Do obou zmíněných oblastí patří přes dvacet zemí od Senegalu na jedné straně přes Demokratickou republiku Kongo uprostřed až po Keňu na druhém břehu. Jde o státy chudé i bohaté. Většina z nich si prošla či prochází krutostmi vojenských konfliktů (například Rwanda či Nigérie), jiné jsou naopak vysoko na žebříčku vyhledávaných turistických destinací (například Keňa či Senegal). A pochopitelně i zde existují v rámci letecké dopravy četné kontrasty. Abych se však striktně nedržel geografických pravidel a nepostupoval ve svém výčtu „nudně“ ze západu na východ či naopak, zmíním na následujících řádcích země, které v mají v názvu písmeno „g“. A že jich je v této oblasti opravdu hodně.
Foto Maf-uk.org
Senegal, ležící na západoafrickém pobřeží, je často označován jako „perla střední Afriky“. To je důvod, proč se v posledních letech stává cílem mnoha turistů. Hlavním letištěm v zemi je mezinárodní vzdušný přístav Léopolda Sédara Senghora, který leží nedaleko známé metropole Dakar. I když nepatří mezi největší, ročně jím projde okolo dvou milionů cestujících, je linkami řady dopravců spojeno s africkými, evropskými i americkými destinacemi. Zajímavostí je, že do roku 1987 jej americká vesmírná agentura NASA vedla na seznamu letišť, kde by v případě nutnosti mohl přistát její raketoplán.
Dnes jsou hlavním leteckým dopravcem Senegalu Senegal Airlines. Vznikly v roce 2009 jako nástupce Air Sénégal International, jejichž historie sahala do 60. let minulého století. Dle údajů na svých internetových stránkách ze základny v Dakaru obsluhují asi šest regionálních destinací. Flotila obsahuje Airbus A320, Dash 8-400, Canadair CRJ-100 a také pronajatý Airbus A330. Server www.airfleets.net však uvádí, že aktuálně létá pouze zmíněný turboprop. Jde zřejmě o důsledek aktuální těžké finanční situace, ve které se aerolinky nachází.
Foto Airportsworld.com
Senegal doslova objímá svého souseda Gambii, nejmenší zemi afrického kontinentu, jejíž počet obyvatel je jen o něco větší než má Praha. Velmi bizarní tvar státu je tvořen umělými koloniálními hranicemi, které v době vzniku nebraly ohled na tamní geografické a etnické poměry. Největším a také jediným v Gambii je mezinárodní letiště Banjul, označované také jako Yundun International. Ve své historii fungovalo podobně jako to dakarské dlouhá léta coby záložní místo pro přistání amerických raketoplánů. V současné době jej však obsluhuje pouze pár leteckých dopravců. Možná vás ale překvapí, že mezi ně patří také španělský low-cost Vueling.
Ještě donedávna měly základnu na letišti Banjul také národní aerolinky Gambia Bird. Vznikly v roce 2012 ve spolupráci s německými Germania Airlines a jejich znak nosily postupně dva zapůjčené letouny Airbus A319. Nakrátko se v jejích barvách představil i pronajatý Boeing 757. Cestující je mohli využít k letům do osmi destinací, mezi které podle zdrojů patřily také Barcelona a Londýn. Minulý čas užívám při jejich popisu z toho důvodu, že „teprve“ koncem roku 2014 společnost ukončila provoz. V tiskovém prohlášení majitelů z Germania Airlines byl jako důvod tohoto kroku zmíněn negativní ekonomický výhled v regionu spolu s krizovým obdobím, kterým si mnohé aerolinky prošly v souvislosti s epidemií Eboly.
