O pár dní dříve než v minulých letech, zato takřka v obvyklé sestavě se v sobotu 13. ledna sešli zástupci organizací působících ve všeobecném letectví na jubilejním desátém ročníku semináře pro general aviation, pořádaném každoročně Řízením letového provozu ČR.
Konec plachtařských průkazů a (ne)konec registrovaných zařízení
Pro letecký personál asi nejhodnotnější příspěvek přednesl pan Michal Šebek z Úřadu pro civilní letectví (ÚCL). Ten v prvé řadě připomněl blížící se konec platnosti národních průkazů pilota kluzáků vydaných podle předpisu L1. Platnost těchto cca 4 500 vydaných licencí skončí 8. dubna 2018 (bez ohledu na datum konce platnosti v samotné licenci!).
Pan Šebek uvedl, že na průkazy podle Part-FCL byla převedena zhruba polovina celkového počtu. Ačkoliv úřad nemá možnost sledovat, kolik držitelů těchto průkazů je stále aktivními piloty a budou ještě o výměnu žádat, důrazně všechny tyto plachtaře vyzývá, aby nenechali výměnu na poslední chvíli. Postup konverze průkazu shrnuje dokument CAA-ZLP-161.
8. dubna 2018 by také měla podle současného znění přechodných opatření po nabytí účinnosti nařízení 1178/2011 (Aircrew Regulation) definitivně skončit platnost registrovaných zařízení pro výcvik pilotů (RZ) zakládaných podle legislativy Spojených leteckých úřadů (JAA). Zde je však podle pana Šebka téměř jisté, že bude tento termín znovu posunut!
Loni v dubnu jsme vás informovali o poněkud tragikomickém vývoji otázky RZ, které byly nejprve ze strany Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA) odsouzeny k zániku, aby byly po měsících připomínek a následném sypání si popele na hlavu opět uvedeny v život, avšak s názvem DTO (Declared Training Organization), znovu však jako výrazně odlehčená forma výcvikových organizací ATO určená pro nesložité výcviky (do PPL).
Předpokládaný termín nabytí účinnosti nových pravidel měl být právě duben 2018. Podrobné postupy jsou však zatím stále ve stavu příprav, a tak se podle slov ÚCL jeví, že bude platnost RZ znovu prodloužena, a to zřejmě až do roku 2020. Nadále tak mohou RZ dále přijímat a cvičit nové piloty, avšak podle příruček v souladu s Part-FCL.
O všem aktuálním v této věci se pochopitelně dozvíte i ze stránek Aerowebu.
Posledním bodem prezentace pan Šebka byla typová kvalifikace na Antonov An-2, přesněji připomenutí nutnosti jejího zápisu do pilotního průkazu od 1. ledna 2018. Zatímco do 31. prosince 2017 stačilo mít k řízení An-2 třídní kvalifikaci SEP land (do které však An-2 z mnoha důvodů úplně dobře nezapadá), nově je potřeba nechat si na základě záznamů v zápisníku letů (viz CAA-ZLP-163) zapsat typovku. Ta je platná dva roky.
Česká letiště: ochranná pásma či povinná rádia
Dalším tématem, které přišlo v Jenči na přetřes, bylo téma letišť. Pan Vítězslav Hezký z ÚCL informoval auditorium o výsledcích kontrolní činnosti na českých aerodromech v loňském roce a otevřel tím téma ochranných pásem. Připomněl provozovatelům letišť, aby věnovali případnému vyhlášení ochranných pásem dostatek pozornosti, neboť bez nich jsou provozovatelé velmi slabým článkem například při stavebních řízeních v okolí letiště. Připomněl rovněž, že ochranná pásma slouží k vyčlenění oblastí pro nejrůznější typy činností, resp. omezení či zákazů činností.
Letišť se dotkla také nedávná novela leteckého zákona, která řeší mimo jiné majetkové vztahy vlastníků pozemků a provozovatelů letišť na nich ležících. Pan Hezký upozornil, že provozovatelé letišť musí mít k užívání pozemků, na kterých se letiště nachází, nějaký právní titul. Pokud takový titul neexistuje, či jej není možné (například v případě sporu) získat, je ještě možné se – při splnění určitých podmínek – vydat cestou zřízení tzv. věcného břemene o provozování letiště.
O jednom konkrétním letišti se na semináři v Jenči hovořilo více než o jiných. Jedná se o letiště v Hradci Králové, kde bude brzy zřízen typ vzdušného prostoru u nás dosud neznámý – Radio Mandatory Zone (RMZ) neboli oblast, v níž je možné poletovat pouze s rádiem na palubě. Zřízení tohoto prostoru by mělo v budoucnu umožnit bezpečný provoz letů IFR i na tomto neřízeném letišti. Navzdory vytyčení RMZ prostoru (a zanesení do nové mapy ICAO) bude do doby vyjasnění některých přetrvávajících nejasností platnost tohoto prostoru pozastavena, jak informoval pan Ondřej Škop z ÚCL.
Drony všude, kam se podíváš
Hned několik vystupujících se ve své prezentaci dotklo velice horkého tématu bezpilotních prostředků. Zatímco třeba pan Suchý z ÚZPLN opět informoval o některých incidentech z okolí letišť, kdy se tzv. dron dostal do jejich nebezpečné blízkosti, pan Ivan Beneš z ŘLP zase upozornil na novelu vyhlášky 108/1997 Sb., jíž se provádí zákon o civilním letectví. Ten ve svém aktualizovaném textu zahrnuje nové ustanovení, že pro účely činnosti bezpilotních prostředků může být dočasně vyhrazena část vzdušného prostoru a s ohledem na stoupající popularitu těchto „hraček“ lze očekávat budoucí nárůst počtu těchto prostorů.
Pan Tomáš Pustina z Ministerstva dopravy v souvislosti s drony představil evropský plán na jejich celoplošnou regulaci, který je aktuálně ve fázi diskusí a návrhů. EASA dle jeho slov uvažuje o rozdělení provozu na tři kategorie podle zhodnocení možných rizik, a sice kategorie open, specific a certified. Podrobnosti k tomu lze nalézt na stránkách EASA v sekci Civilní drony.
Pan Pustina se rovněž zmínil o vývoji aktuálního obecného legislativního rámce civilního letectví v EU, zejména přípravě nového základního nařízení. Připomněl také problematiku ultralightů, o níž jste se mohli na Aerowebu dočíst již loni v článku Ultralehký pokrok rychlejší než legislativa.
Na semináři kromě výše zmíněných pánů vystoupil také Michal Dvořák za stanoviště FIC či pan Vít Zárybnický z ÚCL s prezentací na téma způsobilosti letadel. Jacek Kerum ve svém pravidelném „meteorologickém okénku“ připomněl problematiku mechanické turbulence a Marek Dočkal z Letecké informační služby ŘLP zpravil všechny o chystaných novinkách v produktech LIS – například o chystaném doplnění VFR příručky o informace o vybraných SLZ plochách či o inovacích v aplikaci AisView.
Kompletní záznam ze Semináře pro všeobecné letectví 2018:
