Vlajkovým dopravcem Mauretánie jsou v roce 2010 založené Mauritania Airlines International, které nahradily Mauritanian Airways. Určitou dobu se nacházely na seznamu zakázaných dopravců v EU. Byly z něj však vyjmuty a dnes podle informací spojují hlavní město Nouakchott mimo řady afrických destinací také s pařížským letištěm Charlese de Gaulla či španělskými Kanárskými ostrovy. Do jejich čtyřčlenné flotily náleží Boeingy 737 verzí -500 (2x) a -700 a nejnovější přírůstek Embraer ERJ-145LR. Vedení společnosti doufá, že v brzké době flotilu rozšíří i o větší Boeing 737-800.
Foto Quazoo.com
V souvislosti s Mauretánií se v únoru 2014 objevila v odborných médiích zajímavá informace o vzniku aerolinek Sahel Airlines, na jejichž zrodu se podílí vedle Mauretánie také Niger a Mali. Podle několika málo dostupných informací by dopravce měl sídlit právě v mauretánském Nouakchottu a každý ze tří zainteresovaných států by do jeho flotily měl přispět nejméně třemi letouny. Hlavním důvodem, proč byla jako základna zvolena právě Mauretánie, je již zmiňovaný fakt, že právě pro tuto zemi neplatí zákaz letů do zemí Evropské unie.
Další zastávkou na naší cestě po leteckých společnostech Afriky je Mali. Země zmítaná vnitřními nepokoji, která vás na mapě na první pohled zaujme svým bizarním, avšak v případě mnoha afrických zemí ne neobvyklým tvarem. Situace zde byla v minulých letech velmi nepřehledná a informace o vojenských střetech mezi vládními vojsky a ozbrojenci dlouho plnily stránky novin. Vše navíc ztěžoval fakt, že Mali je jedna z nejchudších zemí světa.
Tyto negativní aspekty se samozřejmě odrážejí také v letecké dopravě. Podle dostupných zpráv z internetových stránek mezinárodního letiště Senou, které se nachází nedaleko hlavního města Bamako, by zde měla působit soukromá letecká společnost Air Mali. Její letadla (McDonnell Douglas MD-83, MD-87 a Bombardier CRJ-200) jsou však v současné době zřejmě uzemněná. Zmíněný vzdušný přístav, který představuje hlavní leteckou bránu do země, je linkami zahraničních dopravců spojen s řadou afrických měst. Air France a TAP Portugal navíc nabízejí i lety do Evropy (Paříž a Lisabon).
Foto Cockiptchatter.com
Východně od Mali se nachází Niger a vyznačuje se mimo jiné tím, že sousedí hned ze sedmi státy. Jde o další z řady chudých afrických zemí, které sužují časté politické krize a nepokoje. Největším letištěm je Diori Hamani International, nacházející se v hlavním městě Niamey. V rámci polovojenského provozu jej vedle civilních leteckých společností využívají také letadla armádního letectva.
Mezi zdejší letecké společnosti patří v březnu 2014 založené Niger Airlines. Zajímavostí je, že na vzniku dopravce se široce podílely také Turkish Airlines. Flotila Niger Airlines se dnes skládá z letounů Fokker 50 (v pronájmu od Palestinian Airlines) a Boeing 737-200 Adv. (v pronájmu od Al-Naser Airlines), které spojují hlavní město s Dakarem a Bamakem.
Vedle Niger Airlines zde cestující využívají zřejmě také služeb Air Niamey. Dostupné informace hovoří o tom, že společnost operuje lety primárně do Džiddy a pravděpodobně také do ostatních měst v rámci Nigeru.
Foto Wikipedia
V Čadu, který se nachází v dlouhodobých sporech se Súdánem a v uplynulých letech čelil také častým vnitropolitickým problémům, působí dopravce Toumaï Air Tchad. Založen byl v roce 2004 a během své krátké historie několikrát přerušil provoz. Hlavním důvodem byla bezpečnost, která se dostala i pod drobnohled Mezinárodní asociace leteckých dopravců (IATA). Díky tomu nesměli lety těchto aerolinek využívat například zaměstnanci tamní americké ambasády.
