S kapitánem, dnes už majorem českého vojenského letectva Alešem Svobodou, kandidátem na kosmický let, se čtenáři Aerowebu mohli seznámit už v lednu v 17. Hangáru Standy Vojtíška krátce poté, co vešlo ve známost jeho zařazení do záložního týmu astronautů Evropské kosmické agentury. Tehdy ale všechna jeho mediální vystoupení končila otazníkem: má vůbec český stíhač, byť se prosadil v tvrdé konkurenci 22 tisíc uchazečů reálnou šanci na kosmický let?
Ano, před půl rokem to byla víceméně akademická otázka, sám Svoboda uznával, že být záložákem evropského astro týmu ještě neznamená, že vůbec poletí. Nyní se však objevila šance vyhnout se osudu záložníků, jako jsou např. Oldřich Pelčák po letu Vladimíra Remka či Michal Fulier na Slovensku po letu Ivana Belly.
Šance se nazývá Axiom Space. Soukromá texaská společnost, která ve spolupráci se SpaceX a NASA vyslala na Mezinárodní kosmickou stanici už dvě komerční výpravy – Ax-1v polovině dubna loňského roku a Ax-2 letos koncem května, i se dvěma Saudskými astronauty. Mimochodem – každý za svůj let do vesmíru zaplatil 55 milionů dolarů...
Nyní společnost Axiom nabídla několika evropským státům možnost vyslat v rámci dalších dvou misí na ISS svého astronauta. Pro Českou republiku to znamená šanci mít v kosmu po prvním evropském kosmonautovi Vladimíru Remkovi (letěl už před 45 roky!) kosmonauta/astronauta č. 2. Jeho jméno snad není potřeba na Aerowebu znovu připomínat: Aleš Svoboda. Tento mladý muž (1986) přes svoji vytíženost okamžitě souhlasil s rozhovorem, abychom probrali současný vývoj jeho kosmické šance.
Pane majore, delší dobu se o vás hovoří jako o možném 2. českém kosmonautovi/astronautovi. Po zařazení do rezervního týmu astronautů ESA, což je samo o sobě velkým úspěchem, se objevila šance nebýt pouhým čekatelem na let do vesmíru, zřejmě na ISS. Americká soukromá společnost Axiom Space z Houstonu nabízí volná křesla v Crew Dragonu pro svoje komerční mise Ax-3 a Ax-4 a tak pro vás vznikla možnost startovat už příští rok.
Jaký to je pocit, když víte, že takový let je téměř na dosah?
Rezervní tým astronautů ESA nevznikl proto, abychom čekali, až si někdo zlomí nohu. Vznikl proto, aby i menší státy, které do ESA nepřispívají tolika penězi, mohly mít možnost účastnit se programu pilotovaných letů, např. misí na ISS, a to i díky letovým příležitostem jako jsou právě mise společnosti Axiom Space. Pocit je to samozřejmě velice dobrý, protože je to důkaz, že tento nový koncept, který ESA vytvořila, má velmi reálné základy a není to jen nějaká teorie.
Aleš Svoboda (1986)
- 2005 - Základní výcvik AČR (pilotem od 2008)
- 2010 - Magisterský titul (obor Dopravní inženýrství, Univerzita Pardubice)
- 2013 - Absolvoval mezinárodní školu a školu pro důstojníky letek na Air University of the United States Air Force v Alabamě
- 2017 - Doktorandský titul (obor Vojenské technologie, Univerzita obrany v Brně)
- 2019 - 2021 - Velitel pohotovosti rychlé reakce protivzdušné obrany NATO, 211. taktická letka v Čáslavi
Když odhlédneme od financí, uvědomuje si dnešní šanci letět v rámci soukromé mise americké společnosti Axiom Space velení armády a vláda ČR?
Šance organizovat „Českou národní misi“ se nemusí opakovat, protože v ESA nejste tak říkajíc ani na čekačce. Tam záleží nejen na osobnosti astronauta, ale záleží i na finančním, vědeckém, či technologickém vkladu státu do programů ESA a tam mají státy jako Francie, Itálie a Německo daleko větší páky...