Foto Anna.aero
Sousední Guinea-Bissau patří jako řada dalších států Afriky k nejchudším zemím světa, kterou drží „nad vodou“ pouze rybolov, zemědělství a v poslední době i rostoucí počet exotiky chtivých turistů. Pokud jde o leteckou dopravu, je to ve státě, který čas od času zmítají i vojenské konflikty, složité. Nejdůležitějším letištěm je vzdušný přístav Osvalda Vieiry, který se nachází u hlavního města Bissau. I na jeho fungování má vliv bezpečnostní situace. Díky ní jej vedení muselo například v letech 1998 až 1999 zcela uzavřít. Dnes z něj mohou cestující letět přímo pouze do pár okolních afrických destinací a portugalského Lisabonu.
Pokud by vás zajímalo jméno současného vlajkového dopravce Guineje-Bissau, žádné není. Od roku 1960 zde sice působily pod různými názvy aerolinky Air Bissau, jejich existence však skončila v roce 1998, poté co všechny lety vláda nasmlouvala se společností TACV z Kapverdských ostrovů a později také s Fly Romania z Rumunska. Změna je však možná na obzoru. V závěru loňského roku se v médiích objevila informace zmiňující snahu představitelů Guineje-Bissau znovu pozvednout prapor národního dopravce a v nějaké podobě jej oživit. Dnes je celý projekt údajně ve fázi hledání vhodných partnerů.
Foto Airportsreview.com
Conakry, hlavní město Guineje a jeho menší mezinárodní letiště Gbessia, je podobně jako například senegalský Dakar a několik dalších afrických destinací známé leteckým pamětníkům dávných časů Československých aerolinií. Stroje s registrací OK zde totiž byly při svých cestách častým návštěvníkem. Naše stopa je dokonce zřetelná i v samotné historii letecké dopravy Guineje. Prvním strojem v roce 1960 vzniklých Air Guinée byl totiž Iljušin Il-14 od ČSA, jejichž letci jej pilotovali a mechanici se o něj starali. Později společnost provozovala i další letouny z našich továren. Šlo například o stroje Avia Av-14 či Aero 145.
Zmíněné Air Guinée byly dlouhou dobu vlajkovým dopravcem země. V jejich flotile se vystřídala nesourodá směsice letounů hlavních výrobců z obou stran znepřátelených světových bloků počínaje sovětskými Iljušiny, Antonovy a Tupolevy, konče americkými „Dakotami“ a Boeingy či evropskými Airbusy. Historie zajímavé společnosti ale bohužel skončila z finančních důvodů v roce 2002. I když se místní vláda v následujících letech snažila národního dopravce oživit například s pomocí čínských partnerů, žádný projekt neměl dlouhého trvání.
Foto Cardatabase.net
Více než dvacetimilionová Ghana disponuje v porovnání s ostatními státy v regionu poměrně rozmanitými přírodními zdroji. Nic to však nemění na tom, že jde opět převážně zemědělský stát. Pokud však mluvíme o letecké dopravě, narazíme v Ghaně na řadu aerolinek, které se specializují jak na přepravu cestujících, tak nákladu. Mezi ty „důležité“ patří Africa World Airways, Antrak Air či Starbow Airlines, jejichž základna se nachází na hlavním ghanském leteckém uzlu, mezinárodním letišti Kotoka u metropole Accra. To je se svými zhruba 2,5-3 miliony odbavenými cestujícími ročně ve spojení s regionálními metropolemi, řadou evropských a jednou severoamerickou destinací. Zajímavostí je, že podobně jako na Gambii se i na Ghanu zaměřil španělský low-cost Vueling, který bude do hlavního města země pravidelně létat od června letošního roku.
Flotila tří výše zmíněných dopravců čítá podle serveru www.airfleets.net pouze několik letounů. Africa World Airways disponují třemi Embraery ERJ-145, Antrak Air stejným počet strojů ATR-72 a Starbow Airlines využívají dva BAe146 a dva nedávno pronajaté turbovrtulové Dashe 8-400.
Foto Wikipedia.org
Na území sousedního státu Togo působí jen dvě letecké společnosti, které sídlí na malém mezinárodním letišti Lomé-Tokoin (letiště Gnassingbé Eyadéma). To je překvapivě i přes svou velikost spojeno s Bruselem, Paříží či Sao Paulem.
