Sierra Leone, v překladu „Lví hory“, patří vedle Guineje a Libérie do skupiny zemí, které v minulých měsících nejvíce zasáhla epidemie Eboly. Mimo to je nechvalně proslulá krvavými občanskými válkami. Pokud jde o leteckou dopravu, nachází se na území Sierry Leone deset letišť. Avšak pouze jediné z nich, Lungi u metropole Freetown, je mezinárodní. Před začátkem zmíněné epidemie bylo propojeno s hlavními evropskými centry včetně Londýna, Paříže či Bruselu a samozřejmě s řadou afrických destinací. Posléze ale řada dopravců své linky dočasně přerušila. Prvními aerolinkami, které se odvážily je opět obnovit, byly Air Cote d’Ivoire.
V současné době v zemi neexistuje žádný dopravce, kterého bychom mohli označit za národního. V minulosti zde delší dobu působily Sierra National Airlines, jejich jediný letoun dnes již nelétá. Podobný osud potkal později i Fly 6ix, další společnost, do níž představitelé země vkládali naděje. Změnu k lepšímu může znamenat informace z dubna 2013, která zmiňovala další snahu tamní vlády o založení nových vlajkových aerolinek s názvem Leona Airways, jejichž partnerem by měly být nigerijské Arik Air. V jakém stádiu se projekt dnes nachází, však bohužel nevíme.
Foto News.sl
Občanské války postihly v minulosti mnoho zemí Afriky a Libérie není výjimkou. Mimo obyvatel dopadly nelítostné konflikty i na veškerou infrastrukturu a ekonomiku státu. Jeho vedení se dnes snaží obraz země ve světě zlepšit a „nastoupit novou cestu“.
Hlavní město Monrovia, ležící na pobřeží Atlantského oceánu disponuje Robertsovým mezinárodním letištěm. Jeho historie sahá do období druhé světové války a je silně propojena s americkou společností Pan American Airways. Podobně jako řada dalších afrických vzdušných přístavů fungovalo také monrovijské letiště jako záložní plocha pro americké raketoplány. Jeho slavné časy jsou však dnes zapomenuty. Už tak dost mizerné spojení s okolním světem bylo díky epidemii Eboly ještě omezeno. Podle zdrojů je dnes Monrovia letecky propojena jen asi se šesti destinacemi včetně Bruselu.
Pod liberijskou vlajkou brázdí světová moře největší množství lodí na světě. Pokud jde o letadla, situace je zcela jiná. A to naprosto. Zdroje neuvádějí jediného soudobého leteckého dopravce, který by v Libérii fungoval. Můžeme se sice dočíst o společnostech Liberia Airways, Ducor Air Transport či Air Liberia a mnoha dalších, u žádné se mi však nepodařilo zjistit, že by dnes opravdu fungovaly.
Foto Wikipedia.org
Zhruba ještě třicet let po získání nezávislosti na Francii v roce 1960 prožívalo Pobřeží slonoviny ekonomický zázrak, který známe například z oblasti jihovýchodní Asie. Produkce kávy, kakaa či dobré vazby s Paříží věštily zemi pěknou budoucnost. Bohužel, přelom tisíciletí znamenal změnu. Podobně jako ostatním se ani Pobřeží slonoviny nevyhnuly občanské války a dnes je tak daleko před úrovní, na které byla země dříve.
I když je formální metropolí Pobřeží slonoviny Yamoussoukro, ekonomickým i politickým centrem země je Abidžan. Právě zde se nalézá Port Bouet Airport, nebo chcete-li Félix-Houphouët-Boigny International Airport, které je největším a nejdůležitějším vzdušným přístavem země. Během zmíněných občanských válek sloužilo coby evakuační středisko převážně francouzských občanů. A právě tyto události na něm zanechaly šrámy. Dnes je však letiště zrekonstruováno a další finance na jeho modernizaci přicházejí. Zatím v tichosti se také probírají možnosti případného nasazení letounu Airbusu A380 na linku Air France, které mají s místním letištěm velké plány.