Velení armády i nejvyšší představitelé ministerstva obrany si velice dobře uvědomují, že se jedná o unikátní příležitost. A to nejen pro mě, já jsem jako potenciální astronaut jen tou špičkou ledovce. Zejména je to šance pro napojení naší akademické sféry na špičkové mezinárodní projekty, pro otestování nových technologií našich firem a provedení experimentů, ať už ryze českých nebo právě v rámci mezinárodní spolupráce. Také je to příležitost pro popularizaci vědních a technických oborů a pro zapojení studentů základních a středních škol. Z čistě praktického pohledu je možná největším benefitem obrovská globální propagace naší země, našich škol a také podniků (zvýrazněno redakcí). Ať už těch, které by se zapojily přímo do náplně mise, či těch, které by se rozhodly misi sponzorovat. V celosvětovém měřítku je dosah těchto aktivit obrovský. Mise na ISS je také jasným důkazem celkové technologické úrovně našeho průmyslu a akademické sféry – nejen těch subjektů, které jsou do mise přímo zapojeny.
Je to otázka nejen finanční (miliarda Kč + další výdaje – např. Saúdové při misi Ax-2 platili za každý den pobytu, aby se pokryly náklady NASA na systém podpory života či jídla na ISS a připojení k internetu celkem až 145 tisíc dolarů každý), ale domnívám se, že také politická – jde o prestiž republiky, české vědy i armády – jejího letectva. Poláci se zřejmě už té šance chytili a nominovali pro let Axiomu inženýra Sławosze Uznańského, zájem mají Dánové, Švédi, Španělé... Jak to vidíte vy?
Samozřejmě otázka financí je naprosto zásadní. Náklady na podobné mise se pohybují v rozsahu 50 až 100 milionů dolarů, hrubý odhad nákladů na čtrnáctidenní misi na ISS by se pohyboval okolo půl druhé miliardy korun. Je nutné ale vnímat návratnost. Ta je především dlouhodobá. Pryč už jsou doby, kdy se v rámci národního vědecko-technického snažení vyprodukovaly s velkou slávou experimenty, které se pak ukazovaly jako výdobytek naší vlasti. Největší přínos není ani v tom, že několik firem postaví hardware, který pak poletí nahoru. Nýbrž v tom, že se Česká republika zapojí do segmentu, který teď zažívá obrovský boom, že to otevře cestu českým podnikům k další spolupráci. Tím že se české univerzity budou moci zapojit jak s vlastním výzkumem, tak se hlavně napojit na mezinárodní projekty v rámci ESA nebo ve spolupráci přímo s Axiom Space. Je nutné vnímat širší kontext – trh průzkumu vesmíru silně roste, očekává se, že do roku 2040 se zvětší šestinásobně. V Evropě je strategická vize vyvíjet vlastní pilotovaný kosmický prostředek a rozvíjet vlastní schopnost dopravovat lidi a náklad na orbitu. To je obrovský byznys a velké budoucí zisky. A velké firmy, ale i ty nově vzniklé, samozřejmě hledají subdodavatele. Země jako Švédsko nebo Polsko si to uvědomují, proto navyšují svoje příspěvky do programu průzkumu vesmíru a proto se zapojují do misí na ISS. Česko má obrovskou tradici v leteckém, potažmo zbrojním, průmyslu a ten potenciál tu je. Je ale potřeba se zapojit a investovat, jinak na ten velký byznys můžeme jen koukat. Nejde to ukecat a zadarmo nám nikdo taky nic nedá. Neopomenutelným přínosem je rovněž obrovský PR dopad a motivace – zejména mladých, perspektivních lidí. Dnes si téměř nikdo nepamatuje, jaké experimenty dělal Vladimír Remek na stanici Saljut. Ale každý ví, že náš člověk byl ve vesmíru, a dodnes všude kam přijedu do zahraničí, to budí ohromný respekt. Víte přesně, jaké experimenty dělali Neil Armstrong, Buzz Aldrin, nebo John Young na Měsíci? Já také ne. Ale jsou to právě příběhy lidí jako Young, Armstrong nebo Remek, které mě inspirovaly k tomu, abych měl zájem o vědu, techniku, učil se cizí jazyky a stal se mimo jiné pilotem.
Napadá mne – jak se na takovou situaci dívají tzv. kariérní astronauti A týmu ESA, když členové týmu záložního třeba poletí mnohem dříve, než někteří z nich, čekajících na let k ISS v rámci pravidelných rotací posádek? Zatím v misích Axiomu astronauti ESA nefigurovali. Lze v tom vidět jakousi novou flexibilitu ESA, či šanci využít jiné cesty, než jen přes NASA?
