Bezmotoroví reprezentanti Advanced se před letošním mistrovství světa připravovali v Glider Aerobatic Clubu v Benešově. Lze toto zařízení přirovnávat k ústavu? Rozhodl jsem se na to místo činu i jeho ředitele podívat trochu zblízka a v současné době.
Benešovské letiště, které patří v naší republice k nejfrekventovanějším, prošlo v nedávné době řadou změn. Letiště patří Středočeskému kraji a provozuje ho město Bystřice. Znamená to počítat ke každému sportovnímu vzletu a přistání nemalé přistávací poplatky. Je to nezbytné? Možná by stálo za úvahu zvýšit propagaci a častěji publikovat výsledky sportovců vyrostlých právě v Benešově. Konec konců v kterém jiném klubu za posledních 15 let vyrostli dva mistři světa? Nejen Tomáš Suchánek a Mirek Černý využívali možností stálé přítomnosti vlečné a vlekaře, trenéra, letecké techniky a dostupné vzdálenosti.
V otázce umístění akro GLD střediska se postupovalo s ohledem na dostupnost výcviku pro zájemce z aeroklubů po celé ČR. Blízké okolí Prahy a využití vzdušného prostoru do FL 65 i bez spojení s ŘLP je vzhledem k poloze vhodné pro letce z celých Čech. Moraváci to sice mají dost daleko, ale zase mají možnost koučovaného tréninku v LAC Moravská Třebová. Jen těch cvičných akrobatických kluzáků pro souběžný provoz v obou těchto střediscích je zatím prostě nedostatečný počet.
Aeroklub ČR není komerční výdělečnou organizací, takže požadavek na to, aby hradil velkou část výdajů na sport z vlastních zdrojů, naráží rychle na limity a vyžaduje značnou finanční spoluúčast od vlastních sportovců. A ti za titul Mistra světa nedostanou ani korunu – jen diplom, medaili, pohár – ale i zatraceně dobrý pocit! A aby si akrobaté vydělali na výcvik a trénink, shání si práci i mimo běžný rozsah pracovní doby a pak jim zas chybí čas a síla na více tréninku nebo na další mezinárodní závody. I nemistrovské mezinárodní soutěže jsou tréninkem a také srovnáním. V jiných zemích daleko víc funguje finanční sponzoring leteckých sportů nebo podpora z veřejných zdrojů. Pro srovnání lze kromě Německa použít třeba Polsko. I to je jeden z důvodů, proč v Advanced letos naši letci Poláky nepřezávodili. A Poláci navíc mají takové finanční krytí, že na závody s sebou vozí maséra a psychologa v jedné osobě.
Jenom v Bádensku-Würtenbersku má podobný spolek přes tři tisíce členů. Obrovský náskok německých akrobatů je v tom, že téměř na každém plachtařském letišti mají ASK-21 a alespoň jednoho pilota s akrobatickou kvalifikací, kterou průběžně každý rok získávají desítky dalších adeptů právě na akro campech. Tento náskok se nám bude dohánět velmi těžce. Také akrobatických speciálů Fox, Swift a SZD-59 Acro létá v Německu nejvíc. Ale malý jen ten, kdo má jen malý cíl, a začínáme tím, že se nám podařilo německá reprezentační družstva v kategoriích Advanced i Unlimited na mistrovství světa porazit. A jenom zopakovat tento výsledek bude téměř neuskutečnitelné. O to samé se navíc budou snažit nejen akrobatické velmoci s velkou základnou bezmotorových akrobatů – Poláci, Francouzi, Švýcaři, ale i méně početní, zato velmi dobře létající Rusové a Maďaři a také výkonní jednotlivci z Itálie, USA, Rakouska nebo Švédska. Systematicky se výcviku začátečníků a tréninku reprezentace začali nedávno věnovat v dříve ekonomicky odstaveném Rumunsku a výsledky jejich mladého reprezentačního družstva se rychle zlepšují.
