Twin Star parkuje na Ruzyni. Karel bydlí kus za Prahou. Po víkendu v Blaníku se mi nějak prudce do letadla nechce, ale příležitost se musí využít. Jedeme ranní pražskou špičkou, metr po metru a začínám Karla obdivovat. Je tak jistý, že všechno stihneme, že dává přednosti na všech přechodech, jede velmi opatrně a předpisově. Jsem nervózní za něj, protože vím, že musíme být v Mnichově na čas. A ten neúprosně běží. Na starém letišti procházíme pasovou a osobní kontrolou do malé místnosti, kde Karlík kontroluje počasí, zda máme přidělený slot, plánek podal již včera, srovnává si potřebné papíry, mapy co vypadají jako krejčovské střihy, ukazuje mi plánek cílového letiště, ve kterém se vůbec nevyznám. Dvacet minut před plánovaným vzletem jedeme k letadlu, kontrolujeme stav oleje, předletová prohlídka, ohříváme motory. Několik minut před vzletem přijíždí cestující, které vezeme. To už Karel ladí frekvence, poslouchá ATIS. Znovu spouštíme a pojížděním na dráhu. Náš let začíná.
Povolení na dráhu a vzlet, plné plyny přesně v plánovaném čase. Jak to ten kluk dělá? Nevím, nakolik to byla rutina nebo náhoda. Během stoupání prolétáváme oblačností a po odletové trati v hladině 80 zapínáme autopilota. Jsme nad mraky, je ráno, Twin Star vykračuje 160 kt a začíná se mi to líbit.Po předvolených frekvencích střídáme dispečery a dispečerky, když se blížíme k hranicím, mezi mraky identifikuji známá místa. Karel přepíná obrazovky na palubní desce. Vypovídací schopnost a rozlišení je dokonalá. I já se postupně začínám orientovat v číslech a symbolech. Jen ta představivost v mílích, knotech, feetech je značně rozhozená. Po přeletu Dunaje zažíná být na frekvenci živo. Mnichovské letiště je obrovské a dává to znát.
Co stačím sledovat ve sluchátkách, v krátkých časových intervalech dostáváme nové a nové meze povolení. Klesáme, točíme, klesáme. Zprava nás přelétává obrovský Airbus. Karel hlásí dráhu v dohledu. Hledám a hledám, až nacházím. Airbus je veden na levou 26, my na pravou 26. Je zvláštní, že jsme téměř stejně rychlí. Fotím jako o závod. To ještě nemám tušení, že v tomto okamžiku obrázková reportáž končí pro nějakou závadu foťáku. Všechny německé obrázky jsou totálně rozostřené.
Přistání jako do peřin, opouštíme dráhu plnou černé gumy a pro mne začíná nový svět. Čáry oranžové, žluté, modré, od někud nikam. V dohledu doprovodné auto, vede nás na stojánku. Star utichá, pasováci nic nechtějí, loučíme se s cestujícími. Jsme tu opět na čas. Asi to tak má být. Nový svět jsou roztodivné typy a množství velkých letadel, které by náš drobeček hravě podjel. Letadla pojíždí tím bludištěm, dávají si přednost s autobusy a jinými dopravními prostředky. Začíná být teplo od obrovské betonové plochy. Tak jdeme na ty klobásy.
V letištním baru je příjemně. Jíme tu specialitu a konečně máme trochu času pokecat. Do odletu zpět máme asi půl hodiny. Snažím se vyzvědět co nejvíce o limitech pro přistání, nouzových postupech, běžné provozní údržbě letadla. Čas ale neúprosně běží.
Německá důslednost je znát při osobní prohlídce. Karla zkoumají detektorem, o mě nějak nemají zájem, rám ani nepípl.Vědí, že už jsem neškodný. Tak nás vezou k letadlu. Po krátké korespondenci čekáme na povolení k pojíždění. Když už se začínám domnívat, že na nás zapomněli, nebo že náš drobek je na obtíž velkým kafemlejnkům, je nám na vyhřátém betonu horko. Karel spouští jeden motor, to kvůli dobíjení. Konečně se ozve dispečer. Rychlé úkony, pojíždíme opět bludištěm. Před námi se sunou mnohatunové kolosy, jsme pro vzlet čtvrtí. Dispečer nás posílá na vyčkávací místo dráhy 26 levá, ty větší posouvá dál a dál.
Konečně se Twin Star dere do vzduchu. Je to obdivuhodné zrychlení a stoupání jako na navijáku. Loučíme se s Mnichovem a stoupáme, tentokrát po jiné trati, směr Praha. V letové hladině 90 mi Karlík půjčuje Stára. Tak zírám střídavě do té obrazovky, občas ven na vrcholky houstnoucích kumulů. Držet trať je podle GPS snadné. Horší je držet hladinu. Kdykoli se dívám ven, nacházím letadlo o 100 stop výše. Dovažuji, ale je to rukama. Tak asi dvacet minut odpracovávám svoji přítomnost místo autopilota. Je to pro nezkušeného intenzivní práce. Celý let autopilot odpočívá.
Před vstupem do oblačnosti velmi rád přenechávám řízení Karlovi. Už jsme nad naší republikou. Vstupujeme do bělostného mraku, snad jediného, přesahujícího naši hladinu. Turbulence značná, letadlem to cloumá, namokneme. V šedi mraku nejsme nijak dlouho, opět slunce a domů jen skok. Tak další frekvence, předávají si nás a vstupujeme do TMA Praha.
Pak už to byla klasická práce. Ještě musím poznamenat, že pražské pojížděčky na rozdíl od těch mnichovských drncají. Je po poledni a na Ruzyni klid a mír. Odkládáme letadlo na stojánku. Jsem po tom krátkém letu podle přístrojů docela unaven.
Bavorské klobásy doporučuji. Twin Stara taky a doufám, že budu moci majitelům tento zážitek brzy vynahradit na palubě Blaníka.
Něco málo o Karlovi:
Je to bývalý plachtař …
Něco málo o letadle:
Délka vzletu (50ft překážka) - 530 m
Rychlost stoupání u hladiny moře - 5,8 m/s
Dostup - 5486 m
Maximální rychlost - 359 km/hod KIAS
Cestovní rychlost 50% výkon v 18000ft - 250km/hod
Spotřeba paliva - 27 lt/hod
Cestovní rychlost 90% výkon v 10.000ft - 304km/hod
Spotřeba paliva – 44 l/hod
Dolet 60% výkon v 10000ft:
Standardní nádrž - 1661km
S přídavnou nádrží - 2361km
Prázdná váha - 1260kg
Max. startovní váha - 1785kg
Obsah nádrží standard/ s přídavnými nádržemi - 197lt/280lt
