Že všech pětapadesáti afrických zemí nám zbývá „navštívit“ ještě patnáct (neuvádím ostrov Svaté Heleny, kde v současné době podle zdrojů zatím není fungující letiště). Některé z nich patří mezi ve světě vyhledávané destinace. Pro většinu nás Středoevropanů jde však v zásadě o dalekou exotiku.
První zemí na seznamu je Angola, stát neuvěřitelných kontrastů. Mezi roky 1961 až 2002 zde prakticky neustále probíhaly různé konflikty, které si vybraly daň nejen mezi obyvatelstvem, ale také na tamní ekonomice či infrastruktuře. Po ukončení bojů však země začala naplno využívat své přírodní bohatství a dnes tak její ekonomika patří k nejrychleji rostoucím v Africe. V souvislosti s pořadatelstvím fotbalového Afrického poháru národů v roce 2010 investovala místní vláda miliardu dolarů do obnovy silnic, hotelů, stadionů, ale také letišť. Dnes je největším z nich mezinárodní vzdušný přístav Quatro de Fevereiro nedaleko metropole Luanda, který tak představuje vstupní bránu do země. Díky linkám hlavních evropských dopravců je spojen se všemi důležitými ekonomickými centry starého kontinentu. Letadla sem posílají také dopravci z ostatních afrických zemí a v neposlední řadě je základnou známých TAAG Angola Airlines. Z důvodu rostoucího počtu přepravených cestujících však letiště Quatro de Fevereiro přestává vyhovovat a zřejmě již v roce 2017 jej nahradí nové, za čínské podpory budované Angola International Airport. Jeho kapacita bude činit až 13 milionů pasažérů ročně.
Foto Chinainternationalfund.com
Angolský národní dopravce TAAG Angola Airlines patří k nejstarším stále fungujícím aerolinkám v Africe. Vláda je založila již v roce 1938 a ke svému současnému názvu přišly na počátku 70. let. V době nedávno minulé je těžce zasáhlo zařazení na seznam aerolinií, které nesmí do Evropské unie. Avšak po několika letech jim bylo umožněno létat do Evropy alespoň s vybranými typy. Dnes TAAG Angola Airlines obsluhují 31 měst. Vedle afrických jde o několik evropských a jihoamerických destinací nebo také o čínský Peking či Dubaj ve Spojených arabských emirátech. Zajímavostí je, že právě s blízkovýchodním dopravcem Emirates uzavřely angolské aerolinky strategické partnerství. Pokud jde o letouny, tvoří dnes jejich „oranžovou“ flotilu 14 boeingů (6 x Boeing 777, 3 x Boeing 737-200 a 5 x Boeing 737-700).
Foto Portaldeangola.com
Pojedete-li prstem na mapě od Angoly dále na východ, narazíte na sousední Zambii, která se od Angoly v mnohém odlišuje. Jde o typickou rozvojovou zemi, kde jeden z největších problémů představuje nemoc AIDS. Mezi největší přednosti země patří naopak přírodní krásy a zejména fakt, že se na jejím území nachází úchvatné Viktoriiny vodopády, které sem lákají mnoho turistů.
Hlavní mezinárodní letiště země, nesoucí jméno prvního prezidenta země Kennetha Kaundy, se nachází poblíž metropole Lusaka. Založeno bylo v roce 1967 a jde o jeden ze 111 vzdušných přístavů v Zambii. Dnes je schopné odbavit až dva miliony cestujících ročně. Překvapivě však nemá žádné přímé spojení s Evropou, pouze s okolními africkými městy a s Dubají. Podle serveru www.ch-aviation.com bázuje své stroje na letišti asi osm společností, které se většinou orientují na přepravu turistů a obchodníků. Od krachu Zambia Airways v roce 1995 nemá země žádného dopravce, kterého bychom mohli označit za národního, a je tak odkázána na cizí aerolinky.
Foto Jackgoestozambia.blogspot.com
Pokud jsem ve spojení s Angolou zmiňoval ekonomický růst a v případě Zambie alespoň turistický ruch, Malawi nemůže nabídnout prakticky nic. Jde o jednu z nejméně rozvinutých zemí, která je závislá na zahraniční pomoci. Milionové hlavní město Lilongwe je obsluhováno stejnojmenným mezinárodním letištěm. Jde o malý vzdušný přístav, který cestujícím nabízí pouze několik letů do okolních zemí. Z pohledu spojení s ekonomickými centry jsou důležité linky Ethiopian Airlines do Addis Abeby, Kenya Airways do Nairobi a South African Airways do Johannesburgu.
