Poskytnutí první pomoci na palubě a přeprava raněných osob, ať už vojáků z bojiště či obětí autonehod, je všeobecně známá a ve světě využívaná praxe s dlouholetou tradicí. Podle záznamů byla první záchrana či chcete-li evakuace pomocí balonu provedena již v roce 1870 v Paříži, kde bylo takto transportováno 160 pacientů. K většímu rozvoji však došlo až později, zejména pak po první světové válce. Zřejmě nejvíce se tento způsob pomoci do povědomí široké veřejnosti dostal díky proslulému americkému seriálu M. A. S. H. z prostředí korejské války. V jejím rámci sehrály důležitou roli při záchraně osob dobře známé helikoptéry Bell 47 (H-13 Sioux).
Foto Olive-drab.com
Podobně jako tehdy se i dnes na krátké transporty využívají vrtulníky, samozřejmě s mnohem vyspělejším vybavením. Delší přelety pak zajišťují speciálně přizpůsobené letouny, a to jak vojenské (u nás například „vládní“ Airbusy A319, které ve verzi MEDEVAC představují plně vybavené oddělení ARO), tak i soukromé (například letouny specializované služby Royal Flying Doctor Service of Australia). V těchto případech však jde vždy o prostředek sloužící k transportu raněného, popřípadě k zajištění jeho životně důležitých funkcí.
Historie letectví nicméně zná i stroje, které nefungují „pouze“ jako nástroj k dopravě raněných do nemocnice. Svým zdravotnickým vybavením se totiž leckteré z nich „špitálům“ přímo vyrovnají. Létají po celém světě a jejich personál pomáhá tam, kde je to zrovna třeba. Některé z nich plní i neméně důležitou edukativní funkci v rozvojových zemích v rámci humanitárních misí.
Foto Wikimedia.org
Výuka i pomoc na palubě Orbisu
Jedním z těchto projektů je oční klinika Orbis neziskové nevládní organizace Orbis International. Duchovním otcem myšlenky se v 70. letech minulého století stal lékař David Paton, který na základě svých zkušeností z méně rozvinutých zemí inicioval vznik kombinace oční kliniky a výukového centra, a to vše „na křídlech“. Proto se tým, který v roce 1973 stál u zrodu projektu Orbis, skládal nejen z lékařských specialistů, ale i leteckých odborníků. Jeho členy tak byl proslulý šéf Pan American Airways Juan Trippe či zástupci United Airways. Právě společnost United darovala Orbisu jeho první letoun, Douglas DC-8 (reg. N220RB), který během premiérových dvou let provozu navštívil více než dvacítku zemí.
Foto Wikimedia.org
|
Obdivuhodná čísla létajících „očařů“
|
Ještě během 80. let začínalo být jasné, že „dé-cé-osmička“ svými rozměry i ekonomikou provozu moc nevyhovuje účelu, pro nějž je využívána. Za přispění soukromých dárců tak Orbis v roce 1992 zakoupil obstarožní třímotorový Douglas DC-10-10 (reg. N220AU), jehož patnáctiměsíční přestavba v americké Alabamě vyšla na několik milionů dolarů. Po jejím skončení, 23. července 1994, vykonala nová akvizice první misi, která vedla do čínského hlavním města Pekingu. Brzy následovaly další destinace, země a kontinenty, kde i dnes Orbis spolu se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) bojuje v rámci programu Vision 2020: The Right to Sight proti slepotě.
Foto Nycaviation.com
Na palubě letounu nalezneme moderně vybavený výukový sál pro 46 posluchačů (studenti zde mohou nejen poslouchat přednášky, ale také v přímém přenosu sledovat jednotlivé operace), za ním následuje technická místnost s audiovizuálním vybavením, sál pro laserové zákroky, operační sál a pokoj pro sterilizaci lékařských nástrojů. V zadní části mohutného letounu se pak nachází místnost pro přípravu pacientů čekajících na operaci či pro ty, kteří ji již podstoupili.
Nedávno byla odhalena již třetí verze oční nemocnice Orbis. Je jím letoun o něco modernější, a to McDonnell MD-10 (původně DC-10-30CF, reg. N330AU), který v roce 2011 projektu dodala společnost FedEx. Svou premiéru by si měl odbít v průběhu letošního září. Díky nejmodernější lékařské technice tak umožní očním specialistům pomáhat potřebným ještě další desítky let.
