Co však vede zkušeného pilota k letu za nejistých okolností, zhoršených povětrnostních podmínek, v počasí přes limity, když přece ví, že je to nevyzpytatelné? Jsou otázky, na které není lehké odpovědět.
Může to být nezbytnost k provedení letu z hlediska ekonomického. Může se jednat o nezbytnost dodržení daného slibu, může jít o společenskou prestiž. Rovněž může jít o jakýkoli vyšší cíl. Jenže, co je vyšší cíl?
Profesionální letci létají za jakýchkoli podmínek. Vybavení letecké techniky je však nesouměřitelné. V dohlednosti pod 100 metrů i s pomalu letícím letadlem člověk nepřistane v místě určení,. GPS sice dovede letadlo do cíle, ale nevidí kopec v cestě. Malá letadla, i profesionálně používaná však vybavení dopravních letadel nedosahují. Pilot je s konečnou platností odpovědný za provedení letu a je to tedy pouze na něm.
Jak je tedy možné, že podcení vliv zásadní k provedení letu? Nepovažuji se za odborníka na určování vývoje povětrnosti v čase, ale současné možnosti zjištění aktuálního stavu předčí jakékoli naše bývalé metody. Nemusíme se ani na oblohu podívat a na internetu nám podsouvají informace, které jsou téměř reálným obrazem současného stavu. Orografické vlivy ten stav mohou sice zhoršit. Ale to přece piloti vědí.
Nezkušenost leteckého adepta eliminuje instruktor, jehož zkušenost je dána předpisem a zkouškou. Letové vlastnosti stroje jsou stanoveny v letové příručce a jenom blázen je nedodržuje. Třeba i proto, že pojišťovny zajímá, zda při případné škodní události byly dodrženy provozní limity. Půjčovna letadel stroj v nevyhovujícím počasí zcela jistě nepůjčí, mohla by přijít o výdělečný nástroj. Kluby, i k společnému vlastnictví strojů, rovněž nemají důvod riskovat byť jen minimálně osud stroje a náklady spojené v lepším případě s jeho opravou. Z uvedeného mi tedy vychází, že jediným, kdo může na vlastní triko riskovat škodu na technice by mohl být snad jen majitel soukromník.
Majitelé soukromníci však investovali nemalé prostředky a úsilí do letuschopnosti svého mazlíka, tak ani většina z nich nemá zájem cokoli riskovat. Nájemní piloti, tedy zaměstnanci, by snad rovněž mohli být tou skupinou, ale zase jsou zkušení a řekněte, proč by to dělali?
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, už žádné další důvody, proč podcenit při provedené letu počasí skutečně nenacházím. A vidíte, přece někteří z nás na to umírají. Nemohu být adresný ale nemám na mysli případ ojedinělý. Zároveň bych však nerad působil svým mentorováním na ty odvážnější kolegy, kteří si přece dokonale věří. Jedná se mi o hledání způsobu, jak těm dalším, snad zbytečným nehodám, zabránit.
Napadá mě, že když máme létání upřímně rádi, snad stojí za zamyšlení, zda není pro zachování tohoto vztahu přece jenom lepší, přežít nějaký ten den s letovým absťákem, ale živ a jinak zdráv.
V diskusi na Aerowebu kdosi přirovnal letce k jedné velké rodině, která si má pomáhat. Vím, že i v rodině se vztahy občas nakloní, ale pokud trvají, dají se narovnat. Přestane-li vztah trvat, třeba proto, že jeden z nás letěl kdy neměl, není již co narovnávat. Role těch starších musí tedy směřovat k naprosté protivnosti těm mladším, když jim budeme, dle svého nejčistějšího svědomí bránit občas v létání. Tehdy, kdy naše svědomí zapochybuje o vhodnosti letového úkolu ve vztahu k podmínkám. Pojďme to prosím řešit! Nechci zase mazat kontakt z telefonu na blízkého kamaráda, člena letecké rodiny.
