Do kin vstupuje nový film z leteckého prostředí Narušitel. Jeho 18letý autor se inspiroval příběhem svého dědečka, armádního pilota. Povídali jsme si o filmu i jeho motivaci vyprávět dobu, kterou sám nezažil.
David Balda: Mou generaci předrevoluční dění moc nezajímá (Zdroj: Aeroweb.cz)
Už pozítří, 24. ledna, vstoupí do kin nový film Narušitel. „Útěk od všední, neutěšené reality ke svobodě a k létání“, jak je definován, naznačuje, že jde o de facto první porevoluční film z prostředí Svazarmu a armádních pilotů v éře normalizace.
Režisér snímku Narušitel David Balda / Foto Actoress Production
O to překvapivěji může leckomu vyznít, že jej natočil teprve osmnáctiletý filmař David Balda, který kromě režisérského postu obstarával také kameru a spolupodílel se na scénáři. Při jeho psaní mu byly inspirací především příběhy z vyprávění vlastního dědečka, bývalého armádního letce Vladislava Baldy.
Narušitel
Silný a napínavý příběh českého leteckého esa, jeho kamarádů i bezbřehou lásku k létání přináší do kin film Narušitel. Život armádních letců socialistického Československa naplňovaly opojné chvíle svobody v oblacích a přátelství na celý život, z velké části ho ale ničil dozor státní bezpečnosti a jejích udavačů. Čtveřice kamarádů a jejich letecký mentor spolu létají a slouží v armádě dvacet let. Pak se ale po dlouhé době začne rozmotávat smrt bývalého pilota RAF při pokusu o přelet na západ a hlavní hrdina nemá jiné východisko, než se ho pokusit napodobit. „Jste narušitel, následujte mě,“ jsou slova, která sám často hlásí do vysílačky, když nutí k přistání ty, kdo se na západ za svobodou vydávají vzduchem v letadlech. Teď se o stejně zoufalý útěk musí pokusit i on.
Drama, 90 minut Režie David Balda Hrají Jiří Dvořák, Petr Kostka, Pavel Neškudla, Stanislav Zindulka, Veronika Arichteva, Matěj Anděl, Jan Sklenář, Filip Richtermoc a další
V kinech od 24. ledna 2019
Davide, co pro vás bylo tím impulsem, kdy jste si řekl, že vyprávění svého dědečka převedete na filmové plátno?
Když mně bylo asi 14, udělal jsem o dědovi patnáctiminutový dokument. V roce 2017 jsem se po dvou nezávislých filmech k tomuto tématu vrátil, protože pokaždé, když jsme spolu letěli nebo jsme přijeli na nějaké letiště, cítil jsem takovou zvláštní atmosféru. Něco mě tam přitahovalo a musel jsem se vracet. Když děda začal vyprávět, začal se tvořit příběh, který jsem si už na plátně dokázal dobře představit.
U těch vyprávění se zastavme. Možná i laické veřejnosti naskočí při čtení anotace filmu příběh úletu Ladislava Bezáka do Západního Německa. Byl do této operace nějak zapojen i váš dědeček?
Narušitel je dědův příběh jen z části. Úlet byl také podle skutečného člověka; je to pán v podobném věku jako děda, už nelétá, ale přeje si zůstat anonymní. Jeho historky nám však doplnily příběh o některé dějové zvraty.
Fanoušci letadel se budou těšit asi hlavně na „herecké“ výkony letadel. Ve filmu se objeví třeba MiG 15 UTI. Jak dlouho probíhalo natáčení letových scén a kolik z toho se nakonec reálně ve filmu objeví?
Patnáctka se ve filmu objeví asi třikrát, ale nejvíce v ústřední scéně filmu, kterou jsme nazvali „Narušitel“. Je to scéna, kdy hlavní hrdina coby armádní pilot startuje s MiGem na německého narušitele. Scéna je přesná kopie postupu, kterým se procházelo dříve. Diváci tedy uvidí reálné letové záběry MiGu, který se snaží donutit narušitele přistát.
Ve filmu si zahrál i MiG 15 UTI / Foto Actoress Production
Jak probíhalo natáčení letových záběrů z vnějšku? Vycházím z předpokladu, že udržet rychlost s MiGem 15 bude v „běžném“ letadle poměrně těžké…
Největším problémem byla právě rozdílná rychlost. My jsme měli Cessnu 172N, která byla upravená pro kameru. Utvořili jsme tedy skupinu kamerové letadlo a letadlo narušitele, nastoupali výšku a poté klesali, abychom se dostali na maximální rychlost. V ten moment se k nám přiblížil MiG na minimální rychlosti a provedl potřebné manévry. Potřebovali jsme totiž udržet stíhačku v obraze co nejdéle, aby si to diváci užili.
A byly vám při letových záběrech inspirací nějaké již hotové filmy?
Spíše ty natočené před převratem jako Pod nohama nebe, Vysoká modrá zeď. Chtěl jsem totiž pochytit tu atmosféru a inspirovat se v natáčení letových záběrů, aby byly podobné těm, které se točily dříve.
A nějaký film ze zahraničí? Asi nemůžu nezmínit Top Gun…
Top Gun ne, to je moc Amerika. Inspirovali mě spíše nějaké starší dokumenty.
Jednou z hlavních „postav“ vašeho filmu je také Zlín Z126 OK-JHC. Můžete čtenářům stručně přiblížit jeho příběh?
Letoun létal pro armádu, poté byl vyřazen a byl předán Svazarmu. Nejprve létal na borském letišti, poté byl přesunut do Plas. Tam byl také dolétán a odstaven v rohu hangáru. Tam letadlo velmi chátralo, ztrácely se z něj přístroje a součástky. Děda se rozhodl, že ho zachrání a požádal o přesun do obce Loučeň jako polytechnickou pomůcku pro děti, které by si s ním mohly hrát. Přišel však moment, kdy se děda pokusil nahodit motor. Někdo to nahlásil jako plánování úletu a letoun byl zabaven a přesunut do jiné části obce. Tam chodili dědovi synové potajmu letoun opravovat. Později bylo dědovi navráceno a začalo se s kompletní opravou. Letoun tak byl zachráněn a mohl znovu do oblak.
Režisér s dědečkem Vladislavem Baldou, jehož příběhy byly inspirací pro scénář k filmu Narušitel / Foto Actoress Production
A kde a jak probíhalo natáčení letadel na zemi?
Svazarmovské scény se natáčely na letišti Hořice. Nádherné prostředí, dobová atmosféra, to tam vše velmi hrálo a starali se o nás příjemní lidé. Armádní scény se natáčely na letišti Hradec Králové, například s MiGem 15 a na letišti Hradčany u Ralska. To na mě osobně velmi zapůsobilo, jelikož je to velká betonová plocha uprostřed lesů, často je tam mlha a atmosféra Rudé armády, která tam od roku 1968 byla, tam zůstala.
Jedním z důležitých motivů Narušitele je láska k létání. V současné době se u nás létání potýká s poklesem zájmu hlavně u mladých lidí. Čekáte, že by váš film mohl atraktivitu této krásné, ale zároveň nákladné aktivity pozvednout?
Bylo by to určitě skvělé. Když jsem jezdil po aeroklubech a hledal lokace, setkal jsem se ale spíše s mladými, kteří nelétají pro radost a nectí hodnoty, jaké ctili dnes již staří piloti. Mají to spíše jako součást image. Ne však všichni, baví mě sledovat někoho se zápalem k létání, s touho po volnosti ve vzduchu.
Máte pocit, že létání za komunismu mohlo být atraktivnější i proto, že přinášelo určitý pocit svobody v ne zcela svobodné době?