A jsme zpátky u peněz. Létat, trénovat, akrobatit a mít na čem! Třeba i zaplatit trenéra, aby ten nemusel svou činnost dělat amatérsky – i tohle začíná v bezmotorové akrobacii ve světě fungovat – a výsledky jsou vidět. Mladí talentovaní letci však v mnohém případě nejsou schopni tyto náklady platit. A to přesto, že leteckou techniku pro akrobaty pořídil Aeroklub ČR a je potřeba hradit „jen“ provozní náklady. „Jen“ provozní náklady znamenají nekřesťansky vysoké pojištění, náročnou údržbu hodně zatěžovaných strojů, drahé provozní opravy, hangárování, dopravu a administrativní poplatky. Sice se do akrobatických kluzáků nelije benzín a olej, zato úhrada vysokých aerovleků protáčí počitadly kasiček velmi významně. Existuje samozřejmě systém státních dotací, které získává pro sportovní reprezentaci i Aeroklub ČR, prostřednictvím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. V naprosté většině případů výše těchto dotací nestačí ani na pokrytí nákladů, spojených s účastí na mistrovství světa pro vícečlenné družstvo, navíc v kategoriích Advanced i Unlimited. Poslední investiční dotace, za kterou byl pro reprezentaci zakoupen třetí akrobatický kluzák (druhý Swift), dorazila v prosinci 2012, od té doby nic. A díky aktuálnímu vládci u státní kasy a lobbingu tzv. olympijských sportů to do budoucna s finanční pomocí státní reprezentaci v technických sportech vypadá stále hůř.
Nákaza akrobacií
Takže se chlapci připravují i v akrobatickém středisku GAC Benešov. Co to znamená? Již zmíněný Miloš Ramert byl pověřený organizací akrobatické přípravy soutěžních kategorií Sportsman, Intermediate a v poslední době i Advanced. A protože, jak sám říká, není příliš velkým spisovatelem, dovolil bych si některé jeho názory převzít.
Byl by nerad, aby vznikl dojem, že mu práce akro instuktora a trenéra nějak „zbyla“ a že jej otravuje. Naopak – je velmi rád, že má možnost se jí věnovat a baví ho, i když nestíhá. Rozšiřovat mezi plachtaře „nákazu“ akrobatického létání je hrozně fajn. Právě proto se snaží cvičit další akro instruktory – těch kvalitních je pro úspěšné šíření akrobatické infekce stále málo. Jen kdyby výplatu nemusel pobírat z výnosů jiných leteckých odborností. I zde však platí, jak říká – co dělám, dělám rád. Neboť i okruhy, mimořádky, omezence, vývrtky, termika a přelety ve dvojím s žáky-plachtaři, to je to nejkrásnější zaměstnání na světě, které vydrží i když už věkem chátrající a tloustnoucí tělesná schránka postupně přestane snášet zatížení od akrobacie.
A v tom Milošovi dávám jednoznačně za pravdu. Pokud se postupným úsilím podaří vybudovat systém dvou plně autonomních akro středisek pro bezmotorovou akrobacii, jejichž „vyslanci“ budou organizovat akrobatické výcvikové a tréninkové campy na letištích aktivních akrobatických enkláv, budeme to mít podobné, jako v Německu, kde ve většině spolkových zemí vždy na jednom letišti fungují souběžně s aerokluby i dobrovolné spolky pro plachtařskou akrobacii – Forderverein Segelkunstflug. Počty aktivních letců i přispívajících členů jsou pro naše poměry neuvěřitelné.
Akrobatické středisko Aeroklubu ČR pro bezmotorovou akrobacii působí na veřejném letišti Benešov-Bystřice, a přestože letiště spravuje kraj, jsou reprezentanti ČR zatíženi stejnými poplatky jako komerční provoz soukromých firem a i v organizaci provozu musejí každodenně podmínky pro svůj trénink obhajovat. K tomu úzké dráhy, vyhovující motorovému provozu a ne kluzákům, málo ošetřovaný, hrbatý povrch mezi dráhami – už to má na svědomí nejedny „hodiny“ i uklepanou „kometu“. GAC je neziskový spolek a nemá ani letecké práce za úplatu. A pokud dělá hospodářskou činnost, tak pouze pro pokrytí nákladů na činnost sportovní – to takhle má ve stanovách. Je tedy příprava státní reprezentace akrobatů pro spolek správnou náplní?
