadla software s umělou inteligencí, který zajišťuje autonomní řízení (obdobně jako u dronů a jiných bezpilotních systémů). Pilot tak řídí z jiné stíhačky onu L-29, ve které však nikdo nesedí. Testuje se tak možnost využití stíhacích letounů jako doplněk konvenčních dronů. Pokud patříte mezi skalní fanoušky Delfínů, možností jsou také seznamovací adrenalinové lety, které se uskutečňují jak v ČR, tak na Slovensku. Cena se pohybuje v desítkách tisíc korun a pytlíky s sebou! Ostatně i dnes se letoun těší velkému uznání mezi leteckými odborníky a je považován za jednu z nejvýznamnějších československých leteckých konstrukcí, která v historii výcviku pilotů zanechala nezaměnitelný otisk. Věříme, že to tak bude i nadále.
Zdroje: Portál E15, Ministerstvo obrany ČR, Muzeum Kunovice