Ano, flexibilitu ESA v tom zcela jistě vidět lze. Právě s vizí flexibility vznikla současná koncepce oddílu astronautů a jeho rezervní část. Agentura NASA je stále klíčovým partnerem, a to i misí společnosti Axiom Space. Opravdu velkou část činností spojených s letem na ISS zabezpečuje NASA, ať už se jedná o kratší let Axiom či o ty dlouhé šestiměsíční expedice, jichž se účastní kariérní astronauti ESA. Co se jich týče, tak oni jsou v úplně jiné situaci než my. Jejich země přispívají do volitelného programu průzkumu vesmíru obrovské částky. Proto mají jednak nárok, jednak i vyjednávací pozici, aby v oddílu ESA kariérní astronauty měly. Ti mají let na ISS téměř garantovaný. Nejedná se ale o kratší mise, jako je to v případě letů Axiom Space, ale o zhruba šestiměsíční, dlouhodobě plánované rotace na ISS. Otázkou tedy není, jestli poletí, ale kdy. Samozřejmě to, že astronaut z rezervní části oddílu poletí dříve než kariérní astronauti, je zdrojem četných vtipů, ale jinak si nemyslím, že by to bylo něco, co by budilo nějaký rozruch. Spíš je to důkazem toho, že dnes žijeme v době, kdy lze mise na ISS implementovat opravdu mnohem flexibilněji a v daleko kratších časových intencích, než tomu bylo kdy dříve.
Nakolik by se podle vás lišila příprava na let s Axiomem (na kosmické lodi Crew Dragon od SpaceX) od přípravy lidí v týmu A, placených už ESA a připravovaných pravděpodobně na dlouhodobou, tj. půlroční expedici?
Ten tým A, tedy kariérní astronauti, procházejí nejprve dvanáctiměsíčním základním výcvikem, teprve potom čekají na přiřazení na konkrétní misi. Je to proto, že v rámci těch dlouhých misí na ISS provádějí širší spektrum činností, zejména se jedná o výstupy do volného kosmického prostoru, které vyžadují poměrně dlouhý výcvik. Potom vlastní příprava na misi samotnou je ve velké míře podobná. U kratších misí trvá okolo deseti měsíců, lze ji zvládnout ale i rychleji, jak můžeme vidět na příkladu Marcuse Wandta ze Švédska (Švéd byl vybrán jako záložní kosmonaut teprve v listopadu, přesto je v přípravě na misi "Muninn" s Axiom 3 plánovanou na říjen, pozn. redakce). Příprava na šestiměsíční expedici trvá o něco déle – už jen proto, že díky větší délce mise tam astronaut provádí mnohem více aktivit, ale také kvůli již zmiňovaným výstupům do volného kosmického prostoru. Ty se u krátkých misí zatím neprovádějí – i když v minulosti během letů raketoplánů Space Shuttle se dělaly běžně.
Víme, že jste se ke kosmonautice inspiroval astronomií – návštěvami v brněnském planetáriu (jako např. velcí konstruktéři raket a kosmických lodí ze 60. let – Koroljov, Gluško, von Braun), četbou či filmy. Pak jste šel cestou vojenského pilota. Kdy nastal ten zlom, že jste si řekl – ESA dělá nábor, chci letět do kosmu, zkusím to?
Do vesmíru jsem chtěl letět vždy, už jako dítě. Vždy jsem měl letectví a kosmonautiku jako dva obory, které spolu úzce souvisí. Koneckonců ten druhý se z velké míry vyvinul z toho prvního. Inspirovaly mě právě příběhy lidí, kteří se účastnili ambiciózních projektů, zejména piloti, astronauti. Pochopitelně film a knížky v tom mají také zásadní roli. V Americe dobře vědí, proč podporují filmaře, když chtějí točit filmy jako Top Gun nebo Správní hoši (o projektu Mercury, pozn. red.). U mladých lidí to není o racionálních důvodech, že by dítě po zralé úvaze dospělo k názoru, že bude jednou právníkem se specializací na korporátní akvizice. Je to o inspiraci, snech, vzorech, zapálení pro nějaký obor, hrdosti a snaze něco dokázat. Zlom nastal, když se blížilo výběrové řízení na pozici astronautů. To jsem věděl s nějakým předstihem, skoro rok. Na výběr jsem se připravoval ale už dlouhodobě – cíl stát se astronautem byl např. jedním z důvodů, proč jsem se přihlásil na doktorské studium.