The Flying Hospital
Druhý příklad, kdy bylo letadlo přestavěno do podoby létající nemocnice, je trochu mladšího data. Za chvályhodnou ideou spojit svět letectví a medicíny a pomáhat tak v méně rozvinutých zemích či v rámci humanitárních misí stál v tomto případě v roce 1994 Američan Pat Robertson, zakladatel humanitárních organizací a dalších společností. Díky jeho pomoci zakoupila nadace Mercy Airlift dvacet let starý letoun Lockheed L-1011-50 (reg. P4-MED), který po takřka dvouleté rekonstrukci v hodnotě více než desítky milionů dolarů vykonal svoji první lékařskou misi. Ta směrovala do Salvadoru.
Foto Wikimedia.org
|
Statistiky The Flying Hospital Během několika málo let působení vykonal Tristar cesty do 29 zemí. Jeho lékařský personál provedl 80 tisíc lékařských zákroků včetně více než tří tisíc operací. Účastnil se humanitárních misí na celém světě, například v Salvadoru, na Ukrajině, v Kazachstánu, v Ekvádoru, v Indii a v řadě dalších zemích. |
Podle dostupných informací mohl kvalifikovaný lékařský personál provádět na palubě Tristaru i složité chirurgické operace až třiceti pacientům denně a vedle toho ošetřit stovky dalších s menšími problémy. Během standardní mise, která trvala v průměru tři týdny, byli lékaři schopni pomoci až osmi tisícům pacientů. Podobně jako Douglas Orbisu měl i Tristar na svých dvou palubách „výcvikové středisko“, které doplňovala přijímací recepce, lékárna, laboratoř, oční a zubní „ordinace“, operační sály, sterilizační místnost a před- a pooperační pokoje. Personál, který se podílel na provozu létající nemocnice během misí, čítal až 120 osob.
Krátké, avšak velice přínosné působení Tristaru v lékařských službách, ukončily newyorské teroristické útoky v září 2001. Po nich začal být provoz The Flying Hospital ekonomicky neúnosný. Ještě ve stejném roce piloti letoun naposledy přelétli do amerického Tusconu, kde byl posléze na dlouhá léta „zaparkován“.
Nakonec to však nebyl poslední let stroje se zajímavou historií. V květnu letošního roku letoun získala nezisková organizace, jejíž představitelé hodlají Tristar využívat k edukativní činnosti. Nový domov by měl The Flying Hospotal najít v Kansas City.
Foto Mercyairlift.org
Nemocnice pro prezidenta či raněné vojáky
Vedle létající oční nemocnice Orbis a The Flying Hospital existuje ještě řada dalších letadel, na jejichž palubě bychom nalezli „alespoň“ operační sál se základním lékařským vybavením nebo třeba jednotku intenzívní péče. Jedním z nich je proslulý „létající Bílý dům“. Air Force One disponuje vedle prezidentského apartmá, prezidentské pracovny, několika kanceláří, komunikačního centra či dvou kuchyní právě i „operačním sálem“, který je k dispozici americké hlavě státu. Ne že by tam tento sál byl stále, ale jedna z konferenčních místností na něj může být v případně nutnosti upravena. Podle dostupných informací je prezidentskému lékaři k dispozici operační stůl se speciálními světly
a samozřejmě nutné lékařské vybavení včetně léků.
Foto Abcnews.go.com
Jiným příkladem jsou některé vojenské letouny, které svým vybavením připomínají menší kliniku a jsou také označovány jako „létající nemocnice“ (a nemyslím teď v úvodu zmíněné české A319). Například americké letectvo, konkrétně její Aeromedical Evacuation Squadrons, využívá stroje C-17 Globemaster III, C-130 a KC-135 k transportu a evakuaci těžce raněných vojáků z bitevního pole. Zejména na palubě obrovského Globemasteru jsou členové tří jeho zdravotnických týmů na palubě v případě nutnosti schopní provést i některé život zachraňující operační zákroky.
Vedle lékařského vybavení je na palubě k dispozici také speciální technika udržující stálou teplotu či zásobníky kyslíku. Těchto jednotek je v rámci letectva USA asi čtyřicet a jsou dislokovány v rámci celého světa, zejména však doma. V zahraničí bychom je nalezli například na základnách v Německu, v Ománu, Kuvajtu, Japonsku či Afghánistánu.
Foto Wired.com
