Vybudovat fungující mezinárodní letiště vždy znamená obrovské náklady, za nimiž investor vidí letecké společnosti přivážející davy turistů, kteří mu společně s aerolinkami vynaložené finance časem – někdy dříve, někdy později – vrátí. Představte si ale zbrusu nový vzdušný přístav, kam vůbec nikdo nelétá, v lepším případě pouze sporadicky nebo až po několika letech od jeho otevření. Ve světě bychom takovýchto míst nalezli hned několik, přičemž hned dvě ve Španělsku.
Foto Routesonline.com
Don Quijote by se trochu styděl
Španělská metropole Madrid je letecky obsluhována jedním z největších evropských letišť, moderním vzdušným přístavem Adolfo Suáreze, známým též jako Madrid-Barajas. Nachází se v ideální vzdálenosti několika málo kilometrů od centra města a patří mezi destinace řady světových dopravců, a to i těch nízkonákladových. Ročně jím projde zhruba 47 milionů cestujících. Zdálo by se tak, že jedno obrovské letiště je pro Madrid zatím dostačující. Přesto však ve vzdálenosti asi 200 kilometrů jižně od města vyrostlo letiště nové, nesoucí nejprve název South Madrid a Don Quijote, později Ciudad Real Central. Osud si však s tímto vzdušným přístavem, nesoucím ICAO kód LERL, nehezky pohrál.
Foto Effortlesslyswag.wordpress.com
Když bylo letiště 8. prosince 2008 slavnostně otevřeno, zřejmě nikdo netušil, že bude fungovat pouhé tři roky. Na papíře totiž mělo mnoho předpokladů, které nasvědčovaly, že tomu bude naopak. Jedním z nich bylo i plánované napojení na dopravní infrastrukturu v podobě dálnice a vysokorychlostní železniční trať AVE. K výstavbě zastávky, díky které by se cestující během několika desítek minut pohodlně dostali do Madridu či například na jih země do přímořských letovisek, ale nikdy nedošlo.
Na ploše o rozloze téměř 2 000 hektarů se nachází odbavovací hala s roční kapacitou několik milionů cestujících (zdroje hovoří o kapacitě 2,5 milionu, někdy dokonce až 10 milionů cestujících). Úctyhodnými rozměry se může pochlubit vzletová a přistávací dráha, která se svými více než čtyřmi kilometry patří mezi nejdelší v Evropě. Díky tomu mělo být letiště schopné odbavovat i letouny velikosti Airbusu A380. Ten zde ale nikdy nepřistál. Stejně jako se zde nikdy neobjevily zástupy dopravců.
Foto Flightconsulting.com
Čtyři aerolinky – čtyři destinace
I přes velkou snahu regionální vlády, která vzdušný přístav silně propagovala, a vlastníka (šlo o první španělské letiště provozované soukromým subjektem), si během tří let letiště vybrali jako svou destinaci pouze čtyři dopravci, přičemž převažovala nabídka vnitrostátních letů. Vůbec první pravidelné lety zahájily v prosinci 2008 Air Nostrum, které jej spojily s Barcelonou a Las Palmas. Následovaly linky Air Berlin na Mallorku a Vuelingu na stejný ostrov a také do Barcelony. Pravidelných zahraničních letů se zde dočkali až v červnu 2010, kdy irský Ryanair slavnostně zahájil lety na londýnské letiště Stansted. Ještě v té době se údajně hovořilo i o dalších dvou plánovaných linkách evropské nízkonákladové jedničky. Zůstalo však pouze u přání.
|
Přehled pravidelných linek (LERL)
|
Těžké období začalo pro letiště v době, kdy aerolinky své linky kvůli neuspokojivým výkonům postupně uzavíraly. Jako poslední tak v říjnu 2011 učinil španělský Vueling. Několik desítek tisíc odbavených cestujících zůstalo hodně vzdáleno za kapacitou terminálů. Protože však vzdušný přístav využívali i majitelé malých soukromých letounů, zůstal otevřený až do 13. dubna 2012. Provozovatel letiště nakonec skončil v bankrotu s dluhem okolo 300 milionů eur.
Letiště v aukci
Necelých dvacet měsíců po definitivním uzavření letiště, 9. prosince 2013, se letiště Ciudad Real Central objevilo jako neobvyklá položka v soudní aukci. Avšak vyvolávací cenu 100 milionů eur nebyl žádný ze zájemců ochotný zaplatit. Ani po jejím několikerém snížení a prodloužení termínu, do kterého se měli zájemci ozvat, se žádný adekvátní nenalezl. Neuspěla například ani čínská investiční skupina Tzaneen International, která zde hodlala vybudovat evropský hub pro čínské cargo aktivity. Za letiště byla ochotna zaplatit 10 tisíc eur, přičemž dalších 100 milionů slíbila dodat v návazných investicích. Nového majitele tak vzdušný přístav získal až v dubnu 2016, kdy jej asi za 56 milionů eur získala společnost CR International Airport.
