Jak už asi víte, EASA připravuje novelu, která zřejmě prodlouží platnost registrovaných zařízení pro výcvik až do dubna 2018. Ale proč? Vždyť na něco ani ATO nestačí…
Tempo budoucnosti (Zdroj: Aeroweb.cz)
První elementárka na větroních, školená podle nových pravidel stanovených Evropskou komisí v úřadem schválené škole, se značným tempem blíží do finále. Dva z nadějných letců jsou připraveni ke složení pilotní zkoušky, další je dohánějí. Ale co teď s nimi?
To tempo naštěstí potvrzuje, že naučit zájemce řídit bezmotorové letadlo se dá za půl roku. Vyžaduje to ale úsilí nejen posluchačů, ale celého týmu klubu. Loňská elementárka vedená v registrovaném zařízení podle stávajících osnov dolétala do zkoušek celá. Letošní, podle přísnějších pravidel, nově zpracovaných osnov v organizaci ATO, se koncem srpna k podobnému výsledku blíží. Jde to tedy. Tak proč další odklad?
Jistě pro to existuje důvod. Ten komentovat nemohu. Základní rozdíl je v požadované praxi, odlétaných hodinách. Náplní jednotlivých cvičení se však osnovy prakticky neliší. Předpokládám tedy, že nalezneme cestu, jak umožnit složení teoretické a praktické pilotní zkoušky prvním absolventům v novém prostředí ještě letos.
Jak ale vyplývá z předešlých článků, je naše letošní skupina složena z velmi mladých jedinců, kde neplnoletost převažuje. Co to znamená, kromě syrových žeber k večeři, bych rád trochu rozvedl.
První problém mladého letce nastává při organizovaných soustředěních. Víme z předešlých zkušeností, že je velmi žádoucí, když je v kolektivu děvče nebo žena. Oni ti chlapci jsou pak takoví ohleduplnější, čistotnější, hovoří lidštějším jazykem a vůbec, dbají více na pořádek. Tak tuhle výhodu jsme letos neměli. Ne, že by byl kolektiv nepořádný, ale když byl organizován úklid, byl mírně řečeno méně šikovný. Asi doma nebyly získány patřičné zkušenosti a grify. Tuhle disciplinu v osnovách nemáme, tak nám starším přibylo několik vrásek.
Tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou, to je všeobecně známo, ale jak je to s tisíckrát opakovaným pokynem? Byl připomínán opravdu často. Brodské letiště má v šikmé střeše okna a novou podlahu v ubytovací části pokrývá podlaha plovoucí. Snahou předsedy a snad i nutností je, aby při dešti, pokud jsou okna otevřena, ta podlaha opravdu neplavala. Jenže. Když se pokaždé při ranním setkání věc zopakovala, všichni ji mnohokráte odkývali, téměř vždy – při rychlém sledu vývoje činností před blížící se bouřkou – bylo shledáno, že okna větrají. Nevím, kolikrát jsem to patro vyběhl osobně, netuším, kolikrát okna zavíral někdo jiný, a letošní bouřky jsem nepočítal. Povedlo se. Podlaha nakonec opravdu plavala…
Chlapci vědí, že se mají před létáním dostatečně prospat. Vím to také a docela to dodržuji. Jeden letový den kolem poledne mám však pocit, že se na startu pohybují mátohy. Všechno vázne a to opravdu nepatřím k těm, kteří chtějí při létání dohnat nedohnatelné a nepobízím letce k neustálému pohybu. Když tak na ně koukám, v žaludku mi kručí, teploty jsou na třicítce, teče mi pot až do bot, po poradě s kolegou Pepou přerušujeme navijákový provoz a velíme k polední pauze. Všichni to s úlevou přivítali. Sraz k dalšímu létání stanovujeme na pozdější odpolední hodinu, kdy nebude již takové horko a natáhneme to do západu. Hodina byla přesně stanovena a tým se rozchází.
Jenže, když ta hodina padla, setkáváme se na místě jen s kolegou a navijákařem. Čekáme čtvrt hodiny a kromě světlé výjimky letci nikde. Pak někdo zjistil, že sladce spinkají. Chvíli se radíme, co s nimi, ale budit je nám přijde nevýchovné. Ani tohle žádné osnovy neřeší. Jdeme tedy, s čím se dá do termiky, a čekáme, jak se k problému postaví. Dospali a přišli. Létat s nimi ale jdeme, až se nám chce. Rozsáhlým vyšetřováním jsem zjistil příčinu jejich únavy. Zatímco jsem šel spát včas, oni se nějak zapomněli u počítačů. Je to nová generace!
