Bitva o jakékoliv letiště je ve válečných konfliktech nesmírně důležitá. Pro mnohé odborníky je však strategický význam mezinárodního vzdušného přístavu v Doněcku přinejmenším diskutabilní. V době nedávno minulé se zde i přesto strhly během nevyzpytatelné „východní krize“ prudké boje. A jejich výsledek? Letiště Sergeje Prokofjeva, které profitovalo z rozsáhle modernizace předcházející evropskému fotbalovému šampionátu v roce 2012, bylo zcela zničeno a jeho budoucnost dnes halí mračna. Při obraně, přesněji při snaze o obsazení vzdušného přístavu, navíc zahynulo mnoho lidí.
Foto Themoscowtimes.com
Krátce z historie
Když 27. července 1931 rozhodla rada města Stalino (tak se dříve Doněck nazýval na počest sovětského diktátora) o stavbě letiště, trvalo dvacet čtyři měsíců, než bylo vybudováno. Jeho budoucnost v rámci civilní letecké dopravy však nebyla zrovna jasná. Poté, co zakrátko začala druhá světová válka, stala se z něj letecká základna, kterou postupně využívaly obě strany konfliktu, a jak dokládají dobové fotografie, dokonce i italské letectvo bojující ve východní kampani na straně Německa.
Rozšíření pravidelného spojení se letiště dočkalo až v 60. letech, kdy sem stroje Antonov An-10, An-24 nebo Iljušin Il-18 začal posílat sovětský Aeroflot. Ve stejné době se z názvu vzdušného přístavu také vytratilo jméno Stalino, jelikož kult osobnosti jeho nositele byl právě odhalen.
O jedno desetiletí později bylo letiště poprvé modernizováno. Dělníci opravili vzletovou a přistávací dráhu, radionavigační systémy a vybudovali i nový terminál. V následujícím období se z Doněcku navíc stalo významné opravárenské centrum typu Jakovlev Jak-42. Léta po rozpadu Sovětského svazu znamenala založení místního letecké dopravce Donetsk State Airline, který v letech 2003 až 2013 působil pod známějším jménem Donbassaero.
Foto Airport.dn.ua
Fotbalová modernizace
Léta plynula dále a nic zvláštního se nedělo. Doněck obsluhovalo několik málo aerolinek a letiště připomínalo řadu obdobných regionálních letišť v zemích bývalého Sovětského svazu. Velký obrat nastal až se získáním pořadatelství evropského fotbalového šampionátu v roce 2012, které Evropská fotbalová unie UEFA přiřkla Polsku a právě Ukrajině. Před oběma hostiteli, zejména před Ukrajinou, však bylo mnoho práce. Nutných modernizací se dočkaly stadiony, silniční síť, ostatní infrastruktura a v neposlední řadě i letiště. A protože jedním z ukrajinských měst, kde se měl fotbal také hrát, byl Doněck, změn se dočkal i místní aeroport.
Na jeho celkovou modernizaci vyčlenila tehdejší ukrajinská vláda podle zdrojů 760 milionů dolarů (jiné prameny uvádějí až 875 milionů). Dalšími financemi přispěly místní firmy a subjekty. Výsledkem bylo moderní letiště „západního střihu“, které díky zvýšené kapacitě nového terminálu bylo schopné odbavit přes 3 000 pasažérů za hodinu. Z dřívějších sedmi stovek šlo o vskutku velký nárůst.
Foto Reddit.com
Již z dálky viditelnou změnou omlazeného letiště byla nová, dvaapadesát metrů vysoká řídící věž (údajně nejvyšší na Ukrajině). Jinou klíčovou novinku představovala modernizovaná ranvej 08/26 s délkou 4 000 metrů, schopná přijímat i největší osobní letadla na světa. Zajímavostí je, že když byla nová dráha v červnu 2011 otevřena, „právo prvního přistání“ získal Antonov An-225 Mrija, jeden ze symbolů ukrajinského leteckého průmyslu. V souvislosti s modernizací dráhy došlo i k výměně navigačních systémů ILS a další techniky, což navíc umožňovalo přistání i za velmi nepříznivého počasí.
Symbolickou pásku při otevření moderního terminálu, který na své střeše nesl nový název letiště DONETSK SERGEY PROKOFIEV INTERNATIONAL AIRPORT, takřka rok po zahájení provozu na nové dráze přestřihl tehdejší ukrajinský prezident Viktor Janukovyč. Při této příležitosti prohlásil, že ve 30. letech minulého století neměli tvůrci letiště ani ponětí, jak moderní komplex se z něj za dalších osmdesát let opravdu stane. Kdyby však tušili, co je čeká ještě o pár měsíců později…
Asi pětimilionová kapacita slibovala jak bezproblémový průběh odbavení příletů a odletů během nadcházejícího šampionátu, tak i klidný provoz na několik dalších let. V novém terminálu bylo cestujícím k dispozici více než 40 odbavovacích přepážek včetně šesti samoodbavovacích kiosků, moderní bezpečnostní i pasová kontrola, řada obchodů, restaurací, parkoviště pro necelých šest stovek vozů a také hotel nacházející se nedaleko.
Foto Mashable.com
Hranice milionu překročena
Světlá budoucnost letiště se zdála být nevyhnutelná. Díky fotbalovému Euru byl zajištěn i přísun určitého počtu turistů a navíc samotná poloha letiště nedaleko ruských hranic umožňovala vzdušnému přístavu využívat spádovou oblast s šesti a půl miliony obyvateli.