A když to nedělá za peníze, proč to tedy dělá? Odpověď je jednoduchá. Protože se tomu nemá kdo jiný věnovat. Není nakonec to přirovnání k ústavu pro postižené na místě? Jen, aby to přirovnání bylo správně pochopeno. Řeč není o postižených letcích. Miloš mne za svou původní, kdysi vyslovenou myšlenku nemá rád. Spíše dnes inklinuje k termínu ústav doktora Chocholouška a žertovně označuje létající za pacienty zotavovny. Tak nějak je to v době současné.
Ale ještě k tomu trenérování – i to by mělo být intenzivnější a důkladnější. Miloš by se asi rád akrobatům více věnoval, ale taky musí instruktořit v klubu, kde bere výplatu. A kromě Advanced školí i úplně začínající akrobaty na ASK-21 i DG-1000, cvičí je pak ve dvojím i v sóle v jednodušších soutěžních kategoriích Sportsman a Intermediate (aby bylo odkud mančaft Advanced doplňovat a obměňovat). Dá se říct, že se snaží udržet si přehled o všech letcích, létajících aktivně bezmotorovou akrobacii v ČR, cvičí nové instruktory a přezkušuje ty stávající – aby byla v celé ČR školena akrobacie podle stejných postupů a požadavků. Znamená to také objíždět další letiště – akrobatické enklávy – a organizovat výcvikové a tréninkové campy i tam. Vyvrcholením přípravy v akro campech bývají regionální soutěže, kde je jeho přítomnost žádoucí stejně jako na Mistrovství ČR.
Miloš tedy dle mého supluje činnost, kterou by při výslednosti v tomto sportovním odvětví měl zajišťovat kdosi jiný, snad jinde a třeba i trochu jinak. Není mým cílem ho propagovat, uctívat nebo zatracovat. Cílem je jen popsat situaci, která v naší zemi, letecky bývalé světové mocnosti, panuje. A Milošovi za jeho dlouholetou snahu poděkovat. Tento článek sám nic nenapraví, toky peněz do vrcholového sportu nejspíše nijak neovlivní. Snad aspoň tedy přinese trochu uznání lidem, kterým to není jedno a mohlo by být.
Ještě pár slov ke sportovnímu nářadí. Mediálně hodně probírané vyřazení Blaníků L-13 z letového provozu znamenalo kompletní zákaz akrobacie na všech L-13A již v roce 2010. To bylo velmi nepříjemné i proto, že i obyčejné staré „el-třináctky“ mohly být sporadicky využívané pro akrobacii. Tím se možnost výcviku vyšší a vysoké pilotáže zkomplikovala. Akro Blaník L-13AC, který byl díky podstatnému zesílení konstrukce a zmenšení rozpětí křídla z 16,2 m na 14,2 m ideálním typem, ze kterého letci přecházeli na již velmi náročného Foxe, má už dolítanou životnost 300 hodin. Schleicher ASK-21 je opravdu velmi odolný „autobus“, který v naprosté většině akrobaticky vyspělých zemí slouží k bezpečnému výcviku akrobacie i s akceptováním jedné nevhodné vlastnosti – bohužel je málo obratný – ještě míň, než byl L-13 Blaník. Zato se ve vzduchu ještě žádné ASK-21 při akrobacii nepolámalo. DG-1000 má v letové příručce povoleny vyšší maximální násobky než ASK-21, s obratností je na tom však ještě hůř než ASK-21. Ve světle těchto poznatků je legitimní snaha sehnat pro letce Aeroklubu ČR prostředky na nákup jednoho ASK-21 a jednoho MDM- Foxe. Ale kde, kým a jak? Zájemcům o bezmotorovou akrobacii z aeroklubů celé ČR by to vážně pomohlo s výcviky i tréninkem. Dosud je u nás schopných akrobatických kluzáků opravdu zoufale málo.
I přesto a kupodivu máme letos mistra světa.
