Když se Darin Hart zaposlouchá do zvuku svého Super Legenda – krále amerických hornoplošníků ve stylu legendárního Pipera Cub – slyší v něm vzdálený tep motoru Harley-Davidson. Hlavně proto – jak Hart vysvětluje – že Harley-Davidson vás proveze svěží venkovskou krajinou a vrátí vás domů s čistou hlavou, zbavenou všech starostí. A když si v Super Legendu otevřete pravé dveře (dolní polovinu dolů, horní nahoru ke křídlu) a horní polovinu levých dveří, budete se cítit podobně jako při projíždění krajinou na Harykovi.
Ovšem každé nešikovné vyšlápnutí směrovky poznáte podle průvanu, který se v tomto případě bude prohánět kabinou mezi otevřenými dveřmi. Zkusil jsem si to ve formaci při fotografování pro tento článek, když jsem se pomocí směrovky nakrucoval před kamerou našeho fotografa Mika Fizera ve vedoucím letadle.
S levým loktem ležérně opřeným na rámu otevřeného okna mám ruku v ideální poloze pro ovládání titěrného plynu jen dvěma prsty. Letíme nízko nad Sulphur Springs v Texasu, asi hodinu jízdy od Dallasu. Tam dole kdosi zrovna seče trávník a vůně čerstvě posekané trávy se line až sem, do tří set metrů nad zemí. Zážitek opravdu jako na Harleyi, ale bez těch much v zubech.
Legenda v mezích LSA
Konečná cena Super Legendu s nejčastěji žádanou výbavou je 170 000 dolarů. Zůstaneme-li u motocyklového přirovnání, přijde přibližně na stejné peníze jako zakázková stavba – ovšem maximální rychlost je tady zcela na místě.
O čtyřicet stop výš ve formaci letí původní verze Legend Cub a přestože má „můj“ Super Legend jen o 15 koní více než stokoňový Continental O-200 „obyčejného“ Legend Cubu, je zřejmé, že si užívám výkonovou převahu. Na zemi stavitelná karbonová vrtule Sensenich je vybavena nábojem s nastavením listů na cestovní režim a v nabídce jsou ještě dva další náboje; s nastavením pro nejlepší stoupání anebo kompromis mezi stoupavostí a rychlostí.
I tak ale bylo snadné dohnat Legend Cub s fotografem a když jsem byl vyzván, abych se zařadil jako vedoucí, požádal mě Hart, abych zpomalil. Většinu doby letu ve formaci jsme letěli při 110 km/h, typická cestovní rychlost Super Legendu se pak pohybuje mezi 155 a 170 km/h. Na otázku, ve které výšce dosahuje nejvyšší rychlosti, se Hart jen usmál a podotkl, že s Cubem se málokdy létá výš než ve třech stovkách.
Se 115koňovým Lycomingem má Super Legend téměř stejný poměr výkonu a hmotnosti jako PA-18 Super Cub s motorem o 150 koních a váhou 795 kg, protože Super Legend je předpisy LSA omezen na 600 kg. To znamená efektně krátké vzlety (80 metrů) a strmé stoupání, i když má Super Legend menší užitečné zatížení než původní Super Cub. Legend je ale otestovaný i na 795 kg pro případ, že by jej Hart někdy chtěl nechat certifikovat do kategorie sportovních letounů. Tahle kategorie ale na rozdíl od LSA vyžaduje pro pilota osvědčení zdravotní způsobilosti vydané Federálním leteckým úřadem FAA. Super Legenda si tak můžete nechat postavit jako stavebnici za konečnou cenu 160 000 dolarů a pokud máte zdravotní osvědčení FAA, můžete s ním létat jako s amatérsky postaveným experimentálem s vyšší maximální celkovou hmotností 795 kg.
Za druhou nejdůležitější změnu ve srovnání s typem Legend Cub považuje Hart motor. Tou nejdůležitější jsou dvoupolohové klapky ovládané pákou vlevo na stropě kabiny (20 a 45 stupňů). Ostatní změny zahrnují větší stabilizátor i výškovku, malý nákladní prostor uzavíratelný dvířky (může pojmout zavazadla až do 35 kg) a nastavitelné přední sedadlo vyrobené z pružných provazců.
Tahle zajímavá novinka pochází kupodivu z řad personálu. Hartův asistent Dale Manning tráví osm hodin denně v kuse papírováním a požádal proto Harta o komfortní křeslo vyrobené z pružných popruhů. Hart mu vyhověl a napadlo ho, že by mohl zkusit vyrobit podobnou sedačku i pro Super Legend. Její lehká konstrukce využívá kožený potah pružných provazců a kombinuje tak pohodlí i dobré odvětrání, protože vzduch může mezi provazci volně proudit. Opěradlo je zavěšené konstrukce.
Protože Hartovým cílem bylo letadlo kategorie LSA, které by mohlo soutěžit s typy Super Cub používanými na Aljašce, rozjel se tam, aby se podíval, jak si piloti svoje letadla upravují. Jednu z nejdůležitějších úprav teď má také Super Legend – prosklenou střechu nad předním i zadním sedadlem. Další praktickou modifikací je „nákladní trubice“ na rybářské pruty nebo pušky, která vyčnívá ze zavazadlového prostoru do ocasu.
