„Malá velká“ městská letiště

Představitelé tzv. městských letišť, jejichž vymezení je neurčité, často čelí těžším problémům než manažeři větší konkurence. V mnoha případech okolní zástavba či jiné překážky znamenají „stopku“ pro jejich expanzi. Dalším problémem bývají striktní předpisy, hluková a provozní omezení či specifické operační postupy. To vše musí letiště vyvažovat svou jedinou a hlavní devizou – výhodnou pozicí. Mnohde se tak nachází nedaleko centra města anebo třeba v blízkosti finančního srdce celé země (v řádech kilometrů). Zpravidla jsou v rámci velkého města, které disponuje dalšími většími letišti, a nabídka pro cestující je tak velmi pestrá.

Ze srdce Londýna přímo do New Yorku

Hlavním a nejznámějším představitelem tzv. městských letišť je pro nás Evropany bezesporu londýnské City Airport. Nachází se na břehu Temže nedaleko od obou finančních center města. A právě businessmani jsou jeho častými uživateli. S městem je vedle dvou linek metra spojeno autobusy či lodní dopravou.

První návrhy na vybudování letiště v této neobvyklé lokalitě pochází z roku 1981. Oficiální otevření za účasti královny Alžběty II. proběhlo již v listopadu 1987. Během prvního roku provozu jím prošlo přes 130 000 cestujících a pozitivní růst pokračoval s několika výkyvy prakticky neustále až do loňských 4 800 000 pasažérů.

První skutečně velká expanze potkala letiště v roce 2005, v jehož závěru bylo propojeno metrem s centrem Londýna a dalšími důležitými oblastmi. Zároveň byl rozšířen počet parkovacích stání a odbavovacích bran. Další modernizaci a rozšíření si vyžádalo pořádání letních olympijských her v roce 2012 a jak je obvyklé také na mnoha jiných místech, i zde není expanzi zřejmě konec.

Opravdu historickou událostí se v září 2009 stalo zahájení letů British Airways do New Yorku. Britský vlajkový dopravce na prestižní lince BA001/002 díky délce dráhy a pozici letiště nevyužívá velkokapacitní letouny, ale nejmenšího člena rodiny A320, Airbus A318 s kapacitou 32 míst v osmi řadách a pouze v obchodní třídě.

Toto spojení je zajímavé nejen typem letadla nasazeným na transatlantické lince, ale také tím, že ve směru z Londýna, po několika desítkách minut letu, sedá letoun ještě v irském Shannonu. Důvodem zhruba hodinové přestávky je nutnost doplnění paliva, jelikož z důvodu váhových omezení nemůže „třistaosmnáctka“ startovat z City s plnými nádržemi. Během mezipřistání navíc cestující projdou už v Shannonu „americkou“ pasovou kontrolou (tzv. pre-clearance), čímž se vyhnou stejné proceduře na JFK, kde přistávají už jako pasažéři „vnitrostátního letu“.

Dnes je letiště London City spojeno přímými lety s necelou padesátkou evropských destinací a New Yorkem, od října 2017 také s Prahou. Mimochodem, právě Letiště Václava Havla Praha tak má dnes spojení se všemi šesti mezinárodními letišti metropole na Temži.

Vedle největšího dopravce British Airways zde svá letadla na pravidelných letech využívají také Aer Lingus, Alitalia, Flybe, KLM, LOT, Lufthansa, Luxair, SWISS či TAP Air Portugal. Pravidelně se zde střídají Embraery, Airbusy A318 či turbovrtulové letouny Dash či ATR (nově sem mohou i Airbusy A220). Větší letadla bychom však zde nepotkali.

Bishopovo městské letiště v Torontu

Jedno z nejzajímavějších městských letišť se nalézá na druhé straně Atlantiku v Torontu. Nese název po stíhacím esu první světové války a držiteli mnoha vyznamenání Billy Bishopovi, který dosáhl 72 leteckých vítězství. Samo sebe na webových stránkách označuje jako letiště v srdci Toronta a je tomu skutečně tak.

