101 let od Štefánikovy nehody

Jen málokterá letecká nehoda dala vzniknout tolika konspiračním teoriím jako právě ta ze 4. května 1919, při které tragicky zahynul jeden ze zakladatelů Československa, ministr vojenství, generál Milan Rastislav Štefánik. Přesto, že teorie o sestřelení a atentátech nebyly potvrzeny, není ani po více než sto letech příčina nehody s jistotou známa.

Trocha historických souvislostí

První světová válka zastihla Štefánika v Paříži, kde byl toho času už jako francouzský občan povolán do armády. Při odvodu byl však z důvodu dlouhodobých žaludečních a nervových problémů odmítnut. Přesto po několika přímluvách svých přátel nastoupil začátkem roku 1915 do letecké školy ve francouzském městě Chartres, kde v dubnu téhož roku získal pilotní diplom.

Poté, co se stal vojenským pilotem, létal převážně průzkumné lety a současně tvořil vzdušnou podporu dělostřelectvu. Vzhledem k jeho úspěchům a velmi dobré znalosti meteorologie byl jmenován velitelem meteorologické služby armády a v září 1915 byl poslán na srbskou frontu. Během vojenského ústupu byl zraněn a také u něho znovu propukla žaludeční choroba.

V prosinci se po svém návratu do Paříže setkal s Edvardem Benešem, čímž byla zahájena Štefánikova diplomaticko-vojenská mise s cílem vytvoření samostatného československého státu. Po vzniku Československé národní rady se pozvolna začalo formovat i československé vojsko, které Štefánik pomáhal ustavit a vyjednat mu mezinárodně uznaný status.

Po vzniku Československa na podzim 1918 byl osloven, aby přijal funkci ministra vojenství v nové vládě Karla Kramáře. V prosinci odcestoval do Ruska, aby podpořil legie, které držely Transsibiřskou magistrálu, což mělo zlepšit vyjednávací pozice na mírových jednáních.

Po svém návratu do Paříže se kromě jeho zdravotních problémů začaly projevovat i ostré politické spory s Edvardem Benešem. Nakonec se rozhodl odjet do Itálie a koncem března byl pozván prezidentem Masarykem do Prahy, aby vyřešil spory mezi francouzskou a italskou vojenskou misí.

Tento návrat se však stal Štefánikovi osudným.

Příprava návratu do vlasti

Po výzvě k návratu se Štefánik obrátil na náčelníka štábu italské armády generála Badoglia s žádostí o přidělení letadla Caproni Ca.33. Od záměru využít ke své cestě právě toto letadlo byl několikrát odrazován nejen generálem Badogliem, ale dokonce i konstruktérem letadla hrabětem Capronim, který si byl plně vědom špatných letových charakteristik a složitého ovládání letadla. Současně to bylo nedlouho od jiné letecké nehody, při které v tomto typu zahynul Caproniho syn a dva zalétávací piloti. V neposlední řadě byl letoun Caproni 33 znám pro své problémy s vyvážením a stabilitou.

Přes tato upozornění i nabídku cesty vlakem ve zvláštním vagoně se Štefánik definitivně rozhodl pro letadlo. Na poradě v budově velitelství italské armády 30. dubna 1919 bylo rozhodnuto, že letadlo nebude přistávat ve Vídni, jelikož se jednalo o nepřátelskou půdu, a namísto toho přistane v Bratislavě. Téhož dne byl tajným telegramem informován velitel československých vojsk na Slovensku, že 2. května nebo později přiletí Štefánik do Bratislavy. Současně měl připravit přistávací plochu, provést řádné označení a dále informovat hlavní velení o stavu a umístění přistávací plochy.

Dle telegramu byla majorem Fournierem (pobočníkem generála Štefánika) připravena přistávací plocha poblíž cesty do Vajnor přibližně 12 kilometrů od Bratislavy. V telegramech byla rovněž zmiňována i druhá, záložní plocha; ta se nacházela osm kilometrů severovýchodně od Bratislavy.

2. května 1919 přecházela střední Evropu studená fronta, která přinesla srážky, silný vítr, a proto byl let raději o dva dny odložen.