Někde jste už řekl, že astronaut je dnes něco jako koncový výkonný pracovník – realizátor národních experimentů, proto letí, nikoliv proto aby se jen podíval do vesmíru. Ale vy jste se do kosmu chtěl podívat. Takže je asi potřeba sloučit osobní touhy s potřebami veřejnými...
Ano, jedná se o hezký průnik. Asi žádný astronaut neletí do vesmíru, protože by musel. Každý tam letí i proto, že je to vyvrcholením celoživotního úsilí a obrovského množství práce, samozřejmě i splněním snu. Ale to není ten důvod, proč posíláme astronauty do vesmíru. Astronaut není turista. Astronaut letí do vesmíru pracovat – zjednodušeně řečeno dělat to, co se mu řekne. Takže ano, je to vysoce kvalifikovaný, špičkově vycvičený pracovník, který je produktem poměrně rigorózního výběrového procesu. Jakožto špička pomyslné pyramidy je pochopitelně nejvíce vidět. Za ním ale stojí obrovské množství lidí a jejich práce. A před ním důležité, ne zcela jednoduché úkoly, které má splnit. Ještě k těm národním experimentům – v dnešní době je astronaut realizátorem především mezinárodních projektů, např. experimentů ESA. Téměř vše se dnes dělá ve větší či menší míře ve spolupráci se zahraničními partnery (kdyby už jen z důvodu integrace těch experimentů do mise a do časové posloupnosti na ISS). V Evropě si na vlastním písku tak trochu hrají jenom Maďaři (úsměv).
Jakou máte představu o náplni eventuálního letu s Axiom Space, jehož trvání je vždy kolem 8 až 10 dní s pobytem na ISS. Jaké experimenty by přicházely podle vás v úvahu? Z dob Interkosmu máme jisté tradice i v materiálových vědách, kosmické biologii, medicíně... Dnes je i řada špičkových firem či akademických pracovišť, schopných dodávat vědecké aparatury...
Pokud se bavíme o misi Ax-4, která je takříkajíc na pořadu dne, tak její délka je čtrnáct dní. Podíváme-li se na ostatní státy, které se účastní podobných misí (s výjimkou již zmiňovaných Maďarů), tak všichni realizují především experimenty ESA, které jsou již připravené a čekají jen na přiřazení na konkrétní let, případně společné experimenty v rámci celé posádky dané mise (podotýkám, že posádka misí Axiom má čtyři astronauty – vyplývá to z kapacity kabiny Crew Dragon). Výhodou je, že do mezinárodních experimentů ESA lze napojit domácí univerzity a výzkumné instituce. Další možností jsou bilaterální spolupráce se zahraničními univerzitami – ozvala se např. jedna významná švýcarská univerzita s nabídkou spolupráce na dvou projektech. Jedním z nich je výzkum meziobratlových plotének. Dále je to příležitost pro provedení čistě českých experimentů, ať už výzkumných či technologických. K této problematice proběhlo několik diskusí, mimo jiné na půdě Senátu. V Česku máme špičkové týmy, např. v oblasti fyziologie či psychologie, které dlouhodobě provádí velice úspěšný výzkum. Svoje metody testovaly na tzv. analogických misích, např. na Antarktidě, o jejich know-how je ve světě velký zájem a dalším logickým krokem jejich výzkumu je experiment na ISS. Kromě toho je zde příležitost pro testování technologií našich firem. Například v oblasti měření radiace jsme světová špička – jak správně napovídáte, jedna z firem má svoje detektory již certifikované pro ISS a NASA s nimi počítá i na lunární stanici Gateway a na lunární přistávací modul. Zde je dobré zmínit, že tyto technologie pak mají dopad nejen do technických aplikací a byznysu, ale také třeba do oblasti radioterapie v medicíně. Prostor pro zapojení firem zde ale nekončí – každá firma, která má zájem otestovat svůj produkt v prostředí vesmíru, tedy tam, kde je mikrogravitace a částečně kosmické záření, má možnost se zapojit. Ať už formou provedení požadovaného experimentu, či jen jako PR svého produktu a svojí značky. Samozřejmě, vracíme se k financování – na misi je potřeba zajistit finanční rámec, a je žádoucí, aby část peněz šla i ze soukromého sektoru. Tak je tomu např. i ve Švédsku.
Maximální kapacita je až sedm astronautů. (Zdroj: NASA)
Jaký je váš názor na oponenty pilotovaného výzkumu vesmíru, sázející pouze na inteligentní roboty?
