Astana a Almaty: dvě soupeřící letiště v jedné zemi - 2. část

Mezinárodní letiště Almaty je podle počtu odbavených pasažérů největším letištěm Kazachstánu. I přes fakt, že ve druhé polovině 90. let ztratilo město status metropole země, která se přesunulo na sever do Astany, je cílem letiště udržet si pozici jedničky po co nejdelší dobu. Bude to však mít těžké, protože konkurence nedávno modernizovaného a rozšířeného vzdušného přístavu Nursultana Nazarbajeva v Astaně je silná. A navíc, oproti modernímu soupeři nemá mnoho prostoru pro další expanzi, jelikož je obklopeno z velké většiny zástavbou. I tak je dnes letiště v Almaty spojeno s více než padesátkou destinací, přičemž oproti konkurenci na severu nabízí cestujícím také řadu zajímavých spojení do Asie. Navíc je vzdušný přístav velmi důležitým vstupním bodem pro nákladní dopravce, jelikož většina produktů se do Kazachstánu dováží ze zahraničí.

První pravidelná destinace tu-144

Mezinárodní letiště Almaty (dříve Alma-Ata) bylo založeno v polovině 30. let minulého století. Nachází se asi 15 kilometrů od města a po drtivou většinu své historie bylo regionálního charakteru a využívaly jej pouze malá letadla. Jeho raná léta nejsou až tak zajímavá, a proto se přesuňme rovnou do 70. let. V této době se totiž opravdu zapsalo do historie letectví a jeho jméno s trochou nadsázky skloňoval světový tisk. V závěru roku 1975 se místní vzdušný přístav stal první pravidelnou destinací sovětského supersoniku Tupolev Tu-144. Ten z Moskvy vozil nejprve poštu a náklad a od listopadu 1977 pak i pasažéry na pravidelných letech. Dostupné prameny zmiňují, že se létalo jednou týdně a za dobu existence spojení využilo linku skoro 3 300 pasažérů. Zajímavostí je, že 3 260 kilometrů dlouhou trasu zvládl sovětský „rychlík“ za dvě hodiny. Nakonec bylo uskutečněno pouhých 55 letů a po nouzovém přistání během kontrolního letu nové verze Tu-144D v květnu 1978 byly všechny pravidelné lety s pasažéry zastaveny. Nakonec natrvalo.

Smolná devadesátá: velký požár v a ztráta postavení

Po rozpadu Sovětského svazu na počátku 90. let minulého století se letiště dostalo do soukromých rukou a dočkalo se modernizace, a to i přes fakt, že město ztratilo výsadní postavení. Dělníci rekonstruovali a modernizovali vzletovou a přistávací dráhu a vzdušný přístav získal mezinárodní status. Přesto, že prezident, parlament a další státní instituce z různých důvodů přesunuli svá sídla
o několik stovek kilometrů severněji do Astany, zůstalo v Almaty stále mnoho kanceláří řady zahraničních společností.

Město nadále zůstalo největším v zemi a dalo se tedy předpokládat, že o postavení důležitého letiště Almaty jen tak nepřijde. Navíc i město samo a jeho okolí nabízí mnoho zajímavostí, které lákají turisty. Pokud přeskočím fakt, že dnes po příletu nejednoho aviatického nadšence potěší pohled na odstavené postarší sovětské koráby nebe v barvách již mnohdy zkrachovalých dopravců, už jen oblast, ve které se město nachází, je zajímavá. Například i z letiště si nelze nevšimnout krásného panoramatu vysokého pohoří Ťan-Šan, kde se nedaleko od města nachází zimní lyžařské středisko anebo například rychlobruslařský ledový ovál pod širým nebem.

Bohužel, expanzi letiště zpomalila smutná událost. V noci z 9. na 10. července 1999 zachvátil letištní terminál velký požár. Naštěstí při něm nikdo nepřišel o život a nedošlo ani k vážnějším zraněním, nicméně velmi pozdě přivolaní hasiči dostali situaci pod kontrolu až po dlouhé době. Ohněm tak byla zničena velká část letištní infrastruktury. Všechny noční lety byly zpožděné nebo zrušeného, nicméně dle dostupných informací byli cestující letů 10. července odbavováni z provizorních prostor jedné z budov v centru města.

