V aeroklubech coby registrovaných výcvikových zařízeních byly základními dokumenty nutnými pro výcvik nového pilota výcvikové osnovy Aeroklubu ČR pod názvem AKPL. Metodiky výcviku, vydané ještě v dobách Svazarmu, VPL 4 a další, pracovní knížka žáka nebo osobní list a zápisník letů. Po ukončení výcviku pak protokol o zkoušce teoretické a praktické vystavený oprávněným examinátorem.
Jsem tak nějak sběratelem všeho o plachtění, tak snad soukromý názor na jednotlivé pomůcky a písemnosti. Osnova, ta dostala za dobu mého poletování několik nových kabátů. Zvláštní je, že obsah jednotlivých cvičení a příprav se prakticky nezměnil od let padesátých. Jen byla osnova několikrát inovována, dle nastalých a nastávajících změn, v souvislosti s leteckým zákonem, ohýbáním další legislativy do souladu s evropskou a uvolněním mravů.
Podle AKPL, v poslední úpravě, bylo teoreticky možné získat pilotní průkaz po 45 hodinách teorie, 27 provedených vzletech ve dvojím řízení v trvání čtyř hodin a 20 vzletech, a v sóle, v trvání dvou hodin. Tedy po šesti hodinách strávených v kokpitu větroně. To bylo stanovené minimum. Co myslíte, vážení kolegové, bylo to dostačující? Dle mého názoru a praxe nikoli.
Samozřejmě, to byly minimální stanovené požadavky a nikde nebylo napsáno, že uchazeč nemůže nalétat více praxe nebo získat více teoretických znalostí. Zajímalo by mne, kolik létajících kolegů absolvovalo základní výcvik na stanovených minimech a kolik z nich ještě dnes létá. Z odchovanců aeroklubu Letňany tato minima dokázali využít jen kolegové s praxí na letounech nebo sportovních létajících zařízeních. Člověk sebenadanější, pokud měl alespoň normálně odpovědného instruktora, potřeboval náletu a praxe přibližně trojnásobek.
Více psaní – větší přehled
Ve schválené organizaci pro výcvik ATO jsou minima stanovena Evropskou komisí na více hodin teorie, 15 hodin výcviku letového, z toho minimálně 10 ve dvojím, při minimálně 45 vzletech, tedy správně „vypuštěních“. Tuto změnu považuji za rozumnou.
Další omezení dosud využívané osnovy bylo na školení na jednotném typu kluzáku, omezení počtu instruktorů uchazeče a snaze postihnout další fáze vývoje letce, tedy výcvik pokračovací, sportovní, přeškolování, létání na kluzáku motorizovaném a podobně. Tahle univerzálnost vedla k rychlému vývoji letce a možná i na úkor kvality. Dnes je postup daný příručkou pro výcvik, osobním deníkem žáka, letovým zápisníkem a deníkem letadla. Je to podobné, ale snad jasnější. Rozsah úloh a cvičení je v příručce pro výcvik popsán podrobněji a tudíž nelze nic vynechat nebo obejít.
Metodika VPL 4. Ta pro výcvik základní, byť tak stará, špatná nebyla. Jen vývoj techniky letecké ji poněkud překonal. Je psána pro výcvik na Blaníku, tehdy nic jiného v aeroklubech nelétalo. Jenže aplikovat metodické postupy z Blaníka třeba na Duo Discus nebo ASK 13 či K 7 tak docela vhodné není. Navíc se pod vývojem v České republice přestává hromadně létat naviják. A to je škoda. Metodiku pro schválené výcvikové zařízení jsme tedy doplnili. Nepřepsali, jen rozvedli získané zkušenosti s jinými typy kluzáků a postupy, které se dříve nevyžadovaly.
Práce to byla moc pěkná, v zimních večerech a snad i přínosná. Jen chybí síla pokračovat v metodice výcviku pokračovacího a sportovního. Tam by bylo velmi žádoucí zapracovat postupy spojené se skokem na výkonné brusy, bezsilové řízení, elektroniku používanou zcela běžně a změny ve sportovních řádech. Věřím, že po krátkém odpočinku po administrativní přípravě pro získání ATO budeme postupně pokračovat.
Pracovní knížka žáka či osobní list, ve kterých byly vedeny záznamy o každém letu s připomínkami instruktora, počty letů v jednotlivých úlohách a pozemní přípravy, byly nahrazeny jednotným dokumentem. Jedná se o Záznam o výcviku. Všechny potřebné dovednosti, které má budoucí letec v základním výcviku získat, jsou předepsány. Od teorie po závěrečnou zkoušku. V dokumentu jsou přehledně a podrobně vedeny záznamy o plnění všech bodů, fází a předmětů osnovy, výuky teoretických znalostí, hodnocení vnitřních postupových zkoušek a plnění všech bodů a úloh letového výcviku, včetně hodnocení.
