Takzvané kombi letouny jsou dnes v letecké dopravě doslova ohroženým druhem. Jde o zajímavé letouny, které – jak už název napovídá – slouží ke kombinované přepravě osob i carga. Vyznačují se zkrácenou palubou pro cestující (ale s veškerým komfortem) a velkým nákladním prostorem ve zbytku trupu. Pro usnadnění manipulace s nákladem pak disponují i rozměrnými bočními dveřmi. Některé letouny přitom mají sekci pro cestující v přední části a pro náklad v zadní (třeba zmíněná Jumba KLM) a jiné naopak (například menší Boeingy 737 Alaska Airlines).
A proč aerolinky tyto „hybridy“ využívaly či stále využívají? Odpověď není složitá. Stále totiž existují tratě, na kterých se přeprava pouze nákladu či cestujících danému dopravci nevyplatí. Kombinací obojího tak aerolinky mohou dosáhnout kýžené ekonomické efektivity.
Foto Bac1-11jet.co.uk
Od Electry až po Ed Force One
Aerolinky začaly využívat kombi letadla ve velkém zhruba od 60. let minulého století, i když předchůdce bychom mohli nalézt i dříve. Například jedna z verzí poválečného transportního letounu Bristol Type 170 Freighter byla uzpůsobena k přepravě nákladu a až 16 pasažérů. Od té doby byla v této verzi představena řada typů od malého Lockheedu L-188 Electra až po velký Boeing 747. A právě produkty amerického výrobce jsou v tomto segmentu nejvíce zastoupeny – existovaly či stále existují kombi Boeingy 707, 727, 737, 747 a 757.
Letouny pro přepravu pasažérů a nákladu s proudovými motory postavil také další americký producent, McDonnell Douglas, který na počátku 90. let dodal pět strojů MD-11C Alitalii.
A opomenout nesmíme ani vrtulové stroje. I ty totiž v tomto segmentu hrají nemalou roli. Vedle ATR například Dash DHC-8 a v dřívějších dobách třeba Fokker F-27, Douglas DC-7, Convair CV-240 aj.
Foto Ironmaiden.wikia.com
I když majitelé kombi letadel často nechali své stroje dříve či později přebudovat do celonákladní verze, některé z nich během své kariéry plnily i zajímavější úkoly. Například Boeing 757 britských Astraeus Airlines registrace G-OJIB létal v letech 2008 a 2009 pro heavymetalovou skupinu Iron Maiden jako Ed Force One. Kombi uspořádání britským hudebníkům, jejichž lídr Bruce Dickinson (mimo jiné pilot Astreaus Airlines) během turné Somewhere Back in Time letoun sám pilotoval, naprosto vyhovovalo. Paluba byla vybavena 20 business a 54 economy sedadly. V další části se pak nacházel větší nákladní prostor, kde hudebníci přepravovali své vybavení.
Podobně uspořádán byl stejný typ registrace G-STRX, který skupina využívala při následujícím velkém turné v roce 2011. Od svého předchůdce se lišil mimo jiné v netradičním livery, které na ocasní ploše nově doplnila podobizna maskota hudební skupiny, Eddieho. Dnes Iron Maiden využívají ke svým cestám po světě jinou legendu – Boeing 747, který však již není v kombi uspořádání.
Ve službách KLM přepravují i koně
V Evropě jsou zřejmě nejznámějším uživatelem kombi letadel nizozemské KLM. Ve své historii využívaly například Douglas DC-8 v této verzi anebo sedm Boeingů 747-200M (Combi) a tři Boeingy 747-300 (Combi). Dnes mají jako jediní na světě v provozu typ Boeing 747-400M (Combi) pro 268 cestujících, což je pro zajímavost o 140 méně, než má „klasická“ varianta Jumba stejného dopravce. Do zbytku letounu se vejde až 35 tun nákladu na sedm pozic v zadní části hlavní paluby. Oproti standardnímu Jumbu stejného dopravce, kde pro lze pro cargo přepravu využít pouze spodní palubu, je to o 22,5 tuny více.