To je složité. Já jsem to nezažil, ale myslím, že to v něčem mohlo být lepší než dnes. Avšak ani v tom létání nebyla taková svoboda. Přesto si myslím, že ten momentální pocit svobody byl určitě v tehdejší době pro piloty silnější než dnes.
Na druhou stranu, na éru Svazarmu dnes mnozí nahlíží s určitým despektem. V aeroklubovém životě vidí spíš ony povinné brigády než možnost si zalétat. To se dnes naopak v komerčně fungujících školách neděje.
To máte pravdu, ale nejspíše to záleželo na lidech a konkrétních letištích, ne všude to tak muselo být. Mně by ale nevadilo starat se o letiště a letadla. Samozřejmě, pokud je to v nepoměru k létání, není to dobře.
Stále se točíme okolo normalizace, 80. let minulého století. Nicméně vy jste ročník narození 2000. Myslíte, že je pro Vaši generaci otázka života před revolucí stále tématem?
Myslím, že v mé generaci by se našlo opravdu jen pár lidí, které to ještě zajímá a kteří o naší historii něco vědí. Je to však špatně, znát historii je důležité.
V čem vy sám vidíte příčiny tohoto nezájmu mladých o historii vlastních rodičů?
Myslím si, že je to převážně výchovou, vlivem rodiny samotné.
Čímž se opět trochu vracíme k vašemu dědečkovi. Zdědil jste po něm i ten vztah k létání?
Já jsem si létání zamiloval. S dědou jsem na Trenéru létal od mala, později mě začal i učit. Rád bych se i do budoucna pohyboval kolem letadel.
V Show Jana Krause, kde jste byl nedávným hostem, jste na sebe prozradil, že byste rád začal létat na větroni. Láká vás i případná kariéra dopravního pilota?
Tak to určitě ne, já zůstanu u filmu a jako koníček bych chtěl mít létání. Mě spíše lákají malá letadla, bavila by mě i akrobacie. Obdivuji totiž letoun Z-50.
Adam vystudoval žurnalistiku a mediální studia na Univerzitě Karlově a nějaký čas vedl tento server i jako šéfredaktor. Je držitelem licence PPL(A), absolvoval teoretické zkoušky ATPL a v současnosti vede IT team vývojářů Aerowebu a studijního portálu kurzy.aeroweb.cz.
Film ve zkratce vystihuje v nizkonakladovem rozpoctu zlomek historie.Osobne jsem nadsen nebot jsem tuto dobu zazil jako zacinajici pilot a muj obdiv mlademu tvurci ktery tema verohodne ztvarnil pouze z vypraveni druhych.Nehledejme drobne chyby a budme radi za ceskou tvorbu.Toto tema si zaslouzi vic takovych filmu
Oceňuji snahu 18 letého režiséra a doufám, že se mu dostane do budoucna kvalitního odborného vedení. Zdá se, že talent by tam mohl být, ale je tam dost práce. Letové záběry celkem pěkné, ostatní je fakt velká bída. Děj zcela nesrozumitelný, některé věci na tu dobu nesmyslné, protože se škraloupy, co tam lidi měli, by se k letišti ani nepřiblížili. Alespoň se mohl vyvarovat do očí bijících chyb, třeba ta svazarmovská sluchátka, by mu určitě někde půjčili.
Přísloví že ďábel se skrývá v detailu zde docela platí, ale ....
Puvodne jsem sel do kina odevzdat prispevek ve forme vstupenky nekomu kdo se pustil do citliveho tematu a zamotal do toho hezka letadelka. Po precteni kritik jsem nic moc necekal. Nicmene jsem byl velmi prijemne prekvapen, zajimavy děj, hezky vedena kamera. Hezky udelana muzika.. Jestli to opravdu zvladli v uvedenem rozpoctu, tak smekám a těším se na nějaký další filmík. Tohle není dokument, tak tomu i nejake ty prilis nalestene veterany odpustím
PS: příště nějakého historika do teamu pro zvýšení reality:D
Je to bída... nešel jsem na film s nějakými očekáváními, ale tohle mě dorazilo. Nesedět uprostřed, šel jsem v půlce domů.