Jméno Air France je spojeno i s největší leteckou společností země, Air Cote d’Ivoire, ve které mají menšinový podíl. Národní aerolinky byly založeny v roce 2012 na troskách dlouholetého vlajkového dopravce Air Ivore, které zkrachovaly rok předtím. Server www.airfleets.net zmiňuje v souvislosti s jejich flotilou šest letadel (3 x Airbus A319, 2 x Dash 8-400 a 1 x Embraer 170), které se pravidelně objevují na necelé dvacítce afrických letišť. Podle dostupných informací přepravily v roce 2014 asi 400 tisíc pasažérů.
Foto Aircraftit.com
Severně od Pobřeží slonoviny se nachází Burkina Faso. I když by se podle českého překladu jejího názvu „země spravedlivých“ mohlo zdát, že jde o poklidný demokratický stát, opak je pravdou. Prakticky od počátku nezávislosti se u moci střídají vojenští velitelé, kteří se více než na základě voleb mění po častých pučích. To vše má samozřejmě vliv na celou společnost a všechna odvětví. Země je tak třetím nejchudším státem světa.
Mezinárodní letiště u hlavního města Ouagadougou je největším a nejdůležitějším vzdušným přístavem Burkiny Faso. Jde o polovojenské letiště, které údajně využívá také armáda Spojených států. Inženýři jej vystavěli v 60. letech minulého století a dnes obsluhuje lety asi třinácti převážně afrických dopravců. Jedinými „exoty“ jsou zde Air France a Brussels Airlines.
Hlavním dopravcem země jsou malé aerolinie Air Burkina, založené již v roce 1967. Jde stále o původní společnost, která i přes finanční problémy na rozdíl od mnoha podobných afrických dopravců nezkrachovala. Její flotilu dnes zřejmě tvoří dva letouny (Canadair CRJ-200 a Embraer EMB-170), které létají do devíti měst v regionu. Zajímavostí je, že Air Burkina patří do letecké „aliance“ Celestair Group, kam spadají také Air Mali a Air Uganda.
Foto Planete-burkina.com
Benin, další země s bizarním tvarem, svou rozlohou zaujímá oblast, která je zhruba stejně velká jako dřívější Československo. Opět jde o jeden z nejchudších států světa, přičemž většina obyvatel pracuje v zemědělství.
Dostupné informace uvádějí, že v Beninu jsou pouze dvě letiště s pravidelným leteckým provozem – Parakou Airport a Cadjehoun Airport. Právě druhé jmenované se nachází nedaleko sídla beninské vlády, města Coutonou (hlavním městem je Porto Novo). V jeho letovém řádu nenalezneme žádné překvapení. Cadjehoun Airport je tradičně spojeno s Paříží, Bruselem, Istanbulem a řadou afrických sousedů. V informacích se můžeme dočíst, že místní vláda již dvakrát hodlala převést veškerý provoz do oblasti Glo-Djigbé, kde chtěla vybudovat nový vzdušný přístav. Nejprve v 70. letech a podruhé v roce 2011, pokaždé však z plánu z finančních důvodů sešlo.
Jediný aktivním dopravcem Beninu je zřejmě Westair Benin, i když aktuální informace o jeho provozu nejsou prakticky žádné. V zimní sezoně 2012/2013 směřovala jeho letadla pravidelně do devíti afrických destinací.
Foto Drcongoairline.blogspot.com
Multietnický osmnáctimilionový Kamerun leží na pobřeží Guinejského zálivu. Zajímavý je zejména díky své fauně a floře či původnímu obyvatelstvu. Z ekonomického pohledu je na tom stejně jako jeho sousedé, avšak na rozdíl od nich se vyznačuje poměrně stabilní politickou situací.