Stavu hospodářství Malawi odpovídá také velikost jeho národního dopravce Malawian Airlines, založeného v roce 2013. Jde o další z řady afrických vlajkových společností, které vznikly na pozůstatcích zkrachovalých, dlouhá léta fungujících aerolinek. V tomto případě šlo o Air Malawi fungující necelých padesát let. Dnešní Malawian Airlines jsou společným podnikem vlády. Barvy společnosti zatím nosí pouze dva stroje (Boeing 737-800 a Dash 8-400). Dohromady obsluhují asi osm destinací.
Foto Addisfortune.net
Asi není překvapením, že stejně jako Malawi je i sousední Mosambik závislý na mezinárodní hospodářské pomoci. I když šlo dříve o turisty vyhledávanou zemi, po třicetiletém konfliktu je země značně zdevastovaná. Díky své rozloze – Mosambik je 35. největší zemí světa – se zde nachází asi 25 letišť. Největším a nejdůležitějším z nich je Lourenço Marques Airport (nebo také Malavane International Airport), které obsluhuje zejména hlavní město Maputo. Podobně jako výše zmíněné největší angolské letiště, prošlo či prochází i to v Mosambiku výraznou rekonstrukcí za přispění čínského kapitálu. Po dokončení nového moderního terminálu bude jeho roční kapacita zdvojnásobena asi na 900 tisíc cestujících.
Podle serveru www.ch-aviation.com létá na maputské letiště pravidelně sedm dopravců. V kontextu s ostatními africkými metropolemi je zajímavé, že sem letadla neposílá Emirates, nýbrž Qatar Airways. Přímé spojení s Evropou nabízí pouze TAP Air Portugal. Zbylé lety jsou kontinentálního charakteru.
Národními aerolinkami země jsou LAM Mozambique Airlines a v porovnání s ostatními dopravci představují určitou výjimku. Byly založeny již v roce 1936 pod názvem DETA a doposud nezkrachovaly. Během své historie však zažívaly lepší časy než dnes. Ve flotile se vystřídala řada letounů od Boeingu 707 přes „sedmšestsedmičku“ až po zajímavý Boeing 747SP. Na zlatou dobu se ale už pouze vzpomíná, a protože LAM Mozambique Airlines figurují na seznamu v Evropě zakázaných dopravců, soustředí se se svou malou flotilou sedmi strojů na lety do patnácti afrických destinací.
Foto Wikipedia.org
Vlevo od Mosambiku se nachází Zimbabwe. Stát, který i na chudé africké poměry drží řadu záporných „rekordů“. Ve dvanáctimilionové zemi, kterou reformy prezidenta Mugabeho uvrhly do hluboké ekonomické krize, je údajně až 70% nezaměstnanost. Jde navíc o druhou nejchudší zemi na světě, a to i přes bizarní fakt, že jejím sousedem je nepoměrně bohatší Jihoafrická republika. Právě chudoba se odráží mimo jiné i v infrastruktuře letecké dopravy a v leteckých společnostech samotných. Největší letiště v zemi Harare International, ležící nedaleko stejnojmenného hlavního města, je přesto spojeno s necelou dvacítkou především afrických měst a na první pohled návštěvníky jistě zaujme designem terminálu.
Vlajkovými aerolinkami země jsou Air Zimbabwe, založené v roce 1967 jako Air Rhodesia. Své lepší roky má společnost zatím za sebou a v době nedávné několikrát přerušila provoz. Její vedení bylo na počátku loňského roku dokonce zatčeno a obviněno z podvodu. Pět strojů v barvách Air Zimbabwe dnes obsluhuje lety do stejného počtu destinací. Možná však bude přeci jen lépe. Podle informací z druhé poloviny loňského roku zahájily aerolinky jednání s nejmenovaným čínským investorem o zahájení letů do Pekingu či Londýna. Za tímto účelem se zvažuje také pronájem Airbusu A340 od South African Airways.
Foto Pbase.com
Ve středu jižní části Afriky se nachází Botswana, třetí nejvyspělejší stát kontinentu. Vedle svých hospodářských kvalit je země na africké poměry výjimečná také politickou stabilitou, kterou nenarušilo ani nalezení obrovských diamantových ložisek před zhruba čtyřiceti lety.