Když v červenci 2012 zakázala čadská vláda společnosti provozovat mezinárodní lety, tvořily flotilu dopravce Fokker 28-4000 a Boeing 737-200 Adv. (v pronájmu od srbských Aviogenex). Zhruba po roční pauze Toumaï Air Tchad ohlásily znovuzahájení provozu. Létat chtěly tentokrát s Boeingem 737-300 od Georgian Star International. Získat však aktuální informace o současném provozu společnosti či o složení flotily dopravce je prakticky nemožné. Dnes se společnost údajně zaměřuje na charterové lety, k nimž využívá zřejmě Boeing 737-300 a Boeing 747-200.
Vedle Toumaï Air Tchad lze v Čadu využít služeb také společnosti RJM Aviation, která se však se svými dvěma stroji, ATR 42-320 a Embrear EMB-120, specializuje na charterové lety pro ropné společnosti, případně tamní vládu.
Podobně jako například v Mauretánii, Nigeru a Mali se však i v této oblasti spojily síly šesti států společenství CEMAC, které mají v plánu vytvořit sdílenou leteckou společnost Air CEMAC se sídlem v Brazzaville, hlavním městě Republiky Kongo. Podle dostupných informací měla v loňském roce proběhnout jednání zástupců všech zemí a Air France, které zastávají roli partnera nového dopravce, o konkrétních podílech jednotlivých účastníků projektu. Jak se však zdá, zatím k finální domluvě nedošlo a dopravce tak neoperuje.
Foto Congopage.com
S Čadem sousedící Súdán je druhou největší africkou zemí. I přes bohaté zdroje nerostných surovin zde panuje velmi nízká životní úroveň. Vzhledem k jeho velikosti je však v Súdánu okolo třiceti letišť, z nichž nejdůležitějším je Khartoum International Airport ve stejnojmenném hlavním městě. Z velkých dopravců jej obsluhují konkurenti z Perského zálivu Emirates, Etihad Airways a Qatar Airways. Dále také Ethiopian Airlines, Turkish Airlines a celá řada dalších dopravců.
V Súdánu samotném působí v porovnání s ostatními zeměmi v regionu docela mnoho místních aerolinek, přičemž značnou část z nich tvoří ty nákladní. Za národní leteckou společnost můžeme považovat Sudan Airways založené v roce 1946. Jsou zajímavé například tím, že se během historie v jejich flotile vystřídalo skoro čtyřicet typů letadel. Slavné roky historie však odvál vítr a dnes Sudan Airways využívají pouze několik strojů. Podle internetových stránek aerolinek to jsou 2x Airbus A300B4-600R, 3x Fokker 50, Boeing 737 a Airbus A320. Do sítě jejich destinací patří devět vnitrostátních a dvanáct mezinárodních měst včetně Abú Dhabí a Dubaje.
Foto Wikimedia
Také Etiopie patří mezi nejchudší země světa, a to i přes svůj poměrně rychlý ekonomický rozvoj. Z pohledu kvality letecké dopravy v Africe jde však o jednu z mála výjimek. Podle mého názoru je to jeden z největších kontrastů v rámci afrického civilního letectví. Od roku 1945 zde působí státem vlastněné Ethiopian Airlines, které jsou považovány za jednu z nejspolehlivějších společností ze zemí třetího světa.
Ze své základny na mezinárodním letišti v Addis Abebě obsluhují dokonce nejhustší síť afrických destinací (50) ze všech aerolinek. Jejich stroje se pravidelně objevují také v Evropě (9 destinací), Asii (21 destinací) a v obou částech amerického kontinentu (4 destinace). Do šedesátičlenné flotily, jejíž průměrný věk je necelých sedm let, patří mimo jiné i osm moderních letounů Boeing 787 Dreamliner či stejný počet strojů „Triple seven“ stejného výrobce. V průběhu dalších let je doplní i čtrnáct Airbusů A350.