Jedinými tamními aerolinkami, které se soustředí na přepravu cestujících, jsou ASKY Airlines. Nejde však o pouze tožskou společnost. Vznikly z iniciativy vlád několika západoafrických zemí, které reagovaly na krach panafrických Air Afrique. Důležitým partnerem nových aerolinek se staly Ethiopian Airlines, od kterých mají i některá letadla. Jejich flotilu tvoří konkrétně čtyři turbovrtulové Dashe 8-400 a tři „sedmtřisedmičky“. Kromě vlastních destinací nabízí ASKY Airlines díky spolupráci s Etiopany také řadu letů do míst v jejich síti.
Foto Newswirengr.com
Nigérie je se svými zhruba 170 miliony obyvateli nejlidnatější zemí afrického kontinentu. Disponuje obrovským množstvím ropy, které by jí mohlo zaručovat světlou budoucnost. V poslední době je její jméno v médiích bohužel více skloňováno v souvislosti s krutými teroristickými útoky hnutí Boko Haram. Z pohledu letecké dopravy jde ale o zajímavou zemi. Nejdůležitějším a největším letištěm v Nigérii není mezinárodní aeroport Nnamdi Azikieho v hlavním městě Abuji, ale Murtala Muhammed International Airport v obchodním a průmyslovém centru země – Lagosu. Inspirací pro stavbu jeho mezinárodního terminálu v 70. letech bylo údajně amsterdamské letiště Schiphol. V 80. a 90. letech se letiště potýkalo se špatnou bezpečností, což vyústilo i v přerušení spojení s USA. Dnes se situace uklidnila a díky ekonomické důležitosti je Lagos propojen mimo řady afrických destinací také s Evropou či Severní Amerikou.
Pokud jde o letecké společnosti, dlouhou dobu zde existovaly Nigeria Airways. Po ukončení jejich působení v roce 2003 měly být nahrazeny smělým projektem britského podnikatele Richarda Bransona s názvem Virgin Nigeria Airways. O několik let později však z nebe zmizela i tato značka a dlouhého trvání neměla ani existence následovníků v podobě Nigerian Eagle Airlines či Air Nigeria. Dnes se snaží zašlou slávu nigerijských dopravců obnovit společnost Arik Air. Její šestadvacetičlennou flotilu tvoří široké spektrum strojů od dálkových Airbusů A330 a 340, přes menší Boeingy 737 až po regionální letouny Bombardier CRJ a Dash. Dalších dvaadvacet letounům mají podle pramenů objednaných, a to včetně Boeingu 787 či Boiengu 747-8I. Na svých internetových stránkách dopravce také uvádí, že létá do 31 destinací v Africe, Evropě, Americe či na Blízkém východě.
Závěrem k Nigérii ještě jeden pozoruhodný údaj. Podle odborných zdrojů zde působí zhruba čtyřicet aerolinek a dalších asi sedmnáct je ve fázi získávání Osvědčení leteckého dopravce.
Foto Lagos-airport.net
V této části „africké minisérie“ schází z výčtu popsat ještě letecké společnosti Ugandy, Rovníkové Guineje, Gabonu, Konga a Demokratické republiky Kongo. Nejmenší z této čtveřice je Rovníková Guinea. Nominálně jde sice o nejbohatší afrických stát s určitým ropným bohatstvím, ale tíží jej řada problémů, mezi které patří nedostatek pitné vody, vysoká dětská úmrtnost či nemoc AIDS. V zemi jsou jen tři letiště se zpevněným povrchem, z nichž tím hlavním je vzdušný přístav Malabo (Saint Isabel Airport) u stejnojmenného hlavního města na ostrově Bioko. Zejména díky linkám největšího domácího dopravce Ceiba Intercontinental Airlines a několika zahraničním aerolinkám je propojeno s regionálními sousedy a evropskými metropolemi Madrid, Paříž a Frankfurt. Zmiňovaná společnost Ceiba Intercontinental Airlines disponuje podle serveru www.airfleets.net flotilou deseti letounů několika typů (ATR42 a 72, Airbus A300, Boeing 737-800, Boeing 767 a 777), se kterými obsluhuje asi čtrnáct afrických destinací.