Nachází se totiž tři kilometry od centra města na dohled od ikonické CN Tower. S městem je spojeno vedle autobusové a lodní dopravy také 240 metrů dlouhým tunelem s travelátory. Deváté nejrušnější letiště Kanady leží vlastně na ostrově Toronto (označuje se také jako Toronto Island Airport) a letouny na něm mohou využívat dvě vzletové a přistávací dráhy. Vzhledem k tomu, že jde o ostrovní letiště, je uzpůsobeno i k odbavování hydroplánů.

V porovnání s londýnským letištěm City je historie Bishopova letiště o mnoho delší. Sahá totiž až do 30. let minulého století a prakticky až do dnešních dnů byla turbulentní. Za druhé světové války sloužilo vojenským účelům, v dalších letech jednak čelilo konkurenci v podobě dnešního známějšího Pearsonova letiště, ale problémem byla často i jeho poloha a z ní plynoucí hluková omezení, která zamezují další expanzi.

Dnes na letiště létají pouze tři dopravci, Air Canada Express (jedna destinace), FlyGTA Airlines (aerotaxi s pěti destinacemi) a Porter Airlines (21 destinací). Z hlediska přestupů na další lety jsou klíčová zejména spojení do Montrealu, New Yorku a Chicaga. Ostatní destinace jsou spíše regionálního charakteru, nicméně i tak letištěm prošlo v roce 2018 více než 2,5 milionů cestujících.

Mezi nimi má aerodrom spíše špatnou pověst. Alespoň podle hodnocení serveru AirHelp.com, který ve svém průzkumu hodnotí zpoždění, kvalitu letištních služeb a dostupnost občerstvení. V roce 2019 obsadilo letiště až 124. místo a v rámci Kanady bylo dokonce nejhůře hodnocené. K tomu je nicméně nutné doplnit, že toto hodnocení je zcela v rozporu se známější anketou SkyTrax, podle které v roce 2017 Bishopovo letiště patřilo naopak mezi nejlepší ve své kategorii.

Na dohled od Manhatannu

Ač se to nezdá, také v New Yorku nalezneme „městské“ letiště, jenže trochu jiného kalibru. I když je aerodrom La Guardia ze všech newyorských letišť ten nejmenší, díky své poloze na dohled od Manhattanu se můžete během chvíle od přistání dostat do centra „Velkého jablka“. Se svými více než 30 miliony cestujícími zaujímá místo ve třetí desítce žebříčku amerických letišť.

Palčivost městské polohy letiště La Guardia okusili asi nejsilněji piloti Chesley Sullenberger a Jeffrey Skiles, když se z jejich Airbusu krátce po vzletu stal kluzák…

Samotná historie letiště La Guardia je velmi pestrá a dlouhá. Předchůdce současného letiště zde byl vybudován již v roce 1929 jako Glenn H. Curtiss Airport a sloužil zejména k soukromým letům. Hlavní zásluhu na vybudování nového mezinárodního letiště měl v následujícím období starosta New Yorku, kterým byl v letech 1934 až 1945 Fiorello La Guardia, po němž letiště dnes nese své jméno (příjmení La Guardia mimochodem poukazuje na starostovy italské předky).

Pro obchodní lety bylo pod názvem New York Municipality Airport otevřeno 2. prosince 1939 a své linky odsud obsluhovaly všechny velké americké společností té doby, a to včetně Pan Am a jejích létajících člunů. I když La Guardia představovala ve své době obrovské letiště, postupem času začalo být přeplněno. Jeho čtyři terminály a další vybavení bez patřičné modernizace zastarávalo a čelilo kritice.

Situace vyústila až do extrémů. Velmi negativně jej hodnotil například bývalý americký viceprezident Joe Biden, velmi špatně si údajně vedlo i v četných anketách mezi cestujícími. Zejména z tohoto důvodu prochází letiště v současné době velkou rekonstrukcí a modernizací, která má skončit až v příštích letech.

