Informace o blíže nespecifikovaných problémech, které Lunu-25 ve vesmíru potkaly, se objevily už v sobotu. Původně měla sonda v neděli 20. srpna provést korekci pro přesun na dráhu potřebnou pro přistání poblíže kráteru Boguslavskij u jižního pólu Měsíce. Při korekčním zážehu došlo k delší práci raketových motorů a prudkému snížení orbity.
Teoretický problém spočívá totiž v tom, že jestliže chceme těleso jako je sonda připravit k měkkému přistání, je potřeba ji z kruhové orbity umělé družice přesunout na eliptickou. V případě Luny 25 z orbity ve výšce cca 100 km na dráhu s perigeem 18 km. Stanici bylo třeba přibrzdit, obrátit motory proti směru letu a zažehnout je. Což se zřejmě stalo. Ale...
Kde je zakopaný pes?
Roskosmos uvedl, že parametry dráhy byly po korekci tak zásadně odlišné, že se v jejich důsledku Luna 25 zřítila na povrch Měsíce.
Nyní přicházejí podrobnější informace a situace se vyhodnocuje.
Podle sobotního prohlášení Roskosmosu (19. srpna) došlo na palubě automatické stanice k nouzové situaci, která neumožnila provést manévr se specifickými parametry. To bylo následováno 20. srpna dodatečným vysvětlením, že přerušení signálu přišlo ve 14:57 moskevského času (7:57 EDT, 1157 UTC) a že nápravná opatření 19. a 20. srpna se ukázala jako neúspěšná.
„Podle výsledků předběžné analýzy se kvůli odchylce skutečných parametrů impulsu (zaslaného z řídícího střediska?) od vypočtených přepnul řídící systém na neprojektovanou oběžnou dráhu a těleso přestalo existovat v důsledku kolize s měsíčním povrchem,“ uvedl Roskosmos v neděli 20. 8. Objevily se pak nepotvrzené informace, že sobotní zážeh ve 13:10 trval 1,5krát déle než měl, což odpovídá délce 1,5 až 1,6násobku propočtené nominální hodnoty.
Není tedy jasné, z jakého důvodu dostala automatika chybný pokyn – stejně jako není jisté, co vlastně „speciálně vytvořená meziresortní komise“ objasní. Z uvedených neoficiálních informací lze totiž soudit, že operátoři v řídícím středisku se jaksi přehmátli a vyslali chybný pokyn. Což bohužel není v sovětském/ruském kosmickém programu nic nového. Svého času tak např. dostali v létě 1985 mimo letový provoz i orbitální stanici Saljut 7 a v zásadě ji učinili neovladatelnou (tzv. zmrzlá či mrtvá stanice).
Ani ruský tisk nečekal na oficiální zprávu Roskosmosu jak a proč Luna 25 havarovala a web Argumnety i Fakty položil několik základních otázek členu Ruské akademie kosmonautiky Ciolkovského a poradci Roskosmosu Igoru Marininovi. Především – co se mohlo stát s Lunou 25?
Ten definoval tři varianty:
- střet s meteoritem, když sonda procházela rojem Perseid, a detekovala jeden úder mikrometeoritu, což označil za nepravděpodobné
- programová chyba při komunikaci se sondou (sic!)
- ztráta orientace sondy a tedy i spojení (což by mělo jít podle něj napravit)
Zcela pak vyloučil úmyslné poškození sondy cizím (nepřátelským) tělesem, o čemž se také na sociálních sítích Rusku spekulovalo. Naopak vešlo ve známost, že šéf NASA Bill Nelson popřál po startu Luny 25 Rusům úspěch.
Milník ruského lunárního programu
Připomeňme si, že Luna-25 odstartovala 10. srpna a už 13. srpna poslala své první fotografie z vesmíru zpět na Zemi, včetně selfie s Měsícem a Zemí v pozadí. Mise rychle dosáhla oběžné dráhy Měsíce, což Roskosmos oznámil 16. srpna.
Vybranou primární přistávací zónou sondy byla oblast nazývaná kráter Boguslavsky, ale k dispozici byla také dvě záložní místa: jihozápadně od kráteru Manzini a jižně od kráteru Pentland A.
Kromě hledání vodního ledu patřily k hlavním vědeckým cílům Luny 25 výzkum lunární půdy-regolitu, zkoumání řídké měsíční atmosféry a testování technologie pro budoucí přistání na Měsíci. Ovšem tímto letem chtěl ruský kosmický program také ujistit svět o své nezávislosti na technologické pomoci Evropy či USA.
Luna-25 tak měla být pro Rusko významným kosmickým milníkem. Poslední měsíční sondou ze země byla Luna-24 v roce 1976, kdy bylo Rusko ještě součástí Sovětského svazu. Tato sonda přistála v měsíčním Moři krizí (Mare Crisium) a dopravila vzorek zpět na Zemi, několik let po posledním přistání člověka na Měsíci NASA v roce 1972. Luna-25 měla přistát poblíž jižního pólu Měsíce, kde měla strávit jeden pozemský rok hledáním vodního ledu a prováděním řady vědeckých výzkumů.
Ztráta Luny-25 by mohla být velkou ranou pro ruské plány na další mise na Měsíc a zejména v úsilí o vytvoření stálé lunární základny ILRS ve spolupráci s Čínou. Roskosmos plánoval následovat Lunu-25 s lunárním orbiterem nazvaným Luna-26 a pak dalšími dvě přistávacími sondami, viz Luna-27, s vrtnou soupravu na měsíční povrch; a Lunou 28, pro sběr a návrat vzorků z polárních oblastí Měsíce na Zemi (podrobněji v našem článku Rusko se vrací na Měsíc z 15. srpna). Tyto plánované mise na Měsíc budou pravděpodobně zpožděny kvůli selhání Luny-25.
Ta byla nejen opožděna, ale je smutným výsledkem snažení ruských konstruktérů a vědců v posledních třiceti letech, zejména po rozpadu SSSR. A Rusko tento úspěch také velmi potřebovalo kvůli probíhající válce na Ukrajině, aby ukázalo nezávislost na spolupráci s ESA či NASA, tj. na západních technologiích i sankcích. Místo propagandisticky využitelného úspěchu přišel úder do hlavy.
Není od věci povzdech jednoho z diskutujíc na webu Kosmonautix, který napsal: "Očekávané se stalo skutečností, gratulace protivzdušné obraně Měsíce!
Jinak je hodně smutné, kam se zřítil kdysi slavný kosmický program kdysi mocné říše."
Ještě jedna sonda v sázce
Zatímco Luna-25 tento týden usilovala o přistání na Měsíci, Indie uvedla, že její přistávací modul je stále na cestě k tomu, aby se dosáhl povrchu Měsíce.
V prohlášení z 20. srpna Indická organizace pro výzkum vesmíru (ISRO) uvedla, že její přistávací modul mise Chandrayaan-3 se pokusí o měkké přistání 23. srpna v 18:04 IST (8:04 EDT, 1204 UTC). To by znamenalo první úspěšné přistání Indie na Měsíci, a první na jižním pólu. Pokud vše půjde dobře. Její předchozí mise Chandrayaan-2 havarovala 6. září 2019 kvůli problému se softwarem.