Není to otázka, jestli jedno nebo druhé. Je potřeba obojí. Každý tento segment plní jinou úlohu a má jiné přednosti i nedostatky. Lidská posádka je obrovsky flexibilní. Astronaut může během krátké doby provést širokou škálu různých činností, řadu různých experimentů, ukázek fyzikálních principů pro žáky škol, provést živé vstupy, odpovídat na otázky, setkat se s lidmi. Lze mu zavolat a říct mu, že má udělat jiný postup, jiný experiment – není třeba nikam nahrávat nový software, který se musí nejprve týdny a měsíce testovat. Přál bych vám vidět ty výrazy dětí, když k nim do základní školy přijde člověk s tričkem ESA, který snad jednou poletí do vesmíru. Když mají možnost se s ním vyfotit, říct si o podpis, na cokoliv se ho zeptat. Třeba na to, jak se můžou taky stát pilotem nebo astronautem. Teď si představte, kdyby ten člověk skutečně ve vesmíru už byl. Řada aktivit se dělá pro děti – experimenty, které můžou dělat paralelně na zemi ve školách a ve vesmíru, edukativní činnosti, videa a další. A to jak před letem, tak během i po něm. Tento lidský rozměr je něco, co bezpilotní sonda nebo družice nikdy mít nebude. Na druhou stranu, když chcete poslat vědecký přístroj, aby změřil něco v blízkosti měsíců Saturnu nebo Jupitera, či přistát na Marsu a pořídit fascinující fotky a odebrat vzorky, je stále lepší vyslat bezpilotní sondu. Kosmický program je ekosystém – tedy řada činností, jak ve vesmíru, tak aplikací na zemi, které na sebe navazují a vzájemně se doplňují. Kdo věnuje čas úvahám, jestli dělat jenom jednu půlku nebo druhou, problematice nejspíš příliš nerozumí. Je to jako kdybyste chtěli na podzim v pneuservisu přezout jenom přední kola a zadek nechat na letňácích, nebo si doma místo televize koupit raději další pračku.
V případě, že skutečně poletíte na ISS, ať už s Axiomem nebo v rámci ESA, jak vidíte svoji budoucnost z hlediska kosmonautiky? Zdá se, že koncem desetiletí budou kolem Země létat další soukromé/ komerční stanice, lidé budou budovat základnu na Měsíci, snad se poletí i na Mars... Neujede Česku v tomto směru pomyslný kosmický vlak?
Pokud poletím na ISS, tak to velmi pravděpodobně bude s Axiomem v rámci ESA. Stejně jako v případě Marcuse Wandta, švédského astronauta. Naše členství v ESA a v jeho oddílu astronautů nám přináší obrovskou výhodu v tom, že ESA celou misi může kompletně implementovat. Stane se tak misí ESA, na kterou je nominován astronaut země, která tu misí platí, a kterou zajišťuje společnost Axiom Space prostřednictvím svých partnerů, zejm. NASA a SpaceX. To je velmi elegantní řešení – ESA tím na sebe převezme téměř celé břímě programového managementu a administrativní zátěže. Na nás v tomto ohledu zbude jen povinnost vyčlenit jednoho člověka, který bude fungovat jako komunikační uzel na naší národní straně. Co se týče komerčních orbitálních stanic, tak přesně taková je vize. Už dnes se staví moduly pro některé z nich. Osobně jsem měl možnost vidět v italské výrobní hale modul orbitální stanice Axiom Station, který se nejprve připojí k ISS a později se od ní oddělí a stane se (po připojení dalších modulů) samostatnou orbitální stanicí. Takových bude do konce desetiletí více. Je to tzv. komercionalizace nízké oběžné dráhy – podobný trend jaký vidíme i v oblasti dopravy astronautů a nákladu na orbitu – to je dnes zabezpečováno, alespoň v Evropě a Americe, téměř výlučně komerčními partnery. Jestli nám vlak ujede nebo ne, to je velice jednoduchá otázka. Pokud se jako stát zapojíme do pilotovaných letů a misí na ISS, a tím myslím teď, ne někdy v neurčité budoucnosti, tak nám nic neujede, můžeme toho být součástí. Nejde jen o prestiž, je to také technologický rozvoj a velký byznys. Pokud se nezapojíme, tak se budeme moct jen zpovzdálí koukat. Trend je jasný.