Sir Seretse Khama International Airport je název největšího a nejrušnějšího letiště v zemi, které se nachází nedaleko hlavního města Gaborone. Otevřeno bylo teprve v roce 1984 a dnes mu vévodí moderní terminál s několika nástupními mosty a veškerým vybavením, které známe ze západních vzdušných přístavů. Místní vláda podle dostupných informací navíc zahájila modernizaci letiště v hodnotě několika desítek milionů dolarů. Po jejím dokončení bude vzdušný přístav schopný odbavovat také velká letadla. Přes všechno je gaboronské letiště spojeno letecky pouze s asi dvanáctkou destinací. Letadla sem posílá šest aerolinek, z nichž žádná není evropská.
Svůj hlavní stan mají na gaboronském letišti národní aerolinky Air Botswana, jejichž vznik se datuje do roku 1972. K zajímavostem z historie patří smutná událost, ke které došlo v roce 1999, a která je do určité míry podobná nedávné tragédii stroje Germanwings. 11. října uvedeného roku pilot společnosti Chris Phatswe, který byl krátce předtím shledán neschopným létat, doslova ukradl z letištní plochy prázdný letoun ATR 42. Po asi dvouhodinovém kroužení nad oblastí narazil se strojem do plochy letiště, přičemž zničil další dvě „átéerka“ v barvách Air Botswana. Aerolinky tak během krátké chvíle přišly prakticky o celou flotilu, když jim zůstal pouze odstavený BAe 146.
I přes hospodářskou vyspělost země není situace okolo dopravce růžová. Navzdory mnoha pokusům o privatizaci, zůstávají Air Botswana stále v rukou státu a jejich finanční situace zřejmě není dobrá. Zájem investovat do aerolinek na krátkou dobu projevil v roce 2008 také Alexander Lebeděv, ruský podnikatel, který má podíl i v Aeroflotu. Nakonec z jeho smělých plánů sešlo. Dnes Air Botswana z Gaborone létají se svými osmi letouny pouze do několika málo okolních měst.
Foto Pbase.com
Namibie je na tom hospodářsky podobně dobře jako sousední Botswana. Také je významným producentem diamantům a různých kovů a díky dřívější německé nadvládě disponuje na africké poměry i kvalitní silniční sítí. Stále oblíbenější je mezi turisty také místní úchvatná poušť Namib. Padesát kilometrů od asi půlmilionové metropole Windhoek se nachází nevelké Hosea Kutako International Airport, hlavní letecká brána země. Je zajímavé, že jako v případě podobně hospodářsky vyspělé Botswany je nejdůležitější vzdušný přístav v zemi spojen s okolním světem pouze několika linkami. Své stroje sem z okolních měst posílám osm aerolinek. Výjimku tvoří pouze německý Condor, který Windhoek spojuje s Frankfurtem.
Největší podíl na počtu destinací dostupných z letiště ve Windhoeku mají tradičně národní aerolinky. Air Namibia nabízejí cestujícím lety do 16 měst. Vznikly v roce 1978, i když jejich počátky můžeme vystopovat již v roce 1946. Od té doby se ve flotile aerolinek vystřídalo skoro 40 různých typů včetně Boeingu 747 několika verzí. Dnes nosí barvy společnosti na poměry regionu „nadstandardní“ počet deset letadel. Největšími z nich jsou dva dálkové Airbusy A330.
Foto Namibia.ellerstrand.se
Nedaleko pobřeží Mosambiku se nachází čtvrtý největší ostrov světa Madagaskar. Jde o rozvojový zemědělský stát, který na rozdíl od svých bohatších sousedů disponuje pouze malými nalezišti nerostných surovin. 16 kilometrů od jeho hlavního města Antanarivo leží hlavní letiště ostrova Ivato International Airport. Od roku 2010 zde probíhá rozsáhlá rekonstrukce, jejímž cílem je možnost odbavovat letadla o velikosti Airbusu A380. Podle dostupných informací je součástí prací mimo jiné
i výstavba druhé ranveje. Vše by mělo být dokončeno v roce 2020. Dnes na Ivato International Airport posílá své stroje osm aerolinek, z nichž Air Madagaskar zde mají základnu. Z evropských dopravců sem na pravidelné lince létá pouze stroj v barvách Air France z Paříže.
Zmíněná národní letecká společnost Air Madagascar vznikla v roce 1961 a dnes obsluhuje se svými osmi stroji 24 destinací. Kromě řady afrických měst jde překvapivě také o čínský Kanton nebo tradičnější Paříž.