Foto Irc-conseil.com
Sousedem Rovníkové Guineje je Gabon, který podobně jako ona disponuje ropnými nalezišti. Také v této zemi však většina obyvatel z nerostného bohatství nepociťuje žádný užitek a žije v chudobě. Nejdůležitějším letištěm Gabonu je Leon M’ba International Airport. Nachází se v metropoli Libreville a s pár sty tisíci odbavenými cestujícími ročně se řadí mezi ta menší letiště. Stejně jako ostatní centra bývalých kolonií je i Libreville spojeno s Paříží a samozřejmě se svými sousedy.
Desetiletí zastávaly pozici vlajkového dopravce Air Gabon. Létat ale přestaly v roce 2006. Svého času jsme je mohli vídat i na mezinárodních letištích ve Francii, Itálii, Velké Británii či dokonce v Kolumbii. Po krachu je měly nahradit Gabon Airlines, které ale na nebi vydržely pouhých pět let.
Dnes jsou na letišti v Libreville doma čtyři aerolinky – Nationale Regionale Transport, Air Affaires Gabon,Afrijet Business Service a Sky Gabon, jejichž flotily neobsahují více než dva letouny.
Foto Wikipedia.org
Kongo je podobně jako jeho sousedé bohaté na přírodní zdroje a zároveň se potýká s ekonomickými problémy. V případě letecké dopravy bychom však několik kontrastních rozdílů nalezly. Například zdejší letiště Maya-Maya prošlo nedávno rekonstrukcí. Partnerem tuzemského vlajkového dopravce Equatorial Congo Airlines jsou navíc švýcarské PrivatAir, které jejich lety operují. Do flotily afrických aerolinek tak patří několik moderních strojů Boeing včetně verzí 757 i 767. Dokonce se očekává i příchod moderních Dreamlinerů.
Demokratická republika Kongo, dříve Zair, patří svou rozlohou mezi největší africké státy. Ve světě je bohužel nechvalně proslulé díky krvavým válečným konfliktům, které zemi s obrovským nerostným bohatstvím brzdí v rozkvětu. Největší tamní letiště N’djili dokonce bylo v průběhu druhé konžské války místem krutých bojů. Pozici národního a zároveň největšího dopravce země zastávaly až do nehody jejich Boeingu 727 v roce 2011 Hewa Bora Airlines. Do pestré flotily společnosti patřil mimo jiné například Lockheed L-1011 či Boeing 707. Tři incidenty během několika let, z nichž zmíněná tragédie byla nejhorší, jejich kariéru ukončily.
V současné době vláda s podporou Air France pracuje na založení nového vlajkového dopravce s názvem Congo Airways. Podle posledních zpráv z prosince loňského roku se vybírají vhodné typy letounů.
Foto Wikipedia.org
Pokud jde o ekonomickou situaci, tak Uganda nijak nevybočuje z řady svých sousedů. Hlavním městem země je více než milionová Kampala, avšak nejdůležitější letiště se nachází v nedaleko ležícím Entebbe. Historie tohoto vzdušného přístavu sahá až do 30. let minulého století. Zřejmě nejvíce se do ní zapsala událost z roku 1976, kdy izraelské komando provedlo úspěšnou akci na osvobození rukojmích letu Air France AF139 (Operace Entebbe či Operace Jonathan). Do budoucna se počítá, že s pomocí asijského kapitálu bude místní vzdušný přístav zmodernizován. Žádného většího dopravce s ugandskou registrací bychom však dnes nenalezli. Air Uganda, poslední fungující, přišly o osvědčení leteckého dopravce během loňského roku.
Foto Wikimedia.org
| Jak se létá v Gabonu? |