Protože jsou KLM jedním z největších hráčů na trhu přepravy koní, tvoří tato zvířata častý náklad na palubách jejich kombi jumb. Na jednom letu jich mohou přepravit až 20 v celkem sedmi stáních. A že se jedná o výnosný business, potvrzuje i cena, která se může vyšplhat až na 250 tisíc korun za cestu a kus.
Foto Horseservice.com
Současný typ Boeing 747-400M (Combi) je jednou z celkem osmi variant legendární „čtyřstovky“. Poprvé se do vzduchu tato verze dostala v červnu 1989 a prvním uživatelem se o tři měsíce později staly právě KLM, které ještě v roce 2015 měly ve flotile 16 exemplářů s průměrným věkem asi 22 let. Nicméně v rámci modernizace flotily se je holandský národní dopravce rozhodnul postupně nahradit moderními Boeingy 787-9.
Verze Boeing 747-400M disponuje vedle zmíněných rozměrných nákladových dveří v zadní části trupu i speciální přepážkou oddělující pasažérskou a nákladní sekci, zesílenou podlahu hlavní paluby, systémem, který umožňuje rychlou konverzi stroje na přepravu pouze cestujících či nákladu anebo vylepšenou protipožární ochranu.
Klm.com (kliknout pro zvětšení)
Oheň jako Achillova pata
Jedním z klíčových bezpečnostních systémů u kombi letadel je právě zmiňovaný protipožární systém. Dnes se například v kabině pro cestující záměrně nastavuje větší tlak, aby sem z nákladního oddílu nemohl snadno proniknout oheň. Ten před dvaceti lety stál za havárií Boeingu 747-200M (Combi) (reg. ZS-SAS, Helderberg) South African Airways. Šlo o vůbec první nehodu Boeingu 747 této verze. Letoun obsluhující pravidelnou linku Tchaj-pej – Mauricius – Johannesburg havaroval 134 mil od místa svého mezipřistání. Nikdo ze 159 osob na palubě tragédii nepřežil.
Foto Wikipedia.org
Jihoafričtí vyšetřovatelé později odhalili příčinu nehody. Ohnisko požáru se nacházelo právě v zádní nákladní části, kde bylo uskladněno i šest palet nákladu. V důsledku rychle postupujícího ohně došlo k zakouření kabiny, narušení trupu a jeho rozpadu a pádu letadla do moře. Ve své zprávě vyšetřovatelé uvedli, že protipožární opatření na tomto typu byla neadekvátní. Vedle nutnosti systémy vylepšit zároveň poukázali na jejich nedostatečné otestování ze strany výrobce. Dále uvedli doslova alarmující informaci, že tehdejší Boeing 747 verze Combi neposkytuje cestujícím dostatečnou protipožární ochranu.
Foto Wikiwand.com
O pár let později provedl americký Federální letecký úřad (FAA) sérii vlastních testů a zároveň vydal řadu opatření, které měly podobným nehodám v budoucnu zabránit. V jejich důsledku došlo vedle zlepšení bezpečnosti i ke zvýšení hmotnosti letadla, což zapříčinilo, že se pro některé dopravce stal jeho provoz méně výhodný. A tak i například nehodou postižené South African Airways přestaly po nehodě tento typ na svých linkách používat.
Budoucnost nejistá
Budoucnost kombi letadel je dnes značně nejistá či spíše žádná není. Vedle holandských KLM a amerických Alaska Airlines je využívá ještě několik dalších aerolinek (zejména malé turbovrtulové stroje), ale zároveň dopravci přemýšlí o jejich vyřazení z provozu a nahrazení „klasickými“ letadly.
A velcí výrobci s nimi také moc nepočítají. Boeing a ani evropský Airbus je ve své současné nabídce nemají. Pouze v souvislosti s americkým producentem se na internetu objevily zprávy o jeho snaze certifikovat Boeing 747 Dreamlifter jako novodobý kombi letoun. Důvod je však ryze praktický. Ne že by jej Boeing chtěl přímo nabízet aerolinkám. V rámci vlastního provozu by se mu ale hodil pro přepravu komponentů nových letadel a zároveň k transportu až 16 pracovníků mezi svými továrnami ve světě.
Budoucnost kombi letadel tak mají ve svých rukou již pouze výrobci regionálních letadel ATR a Bombardier, které tuto bezesporu zajímavou verzi letadel stále nabízí.