S realitou to nemá nic společného, děj zcela nesrozumitelný, závěr mravopravný... nemám nic proti nízkorozpočtovým projektům, začátečnickému nadšení, atd. Ale minimálně si mohl autor dát trochu práci s historickými fakty, reáliemi a přizvat si nějaké poradce s prostředím obeznámené...
- bohužel jsem už dost trochu starší, takže si ještě pamatuji svazarmovská letiště. S odznáčkem RAF by se adept nedostal ani k zametání hangáru. Natož na motorové sólo (kamarád měl zaražený postup k motorovému létání jen kvůli mnohem menšímu rodinnému škraloupu a delším vlasům). Že by se někdo mohl producírovat po letišti v uniformě RAF...
- zákrok proti narušiteli v 80. letech ve spárce MIG-15?
Urcite jsou tam anachronismy a ve spouste veci je to naivni - ale mam uctu k tomu usili, ktere to muselo stat a vysledek neni takovy, abych litoval tech penez za vstupenku. Takze doufam, ze bude nejake priste.
Nechápu moc místní kritiky, mě se film zdál celkem pěkný. Na to jaký byl rozpočet. Oceňuji snahu dát do filmu české létání, které v našich filmech totálně chybí. A příběh nebyl trhák ale nebylo to ani úplná nuda. Tu a tam trošku pokulhává, ale snaha se cení. A ti co pasou po věrohodnosti.. . Uvědomte si že štáb vycházel z vlastních možnosti. Mig 15 tam byl asi proto že prostě tohle letadlo je renovované a v Hradci litá a bylo k dispozici.A je mi celkem jedno ze v 80letech lítali 21ky.Proste technika použita dle rozpočtu a možností. Pokud se vám to nelíbí, natocte si něco svého. Půjdu se na tu vaši 21ku rád podívat taky. Naopak by jsme měli ocenit snahu udělat film z leteckého prostředí které zvláštně u nás, nejsou běžné.
film jsem zatím neviděl, ale Migy - 15 skončily službu až v roce myslím 1983 v Č. Budějovicích, kde sloužily v hotovosti právě proti pomalým cílům v nízkých výškách. Při tom měli několik úspěšých zachycení narušitelů(sportovních letadel a vrtulníků) a v této službě se hodně osvědčily, takže scéna ve filmu(tu jsem viděl) podle mě není daleko od pravdy(až na spárku Miga). Proto předchozí komentáře o technice nechápu...
Ono by taky nebylo od věci nazývat věci pravými jmény,on se tady taky neprovozuje MiG 15 UTI, on je to polský Sb-Lim2,který se tady s velkou slávou propaguje jako MiG 15 ovšem 2s 15tkou to má společného tak maximálně tvar...
Když nazývat pravými jmény tak důsledně. Ta mašinka byla vyrobena u nás jako MiG-15UTI a dodána do Polska. Teprve tam byla v rámci GO přestavěna na SB-Lim2. Zdraví ZJ
Pokud tedy chceme být opravdu důslední, tak označení CS-102 platí pro počáteční období užívání u vojenského letectva, ale ne pro výrobní závod. Zdraví ZJ
Komentar je trochu po sezóně, ale kouknul jsem se na to na O2TV teprve tenhle týden. Film z leteckého prostředí je prima, na letadla se vždycky rad podívám. Ale jinak... Už ten začátek, kdy kluci jedou k letišti a dobrák Zdeněk je po par týdnech teorie a brigádničiny nechá lítat. Tak reálně by tomu ještě předcházely posudky ze školy, ze zaměstnání rodičů, z uličního výboru strany a nakonec by se k jejich výcviku vyjádřila krajská správa SNB se soudruhy z StB v pozadí.