Létání se Super Legendem
Řiditelná ostruhová kolečka normálně pojíždění usnadňují, ale tady mi to napoprvé moc nešlo. Až při třetím pojíždění jsem zjistil, že na pedály je třeba šlapat dost agresivně – pak je dvoukolák ovladatelný perfektně. (Ještě než jsme odjeli, zvažovali u Hartů instalaci nových pružin, aby bylo řízení zadním kolečkem jednodušší a ochotnější.) A protože jsem si to kvůli tomu často namířil špatným směrem, musel jsem pro opravu používat patní brzdy, které ve firmě American Legend věrně převzali z originálního Piperu Cub a umístili je na karbonovou podlahu mimo pedály směrovky.
Osobně bych raději zvolil brzdy na horní části pedálů směrovky, které American Legend nabízí za 1 200 dolarů a které fungují stejně jako na většině podobných letadel. I když mají tu nevýhodu, že při neúmyslném zašlápnutí při pojíždění se můžete doslova postavit na hlavu.
Vzlet obnáší vysunutí klapek do první polohy (20 stupňů), nadzvednutí ocasu hned na začátku rozjezdu, odlepení někde při 56 km/h (pádová rychlost je 52 km/h) a stoupání při 100 km/h. Při návratu poletíte na okruhu 100 km/h po větru (klapky si nechají líbit vysunutí dokonce při 130 km/h) a na finále zpomalíte na 80 až 90 km/h – nebo pomaleji, když se budete pokoušet o přesné krátké přistání. Hart chodil na přiblížení při fotografování rychlostí zhruba 60–70 km/h.
Továrna má na městském letišti Sulphur Springs k dispozici travnatou dráhu, což se ukázalo jako výhoda. S dvoukolovým podvozkem jsem nesedal už rok nebo dva a při přistávání se držel svého zvyku dívat se dopředu a odhadovat výšku nad dráhou. Vyrovnal jsem vysoko a měkce se prosedl asi z metrové výšky, s dotekem ztlumeným ocelovými pružinami podvozku a velkými 26palcovými pneumatikami. Vypadalo to naštěstí jako normální přistání. Zapomněl jsem totiž na jeden praktický trik pro dvoukoláky á la Cub – dívat se otevřenými dveřmi, jak blízko už jsem nad trávou.
Smutné je, že v době hospodářské recese vyrábí společnost American Legend méně než dvě letadla za měsíc. V lepších dobách to bývalo každý měsíc až sedm kusů…
Moderní Cub
V nabídce avioniky najdete 10palcový Glass Cockpit Dynon SkyView za 22 900 dolarů nebo Garmin GX3 za 24 900 USD. Oba nabízejí syntetickou vizualizaci terénu a za příplatek několika tisíc dolarů i datalink. Většina z dosud objednaných kusů má ale klasické kulaté budíky, doplněné navigací Garmin Aera 796 (1 600 USD).
Můžete si dokonce objednat dvouosý autopilot TruTrak Digiflight II za 7 900 dolarů, pohodlně se opřít a na svých obrazovkách sledovat počasí a provoz. Mým favoritem je ale sada přistávacích světel AeroLED se zábleskovou funkcí (3 950 USD), která střídavě rozsvěcuje světla na jednom nebo druhém křídle. Na finále budete vypadat jako Gulfstream.
Legenda si také můžete snadno upravit na hydroplán pomocí čistých plováků Legend 1500 (27 500 USD) nebo obojživelných plováků 1500A (37 500 USD). Pokud dáváte přednost sněhu, můžete si pořídit lyže s vyčnívajícím koly Trick Air 1500 za 5 900 dolarů.
Model Super Legend Cub má ve standardním vybavení karbonové díly konstrukce podlahových panelů, dveří, interiéru, zavazadlového prostoru a motorových krytů. Dostanete také parkovací brzdu, 115 litrů paliva (Legend Cub uveze jen 75 litrů), palivový kohout „Levá-Pravá-Obě“, dvojí řízení a palubní desku skloněnou dopředu pro větší prostor. Poslední uvedená finta ale neznamená, že byste se do Super Legendu dostali jednodušeji než do originálních Piperů Cub. Budete potřebovat trénink nastupování a opouštění kabiny a pochopíte přínos diet a cvičení.
Hart dobře ví, že neprodává pouze praktické letadlo, ale zážitek – a zvláště zážitek létání s Cubem.
„Říkám jim pohodová letadla. Můžete prožít den, kdy se nedaří vůbec nic, ale vždycky si potom můžete na 30 minut nebo hodinku přijít zalétat, udělat pár startů a přistání, proletět se pomalu a nízko a užít si pohled shora, jen tak, pro radost. Domů se vrátíte v úplně jiné náladě.“
„Je to nakonec o dost levnější než chodit k psychoanalytikovi,“ říká Hart.
Tento článek vznikl ve spolupráci s AOPA Pilot Magazine
Přeložil Pavel Marek