Nedaleko metropole země Yaoundé leží druhé nejrušnější letiště v zemi, Yaoundé Nsimalen International Airport. To první, Douala International Airport, se nachází u největšího města Kamerunu Douala. Několik set tisíc odbavených cestujících ročně odtud směřuje pravidelnými lety zejména do afrických destinací. Výjimku tvoří tradiční Air France a jimi provozované spojení do Paříže.
Kamerun je další zemí, kde poměrně dlouhou dobu působil národní dopravce, který však po přelomu století zkrachoval. Mám na mysli Cameroon Airlines, jejichž letadla se na nebi objevovala v letech 1971 až 2008. Po jejich odchodu ze scény je nahradil Camair-Co (Cameroon Airlines Corporation), který převzal i funkci národních aerolinek. Avšak i jim se finanční problémy nevyhnuly. Dnes jsou 100% vlastněny vládou a do létají se dvěma Boeingy 737-700 a jednou „sedmšestsedmička“ verze 300. Dohromady obsluhují asi třináct regionálních destinací. Možná vás překvapí, že Camair dříve objednal dva Dreamlinery, které by měl obdržet v tomto roce.
Foto Jevanda-magazine.com
Sousední Středoafrická republika je v současné době nepokoji zmítaná, chudá a ekonomicky nerozvinutá země. Podobné je to zde i s leteckou dopravou. V tzv. SARu se nachází asi čtyřicet letišť, avšak pouze dvě se zpevněným povrchem. Nejdůležitějším vzdušným přístavem je Bangui M’Poko International Airport nedaleko hlavního města Bangui. Vzhledem ke složité situaci v zemi se podle dostupných informací v polovině roku 2014 letiště proměnilo v neoficiální uprchlických tábor. I když se to může zdát zvláštní, své linky sem přesto stále směřuje asi šest dopravců a je možné si koupit také letenky na lety Air France z Paříže. S místními dopravci je to však horší. V minulosti zde fungovaly například Air Centrafrique či pan-africké Air Afrique. Dnes jsou zřejmě nevětší místní leteckou společností se základnou na letišti v Bangui Karinou Airlines. Fungují od roku 2012 a se svými dvěma Boeingy 737 létají do deseti měst okolních zemích.
Foto Bbc.com
Východně od SARu se nachází Jižní Súdán, mladá republika vzniklá teprve v roce 2011, kdy se odtrhla od Súdánu. Kvůli roky trvající občasné válce je dnes její hospodářství takřka v troskách, ale nerostné bohatství možná vše změní. V zemi se nachází celkem 24 letišť, z čehož mají dvě zpevněný povrch. Tím hlavním je Juba International Airport nedaleko stejnojmenného hlavního města. Podle serveru www.ch-aviation.com je toto letiště díky deseti aerolinkám spojeno se sedmi destinacemi. Svou bázi zde podle stejného zdroje má pět společností. Je ale bohužel složité určit, která z nich je národní (pokud nějaká taková vůbec je). Podle zpráv z listopadu loňského roku jihosudánská vláda vyvíjí aktivity na založení nového vlajkového dopravce. Silného partnera našla v Ethiopian Airlines, které by v nových aerolinkách měly držet 49% podíl.
Foto Britannica.com
Prakticky od získání nezávislosti na počátku 60. let minulého století je Burundi zmítána vnitřními konflikty znepřátelených kmenů Hutuů a Tutsiů Pokud jde o ekonomickou situaci, Burundi nijak nevybočuje z řady ostatních zemí v této oblasti. Jedná se o velmi chudý, zemědělsky zaměřený stát. Vedle hlavního města Bujumbury, jehož název je znám zejména jako domovina legendárního Mirečka z filmové série o básnících, se nachází stejnojmenný mezinárodní vzdušný přístav. I když jde o malé letiště, kam zavítají letadla pouze několika málo dopravců, několikrát týdně zde přistane i Boeing flydubai z Dubaje či stroj v barvách Brussels Airlines.