Představa, ze na letiště Svazarmu (=Svaz pro spolupráci s armádou) dochází pilot RAF (v uniformě!!) a v disidentském kroužku tam plánuje přelet do Německa je naprosto absurdní. Ten by tak mohl makat někde u lisu nebo v uhelných skladech, vystrčit na ulici nos v uniformě, seberou ho na prvním rohu.
Podobně piloti, kteří režim nesnášeli a jenom si chtěli zalítat. Tak to určitě. V tom filmu jsou v hodnostech podplukovníka, to je tak funkce náčelníka štábu nebo zástupce velitele stihaciho pluku. Tak tam určitě povysovali neproverene soudruhy. Houbelec. To byli oddaní straníci, věrni Sovětskému svazu až za hrob. Ne StB, nýbrž VKR (Vojenská kontrarozvědka) spolehlivě vytřídila každého, kdo nebyl dostatečně loajální.
Chapu, proč dědeček pana režiséra vypráví tyhle pohádkové příběhy o létání. Málokdo si přizná, ze za možnost létat byl připraven zavraždit lidi, kteří chtěli za svobodou.
Byl jsem členem aeroklubu Svazarmu. Tehdy jsem na to byl hrdý. Byl to jediný způsob jak se dstat k létání. Ale máte pravdu, to je úplně absurdní volovina, že by do aeroklubu přišel pilot RAF v uniformě. Naprosto nemyslitelné, neuvěřitelné, předpokládám, že kdyby se toto náhodou stalo, tak by ten čověk šel z uniformy rovnou do basy, nebo do blázince. A očekával bych, že by skončili s létáním všichni, kdo by s ním promluvili. Důvod pro vyloučení bylo například když se bratr člena aeroklubu stal náhodou farářem, to byl konec. Když jsem přišel do aeroklubu, okopával jsem růže, natíral vrata hangáru, opravoval naviják a traktory, rok a půl po lokty od šmíru a byl jsem vděčný, když jsem konečně mohl po delší době dělat na udržbě letadla. Tohle jsme dělali, když jsme čekali na dodání politické prověrky a po delší době jsem zjistili, že pro jistotu ještě předseda plachtařského odboru, dobrý komunista, nám po obdržení prověrky nechával papíry uležet o půl roku déle, abychom se naučili ještě lépe pracovat a ukázali, že jsme dobrými soudruhy. Dnes se dívám na mladé kluky, kteří přijdou do letecké školy, průměrně po roce jsou schopni letět samostatně na navigační třeba do Salzburgu, čisté oblečení, bezproblémová komunikace v angličtině, po třech letech ve výcviku budou připraveni na výběrko u aerolinek. My Svazarmovci jsme po třech letech hrabání se vě šmíru byli připraveni hlavně na to, abychom si instinktivně dávali majzla na to, abychom se neprokecli s politickým vtipem před členem aeroklubu o kterém jsmě věděli že zrovna dělá kariéru po stranické linii. Jo něco co dneska už není tak rozšířené - uměli jsme se skvěle ožrat a zpívat sprosté songy. Buďte všichni nekonečně šťastní, jaká je dnes doba, samozřejmě na Svazarm vzpomínám i s nostalgií, ale doufám že se to už nikdy nevrátí.
Aspoň máte Romane, na co vzpomínat. Já jsem si po tom roce natírání plotu a sobotních brigád vyslechl, že "soudruzi z bezpečnosti tvůj výcvik nedoporučili" - a měl jsem na 20 let po lítání.
Já jsem měl v mládí to štěstí, že jsem se o poměrech v aeroklubu dozvěděl s předstihem, takže jsem si to zklamání ušetřil, a zůstal u modelaření. Informaci jsem dále předal kamarádům z modelářského kroužku, kteří počítali dny, kdy už jim bude 15 let a budou se moci přihlásit do aeroklubu. Nevěřili mi, byla to pro ně příliš nestravitelná zpráva - "to přece nemůže být pravda, že by ve vysněném aeroklubu byly takové poměry" - a tak museli zkušenost získat na vlastní kůži. Ledová sprcha, kterou tam dostali, je nadobro odradila od létání. Pokud vím, nikdo z nich nelétá.