Je zvláštní, jak mi umí poradit s IT problémem, ale jak jsou nepolíbeni manuálním ovládáním strojů a strojků. Snad se ty osnovy do budoucna nepřizpůsobí instalacím programů a odstraňování nebo vytváření virů. Jsou ale učenliví. Na univerzální osnovu musí tým tahat lana od navijáku na start. To jde jen traktorem nebo autem. No a tým měl jen tři řidiče. Ti též musí někdy letět a tak se stalo, že máme řidičů 10. Ne sice s oprávněním, i když bych některým bez obav půjčil rodinný automobil, aby mne odvezli, ale těch, kteří se velice rychle naučili tyto prostředky ovládat. Dokonce bez funkčních brzd nebo s prasklou pružinou předního kola.
Probíhalo to asi tak. Umíš řídit auto? Ne? Tak se to rychle naučíš. Dostali všichni pár dvojích a lana jsou na start dopravována dosluhujícím Fordem bez SPZ. Nejde to jinak, nejezdí po veřejných komunikacích, ale zato spolehlivě. Jenže auto bez klíčků ve spínací skříňce nejede. Auto bez paliva nejede, ale hraje rádio s kódem ke spuštění. Tak rádio jsme jim nechali. Palivo doplňovat naučili. Klíčky po provozu neuložené jednou schovali. Už to konečně celkem funguje!
Pozemní přípravy. To je kapitola sama pro sebe a vyprávění by bylo dlouhé. Chceme jim létání usnadnit a hlavně zlevnit. Proto s kolegou věnujeme pozemním přípravám značnou pozornost. Sice někdy času nezbývá, ale většinou neletíme doopravdy s někým, kdo nás na zemi nepřesvědčil, že ví… Jenže. U některých jedinců si nejsem jist, zda naši snahu opravdu vnímají. Ono, když si u výkladu nového kousku neustále posluchač přepíná telefon nebo loví v batůžku cosi a je zjevně zaměstnán více činnostmi, tak opravdu nevím, zda vnímá. Tak mne to někdy chytne, že položím záludnou otázku. A pak se jen divím. Oni ti naši studenti nejsou hloupí. Když je formulace otázky jasná, vědí. Ale já ne. Jsou chytří, ale roztěkaní…
No a v letadle? Není to sice typický příklad, ale co byste řekli tomuhle. Po přistání vedu krátkou řeč o tom, co bylo dobře, co je třeba ještě zlepšit. Pak mne napadne, že nevím, kolik letů má kolega student v úloze, tak se zeptám. Mezitím, co přemýšlí a vzpomíná, přijdou dva pomocníci s navijákovými fousy. Mezi číslovkou a přemýšlením kolega zatáhne za vypínač, pomocníci zapojí konce fousů do zámků a vypínač klapne v poloze zapnuto. Kabina je otevřená, klapky oboje vysunuté a úkony před vzletem neprovedeny. Nedokončil jsem řeč, tak vypínám lano a pokračuji o tom, co poletíme teď. Mezitím se pomocníci sehnou, opět stojí s oběma fousy lana, student opět zapne a čeká, co mu řeknu. Já ale slova nenacházím. Začínám neprofesionálně křičet a opět vypínám. Odstartovali by nás s klapkami a otevřenou kabinou? Vím, že ne, ale takhle je to taky špatně. Lezu ven se vydýchat. Mysleli to snad dobře, ale takhle to přece nejde!
O žebrech jsem již psal. Chtějí mě dostat na zástavu srdeční činnosti? Nee. Oni jsou jen takoví mladí.
Mám je rád, jinak bych s nimi nelétal. Spíše je zajímavé sledovat, jak se ty generace vyvíjejí, a hlavně je potřeba včas hledat cesty k jejich přežití v procesu získávání leteckých zkušeností, odpovědnosti a šikovnosti. To je téma důležité pro přežití u našeho sportu a životního stylu. Zvládnout tempo tohoto procesu je obrovská odpovědnost. OSNOVY KULHAJÍ ZA VÝVOJEM GENERACÍ. Naučit se řídit letadlo je v podstatě snadné. Naučit se řídit sebe je mnohem složitější a ani pod schválenými osnovami úřadem a Evropskou komisí na tohle téma návod a příručku nenajdeme.