4. květen 1919

Letadlo se Štefánikem nakonec vzlétlo 4. května v 8:07 z letiště Campoformido, nedaleko města Udine. Plánovaná trat´ byla dlouhá 390 km a letadlo ji mělo urazit přibližně za tři a půl hodiny. Původně měl odlétat ze vzdálenějšího letiště San Pelagio u Padovy, ale Štefánik nechtěl riskovat mezipřistání ve Vídni a raději zvolil Campoformido, které je přibližně o 100 km blíž k Bratislavě. Nebe toho dne bylo jasné, počasí bez deště, ale chladné se silným větrem a turbulencemi.

Neexistuje žádný záznam o tom, kudy letadlo přesně letělo, ale z palubního deníku je možné vyčíst, že tříčlenná posádka řešila problém s anténním drátem zapleteným v ocasních plochách. Posádka se totiž o tomto problému radila kvůli přílišnému hluku písemně. Samotné letadlo při tomto letu radiostanicí vybaveno nebylo.

Přibližně v 11:15 se letadlo přiblížilo k Bratislavě a mířilo k ploše u Vajnor, kde jej pozorovalo několik vojáků a místních obyvatel. Dle očitých svědků se letadlo dotklo koly podmáčeného povrchu a zase vzlétlo. Pilot se rozhodl, že bude přistání opakovat, nebo pokračovat k druhé ploše. Po prvotním stoupání opět sklesal na 60–70 metrů a současně začal točit zatáčku, když se náhle příď letounu prudce sklonila k zemi. V 11:45 poblíž obce Ivanka pri Dunaji letadlo havarovalo a začalo hořet. Vzhledem k tomu, že během letu bylo vyčerpána většina paliva, trval požár jen krátce.

Nezvykle rychlé vyšetřování

Štefánik samotný náraz do země přežil, přesto byla jeho zranění natolik závažná, že jim ještě na místě krátce nato podlehl, ostatní tři členové posádky byli nalezeni už mrtví. Vzhledem k vojenskému charakteru letu hrál roli také fakt, že letadlo bylo italské výroby a patřilo italské armádě. Vyšetřováním na místě byl proto pověřen kapitán Federico Zapelloni, který na místo nehody dorazil druhý den, provedl ohledání trosek a prohlédl si pitevní protokoly.

Hned následující den byla sepsána závěrečná zpráva, ve které vyšetřovatel vyloučil chybu italských pilotů či konstrukční chybu letadla Caproni. Pravděpodobně chtěl ochránit pověst svých krajanů. Jako příčinu nehody Zapelloni uvedl zablokované výškové kormidlo anténním kabelem. Jako druhou možnou příčinu určili italští vyšetřovatelé akutní zdravotní indispozici Štefánika, při které měl omdlít a padnout na řídící páku; toto tvrzení se opíralo o předchozí zdravotní problémy a lékařské záznamy. Během vyšetřování bylo totiž zjištěno, že Štefánik seděl na jedné z pilotních sedaček, přestože pilotovat měli pouze dva italští letci.

Je však třeba dodat, že tyto závěry jsou považovány za nedůvěryhodné, nejen kvůli rychlosti vyšetřování, ale také pro nezvykle rychlé vyloučení chyby posádky. Byl však prošetřován incident, během něhož jeden voják po letadle v blízkosti Bratislavy vystřelil. Jednak ale nezpůsobil žádné poškození, a hlavně k výstřelu došlo přibližně půl hodiny před nehodou.

V kontextu doby, podivného vyšetřování a střelby po letadle není divu, že mnoho lidí uvěřilo konspiračním teoriím o vraždě, sebevraždě či politickém atentátu naplánovaném pražskou vládou a samotným Edvardem Benešem, s nímž měl Štefánik spory.

Za posledních 101 let se nicméně pro tyto teorie nenašly žádné přímé důkazy a dnešní optikou lze za nejpravděpodobnější příčinu nehody určit ztrátu vztlaku na nízké rychlosti, případně za přispění špatných letových charakteristik a obecné nestability letounu.