Přijeli jsme na parkoviště, které je opravdu velké, o místo se netřeba bát, a poté, co dámská část výpravy věnovala svou pozornost radši dobrotám v místní útulné hospůdce, která je součástí areálu muzea, jsme vešli do království techniky.
Muzeum je soukromé, bylo otevřeno v červenci 1990, má dvě části, halu a vnější expozici. Specializaci vlastně nemá, majitel pouze zjistil, že exponáty, které tu byly původně na výstavě a sloužily (a stále slouží) jako názorné učební pomůcky pro místní žactvo, již není kam dávat, postavil tedy pro své sbírky novou halu. Dá se říci, že v muzeu je průřez všeho, co má co do činění s dopravou. Najdete tu traktory, ucelenou sbírku jednostopých vozidel, z nich mě nejvíc asi zaujaly motocyklové speciály pro vojenské použití značek KTM, MAICO, MZ, Husqvarna. Je zde velmi osvědčený a poměrně vzácný Kettenkraftrad HK 101 Sd.Kfz.2, polopásový stroj řízený řídítky jako motocykl, který měl při plném obsazení a váze téměř jeden a půl tuny tlak na terén pouze 0,61 kg/cm².
Uvidíte závodní člun, setkáte se s aparátem pro skrytý podvodní přesun žabích mužů, což je stroj jako z filmů o J. Bondovi. Je zde sbírka dvoumužných motorových pil, mimochodem pokud jde o pily, netušil jsem, že existuje kotoučová pila, poháněná původně stabilním naftovým motorem, která na podvozku s volantem, sedačkou a dvěma nápravami odjede do lesa, kde si s ní zařádíte a přivěšeným vozíkem si přivezete otop na zimu. Sbírka osobních, nákladních a speciálních vozů je také velmi zajímavá. Věděli jste, že rakouská armáda měla v sedmdesátých letech jako nosiče 130mm raketometů 18 kusů nesmrtelné Pragy V3S? Jsou zde sovětské těžké ženijní aparáty BTM-3, sovětský raketový nosič pro rakety země-vzduch na bázi vozu Ural 375 D, jehož výzbrojí je raketa SA-4 Ganef (NATO) nebo protiletadlová raketa dlouhého doletu 2K11 Krug 2T6, prohlédnete si protiletadlový světlomet a mnoho dalších předmětů. Poměrně rozsáhlá je sbírka motorů a za pozornost stojí hlavně motory lodní, např. typ Zvezda M 503-A2, což je pět a půl tuny vážící hvězdicové monstrum o 42 válcích, 3 997 koňských silách a o obsahu 143,559 litru. Používal se na sovětských raketových člunech a ještě v jednom případě dostal příležitost, němečtí konstruktéři jej použili v těžkém traktoru pro soutěže v tahu, jmenoval se Dragon Fire, palivem byl metanol a dával výkon 8 000 koní.
Nás však zajímají hlavně exponáty letecké, kterých tu není málo, a troufám si tvrdit, že některé z nich jinde nepotkáte.
První, co vás u vchodu zaujme, je letadlo s deltakřídlem, a když svítí slunce ze správné strany, zjistíte, že je průsvitné, je totiž laminátové. Konstrukce p. Adolfa Lohra ze sedmdesátých let je inspirována ranými studiemi létajících křídel Alexandra Lippische. Jeho konstrukce sice moc důvěry nevzbuzuje, stejně jako zpracování podvozku, ale v letáčku u aparátu se praví, že úspěšně absolvoval pojížděcí zkoušky a letové zkoušky s modelem stroje, vypočtené letové vlastnosti byly více než dobré a s motorem Limbach o výkonu 70 koní by dosahoval dobrých výkonů. Nikde jsem ovšem nenašel, že by se někdy letadlo do vzduchu opravdu vzneslo.
Největším exponátem muzea je „létající sud“, letoun SAAB J-29F Tunnan, mezi lety 1951 a 1956 se jich ve Švédsku vyrobilo 661 kusů. Rakouské letectvo koupilo mezi lety 1961 a 1963 celkem třicet kusů, umístěny byly na vídeňském mezinárodním letišti Schwechat a letišti Klagenfurt.