Neučte se v malém létání taháky. Návody a příručky. Naučte se sami sebe, pokud možno při uchránění instruktorského sboru před selháním srdce. Létání a krása v oblacích vám to úsilí vynahradí.
„Budoucnost v letectví znamená příštích 30 sekund. Dlouhodobé plánování jsou věci v příští jedenapůlhodině.“
vojna, nic jineho. Rok by jim mozna stacil. A ti co na ni opravdu byli, zejmena jeste ty 2 roky, mi mozna daji za pravdu. Ti co ji nezazili to uz nikdy nepochopi. Porad tvrdim, ze vojna byla zcasti naprosto zbytecna, ale v discipline, leckdy i nesmyslne, to byla jedinecna zkusenost. Co to zkusit pane Doudo z tehle strany, slo by to vubec jeste ??
mám i od nás...pět kluků od 15 do 18 let v posledním roce dělalo GLD výcvik. Funguje na ně zahulákat, oni se leknou, probudí z letargie a pak začnou na chvilku fungovat :) nutno opakovat vždy před životně důležitou činností...ale jinak se učí relativně rychle. Mám zkušenost s leteckým výcvikem v armádě, když z něj aplikuju některý věci, tak ty kluci fungujou docela dobře-nejlíp se osvědčilo dát jim najevo, že pokud něco neudělají důkladně, přijde se na to a čeká je tak trochu "pojeb"
...vetsina jejich vrstevniku se takhle zapomina u chlastu. Zeptejte se instruktoru fotbalu:(
Ale souhlasim, ze trend jde dolu i u tech ukaznenych. Ktery rodic dneska nejak limituje cas straveny detmi na pocitaci? Kazdy si chce spis od nich timto zpusobem odpocinout....
no nvm ale ja so skusenostou v aeroklube kde parta postarsich len buzerovala mladez a namiesto lietania sa riesili same blbosti tak mi nepride ze mladezi treba vojnu...kazdy nech hlada chybu aj v sebe nie len v druhych...neskor som nastupil do leteckej skoly kde som mal na nestastie byvaleho plukovnika a to bola zase len buzeracia...teraz som v skole kde je pristup normalny, v lietadle mam "klud" na lietanie a ucenie sa. ze dnesna mladez travi vela casu za pc je relativne zla vec...tiez zalezi na tom co tam robia...mna rodicia vychovavali dovolim si tvrdit k slusnosti a pri pc som tiez travil vela casu...v lietani sa ale snazim spravat zodpovedne cielavedomo snazim sa naucit co najviac pre svoju buducu karieru pretoze viem ze poznanie mi nikto nevezme a niekedy mi to moze zachranit zivot...vsetko je to o pristupe jednotlivca a jeho motivacii...pokial po mne ma niekto ziapat a ma ma buzerovat tak sa zbalim a idem niekam kde ma niekto nieco nauci a budem v kludnom prostredi...lietanie nie je o ukazovani toho kto je kto a machrovani...ked lietadlo spadne kvoli nekazni a neznalosti je jedno ci v nom sedi bezdomovec alebo prezident dovod a nasledky su rovnake...thats all folks
Tohle jsou naprosto ryzí zkušenosti v koncentrované formě. Hlouček mládežníků hrbících se nad tabletem či "noťasem" spolu on-line, ale spíše vedle sebe - nevnímající okolí a tok času. Nemají problém se naučit spoustu věcí, ale mají problém vidět 2-3 kroky dopředu a naplánovat si podle toho svoji činnost. Plánování je něco, co jde tak nějak mimo ně. Žijí okamžikem, nikoli tím, co mne asi potká za rohem. Mají problém zhodnotit riziko a možné následky toho, co právě činí. Takový fenomén krátkozrakosti a poblouznění. Naprosto Karla chápu, že má někdy nutkání povolit ramenní pasy, natahnout se dopředu a aplikací doporučení: "před použitím zatřepat" doufat, že se v tý střapatý kebuli rozsvítí a začne fungovat. Ten příklad s vypínačem to úplně přesně ukazuje - ví co má udělat, protože vidí pomocníka s lanem v ruce, ale má krátkej buffer na to si uvědomit, že "teď ještě ne". O to krásnější pak je, když to konečně začne fungovat a vše do sebe zapadá jako dobře namazaný stroj. Vyžaduje to však nadlidské úsilí a mnohdy velkou dávku sebezapření, kterou ti mlaďasové ocení snad až zpětně.