Foto Antanarivoairport.com
Následující zastávky na naší cestě budou krátké. Navštívíme čtyři nepoměrně menší východoafrické ostrovy – Komorské ostrovy, Réunion, Mauricius a Mayotte. Prvně jmenované Komory se nacházejí mezi Madagaskarem a pobřežím Mosambiku a jde opět o chudý, převážné zemědělský stát. Z několika málo vzdušných přístavů na ostrově je tím hlavním mezinárodní letiště Prince Saida Ibrahima obsluhující zejména oblast hlavního města Moroni. Jedná se o malé letiště, které se nalézá v letových řádech osmi aerolinek. Těmi národními jsou Comores Aviation International založené v roce 1996. Podle dostupných informací jejich barvy nosí asi šest strojů, mezi které patří mimo jiné i dva české Turbolety. Dohromady pravidelně obsluhují sedm letišť.
Ostrovy Reúnion a Mayotte jsou shodně zámořskými územími Francie. Druhý jmenovaný je navíc nejvzdálenější částí Evropské unie. Jediné letiště s pravidelným provozem na Mayotte je Dzaoudzi-Pamandzi International Airport. Tento menší vzdušný přístav, který prochází rekonstrukcí, je letecky propojen zejména s okolními ostrovy a několika africkými metropolemi, ale také s „hlavním městem“ Paříží, s Dubají a podle svých internetových stránek také s Bangkokem. Svou základnu zde má místní letecká společnost Ewa Air, která létá pouze s jedním strojem ATR 72 na sedm letišť. Jde o společný podnik, v němž drží většinu reúnionský dopravce Air Austral.
Foto Aeroport-mayotte.com
Na opačné straně od Madagaskaru, než se nachází Mayotte, leží nepoměrně větší Reúnion. Disponuje dvěma letišti, z nichž to hlavní a větší nese z tenisu známý název Roland Garros Airport (francouzský letec z první světové války Roland Garros se zde narodil). Počátky tohoto vzdušného přístavu lze vystopovat již v roce 1929, kdy zde vznikl Gillot Air Field. Nutno dodat, že na africké poměry jde o docela velké letiště, kterým za rok projde několik milionů cestujících.
Poměrně známou leteckou společností z Réunionu jsou Air Austral. Tyto „francouzské“ aerolinky založil místní businessman Gérard Ethéve v roce 1974. Šlo o vůbec prvního letecké dopravce na ostrovech. Dnes se svou osmičlennou a velmi mladou flotilou nabízí cestujícím lety do 14 destinací včetně Paříže, Bangkoku či indického Čennaje. Za připomenutí stojí fakt, že v roce 2008 oznámil plány na objednávku Airbusu A380 v celoekonomické konfiguraci pro neuvěřitelný počet 840 cestujících. V současné době však není jasné, zda a kdy k dodání strojů s touto konfigurací vůbec dojde.
Foto Skyscrapercity.com
Nedaleko Reúnionu se nachází rozlohou takřka stejný Mauricius. Na rozdíl od něj jde však o samostatný ostrovní stát, nikoliv o francouzské zámořské území. Mauricius svou přírodou a čistým mořem každoročně přitahuje tisíce turistů, kteří sem povětšinou přiletí letadlem. Cílem pravidelných linek leteckých dopravců je hlavní ostrovní letiště Sir Seewoogasur Ramgoolam International Airport nacházející se necelých 30 kilometrů od hlavního města Port Louis. Historie letiště se datuje do doby druhé světové války, kdy sloužilo pro dovoz a vývoz zboží z/do Velké Británie a jejích kolonií. Používala jej i letadla britské Royal Air Force. Dnes je základnou národních aerolinek Air Mauritius, je schopné odbavit i letadla Airbus A380 a disponuje nedávno dostavěným moderním terminálem. Své lety sem směřuje necelá dvacítka společností a na mapě měst, kam odsud můžete letět, neschází řada evropských destinací.
Zmiňované Air Mauritius byly založeny v roce 1967 společnými silami Air France, British Overseas Airways Corporation a místní vládou. V současné době jde o – na africké poměry – velkou leteckou společnost s asi 22 destinacemi. Její flotila čítá 12 letadel včetně dálkových Airbusů A340 a A330. V letech 2019 až 2020 mají být postupně dodány i dva nové Airbusy A350. V neposlední řadě jsou tyto ostrovní aerolinky velmi dobře hodnoceny a patří mezi tři africké „čtyřhvězdičkové“ společnosti v rámci hodnocení ankety SkyTrax.
