Po dálnici to máme přes Drážďany slabé dvě hodinky cesty. Sice s občasnou dešťovou přeháňkou, ale s nadějí na setkání se zajímavými lidmi.
Pokud se podíváte na mapu nebo satelitní snímky a zjistíte, kde letiště Zwickau leží, uvidíte, že vztah k letectví je v Německu patrně na jiné úrovni než u nás. Okolo letiště je totiž poměrně hustá zástavba a jakoukoliv akci podobného druhu se zájmem sledují stovky lidí přímo z oken panelových i rodinných domů. Podotýkám, že v aeroklubu jsou i typy letounů, které – pokud startují – slyšíte velice z daleka, třeba Z-43. Ani Wilga nepatří mezi letouny, které jen šeptají; bývá zde k vidění dokonce i An-2 s parašutisty. Po příznačném dotazu mi bylo řečeno, že lidé jsou k letištnímu provozu tolerantní…
Organizační tým byl velmi vstřícný, takže i bez akreditace, visačky, vesty a s použitím zdravého rozumu bylo možné fotografovat naprosto bez omezení. Také trochu nebývalá zkušenost.
Občas lehce sprchlo, ale na výkony a kvalitu vystoupení to nemělo žádný vliv.
Musím se zmínit nejprve o doprovodném programu, protože je obecně málo příležitostí proletět se v Ju-52/3m z roku 1939 společnosti JU-AIR, PZL-104 Wilga nebo ve stroji Max Holste 1521 Broussard z roku 1960 s motorem P+W, R-985-AN-1 Wasp o síle 500 koní. Všechny tyto skvosty totiž létaly vyhlídkové lety. Je sice pravda, že letenka do „Tante Ju“ začínala na 250 Eurech, ale přece jen… Spolu s nimi létaly pro návštěvníky také stroje běžnější, Z-42 a Z-43 či kluzáky Jantar a Astir.
Procházka po „statické“ ukázce se také vyplatila, přítomny byly krásné historické letouny – Cessny 195 a 170, oba známe např. z Mladé Boleslavi, stejně jako varianta Fi-156 Storch s hvězdicovým motorem Criquet vyráběným ve Francii. Všechny letouny ze stojánky jsme ovšem postupně viděli ve vzduchu.
Letový program začal přesně ve dvě hodiny a od té chvíle běžel jako dobře namazaný stroj. Viděli jsme armádní Dornier Do-27A-4 , který se ukázal jako překvapivě obratný, pak na scénu vstoupil PZL-106 Kruk, létající traktor s motorem o síle 600 koní. Létal a kropil ze všech sil, ale užitečná hmotnost 1 435 kg v nádrži před kabinou napovídá cosi o ekonomice provozu tohoto impozantního aparátu o vzletové hmotnosti tři tuny.
Mezi tím přiletěl model JU-52 o rozpětí cca 5 m, který tvořil krásný tandem se svým větším švýcarským kolegou.
Jedním z hlavních taháků programu bylo všech šest letadel „našich“ Flying Bulls, 4 x Z-50 a 2 x XtremeAir XA-42. Byla to, zdá se, jedna z posledních příležitostí vidět tyto dva typy pohromadě na jedné akci. Vystoupení pánů Čejky a Rudzinského bylo zase o něco dokonalejší než to předchozí a vidět Duo ve vzduchu je opravdu zážitek.
Mezitím se pokusily dobýt nebe dva letouny An-2 s výsadkem, ale počasí je od hromadného seskoku odradilo a sportovci se na zem vrátili – jako každý slušný člověk – spolu s letadly.
Broussard nám vírem od vrtule zatím trochu pohoupal Zlíny padesátky, s čímž si moje váha snadno poradila, a už jsme viděli derivát Bückera 181, žluté letadlo Gomhouria. Je zajímavé, že je to vlastně licenční Zlín Z-381, licence byla prodána do Egypta z Československa v padesátých letech. Známe jej i z Roudnice.
Na stojánce jsme také viděli sbírku letadel Stearman, od verzí s motorem 220 hp až po nejsilnější variantu E-75 s motorem o 450 hp, na kterém létala „wing-walkerin“ Peggy Walentin. Při jejích procházkách a gymnastice na křídlech poněkud mrazilo. Že to není bezpečné zaměstnání, ukazuje případ Jane Wickerové a jejího pilota Charlieho Schwenkera z června minulého roku, kdy oba zahynuli po poruše motoru, která přišla v nejhorší možný okamžik, kdy bylo letadlo na zádech a velmi nízko nad zemí…
Po krásném retro vystoupení trojice strojů T-131 Jungmann se připravila na start čtyřka z Jaroměře. Filozofie „otce zakladatele“, pana J. Tlustého, totiž že se všechna letadla ve tvaru musí pohybovat jako letadlo jedno, měla opět úspěch a i přes turbulentní prostředí skupina Flying Bulls vystřihla krásné vystoupení i bez svých mladších kolegů.
Postupně před námi ve vzduchu defilovaly všechny přítomné stroje, od Polikarpova Po-2 „Kukuruznika“, Klemma Kl-35D, Z-526, ultralehkého Storcha či PB-6 Racka, Stampe S-14 až po L-13SDM Vivata, který s dvounohým pevným podvozkem vypadá velice zajímavě.
Postupně se začalo zatahovat, vystupující začali odlétat, mizet do hangárů a připravovat se na nedělní vystoupení. Program sedmnáctého Flugplatzfestu skončil a po dotankování a ukotvení letadel bylo možné odejít na výbornou večeři s ještě lepším koláčem.
Výlet se rozhodně vyplatil. Tak třeba pěkné české „ahoj“ zazní příští rok ve Zwickau zase o něco častěji.