Rozdíl mezi současnou a "notebookovou" generací není skoro žádný. Mojí osobě osobě se to naštěstí částečně vyhnulo tím, že jsem začínal s lítáním až po vojně.
Když jsem pak začínal jako instruktor, když na to vzpomínám, ty situace byly velmi podobné.
Dva Blaníky na startu, jeden už je obsazen žákem a instruktorem, traktor přijíždí pod zdvižená křídla. Chviličku změť lidí, lan, padáčků a "trianglu",ale už nám táhnou "fousy", zavírám kabinu. Křídla jsou v horizontu, zavírám kabinu, zdvižená levá ruka žáka je singálem ke zvižení "placky".
Proti našemu očekávání se pak pohne to druhé lano. Vypnout lano, křídlo na zem a druhý pokus se stejným výsledkem. Volám výhledovým okýnkem -
"Nejsou překřížená lana?"
"-nejsou!"
volají skoro všichni, aniž by se obtěžovali jít se podívat.
Otevírám kabinu, upínací pásy se rozletí a s padákem na zádech utíkám k místu, kde tuším překřížená lana.
Zvednu je v ruce a volám -
"a toto je co?"
To se nestalo jen jednou.
Chlapci ještě neviděli větroň s jedním lanem na "čumáku" a s druhým na ostruze. Já sice naštěstí také ne, ale nijak jsem po tom netoužil...
Děkuji všem za hodnotné příspěvky. Vojnu nee, je jiná doba. Zatřepat hlavou nesmíme, byť by to někdy pomohlo. Myslím si, že se stále musíme učit držet krok s vývojem, tedy generačním a je jistě dobré si poznatky předat. Překřížené lano neznám, díky za typ. Až jim ale přestaneme stačit,budou rychlejší a lepší, je čas toho nechat. Tedy odhalit talenty a včas vychovat naše nástupce. Pak už jen na přelety, do krásna a pro radost a tak...
Škoda že se pan autor raději nevěnuje psaní článků letecky odborných, nebo vyprávění o něčem vtipném - tyto články se od něj dají číst. Ale brečet, že mladí umí víc s PC než s traktorem - trochu sebereflexe - starší sice umí dokonale vše co se dělalo "před generací", ale že si polovina lidí nad 40 let neumí přečíst e-mail nebo koupit jízdenku pomocí sms, to už nikdo neřekne (nemyslím tím přímo autora) - je opravdu tak těžké se s telefonem nebo počítačem, které s námi jsou již 20 let naučit alespoň něco? :-(
Filipe, evidentně jsi nepochopil o co v článku jde. Tu zmínku o PC je třeba chápat jako jeden z důvodů, který těm mlaďochům bere čas na spánek a odpočinek a následné letecké akce jsou tímto náležitě poznamenány, čímž trpí i instruktor, protože ty mátohy musí o to víc popohánět a upomínat.
Když sebekriticky zapátrám v paměti - nebyli jsme jiní - jen vzpomínám, že jsme si ty kruhy pod očima vyráběli něčím jiným než pomocí PC (protože tenkrát ještě neexistovaly - kdyby ano, tak jsme se hrbili taky) - prostě člověk mladý si způsob vždy najde. Je jen třeba rozlišovat, pro jaké prostředí a činnosti je daný druh dovedností vhodný a potřebný. A ruku na srdce: pomocí PC se lano nezaplete, a znalost FB ta lana na start nepřitahne. Zadání trati do GPS pro ně bude jistě jedna malina, ale nejdřív se to éro musí naučit bezpečně uřídit.