Zřejmě nejznámějším dopravcem země jsou Air Burundi, které byly založeny v roce 1971. Dnes je však jejich situace složitá a informací o jejich provozu je minimum. Podle dostupných zpráv z ledna 2014 společnost přerušila provoz a čeká na jeho znovuobnovení. Do její flotily náleží pravděpodobně čínský letoun Xian MA60.
Foto Amayagwa.com
Historie Burundi a sousední Rwandy se velmi prolíná. Tuto malou středoafrickou zemi ve světě nechvalně proslavila občanská válka a genocida z 90. let minulého století. Následky jsou viditelné i dnes. Během konfliktu se zhroutila ekonomika, jejíž napravování je velmi pomalé. Přesto jde v případě letecké dopravy o zajímavé překvapení.
Hlavní vstupní branou do země pro ty, co přicestují letadlem, je letiště Kigali International, nacházející se u stejnojmenné rwandské metropole. Jde o malý vzdušný přístav schopný odbavit maximálně několik set tisíc cestujících za rok. Ti mají na výběr z 22 destinací (včetně Bruselu a Amsterdamu) a deseti dopravců. Není bez zajímavosti, že vzhledem k jeho téměř vyčerpané kapacitě, se do budoucna počítá s vybudováním nového letiště Bugesera International.
Na středoafrické poměry je také vcelku zajímavá velikost flotily, počet destinací a zejména propagovaná kvalita národního dopravce RwandAir. Ten vznikl na troskách svého předchůdce Air Rwanda v roce 2002 a na svém webu uvádí, že používá sedm strojů (4 x Boeing 737NG, 2 x Canadair Regional Jet, 1 x Dash 8). Jeho barvy má v blízké době zřejmě získat i moderní Boeing 787 Dreamliner. Uvedené letouny obsluhují linky do sedmnácti afrických destinací.
Keňa je přesným opakem svých regionálních sousedů. Díky čirému turistickému ruchu, poměrně rozvinutému hospodářství či přírodnímu bohatství dosahuje vyššího HDP na obyvatele. I ona však trpí „chronickými“ problémy, které představují vysoká nezaměstnanost či boj s nemocemi.
Zdroje uvádějí, že v Keni je 15 letišť se zpevněno dráhou a asi dalších 210 s nezpevněným povrchem. Tím největším je Jomo Kenyatta International Airport ležící nedaleko Nairobi. Podle počtu odbavených cestujících za rok, se řadí do první desítky nejrušnějších afrických letišť. Otevřeno bylo v roce 1958 a díky důležitosti země je propojeno nejen s řadou afrických destinací, ale také s mnoha metropolemi v Evropě či na Blízkém východě. Do povědomí světové veřejnosti se zapsalo před dvěma roky, kdy jeho část zasáhl velký požár.
Nejznámější a největší leteckou společností Keni jsou Kenya Airways. Podobně jako v případě Ethiopian Airlines jde o naprostý opak aerolinek, které dnešní díl dosud popisoval. Místní vláda je založila v roce 1977 po krachu East African Airways, společného podniku Keni, Tanzanie a Ugandy. Během historie tvořilo jejich flotilu široké spektrum strojů a není jistě bez zajímavosti, že jde o prvního afrického dopravce, který používal evropskou novinku Airbus A310-300. Dnes se jedná o člena aliance SkyTeam, který obsluhuje takřka 60 destinací na třech kontinentech. Flotilu tvoří 42 moderních proudových letounů, mezi které patří také šest Dreamlinerů či sedm Boeingů 777.
V případě Keni musím zmínit ještě v roce 2005 vzniklého nízkonákladového dopravce Fly540, který se sedmi menšími stroji obsluhuje několik regionálních destinací.
Jižním sousedem Keni je Tanzanie. Země je proslulá svými národními parky a rezervacemi, na jejímž území se nachází i nejvyšší bod Afriky – vrchol Kilimandžáro. Z ekonomického pohledu je na tom Tanzanie podobně špatně jako většina ostatních afrických zemí. Naštěstí se jí však v posledních letech vyhýbají velké konflikty či občanské války.
