Mělo jít o další z běžných letů stroje McDonnell Douglas DC-9-32 (registrace YU-AHT) a posádky zkušeného kapitána Ludvika Razdruha na pravidelné lince číslo JAT 367 mezi stockholmským letištěm Arlanda, Kodaní, Záhřebem a Bělehradem. Avšak 26. ledna 1972 se během sekundy změnily osudy všech 28 osob na palubě (včetně čtyř dětí), a to vinou teroristickému útoku. Bylo krátce po páté hodině odpoledne, slunce zapadlo a rok stará „dé-cé-devítka“ zrovna přelétávala státní hranici mezi Německou demokratickou republikou a Československem na druhém úseku letu mezi Kodaní a Záhřebem.
Přesně v 17:01:29 místního času došlo ve výšce více než deseti kilometrů k explozi nastražené trhaviny v zavazadlovém prostoru letadla. Po detonaci stroj ještě chvíli letěl, ale jeho nosná konstrukce se vlivem těžkého poškození pomalu rozpadala a brzy se rozlomila na dvě části – přední část s kokpitem a zadní část s křídly. Silné přetížení během pádu navíc pomohlo k dalším deformacím letounu, kdy se od zadní části odlomil motor. Trosky dopadly na rozlehlou plochu u obce Srbská Kamenice a dalších přilehlých vesnic v okolí. Doba trvání nehody je odhadována na 6-9 minut.
Jelikož pád trosek byl zpozorován obyvateli okolních obcí, netrvalo dlouho a mohla se rozjet velká záchranná akce. Jako první se na místo tragédie dostali právě místní a určitě to pro ně nebyl hezký pohled. Z nemocnice v České Kamenici sem byl vyslán zdravotnický personál v sanitních vozech a armáda uvolnila několik stovek vojáků, aby pomohli prohledat rozlehlou oblast.
Již brzy však bylo jasné, že tragédii nemohl nikdo z 28 osob na palubě přečkat ve zdraví. Tedy až na mladičkou letušku Vesnu Vulovičovou, která s těžkými zraněními zázrakem přežila v zadní části trupu (viz níže). V následujících hodinách a dnech byly za ztížených meteorologických podmínek v místě tragédie nalezeny všechny oběti a začalo se s odklízením trosek. Nalezeny byly i různě poničené zapisovače letových údajů, které byly za účasti všech zainteresovaných specialistů podrobeny analýze v Holandsku.
Terorismus, anebo sestřel?
Pečlivou analýzou nashromážděných trosek, které se nacházely ve čtyřech hlavních oblastech, údajů z letových zapisovačů a informací z ohledání obětí vyšetřovatelé jednoznačně zjistili, že pád letadla způsobila exploze. Závěrečná zpráva komise Federálního ministerstva dopravy ČSSR byla vydaná v červnu 1972. Uvádí, že bomba byla ukryta v jednom ze zavazadel uloženém v předním zavazadlovém prostoru. Trhavina svým výbuchem způsobila silné poškození spodní části trupu a podlahy v kabině, což posléze vedlo k rozlomení trupu stroje.
Pro osoby na palubě nastalo učiněné peklo. Větší část z nich vypadla z letadla do volného prostoru bezprostředně po destrukci stroje. U dalších pak bylo následným vyšetřováním zjištěno, že jejich těla vykazují změny, které lze vysvětlit zvýšenou fyzickou aktivitou krátce před smrtí, a je tak možné se domnívat, že se drželi sedaček, aby také nevypadli. V troskách pilotní kabiny pak byla nalezena těla obou pilotů, kteří se do poslední chvíle zřejmě snažili pád odvrátit, i přesto, že nemohli vědět, že jejich pokusy jsou bohužel zbytečné.
Teorii o mezinárodním terorismu nahrával fakt, že nedlouho po události prý do redakce jednoho ze švédských deníků (dle jiných zdrojů na policejní stanici) zavolal muž, který se označil za člena chorvatské organizace národního odporu Ustaša, která měla řadu podobných útoků na svědomí. I přesto, že tento anonym oznámil účast protisrbské skupiny na teroristickém útoku, nebyl nikdy dopaden a odsouzen. A co víc, ve skutečnosti se oficiálně k útoku na toto letadlo nikdy žádná skupina nepřihlásila.
Vedle výše uvedeného závěru vyšetřování však existují i alternativní teorie, které hovoří například o tom, že letoun DC-9 byl omylem sestřelen československou protivzdušnou obranou. Nejprve se tato informace objevila v České republice v roce 1997 a v roce 2009 s tímto vysvětlením přišla i skupina německých novinářů televize ARD. Svoje šetření opírali o celou řadu nejasností, které podle jejich názoru přinášela oficiální vyšetřovací zpráva. Experti však tuto teorii odmítají. Doposud nebyl nikdo za tragédii odsouzen.
Šťastná Vesna
Nejznámější jméno, které si v souvislosti s tragédií mnozí bezpochyby vybaví, je Vesna Vulovičová, mladá letuška společnosti JAT. Jako jediná z osmadvaceti osob na palubě totiž celou událost přežila. Neuvěřitelnou shodou okolností pád z výšky deseti kilometrů přečkala „pouze“ s těžkými zraněními – frakturou lebky se silným otokem mozku, mnohočetnými zlomeninami a řadou dalších vnitřních a vnějších zranění. Postihla ji i měsíc trvající ztráta paměti, kdy poslední, co si pamatovala, byl nástup do letadla v Kodani (v dánské metropoli se střídali jugoslávské posádky). Dostupné informace hovoří o tom, že v osudnou dobu se nacházela v zadní části letadla (jiné prameny hovoří o střední části), která spadla do stromů na prudkém svahu v lese, což zmírnilo samotný dopad. Byla jednou z několika málo osob, které na zem dopadly uvnitř částí letadla. Většina totiž vypadla z letadla ještě ve vzduchu.
Mezi zachránci Vesny Vulovičové byli i místní lesník Bruno Henke a také velitel místních hasičů Zdenko Kubík. Když ji nalezli, vyprostili ji z trosek, poskytli první pomoc a vzhledem k zimě i vlastní kabát. Posléze byla rychle převezena do nemocnice v České Kamenici a po týdnu do pražských Střešovic. V zdravotnických zařízeních strávila 16 měsíců (z toho 27 dní v bezvědomí), během nichž absolvovala několik těžkých operací. Záchrana Vulovičové zvýšila renomé československého zdravotnictví a její přežití se okamžitě stalo senzací.
Čechoslováci si mladou letušku oblíbili a do nemocnice ji posílali desítky dopisů a dárků. Poté, co se uzdravila, chtěla se k létání se vrátit, nicméně jí to jugoslávské aerolinky nepovolily. Následujících několik let tak strávila v kanceláři, než byla za účast na protivládních demonstracích v 90. letech minulého století od aerolinek vyhozena. Zemřela v pouhých 66 letech o Vánocích 2016 ve svém bělehradském bytě.
Závěr jejího života prý nebyl šťastný – po rozvodu žila sama s malou penzí a údajně ji trápil „syndrom jediného přeživšího“.
Její přežití 50 let staré události je dodnes uvedeno v Guinnesově knize rekordů jako pád z nejvyšší výšky bez padáku, který daná osoba přežila.