Nový terminál a velmi dlouhá ranvej

Zcela nový a moderně vybavený terminál byl po letech projektování a budování otevřen v roce 2004. V porovnání s odbavovacími budovami letiště Astana zřejmě jeho vzhled nic nesymbolizuje, nicméně i tak je architektonicky velmi zajímavý a jeho křivky jsou na první pohled elegantní. V roce 2008 byla dokončena druhá vzletová a přistávací ranvej (05L/23R 4 500 m x 45 m), která je údajně nejdelší v regionu centrální Asie a patří také mezi nejdelší dráhy světa. A mimochodem, ani ta původní nezaostává (05R/23L, 4 400 m x 45 m), jelikož byla prvotně vybudována pro provoz zmíněného sovětského supersoniku Tupolev Tu-144. Zároveň letiště modernizovalo osvětlení dráhy a přibližovacích systémů tak, aby mohlo přijímat letadla i za velmi obvyklého nepříznivého počasí.

Dominantou letiště je patrová budova odbavovacího terminálu s odlety v prvním patře a přílety v přízemí. Na prostranství před ním se nalézá parkoviště a parkovací budova spojená s terminálem nadchodem. Při příjezdu na letiště je nutné projet vstupní branou, a pakliže chtějí cestující k odletové části terminálu, musí využít estakádu, která navazuje na hlavní vstup do budovy. Nalevo od hlavní budovy terminálu naleznete trochu skrytou architektonickou zajímavost, VIP terminál, který dříve sloužil jako hlavní odbavovací budova. Menší stavba je určena důležitým cestujícím od poloviny roku 2007 a na její modernizaci se podíleli italští designéři.

Moderní, ale stísněné prostory

Dnes hlavní terminál nabízí cestujícím standardní nabídku služeb. Od menších či větších restaurací a kaváren, obchodů, směnáren, dětského koutku, úschovny zavazadel až po 24 pasových kontrol. Odbavovací přepážky pro lety na vnitrostátních a mezinárodních letech se nachází v oddělených prostorách, přičemž za bezpečnostní kontrolou se je osm odletových bran. Vpravo od hlavní části je pak ještě moderní „přístavek“ s dalšími prostory pro cestující. Jelikož je letiště Almaty vedle Astany druhým hubem národních aerolinek Air Astana, mají zde její prémioví pasažéři možnost využít separátního odbavení. I přes relativní prostornost terminálu se zejména v hlavních odletových vlnách mohou cestující uvnitř cítit poněkud stísněně. Potvrzují to i čísla, když roční kapacita terminálu jsou 4 miliony pasažérů, přičemž v loňském roce jím prošlo více než 5 a půl milionu (nárůst o 16 %).

Nejista budoucnost: nový terminál i letiště v nedohlednu

I přes velký potenciál oblasti, města i celého letiště je budoucnost vzdušného přístavu značně nejistá. Na počátku článku jsem zmiňoval, že v okolí aeroportu je městská zástavba, která znemožňuje jeho další rozvoj. I přesto v minulosti existovaly plány na výstavbu nového terminálu dedikovaného pro mezinárodní lety. V roce 2010 byl naneštěstí projekt ukončen, a to zejména z důvodu předpokládaných provozních problémů při výstavbě nové budovy.

Nebyl to však jediný plán na expanzi a vůbec na rozvoj letecké dopravy v regionu Almaty. V roce 2013 německá společnost Lufthansa Cosulting připravila nový plán rozšíření, když s ohledem na modernizaci letiště a plánované navýšení provozu navrhla vybudování třetí vzletové a přistávací dráhy. Odhadované náklady projektu však byly tak vysoké a doba realizace tak dlouhá, že se vedení letiště rozhodlo od něj upustit. Navzdory odmítnutí plánu německé společnosti, navrhla později vláda Kazachstánu razantní řešení. Nedaleko od města mělo být vybudováno nové letiště s výrazně vyšší kapacitou. I když tento projekt nebyl zrušen, došlo opět z důvodu náročnosti k jeho zmrazení a vedení letiště tak alespoň pracuje na postupném, avšak rychlém zvýšení hodinové kapacity letiště formou dílčích úprav.

Je zřejmé, že si letiště ještě několik následujících let udrží pozici kazašské jedničky. Pokud však neuskuteční žádný ze svých rozvojových plánů, bude to mít s udržením svého postavení těžké. Konkurence v hlavním městě je obrovská a až čas ukáže, jak tento vnitrostátní souboj o pozici hlavní vstupní brány do deváté největší země světa dopadne. Dle mého názoru se časem pozice obou letišť zřejmě změní, nicméně vzhledem k rozlehlosti Kazachstánu a velikosti města bude i nadále letiště Almaty hrát důležitou roli při rozvoji země.