Čtyři jednosedadlovky Z50 LX v býčím provedení letos „kroutí“ dvaadvacátý rok ve vzduchu a sezóna 2014 pro ně bude ve službách akrobatické skupiny Flying Bulls rokem loučení. Plech střídá kompozitová voština a větší aerodynamická čistota. Na scénu přichází XtremeAir (Sbach) XA-42.
V základních parametrech se oba typy letounů zase tak moc neliší. XA-42 má v prázdné hmotnosti o deset kilo víc, tj. 610 kg celkem. Jeho motor dává oproti Padesátkám o 15 koní výkonu navíc, rychlost je ovšem ve srovnání se Zlíny vyšší o více než 60 km/h a dosahuje rovné čtyřstovky. Základní odlišností proti Zlínu je ovšem druhé sedadlo v kokpitu, takže už můžete začít přemýšlet o tom, jak se na něj dostat.
| XtremeAir XA-42 |
|
Premiérové vystoupení dvojice nových letounů v barvách Red Bullu si můžete připomenout ve videorubrice Očima pilotů. |
Sami piloti o Sbachu říkají, že lépe létá, než přistává. Všech šest létajících členů týmu se ovšem s novými letadly postupně sžívá a myslím, že se – byť s trochou nostalgie, zato však s velkou zvědavostí – můžeme těšit na poněkud jinou podobu jejich vystoupení.
Domácí Flying Bulls ale zdaleka nebyli jediní, na koho se přišli návštěvníci dne otevřených dveří v Jaroměři podívat. Po vzoru leteckých dnů z minulých dob totiž mají jaroměřští aeroklubáci odvahu pustit návštěvníky i s jejich dětmi do kabin svých strojů L-23 a Z-43, což je velká příležitost zahýbat si různými páčkami a táhly a tou největší větví zkusit – alespoň v duchu – letadlo řídit.
Po průchodu pokladnou lidé podle nátury zamířili buď do restaurace na něco dobrého k jídlu a hlavně k pití, protože teplota vzduchu se držela dost vysoko, nebo přímo k vystaveným letadlům, čekajícím na svých pár minut slávy. Cestou k nim trochu překvapuje střelba ze samopalu, ale obavy se rozplynou při zjištění, že jde o sehranou skupinu airsoftových bojovníků.
Na ploše už stojí červená „Elenka“ CASA 131, jejíž sólo přijde na řadu později. Dobu před a okolo první světové války reprezentuje o kus dále stojící překrásný létající nábytek Avia BH-1 pana Sezemského ve společnosti ultralehkých replik Sopwithů Camel a Strutter a Nieuporta. Měl jsem také poprvé možnost vidět zblízka repliky Focke-Wulfu 190 a Jaku 3, které při letových ukázkách nezůstaly originálům nic dlužny jak pohybem, tak zvukem.
Exponáty replik z druhé světové války doplňuje UL Fieseler 156 Storch a z větší vzdálenosti nepoznáte rozdíl mezi ním a o něco větším originálem. Se zájmem jsem postál u letounu Piper Cub. Je tu také oranžový vírník Cavalon, jehož letové vlastnosti jsou pro leckoho někdy na hranici chápání.
Na stanovišti modelářů zase vidíme opravdu překrásné makety Texana, Pilatuse či Fw-190. Jedním z vrcholů modelářské části je větroň Fox s tryskovým pohonem. Dalším modelem, který vás rázem přenese o mnoho let zpátky, je stroj Blériot, jehož zpracování je i v nejmenších detailech naprosto shodné s originálem.
Hlavní podívaná se ale brzy začíná odehrávat nad hlavami všech přítomných. Krouží nejprve CASA vystřídána Avií BH-1 a program se rozjel téměř podle plánu. Bohužel zde chybí letoun C-106 OK-BSA pana Nepovíma, který utrpěl lehčí poškození.
A pak už přichází na řadu v úvodu zmíněné Sbachy. Ještě ale ne ve čtyřech, zatím se na nich ukazuje dvojka letos představená jako Flying Bulls Duo. Pánové Čejka a Rudzinskyj opět překvapili zařazením nových náročných prvků ve svém vystoupení. Vystoupení je jasným příslibem, že nejen letouny jsou na budoucí službu u Flying Bulls více než připraveny.
Vrcholem dne pochopitelně nemůže být nic jiného než ukázka akrobacie místní čtyřky, kterou si oblíbili diváci nejen u nás, ale i v dalekém zahraničí. U jaroměřského „hangáru 7“ stojí připraveny Zlíny Z50 skupiny Flying Bulls k vystoupení, které bude opět pro mnoho z přítomných poslední podívanou na tuto flotilu. Několik možností ale ještě je – víkendová Mladá Boleslav, Polsko či Německo.
Vedoucí skupiny Radka Máchová, pánové Jiří Saller, Miroslav Krejčí a Jiří Vepřek sedají do kabin, stroje nahazují motory a domácí čtyřka míří vzhůru k modré obloze…