K poctě Georgi Bestovi

Přestože hlavní město Severního Irska, Belfast, má spolu s okolím něco přes půl milionů obyvatel, disponuje hned dvěma mezinárodními letišti. Hlavní vstupní bránu představuje větší Belfast International Airport, které je od města vzdáleno více než dvacet kilometrů. O mnoho menší je George Best Belfast City Airport nacházející se v místním přístavu. Toto letiště je od centra města na dohled; dělí jej od něj pouze tři kilometry. Dnes je využíváno hlavně pro vnitrostátní lety v rámci Velké Británie. Jedinými delšími linkami jsou spoje do Londýna, Southamptonu, Amsterdamu či chartery do rakouského Salzburgu. Oproti městskému rivalovi není obsluhováno lowcosty, ale létají sem aerolinky Aer Lingus, British Airways či KLM.

Historie letiště není závratně dlouhá. Začala se psát v roce 1983, kdy bylo na místě bývalé vojenské základny otevřeno pod názvem Belfast Harbour Airport pro civilní lety. V následujících letech vedle několikeré změny vlastníka znamenal milník zejména rok 2006, kdy došlo ke kontroverzní změně názvu letiště v poctě slavnému fotbalistovi Georgi Bestovi. A i když se vždy zdálo, že se letiště nadechuje k růstu, vše se rychle z různých důvodů změnilo.

Společnosti jako Ryanair, easyJet, Vueling či Brussels Airlines zde měly velké plány, ale nakonec z nich sešlo. Zejména v případě irské nízkonákladové jedničky to pro letiště mohlo znamenat velký problém. Jako na své 23. základně zde na pěti trasách přepravil za rok okolo 800 tisíc cestujících. Z důvodu neuskutečněné, ale slibované expanze letiště svou bázi v roce 2010 neslavně zavřel.

Dnes je největším nepřítelem rozvojových plánů letiště hluk a hustě obydlené okolí, tedy faktory, se kterými bojují snad všechna městská letiště. Provoz je omezen řadou pravidel z nich největší je „provozní doba“ od 6:30 do 21:30 či omezení objemu prodávané sedačkové kapacity. Limitován je i maximální počet pohybů za rok či procedury po startu.

Málem zrušené letiště

Také v Asii nalezneme celou řadu městských letišť. Vedle legendárního, ale již uzavřeného aeroportu Kai Tak v Hong Kongu, mohu zmínit například letiště Songshan v Tchaj-peji na Tchaj-wanu. Přestože bylo vybudováno v roce 1936 jako japonská letecká základna, jeho následná expanze vedoucí k otevření civilního letiště v roce 1950 a rozvoj města zapříčinila, že se dnes nachází takřka v centru Tchaj-peje nedaleko důležitého finančního centra.

Právě okolní zástavba je ale pověstným „kamenem úrazu“. Obyvatelům okolních čtvrtí vadí hluk, znečištění či poměrně hustý provoz. Situace došla v minulosti až tak daleko, že představitelé města navrhli letiště uzavřít a na jeho místě vybudovat například park či sportovní arénu. Cestující prý pro vnitrostátní cesty měli více využívat moderních vlaků a pro cesty do zahraničí pak hlavní letiště města Tchao-jüan. Návrh nakonec nebyl schválen a letiště Songhsan tak může fungovat i dnes.

Výše uvedená „pětka“ je pouze výběrem. V různých koutech světa bychom nalezli mnoho větších či menších letišť, která také mohou nést označení „městská“. Do tohoto zařazení tak mohou spadat četná ostrovní letiště například v Řecku (třeba Korfu), německý aerodrom Brémy (kam dokonce vozí pasažéry tramvaj), rakouská letiště v Innsbrucku či Salcburku, kyjevské Žuljany či chicagské letiště Midway, které je sice od centra města trochu dál, ale okolní zástavba jej obklopuje doslova ze všech stran. S trochou nadsázky můžeme za městské letiště označit například i slavné Tenzing-Hillary Airport v Nepálu.