Tento typ má souvislost i s naší historií, kdy, cituji, „piloti dvou rakouských J 29F 20. října 1964 v silné mlze ztratili orientaci a pronikli do československého vzdušného prostoru. Po spotřebování paliva letouny nouzově přistály na poli u obce Ořech nedaleko západního okraje Prahy. Piloti byli neprodleně navráceni do Rakouska, poškozené stroje byly později sešrotovány“ (zdroj: Wikipedia).
Rakouské letectvo bylo jediným zahraničním uživatelem tohoto typu. Motor z tohoto letounu, licenční AB RM 2B „Ghost“ (původně De Havilland), lze v expozici podrobně prostudovat. Tento motor poháněl také letadla De Havilland Venom a Comet.
Prohlédli jsme si také dvoumístný Jodel D117 z r. 1958, který netřeba podrobněji představovat, létá jich ještě poměrně dost.
V hale visí i bezmotorové létající aparáty, větroně poměrně známé, totiž Grunau Baby IIa a Scheibe L-Spatz 55 z r. 1955. Několik těchto strojů v letovém stavu lze ještě potkat u nás i v okolních státech.
U stropu ještě visí experimentální kluzák ze šedesátých let vybavený výškovkou, klonění bylo ovládáno změnou polohy těla strojníka, který měl v kokpitu klečet... Nejsem si jist, zda by to chtěl vůbec někdo zkoušet.
V muzeu narazíte i na jednotlivé letecké díly, agregáty z Mi-2, Mi-8, letecký motor Hirth – HM 504A, používaný v letadlech Bücker 131 Jungmann, i s kusem vrtule...
Projděme chodbou okolo překrásných modelů kolové a pásové techniky všech druhů a okolo vojenské polní kuchyně na vnější travnatou plochu za halou.
Přivítá vás místo, které je podle jeho stavu v rekonstrukci. K dispozici je 5 000 m², obsazena je ale pouze malá část. Mimo zaplachtovaného tanku T-34 jsou všechny exponáty za plotem, prakticky se k nim nedá proniknout. Některé se povalují v křoví už zjevně několik let, příroda si je postupně bere zpátky. Jedním z nich je L-29 Delfín, bohužel zmrzačený, bez křídel, ta jsou složena vedle v křoví... Dalším exponátem, na kterém vidíme českou vlajku, je MiG-21 F13, 0310 z roku 1965, zrušen 1987, který je ještě v relativně dobrém stavu. Následuje MiG-21PFM č. 4405 z r. 1966, zrušen v r. 1991, do Rakouska prodán v r. 1994. V křovištním depozitu by měl být ještě MiG-19S 050201 a MiG-21 F13 760603.
Od letectva bývalé NDR získalo muzeum poměrně hodně materiálu, je zde L-39 ZO Albatros 28+14, na kterém vlivy počasí zvlášť vynikají.
Tím končí česká stopa v muzeu, pokud nepočítáme nyní již vrak letounu An-2 OK-NYA, který nejde díky bujnému porostu ani vyfotografovat. Z českého rejstříku byl vymazán v lednu 1995.
V seznamu je i bechyňský Mi-4 4143, ale ten jsme přes stromoví nespatřili.
Výstavka končí maďarským strojem MiG-15 bis, několika verzemi letounů MiG-21, je zde MiG-23 a Su-22, Mi-8, vše od letectva NDR.
Výstavku uzavírají dvě posunovací lokomotivy rozchodu 1 435 mm.
Je vidět, že se poměrně malá skupina lidí velmi snaží o zachování technických unikátů, ale zdroje i síly jsou omezené. To nejcennější však pod střechou je a sbírka slouží jako zdroj informací pro mnoho, hlavně mladých, lidí. Že muzeum není mrtvé, toho jsou důkazem mnohé fotografie, na kterých je vidět, že exponáty mění svá místa, některé na fotkách chybí a některé exponáty přibyly. Toto muzeum žije a to je nadějné.
Adresa: Sulzbach 178, 4820 Bad Ischl, Rakousko
Web: http://www.fahrzeugmuseum.at
