Změny klimatu, lidská neohleduplnost a další aspekty každoročně vedou k řadě ničivých lesních požárů. Známé jsou apokalyptické záběry hořících oblastí ze Severní i Jižní Ameriky, Austrálie, ale i z Evropy.
Jedním z hlavních nástrojů, které mohou hasiči pro boj s těmito přírodními živly využít, jsou protipožární letadla a helikoptéry. Je jich celá řada a liší se zejména svou velikostí a tedy tím, kolik hasicí látky mohou pojmout.
Tím suverénně největším „hasičem“ je Boeing 747 Supertanker s nádržemi pro více než 70 tisíc litrů hasiva. Objem jeho nádrží je dokonce takřka dvojnásobný, než má druhý největší stroj tohoto typu. Jako jediný je tak zástupcem skupiny supertěžkých protipožárních letadel (VLAT – Very Large Air Tanker).
Jumbohasič
Samotná idea vzniku unikátního typu spadá do období krátce po přelomu tisíciletí. Po sérii ničivých požárů v roce 2002, během nichž došlo k havárii dvou protipožárních strojů, žádaly americké úřady výrobu nové generace speciálních letadel. Projektu se ujala společnost Evergreen International Aviation, která v následujících letech postupně přestavěla na hasičský speciál několik letadel typu Boeing 747. Vývoj však nebyl jednoduchý. Desítky inženýrů nad plány strávily tisíce hodin, a když už byli hotoví, museli zástupci společnosti získat řadu certifikátů a povolení.
První modifikovaný Supertanker, původně Boeing 747-200 (reg. N470EV, první let 1974), uskutečnil premiérový let právě před 15 lety, 19. února 2004. Nakonec však nikdy nebyl nasazen do žádné protipožární operace. Ten druhý, Boeing 747-100 (reg. N479EV, první let 1970), v boji s ohněm své přednosti již prokázal, když byl poprvé nasazen v akci v roce 2009 ve Španělsku a v Kalifornii.
Třetí a dnes už bohužel jediný exemplář v provozu, Boeing 747-400 (reg. N744ST, první let 1991), byl po technických úpravách certifikován americkým úřadem pro letectví FAA v září 2016. Dnes je v atraktivním zbarvení provozován společností Global SuperTanker Services, která se po finančních potížích průkopnických Evergreen International Aviation stala v srpnu 2015 jejich nástupcem.
Obří hasičská létající cisterna je dnes bázována na coloradském letišti Colorado Springs Airport a může zasáhnout prakticky kdekoliv na světě, a to do dvaceti hodin „od zavolání“. Jak už jsem zmínil, její palubní nádrže dokážou pojmout přes 70 tisíc litrů hasiva (vody, gelu, pěny), jehož opětovné doplnění na zemi trvá něco málo přes půl hodiny.
Samotné hašení probíhá pomocí sofistikovaného systému, a to skrz čtyři obří trysky s průměrem 40 centimetrů. Posádka, kterou tvoří tři až čtyři osoby, si může dle situace zvolit, zda vypustí hasební látku naráz či postupně. Zajímavostí je, že letoun může v případě problémů s plnými nádržemi přistát zpět na výchozím letišti a také to, že jeho piloti nejsou díky specifikám své činnosti během práce omezováni žádnými rychlostními, výškovými ani jinými standardními limity.
Hasič i „agroletoun“
Protože Supertanker může zasahovat kdekoliv na světě, mohli bychom na jeho palubě nalézt i několik pohodlných sedadel pro odpočívající posádku a pomocný personál či „kabinky“ pro odpočinek. A i když se může zdát, že jeho provoz musí být značně finančně náročný, podle vlastníka tomu až tolik není. Prý stojí zhruba jako provoz dvou protipožárních strojů nižší kategorie, například C-130 a BAe 146.
Vybrané technické zajímavosti B747 Supertanker
| objem nádrží | 72 700 litrů |
| pracovní rychlost | 260 km/h |
| pracovní výška | 120-240 metrů |
| cena projektu (do roku 2006) | 40 milionů dolarů |
Pro někoho možná překvapivě, je paleta úkolů, které může unikátní stroj plnit, vskutku pestrá. Vedle hašení nejrůznějších požárů může být využit i nad mořem jako nástroj k vypouštění prostředků pro zachytávání ropných skvrn anebo pro plošné rozsévání semen například při zalesňování krajiny. Nejdůležitějším úkolem Supertankeru je však boj s ohněm. V rámci této činnosti již mnohokrát prokázal své přednosti na různých místech světa, vedle zmíněného Španělska a Spojených států, také v Izraeli nebo třeba v Chile.