Pozitivní trend potvrzovaly i statistky doněckého vzdušného přístavu. V roce 2012 jím prošlo milion cestujících, o 130 000 více než v předchozích dvanácti měsících. Rok 2013 pak znamenal další růst až na 1 110 000 pasažérů, což podle statistik znamenalo čtvrtinový meziroční vzestup. A to vše i přes fakt, že letiště čelilo krachu místních aerolinek Donbassaero. Vzniklou mezeru na trhu však ostatní dokázaly rychle zacelit.
Foto Airport.dn.ua
Na regionální letiště byla docela široká i škála dopravců, kteří měli Doněck na mapě svých destinací. Ještě na počátku roku 2014 zde pravidelně přistávaly letouny společností Aeroflot, Lufthansa, Turkish Airlines, UTair Aviation, UtairUkraine, flydubai a mnoha dalších. Wizzair Ukraine zde měl navíc od října 2013 svoji druhou ukrajinskou bázi. Zajímavostí je, že v letech 2011 až 2013 byl Doněck také na mapě destinací Českých aerolinií a diskutovaným tématem bylo také otevření přímého spojení s Čínou.
242 dnů bojů o letiště
Bohužel sen o krásné budoucnosti netrval takřka ani dva roky. Od počátku válečného konfliktu na Ukrajině, chcete-li „ukrajinské krize“, se začaly psát poslední řádky současné podoby doněckého letiště. Samotný konflikt na východě země začal zhruba v listopadu 2013 a asi po sedmi měsících létaly kulky už i na letišti. Ukrajinská armáda se zde s tzv. proruskými separatisty poprvé krátce střetla na konci května 2014 a šestadvacátého tohoto měsíce došlo k uzavření vzdušného přístavu. Během jednodenního boje vládní síly i s použitím bojových helikoptér a bitevníků Suchoj Su-25 prozatím letiště uchránily. Souhrnné ztráty prvního střetu činily několik desítek osob na obou stranách. Avšak od této chvíle civilní provoz na letišti neexistoval, i když ještě v říjnu ukrajinské úřady tvrdily, že letouny jej stále mohou využívat.
Foto Rt.com
Druhé velké pokračování bojů se v letištním perimetru rozhořelo v závěru září a bylo o poznání delší a krvavější. Navzdory tzv. První minské dohodě mělo za následek nejen konečnou změnu pomyslné vlajky vlající nad letištěm, ale také jeho úplné zničení. Těžké zbraně v trosky proměnily nový terminál a další infrastrukturu, přičemž majestátní kontrolní věž byla vyhozena do povětří. Dohromady se bojovalo asi o 40 objektů a podle dostupných informací v bojích, které skončily až 21. ledna 2015, zemřelo na obou stranách dohromady asi 300 bojovníků a dalších více než 600 jich utrpělo zranění.
Je nasnadě položit si otázku, proč propukly tak rozsáhle střety o civilní letiště, když „proruští separatisté“ zřejmě zatím nemají ani vlastní letouny (i když se dnes spekuluje, že pár letouny již disponují). O co menší strategický význam doněcké letiště pro obě strany pravděpodobně mělo, o to důležitější symbol ukrajinského boje představovalo. Mimo jiné také z tohoto důvodu se vojáci pod kyjevským velením dlouho drželi a i přesto, že nakonec své pozice neuchránili, ukrajinská média je překřtila na hrdinné „kyborgy“. Naopak „proruští separatisté“ dosáhli tímto vítězstvím jednoho ze svých největších úspěchů.
Foto Reddit.com
Ztráty civilních letadel
Na mnoha fotografiích a videích ze zničeného letiště jsou vidět trosky několika dopravních letadel, která před boji nestačila „prchnout“, respektive jejich majitelé je nebyli schopni přelétnout jinam. Dostupné zdroje se ale na přesném počtu zničených civilních strojů neshodují. Web www.airframes.org hovoří o pěti letounech, které byly zničeny během bojů. Konkrétně šlo o tyto stroje: 4 x Jak-42D (ex-Donbassaero) a jeden Antonov An-24RV (Nord-Avia). Server www.aviation-safety.net v případě „obětí“ z řad letadel naopak uvádí ještě Dassault Falcon 50 (CABI Airlines) a Jak-40 (Constanta).
Foto Euractiv.com
Co bude dál?
Těžko říci. Letiště se svou veškerou infrastrukturou je kompletně zničeno a využívat se rozhodně nedá. Navíc se v současné době v okolí vzdušného přístavu opět bojuje a lze předpokládat, že se jej ukrajinská armáda pokusí získat zpět stejně jako celou oblast. Podle některých zdrojů jsou pravděpodobné tyto budoucí scénáře. Pakliže by oblast zůstala i nadále pod kontrolou separatistů a situace by se „nějakým způsobem ustálila“, mohlo by jim sloužit pro dopravu vojenské pomoci (z Ruska?). V případě, že by proruští bojovníci získali i nějaké vojenské letouny, ať už jako vojenskou kořist či spíše od svého podporovatele z Ruska, nejspíše by také využívali právě letiště v Doněcku.
Pokud jde o civilní leteckou dopravu, těžko si lze představit, že by se aeroport dostal v nejbližší době do podobné kondice jako před svým zničením. Samozřejmě záleží na tom, jak celý konflikt dopadne. Pakliže letiště zůstane v rukou samozvané Doněcké lidové republiky, kterou neuznává žádný členský stát OSN, můžeme se domnívat, že případné nové pravidelné linky budou směřovat do Ruska.
Smutný stav doněckého letiště