Milý Filipe. Právě , že tento článek velmi úzce souvisí s leteckou odborností. Ono totiž létání není jen o kvedlání kniplem. Je to v podstatě životní styl. a liší se samozřejmě dle kategorie letectví ve které se pilot pohybuje. A věř, že na Blaníku nebo podobném stroji tě znalost ovládání tabletu létat nenaučí. A to že ti starší neumí s chytrými telefony to je život stát nebude. Ale ti co sice umí bravurně s tabletem ale zapomínají na úkony se jednoho dne možná zabijou. Jsou prostě některé lidské (letecké) činnosti, které jsou krásné právě proto že se dělají postaru a moderní věci je pouze zdokonalují. Některé staré postupy sebemodernější technikou nelze nahradit. Ona pravě ta, možná pro někoho nezáživná část létaní, je dobrým ukazatelem jak bude člověk přistupovat k létaní jako celku. Piloti co jsou ochotni projít i ty méně zábavné peripetie výcviku s vědomím , že to k tomu prostě patří, tak je u nich předpoklad zodpovědnosti i k tomu ostatnímu. Na rozdíl od pilotů, kteří neustále brebtají o zbytečnosti toho a onoho nebo se nechtějí soustředit plně na to co dělají se často snaží leccos ojebat například pomocí nějaké chytré krabičky. Ti pak většinou podobně přistupují k velmi důležitým úkonům pro jiné běžným. Například takové mytí letadel po letovém dni, řeklo by se pitomost. Nebaví to nikoho , ale ti co to berou jako samozřejmost, byť neoblíbenou (nebo možná i oblíbenou prostě proto, že mají ty éra rádi a váží si jich), tak budou jako samozřejmost potom brát třeba taky důležité úkony, a to už je sakra důležité. Zatímco lidi co mají hromadu keců na mytí , že to není potřeba a nebo to umejem zítra, tak pak taky pozoruji podobné chování v daleko důležitějších věcech. Třeba ti co éra myjí objeví při tom včas různé závady , ti co na mytí kašlou se pak diví že ráno při kontrole je letadlo odstaveno pro závadu a nelétá se místo toho aby se objevila večer př mytí a dala se třeba přes noc odstranit. Takže to možná pro někoho nepříjemné buzerování od chlapa co neumí s tabletem je ve skutečnosti jeho velká snaha o to, aby se velmi sebevědomý 17 letý mládenec s perfektní znalostí ovládání tabletu nezabil až jednou zase zapomene zkontrolovat volnost řízení před vzletem, protože to přece dělal při letu před tím. Jenže ono při přetahování letadla na start mezitím došlo k zapadnutí přezky pásu na druhém sedadle do řízení a zablokovalo jej. Mimochodem přezky pásů, které by měly být na neobsazeném sedadle sepnuté aby nikam nezapadly a což by si měl sebevědomý 17 letý adept létání ovládající tablet , zkontrolovat protože už to slyšel od instruktora 150x. Až odstartuje a zjistí že mu nechodí řízení, tak mu bude tablet prd platnej a bude pozdě vzpomínat na slova buzerace instruktora co mu už popátý vypnul vlečný lano těsně před vzletem, protože zase neudělal důležitý úkon. Takže to co pan Douda píše je pouhý fakt o stavu přístupu dnešních leteckých žáků kteří ano mají rádi a líbí se jim letadla ale k letectví a leteckému stylu života v podstatě nemají vztah žádný. Je to stav, který je nutné chápat v šírší souvislosti.
Budu se opakovat, ale u letců a začátečníků zvlášť patří mezi naprosto zásadní vlastnosti kázeň a sebekázeň, zodpovědnost a pokora.A pokud je adept létání alespoň průměrně bystrý, pracovitý a létání opravdu oddaný, výsledky se dříve či později dostaví.Expert, který všude byl, všemu rozumí a z každé práce se umí zašít a z povinností vylhat by měl být v zájmu ostatních vypráskán z letiště co nejdřív.A co se týče té kázně...pokud je především elementárka vedena "polovojensky", je to ku prospěchu a především bezpečnosti všech.Demokracii nechme poslancům v parlamentu,ale na letiště nepatří.Ani Blaník nemá nikde tlačítko PAUSE a RESTART..tak proto..Letu zdar!!!
... já vás tady poslouchám a nestačím se divit. :-)
Jasné je, že každé starší generaci ta mladší a nejmladší připadá nezodpovědná a nepředvídavá a nesmyslnými aktivitami čas zabíjející. To platilo vždycky a asi platit bude. Zkušenosti se nedají natáhnout do paměti z flashky. Faktem je, že to umocňuje obecný trend ve společnosti (nejen naší), který se někdy nazývá "konzumní přístup". Nemusím věcem rozumět, protože jim rozumí někdo jiný a naservíruje mi to. Nemusím o věci pečovat, protože se běžně nerozbíjejí a když, tak není problém nechat opravit nebo koupit nové. Když se dostanu do průšvihu, zvednu mobil a někdo mě z něho vytahne. Vo co gou. Tenhle přístup je samozřejmě lákavý pro všechny generace (a je logické, že nejmladší jí jsou prosáklé nejvíc, když v něm strávily největší část života) a buďme rádi, že jde praktikovat. Co je právě úkolem starších, rádoby přirozených autorit, vysvětlit co z toho "takhle se to dělá, tak to tak budeš dělat taky" je opravdu potřeba a proč. To proč právě často chybí, nebo je podáno jenom hodně hypoteticky. Nemyslím, že by i nejmladší lítači byli v masivním počtu notoričtí lemplové, kteří se s chutí všeobecně pozabíjejí, jen aby nemuseli pustit z ruky tablet. Ostatně k těm tabletům: jak tu píšou výše, mladý člověk si vždycky něco najde a řekl bych, že starší generace ujížděly na destruktivnějších zábavách. Ty hektolitry alkoholu, co v okolí letišť protekly... vy staří bardi jste možná byli pak ráno disciplinovaně na nástupu, ale počet jedinců nebezpečných sobě a svému okolí nebyl nižší.