Metropolí země je Dodoma, ale hlavní vstupní brána do země, letiště Julius Nyerere International Airport se nachází u města Dar es Salaam. S více než dvěma miliony pasažéry ročně se řadí k větším africkým vzdušným přístavům. Své lety sem pravidelně směřuje takřka třicet dopravců z řady afrických, evropských a blízkovýchodních měst.
V Tanzanii působí vcelku mnoho leteckých společností, z nichž některé se zaměřují na aerotaxi a řada má ve svých flotilách pouze menší Cessny. Díky nim mohou obsluhovat i hůře přístupná letiště s nezpevněným povrchem. Vlajkovými aerolinkami jsou Air Tanzania, které však v současné době s malou flotilou tří strojů létají pouze asi do čtyřech měst. Okolo deseti letounů čítají flotily dopravců Auric Air, Coastal Aviation či Precision Air. Zajímavé je i působení nedávno vzniklého „low costu“ Fastjet, který využívá tři Airbusy A319.
Foto Anna.aero
Seychely jsou známou a velmi oblíbenou turistickou destinací. Právě turistický ruch dělá z tohoto souostroví na africké poměry bohatou zemi. Hlavní vstupní branou je Seychelles International Airport kousek od hlavního města Victoria. Jde o menší letiště, které má díky oblíbenosti země spojení s několika evropskými či blízkovýchodními destinacemi. Svá letadla sem posílá celkem sedm aerolinek.
Národním dopravcem souostroví jsou Air Seychelles. Jde o společnost s vysokou kvalitou služeb, což dokládají mimo jiné i čtyři hvězdičky v anketě SkyTrax. Jejich počátek se datuje do roku 1977 a dnes jsou z 60 % vlastněny místní vládou, zbytek podílu drží Etihad Airways. Flotilu Air Seychelles tvoří opravdu nesourodá směsice typů, která však dopravci umožňuje obsluhovat jak dálkové a střední trasy 2 x Airbus A330 a 1 x Airbus A320), tak i krátké skoky mezi ostrovy (6 x DHC-6 Twin Otter a 1 x Shorts 360). Jejich letový řád obsahuje sedm vnitrostátních a osm mezinárodních destinací.
Foto Tradeandexportme.com
Velmi daleko od Seychel až v Atlantském oceánu se nacházejí Kapverdy. I přes to, že jde o rozvojovou zemi, stávají se tyto ostrovy v posledních letech turisty velmi vyhledávaným místem. Největší kapverdské mezinárodní letiště, Amílcar Cabral, neleží u metropole Praia, nýbrž nedaleko města Espargos na ostrově Sal. Díky rostoucímu cestovnímu ruchu jde zejména o sezonní destinaci, kdy zde letecký provoz roste. Po zbytek roku je pak letiště spojeno pouze s okolními ostrovy a několika evropskými městy.
Největší část provozu v rámci celých kapverdských ostrovů zaujímají TACV Cabo Verde Airlines. Vznikly již v roce 1958 a zaměřují se zejména na vnitrostátní lety. Letouny z jejich šestičlenné flotily, kterou tvoří malé letouny ATR a větší boeingy, však můžeme potkat i na několika evropských letištích.
Foto Wikimedia.org
V závěru této části zmíním ještě malý ostrovní stát Sv. Tomáš a Princův ostrov. Nedaleko hlavního města São Tomé se nachází stejnojmenné mezinárodní letiště, které je podle dostupných informací obsluhováno sedmi dopravci. Kromě několika obligátních afrických destinací z něj mohou cestující letět také například do Lisabonu. Pokud jde o místní aerolinky, podle serveru www.airfleets.net jsou zde v současné době funkční pouze SAL Express, které provozují jeden Beech 1900D.