Pro instruktory je to pohodlnější, pro examinátory přehlednější. Záznam bude po dokončení výcviku přehledným dokumentem pro vystavení průkazu pilota. Jen toho psaní po každém letu, přípravě nebo přezkoušení je trochu více.
Zápisník letů jsem již zmiňoval v předešlém článku. Netuším, proč byl přizpůsoben motorovému výcviku. Psát u každého vzletu čas „vypuštění“ a čas přistání mi u kluzáků přijde zbytečné. Ten čas je přece v bloku časoměřiče, pro potřeby dohledání. U letů velmi krátkých, třeba nácviků čehokoli z navijáku, je tento údaj podružný. V kolonkách zápisníku však chybí místo pro číslo úlohy podle osnovy. Neznám důvody, které vedly odpovědné pracoviště úřadu ke zpracování a schválení konečné podoby zápisníku letů pilota kluzáků. Třeba mi to někdo dokáže vysvětlit. Nekritizuji tedy, co nevím. Jen se nad tím udivuji.
A aby to nebylo tak nezáživné, jeden příběh… V minulosti jsme měli žáčka, drzého. Odmlouval. To se mi nelíbilo. Vedl jsem si v té době přehled o letech vykonaných v malém učitelském zápisníčku a večer po létání jsem byl schopen formulovat připomínky k jednotlivým výkonům během dne. Právě po jeho letu z navijáku jsem potřeboval na papír zaznamenat to, co se mi s drzým kolegou příliš nelíbilo. Po napsání druhé řádky však zápis končí dlouhou modrou čárou přes celou stránku. Mám to schované a mohu to ukázat. Ta čára vznikla tím, že se Blaník dal do pohybu s dalším studentem při vzletu na navijáku a já ještě neměl hotovo s tím prvním…
Tohle se mi pod ATO – příště – snad stát opravdu nemůže.
Díky všem!
| Nová kniha Karla Doudy |
|
Plachtařský sklerotikon Autor: Karel Douda
|
Nejen novinkami v souvislosti s ATO ale žijeme. Přátelé, rád bych vám všem poděkoval za zájem o mou knihu Plachtařský sklerotikon. Netušil jsem, co všechno tento projekt, vyprovokovaný přítelem, letcem, kamarádem, kapitánem, Láďou, přinese. S obavami jsem nasadil kůži na trh a pak jsem se jen divil. Vydavatel splnil slíbené, kamarádi letci chodili pro podpisy v počtu větším než hojném a mě nějak došlo, že pokud vzpomínám, stárnu. Samá kladná zjištění! Záporná? Neumím psát rukou skoro nic, případně to nikdo nepřečte. Tady prosím o pochopení těch, kteří věnování nepřečetli. Klávesnice mi zničila krasopis. Jak se dozvídám, mnohým též. Trénuji a pokusím se do budoucna vrátit se tam, kde jsme již jednou byli. Řídicí páku však ještě většinou udržím…
Tak ještě jeden příběh… Brodský večer, po létání, horko jako v létě, kniha s Blaženčiným předčítáním, kolektivní zapití slivovicí darovanou za nějaký let a kamarádi. Za tohle jsem po 40 sezónách na letištích vděčný především svým instruktorům Bohoušovi, Jardovi, Vláďovi, Honzovi, Milošovi, jinému Jardovi, Pepovi, Jarce a snad i dalším. Byl bych rád, jako oni, rozšířil tento pocit na své bývalé a současné letové studenty, aby něco podobného, po mnoha letech nejen zažili, ale i popsali. Pokud někdo z nich netuší, stejně jako jsem netušil já, co kniha obnáší, najděte si mne. Rád poradím i pomohu.
Stejně jako si mne našel jeden z kolegů, zájemců o náš budoucí instruktorský kurz. Vystoupil z Vivata, klusem přeběhl dráhu v používání a zamířil k nám na start.
„Jdu se podívat, jak vypadáte živej,“ představil se.
„To je hezké, copak potřebuješ?“
„Nic, jen se chci přihlásit k vám do instruktorského kurzu.“
„No, ale já ještě netuším, jestli ho letos otevřeme,“ trochu nejistě přiznávám.
Opravdu to ještě netuším, ale to setkání s úplně cizím letcem, kterého jsem dosud ještě nikdy nepotkal, považuji za zavazující, abych tu páku řídící ještě občas přidržel. Myslím, že si může být zcela jist, že pokud kurz bude, osobně mu pošlu pozvánku psanou tak, aby ji přečetl. Třeba hůlkovým písmem nebo emailem…