Foto Constancehotels.com
V našem „africkém“ přehledu jsme se dostali až na samotný jih, kde se rozkládá Jihoafrická republika, která objímá Lesotho a sousedí se Svazijskem. JAR patří mezi nejvyspělejší africké státy. Navzdory tomu je zemí kontrastů. Vedle svých přírodních krás, pro které JAR navštěvují miliony turistů ročně, má také velké problémy s kriminalitou.
Ekonomická vyspělost země je samozřejmě patrná také v odvětví letecké dopravy. V první desítce nejrušnějších vzdušných přístavů v Africe jsou tři v JAR. V první třicítce hodnocení ankety SkyTrax jsou také tři jihoafrická letiště. Celkově se jich v JAR nachází asi 120, přičemž leteckých dopravců zde funguje 20. Nejdůležitějším jihoafrickým vzdušným přístavem je O. R. Tambo International Airport, který se nachází nedaleko Johannesburgu. Velkými letišti jsou však i Cape Town International Airport, King Shaka International Airport či Port Elizabeth International Airport.
Zmiňované O. R. Tambo International Airport je se skoro 20 miliony odbavenými cestujícími ročně nejen největším letištěm v zemi, ale také na celém kontinentu. Podobně jako celá Jihoafrická republika zažilo řadu zajímavých událostí také hlavní letiště. V sedmdesátých letech bylo podle zdrojů například využíváno během testování letounu Concorde. Naopak v následujícím desetiletí přišel útlum, když v důsledku sankcí OSN zavedených v reakci na apartheid řada západních společností přerušila do JAR své lety. Dalším významným milníkem byl rok 1996, kdy se letiště stalo poprvé nejvytíženějším v Africe. O deset let později jako první na černém kontinentu přivítalo i obří Airbus A380.
Letiště O. R. Tambo dnes tvoří šest terminálů se dvěma paralelními drahami. Díky sedmdesátce aerolinek je spojeno s takřka celým světem. Svou základnu zde má sedm dopravců včetně národních a největších aerolinek South African Airways. Ty představují vedle Air Seychelles a Air Maritius poslední článek z trojice „čtyřhvězdičkových“ afrických leteckých společností v hodnocení ankety SkyTrax. Společnost založila v roce 1934 místní vláda a během historie se potýkala s řadou problémů, které souvisely s historií celé země. Zdroje uvádějí, že South African Airways byly například obviněny z rasismu při nabírání nových pilotů. Pokud jde o flotilu, nosí jejich barvy 57 letadel včetně tří nákladních „sedmtřisedmiček“. Největším strojem je dnes Airbus A340-600 pro 317 pasažérů.
Mimochodem, v roce 2006, v době nástupu nízkonákladových dopravců, založily South African Airways společnost Mango Airlines, které se dnes zaměřují na „levné“, zejména vnitrostátní lety. Doplňují tak širokou nabídku mateřských aerolinek, čítající asi čtyřiceti destinací na šesti kontinentech. Lesotho a Svazijsko jsou země sousedící s Jihoafrickou republikou. První jmenované království je dokonce větším sousedem obklopeno úplně. Pokud jde o leteckou dopravu, jsou na tom tyto nevelké země podobně. Oblast hlavního města Lesotha Maseru je obsluhována malým letištěm Moshoeshoe I International Airport. Podle dostupných zdrojů má vzdušný přístav letecké spojení jen s Johannesburgem a žádné tuzemské aerolinky zde nepůsobí.
Svazijské největší letiště nese název King Mswati III International Airport. I zde jde o malý vzdušný přístav u metropole Manzini, nabízející pouze linku do Johannesburgu. Tu operují dva dopravci. Na rozdíl od Lesotha zde však působí vlajkové aerolinky Swaziland Airlink založené v roce 1999. Podle zdrojů létají se třemi stroji Embraer ERJ-135 pouze na zmíněné lince do jihoafrického hlavního města.
Z pětidílné „africké“ série je zřejmé, že letecká doprava na černém kontinentu je plná kontrastů. Na jedné straně chudé země, kde je obrovským problémem bezpečnost a finance, na straně druhé bohaté státy, jejichž letecká infrastruktura je na vysoké „západní“ úrovni. Až budoucnost ukáže, zda budou naplněny optimistické vize o prudkém vzestupu letecké dopravy…