Budoucnost ukáže, zda na toto letiště čeká znovuzrození a opět se objeví na mapě destinací některé z evropských aerolinek. Pokud by se oprášily staré plány na propojení s vysokorychlostní železnicí, šlo by rozhodně o zajímavou alternativu pro nízkonákladové dopravce. I když je třeba dodat, že trend obsluhování tzv. sekundárních letišť, která jsou od cílové destinace vzdálená mnohdy desítky kilometrů, již přestává být „in“.
|
Top Gear na scéně Čas od času se ve světoznámém motoristickém pořadu Top Gear propojí světy aut a letadel. V roce 2013 k tomu také došlo, když se část jedné z epizod odehrávala na letišti Ciudad Real Central. Populární trojice moderátorů si zde nejen že prohlédla prázdný terminál letiště, ale zazávodila si i na nevyužívané dráze. |
Roky čekání v Castellónu
Podobný příběh, avšak se šťastnějším koncem, je případ letiště Castellón (Castellón-Costa Azahar), které se nachází východně od Madridu nedaleko Valencie. Sice již dnes mezi letiště duchů úplně tak nepatří, ale v minulých letech tuto nelichotivou nálepku dost dlouho mělo.
Foto Spanishnewstoday.com
Jeho výstavba vyšla na 150 milionů eur, stojí za ním kanadská skupina SNC-Lavalin a otevření se dočkalo po několikaleté výstavbě, zřejmě náhodou, krátce před lokálními volbami v březnu 2011 (místní politici v jeho případě hrají samozřejmě velkou roli). V té době však nový vzdušný přístav údajně nejen že neměl povolení k provozu, ba co víc, neplánovala sem létat žádná aerolinka. Smutná situace se nezměnila po dobu následujících více než čtyř let, přičemž vůbec první obchodní let se zde uskutečnil až v lednu 2014, kdy společnost Air Nostrum zajistila přepravu fotbalistů FC Villarreal. Teprve v září 2015 se jako první rozhoupal Ryanair a začal sem posílat své stroje z Bristolu a londýnského Stanstedu.
Terminál pro tři miliony cestujících a nevhodná ranvej
Letiště v Castellónu disponuje jedním terminálem s kapacitou tři miliony cestujících ročně, údajně s možností budoucího navýšení až na čtyřnásobek. Jeho výstavbu však často brzdil nedostatek financí. V nevhodné době ekonomických problémů země se ze vzdušného přístavu stal symbol rozmařilosti a plýtvání. Samotnou kauzou, která rozhodně nezvýšila oblíbenost letiště, byla například více než dvacet metrů vysoká socha, kterou dělníci vztyčily před letištěm. Jen ona vyšla na dalších 375 tisíc dolarů.
|
Přehled pravidelných linek (LERL)
|
Samotným investorům však vrásky na čele vytvářela i vzletová a přistávací dráha, která byla španělskou Státní agenturou pro leteckou bezpečnost (AESA) shledána jako příliš krátká. Náprava této „nenápadné“ chyby, kterou zodpovědné osoby jaksi „přehlédly“, stála místní vládu další miliony eur.
Foto Telegraph.co.uk
V porovnání se vzdušným přístavem Ciudad Real Central však Castellón žije, tedy alespoň v některých dnech. Ke zmiňovaným dvěma britským destinacím se postupem času přidala i bulharská Sofia. A druhým dopravcem do party se na počátku června 2016 stal rumunský dopravce Blue Air.
Foto Villasdeelite.com
Nejen Španělé
V úvodu jsem uvedl, že na své otevření a zástupy dopravců a cestujících po světě čekají i další vzdušné přístavy. Obdobným případem jako španělská letiště je indické Jaisalmer nalézající se na severozápadě země. Jeho moderní terminál s kapacitou 300 tisíc cestujících byl dokončen v roce 2013. Od té doby jej však žádný cestující nevyužil.
Jiným příkladem je specifická a v případě Německa až neuvěřitelná dlouho trvající nejasná situace okolo letiště Berlin Brandenburg. To se mělo stát hlavní a moderní vstupní branou do německé metropole již v roce 2010. Avšak po několika pokusech doposud nebylo otevřeno…
Berlin-airport.de