K tomu polovojenskému režimu: záleží, čo si pod tým predstavujete, Kefalín. Jestli tvrdé vedení typu "předpis to říká takhle, tak to tak uděláš, nebo si běž po svých, a nedržkuj, jestli chceš, někdy ti vysvětlím, proč tady ten předpis asi je". Anebo realitu ČSLA, pregnantně shrnutou do výrazu "pakárna". Bohužel začasté ti, kdo si v aeroklubech odkroutili dost let na povýšení mezi mazáky, jsou rozčarovaní, že nových bažantů chodí málo a když už, tak si to představují jako dětský den s armádou. A právem, doba pokročila a je mnohem lepší možnost hlasovat nohama respektive peněženkou. Takže ano, je to o poctivém a svědomitém přístupu, na obou stranách.
Velice zajímavé čtení. Článek je pěkný, ale zaujaly mě hlavně příspěvky v diskusi.
Každý má kus pravdy, ale žádný z nich tak velký, abych se s ním dokázal úplně ztotožnit. Nejlépe to asi vystihuje příspěvěk LN nade mnou.
Vilda, člen elementárky z článku
že už kdysi na úsvitu našeho letopočtu či ještě dříve prohlásil jakýsi představitel říše (snad římské?) cosi v tom smyslu, že "dnešní mládež je totálně zkažená, zpustlá, utápí se v hříchu a naše společnost nemá budoucnost". Měl pro to i dost pádně znějících argumentů a těšil se všeobecnému souhlasu.
Státy a společnosti vznikaly a zanikaly, a podobně i lidé podléhali přirozené selekci. Dříve, i dnes. Nás formoval odpor vůči všudypřítomné "pakárně" a mnozí jsme se nenaučili kritickému myšlení, protože otázka "proč" bývala dost často zárukou potíží. Dnešní mladí bojují s velice rafinovanými nástrahami konzumní společnosti a dokážou, bohudík, kultivovaně diskutovat o mnohém. Proto je jim těžší předat, že k životu patří i potenciálně nebezpečné situace, kdy se z odpovědnosti nedá vykecat, smysl diskuse tkví pouze v jejím ukončení a rozhodující je, co člověk udělá nebo neudělá - bez ohledu na všechny své domněnky, pocity a nálady.
Pravdou je, že kdo si dříve neodnesl smysl pro odpovědnost z domova, mohl svůj handicap do jisté míry napravit v armádě - čímž ale v žádném případě nechci adorovat fenomén ČSLA. Jenže smysl pro odpovědnost byl, je a nejspíš vždy bude, tak nějak přirozeně, doménou OTCŮ. Kteří ovšem v naší politicky korektní a feminizované společnosti mají těžké postavení a mnohde zcela chybí či reálně coby otcové nefungují. A právě krize otcovství je prvotní PŘÍČINOU stavu, jehož DŮSLEDKY hezky a výstižně popisuje pan Douda.
Východiskem je logicky - otcovství všemožně podporovat a rehabilitovat v očích mládí. Což právě pan Douda, možná zcela nevědomě, ale navýsost prakticky činí - i když by to vědomě možná popřel. Ale já v jeho volání "naučte se ovládat sami sebe" a "chraňte instruktory před selháním srdce" čtu jasně: "chlapi, staňte se dobrými otci!". Protože otcovství je, mimo jiné, záležitost VELMI srdeční.
A tablet? Ten je opravdu jen rekvizitou dneška, místo včerejšího alkoholu....
Jak pravil nevímkterý klasik: Mnozí chlapi mají děti, ale málo dětí má otce.