Režisér vycházel z informací od svého dědečka, tedy člověka z opačné strany barikády. Ten mu logicky poskytl pouze takové informace, které tehdejší letce (a tedy i jej) stavěly do role obětí, ne viníků. Nic o kolaboraci s ruskými okupanty v roce 1968, a o dalších ožehavých tématech.
Já jsem začal chodit do aeroklubu začátkem roku 1978 ve věku, kdy už mnozí končili. Akorát na Tři Krále jsem se začal učit teorii, do větroně jsem se dostal někdy v dubnu, pilotní zkoušky jsem absolvoval snad v dalším roce, skončil jsem pár pár letech (z rodinných důvodů jako mnozí přede mnou a asi i jako mnozí po mně). Bylo to hezkých pár let, myslím, že do života mi to hodně dalo.
Před pár lety mi manželka věnovala k jubileu poukaz na hodinový let ve větroni, samozřejmě byl jsem tam jako pasažér. Pilot mi nabídnul, jestli si nechci zkusit řídit, nehrnul jsem se o toho, přece jen už uběhlo hodně let co jsem ve větroni seděl. Ale nechal jsem se ukecat, dobře to dopadlo, nespadli jsme, dokonce se mi po těch letech podařilo ustředit do stoupáku. Hodili jsme řeč, prý mládež nemá moc zájem, že má jen jednoho žáka a moc se nelítá navíják, že se málokdy sejde tolik lidí, aby se navíják mohl vytáhnout.
Vzpomínám si, tehdy se řešilo, že nějaký řízek z jiného aeroklubu omylem přistál s větroněm na poli někde na západ od nás. Když se to vyšetřovalo, údajně se měl asi dvě hodiny motat někde v zakázaném prostoru, ale nikdo u nás ho tam nezpozoroval. Kvůli tomu k nám přijel někdo z vyšších složek, aby nás poučil co bychom v takové situaci měli dělat. Pak v klubu nám důvěrně poradil, že pokud bychom se ocitli někde v příhraničním pásmu, že je nejlepší namířit si to přes hranice rovnou na západ (toho řízka, když se ho jejich složky ptaly, jestli tam chce zůstat a on to odmítl, ještě ten den předaly na hranici naším a druhý den se vrátil i větroň), protože když namíříme zpátky a přistaneme někde v našem zakázaném prostoru, nikdo nám neuvěří, že jsme nechtěli uletět a do éra už se nedostaneme.
Ještě perlička: Když toho řízka pak zkoušeli, jak je na tom s navigací, prý odpověděl, že na kompasu písmeno S znamená "sever", N je "jih" a s těmi dvěma ostatními pismeny si není jistý. Snad se pokoušel o stříbrný přelet, instruktor mu poradil, aby se držel silnice, tak se držel, ale jiné silnice :-D
Ten film jsem zatím neviděl, české filmy moc nemusím.
Silný a napínavý příběh českého leteckého esa, jeho kamarádů i bezbřehou lásku k létání přináší do kin film Narušitel. Život armádních letců socialistického Československa naplňovaly opojné chvíle svobody v oblacích a přátelství na celý život, z velké části ho ale ničil dozor státní bezpečnosti a jejích udavačů. Čtveřice kamarádů a jejich letecký mentor spolu létají a slouží v armádě dvacet let. Pak se ale po dlouhé době začne rozmotávat smrt bývalého pilota RAF při pokusu o přelet na západ a hlavní hrdina nemá jiné východisko, než se ho pokusit napodobit. „Jste narušitel, následujte mě,“ jsou slova, která sám často hlásí do vysílačky, když nutí k přistání ty, kdo se na západ za svobodou vydávají vzduchem v letadlech. Teď se o stejně zoufalý útěk musí pokusit i on.