Ceněnou částí společnosti je také nákladní divize, která provozuje šest cargo letadel, nebo letecká akademie, jejíž frekventanti budou moci od letošního března využívat vůbec první simulátor Boeingu 787 v rámci celé Afriky.
Foto Diretribune.com
Sousední Eritrea je s Etiopií propojena zejména historicky. A podobně jako ona je na tom ekonomicky velice špatně. Z domácích leteckých dopravců opanovaly trh státní Eritrean Airlines. Jejich začátky však byly docela bizarní. I když je vláda založila již v roce 1991, létat začaly až o dvanáct let později. V letech 2008 až 2011 ale provoz přerušily. Nakonec se spojily se soukromou aerolinkou Nasair Eritrea a dnes fungují se dvěma letouny Boeing 767 a Airbus A320. Podle dostupných informací však cestujícím nabízí pouze pět destinací, mezi které patří i Dubaj či Káhira. Operují z nevelkého mezinárodního letiště Asmara, které se nachází nedaleko stejnojmenného hlavního města a které využívá i eritrejské vojenské letectvo.
Foto Eritrea.be
Džibutsko a Somálsko jsou poslední dvě země geografického vymezení severní Afriky. Džibutsko patří mezi nejmenší země kontinentu. Pokud jde o fungující letecké společnosti, zdroje hovoří pouze o letecké společnosti Daallo Airlines, která byla založena v roce 1991 a představuje hlavního dopravce země. Je zajímavé, že má údajně somálského vlastníka a sídlo v Dubaji. I když v roce 2010 došlo ke krátkému přerušení provozu, dnes společnost funguje normálně.
Podle internetových stránek aerolinek se letouny nosící znak Daallo Airlines na trupu v minulosti objevovaly pravidelně v Paříži či Londýně. V jejich flotile se během historie objevila nesourodá řada typů počínaje strojem Let L-410, přes Iljušin Il-76 až po Boeingy 727, 737 a 767.
Jako u mnoha dalších afrických aerolinek se i v případě Daallo Airlines neshodují dostupné zdroje v otázce současného složení flotily. Měl by ji tvořit pouze jeden Airbsu A321. Ten ze své základny na mezinárodním letišti Djibouti-Ambouli obsluhuje pět destinací včetně Dubaje a Džiddy.
Somálsko je ve světě nechvalně proslulé pro svou vysokou chudobu a stále pokračující občanskou válku. Paradoxně právě na této neutěšené bezpečnostní situaci letecká doprava „vydělává“. Důvodem je fakt, že cestování po zemi je zde riskantnější než létání, mimo jiné proto, že letiště jsou v Somálsku jako strategické objekty přísně střeženy. Nebývalý rozkvět v posledních letech zažívá zejména mezinárodní vzdušný přístav Adena Addea v hlavním městě Mogadišu. Vedle řady afrických měst se odtud dá letět také do čtrnácti destinací včetně tradiční Dubaje, Džiddy či Istanbulu. V loňském roce se zde dokonce krátce objevoval i řecký Boeing 767 aerolinek SkyGreece Airlines na lince z Atén.
Pokud jde o místní letecké společnosti, dlouhou dobu zde působily státní Somali Airlines, které v roce 1991 ukončily svoji činnost. Základnu by zde měla však mít letecká společnost Jubba Airways, využívající čtyři Boeingy 737. O něco větší jsou pak konkurenční African Express Airways, údajně působící z keňského Nairobi. Flotila aerolinek je vskutku pestrá. Podle dostupných informací ji tvoří stroje McDonnell Douglas MD-82, Douglas DC-9 (včetně jednoho v nákladním provedení), Boeing 727, Embraer 120 a Canadair CRJ-200. Narazil jsem také na zajímavou informaci, která hovoří o tom, že zmíněná „décédevítka“ třetího ledna tohoto roku oslavila již 47. narozeniny.
Fakt, že se letecká doprava v Somálsku opět rozmáhá, podporuje i informace, která se v říjnu 2014 objevila odborných médiích. Hovoří o nově vznikající společnosti Somair, která by měla s více než třicetiletou DC-9 v brzké době zahájit lety v rámci regionu.
Foto Nuxur.com
