Malá jedno- či dvoumotorová vrtulová letadla, větší proudové stroje, klasické „dopraváky“, obří nákladní letouny nebo helikoptéry – celkem více než dvě stovky kusů letecké techniky. To vše patří do portfolia United Nations Humanitarian Air Service (UNHAS), speciální letecké složky při OSN v současné době řízené a podléhající organizaci World Food Programme (WFP). Není tolik známá, ale její činnost je neocenitelná. Představuje hlavní logistický nástroj pro přepravu humanitární pomoci a její posádky se svými stroji dnes přistávají tam, kam by jiné aerolinky určitě neletěly; na často nezpevněných plochách či řádně nevybavených letištích, přičemž slovo „letiště“ je v tomto případě ještě velmi nadstandardní označení.
Foto Logcluster.org
Z neštěstí zrozeny
V 80. letech minulého století vzrůstala v důsledku zvyšujícího se počtu humanitárních krizí potřeba využívat letadla pro přepravu potravinové pomoci, léků a lékařů či dalších pracovníků do postižených oblastí. Nutností se ukázala i evakuace osob nebo vytvoření leteckých mostů. A protože Organizace spojených národů nedisponovala potřebnou technikou, začala si zhruba v této době najímat letadla od různých dopravců zejména z Afriky, ze zemí bývalého Sovětského svazu, Středního východu či z některých států Evropy. Ti létali pod hlavičkou WFP Air Service. Postupem času vznikl první letecký koridor v afrických státech Etiopii, Somálsku, Angole a Súdánu.
Avšak mnohdy nešťastný výběr partnerských aerolinek vedl v následujících letech k řadě tragických nehod. K jedné z největších došlo v listopadu 1999, kdy při přiblížení na prištinské letiště v Kosovu havaroval letoun ATR 42-300 pronajatý od italské společnosti Si Fly. Na jeho palubě zemřelo všech 24 osob. Následné vyšetřování odhalilo v řetězci událostí vedoucích k tragédii mimo jiné i pochybení posádky a také samotných aerolinek.
Foto Wfp.org
V důsledku tohoto a několika dalších incidentů došlo k navázání užší spolupráce s Mezinárodní organizací civilního letectví (ICAO), jejíž experti převzali kontrolu nad bezpečností veškerých leteckých aktivit OSN. Odborníci následně vytvořili i tzv. United Nations Aviation Standards platné pro humanitární i další mírové letecké mise. V rámci struktury WFP navíc vznikla samostatná složka Aviation Safety Unit (ASU), která zajišťuje, aby všichni smluvní dopravci odpovídali standardům ICAO.
Letecká pomoc do 48 hodin
Pro oficiální vznik UNHAS byl důležitý rok 1996. Ten se nesl v duchu přelomové události, když experti WFP založili v Somálsku leteckou službu UN Common Air Service. Její úspěchy a fungování přesvědčily vrcholné představitele Spojených národů, aby WFP pod zkratkou UNHAS zastřešovala veškeré letecké služby organizace. Samotný proces však ještě pár let trval. Až v rámci pátého zasedání High-Level Committee on Management v roce 2003 získal UNHAS právní základ.
Foto Wikipedia.org
Hlavní aktivitou organizace se sídlem v italském Římě je zajišťování transportních služeb pro ostatní subjekty v rámci OSN v době humanitárních krizí. Nepodílejí se však na tzv. peace-keepingových operacích, tedy misích usilujících o udržení mnohdy křehkého míru. Ty zůstaly pod vedením jiných složek. Naopak často poskytují přepravní služby ostatním humanitárním organizacím mimo OSN.
Pro zajištění opravdu globálních služeb disponuje UNHAS regionálními kancelářemi v Keni, Jihoafrické republice a Spojených arabských emirátech. Díky nastaveným systémům jsou bílé letouny v případě humanitární krize v jakékoliv zemi schopné „zasáhnout“ do 48 hodin a přepravit do postižené oblasti jak materiál, tak i pracovní síly.
Žádná vlastní letadla, přesto více než 250 destinací
UNHAS nevlastní žádná letadla, všechny stroje si půjčuje od „normálních“ leteckých dopravců. A právě skladba flotily nasmlouvaných letadel je velice zajímavá. Ve službách UNHAS můžeme ve světě potkat jak malé Cessny, Beechcrafty či české „čtyřistadesítky“, tak klasické „dopraváky“ pro přepravu lidí či oblíbené helikoptéry typu Mil pro lety do hůře dostupných oblastí, nebo i obrovské nákladní Iljušiny a Antonovy, které uvezou mnohatunové náklady s humanitární pomocí. Pro představu – v roce 2014 přepravily stroje UNHAS v rámci vlastních operací mezi 260 destinacemi zhruba 240 000 cestujících. Z nich bylo více než 2 500 evakuovaných osob. Čísla však v tomto případě skutečně nejsou to nejdůležitější. Podstatné je dostat pomoc tam, kde je potřeba, a to co nejrychleji.
Foto Wfp.org
Aerolinka jako neziskovka
Jak jsem už zmínil, UNHAS působí v rámci WFP zejména v zemích postižených přírodními katastrofami, vojenskými konflikty či v oblastech hladomoru. V současné době pomáhají bílé stroje v jedenácti afrických (Čad, Středoafrická republika, Demokratická republika Kongo, Etiopie, Mali, Mauretánie, Niger, Somálsko, Keňa, Jižní Súdán, Súdán) a dvou asijských zemích (Afghánistán, Jemen). V posledních letech zasahovaly například i po zemětřesení na Haiti, záplavách v Pákistánu, tajfunu na Filipínách, v Libyi během tzv. arabského jara či v řadě dalších afrických zemí v souvislosti s virem Ebola.
Při tom všem je UNHAS nezisková služba, jejíž fungování je financováno díky příspěvkům několika vyspělých zemí a organizací. Menší částku získává i od „cestujících“, kteří si v určitých případech hradí část ceny letenky (v případě, že jde například o novináře, zástupce vlád). V oblastech, kde neexistuje žádné letecké spojení nebo je i doprava po zemi obtížná, vydává UNHAS letový řád „pravidelných spojů“, a i na ty je možné si zarezervovat a koupit letenku. V těchto případech supluje klasické aerolinky. Pro zajímavost uvádím příklad nedávno vydaného letového řádu, kterým se řídí lety UNHAS v Afghánistánu.
Činnost UNHAS je bezpochyby velmi přínosná a posádky i letadla se každoročně podílí na záchraně mnoha životů. Je také důležitou součástí struktury Organizace spojených národů a i přes nešťastné začátky je ukázkou mezinárodní spolupráce napříč leteckou dopravou.
