Přijde-li chvíle a uděláte si z jakýchkoliv důvodů výlet do Říma, jste příznivci létajících aparátů a po anticko-renesančně barokním záchvatu máte ještě mentální kapacity, doporučuji vám udělat si malou zajížďku do městečka Vigna di Valle na břehu jezera Lago Bracciano, severozápadně od Říma. Najdete zde Muzeum historie italského vojenského letectva – Museo storico dell` Aeronautica Militare di Vigna di Valle.
Nachází se zhruba 30 km od Říma a asi 5 km od městečka Bracciano, u letiště Vigna di Valle. Vlak tam jede za tři Eura z nádraží Roma-Ostiense něco přes hodinu, tedy pokud se na trati něco neopravuje (a opravuje se vždycky…), mírné zpoždění jsme v pohodlné předměstské soupravě rádi prospali. Je ovšem potřeba dát pozor na místní zvyklosti, protože vlak psaný k odjezdu z nástupiště 14, odjíždí samozřejmě – a každý místní to ví – z nástupiště 9. Jen pro to, že se v místě vyskytl strážný anděl v podobě typického Itala hovořícího dokonale anglicky, nebloudíme až dosud v liduprázdné pustině provincie Lazio. Jsme mu za to vděčni.
Další možnost, jak dosáhnout muzea, je jít pěšky z Bracciana. Silnice se vine romantickým pobřežím jezera mezi zahradami, voda tiše šplouchá… Po několika kilometrech začnete přemýšlet o tom, že si můžete případně pomoci místní linkou D (informace jsou k dispozici v informačním centru na Piazza 4 Novembre), která vás doveze k odbočce k muzeu. My jsme z vlaku vystoupili raději přímo ve Vigna di Valle. U nádraží s atmosférou z filmu Tenkrát na západě, jsme se velice dobře najedli a taxíkem odjeli do muzea.
Jako Hospoda na mýtince
Překvapil vstup zdarma a to, že fotografové jsou tu vyloženě vítáni – alespoň na dva již přítomné návštěvníky vybavené fotoaparáty zaměstnanci pohlíželi vlídně a s radostí.
Muzeum samo je stále ve správě armády a jeho dostupnost na nás zapůsobila podobně, jako známý podnik v Cimrmanově hře Hospoda na mýtince, včetně aerostatu…
Je to původní hydroplánová základna italského letectva, odkud např. v roce 1908 odstartovala první italská vzducholoď N-1. Ovšem důsledkem této odlehlosti je naprostý klid pro fotografování i se stativem a to, že na fotkách máte pouze letadla, nikoliv samé lidi, o téměř sterilní čistotě vystavených exponátů nemluvě.
Jako výstavní haly zde najdeme čtyři obnovené původní hangáry, kde je umístěno přes 60 letadel, mnohá z nich jsou unikáty existující pouze v jednom exempláři, velká sbírka motorů, včetně dvou kousků značky Walter, stejně jako upomínky na všechny typy, které v chronologickém pořadí vyprávějí o historii vojenského létání v Itálii.
Ve vestibulu je mimo restaurace také dokonale zásobený obchod se suvenýry, dají-li se suvenýrem nazvat např. značkové letecké hodinky v barvách akrobatické skupiny Frecce Tricolori za 300 Eur. A protože měli i levnější zboží, modely, spoustu literatury a obchůdek je nacpaný až po strop, vyhnuli jsme se mu obloukem, který nás přivedl do prvního z hangárů jménem Troster, kde prohlídka začíná a s 1 200 m2 výstavní plochy je jediný, který pamatuje první světovou válku.
Od balónu do první světové
Na pravé straně sálu je nejstarší historický objekt v muzeu – horkovzdušný balon plukovníka Garnerina z roku 1804. V tomto sále jsou plochy věnované průkopníkům letectví v Itálii a stroje z první světové války. První, na co zrak návštěvníkův padne, je licenční S. I. T. Blériot XI-2 v italských barvách, používaný za války v Libyi ke shazování dvoukilogramových bomb, k fotoprůzkumu a řízení palby. Aparát má rotační motor a klonění řízené nakrucováním konců křídel.
Pod ním je umístěna replika stroje Wright N.4, původně postaveného ve Francii. Wilbur Wright s ním pořádal několikadenní ukázky, které se setkávaly s nadšeným přijetím občanstva a stihl při tom vycvičit v leteckém umění italského pilota s licencí č. 1, Maria Calderaru. V muzeu je vystaven původní stále funkční motor z tohoto letounu a busta Wilbura Wrighta.
Dalším typem, nikoliv jediným známým v Čechách díky stavebnici firmy Směr, je Ansaldo SVA 5, nejrychlejší letadlo první světové války. Písmena SVA jsou zkratkou jmen Savoia a Verduzio – dvou inženýrů, kteří letadlo navrhli, a názvu firmy Ansaldo. Tato firma vyrobila okolo dvou tisíc strojů tohoto typu.
Nepřehlédnutelným a největším exponátem v tomto hangáru je Caproni Ca-3. Teprve když stojíte pod ním, je znát jeho velikost. Je to třímotorový (3 x 150 HP) bombardér o rozpětí 23 m. Jde o stroj, který se používal za 1. sv. v., byl pak armádou vyřazen, jeho pilot a vizionář Casimiro Buttini jej za 30 000 Lir koupil, rozebral a uložil do své stodoly v Piedmontu. Italské letectvo jej koupilo zpět v roce 1959. Existuje ještě pouze jeden originální letoun tohoto typu, ve Smithsonian Institute v USA. Dokonalou repliku pak postavili v leteckých opravnách v Trenčíně, kde jsou ovšem originální pouze vrtule.
Vzpomeňme, že při havárii letadla Caproni Ca-33 zahynul generál Milán Rastislav Štefánik a tři členové posádky. Letadlo startovalo z Campo Formido u města Udine, přeletělo nad Alpami, Vídní a mělo přistát ve Vajnorech u Bratislavy. Za špatného počasí a po dvou pokusech o přistání však letadlo havarovalo a celá posádka zahynula.
První „prouďák“ i unikátní nález
Po prohlídce hangáru Troster přišla vhod opravdu dobrá káva v místním bufetu a po ní jsme chodbou přešli do hangáru Velo, kde jsou exponáty z období mezi dvěma světovými válkami. Je nutno se zmínit o replice gondoly vzducholodi Italia 1 : 1, na které byl členem posádky Čech, dr. Běhounek. Příběh tohoto polárního letu je dobře znám. Bohužel příliš pozdě jsme zjistili, že nenápadná stavba za posledním hangárem skrývá dokumentační středisko, kde jsou veškeré možné pozůstatky z této plavby, více než 6 000 svazků knihovny gen. Nobileho, kresby, dopisy a fotoarchiv. Na bádání je ovšem nutno se objednat předem.
Zvláštní pozornost zaslouží kolekce tří rekordních hydroplánů Macchi, M 39, M 67, a M 72 s protiběžnými dvoulistými vrtulemi, stavěnými pro rychlostní Schneider Trophy. Jsou zde k vidění neobvyklé konstrukční prvky, třeba laminární chladicí systém, kdy součástí profilu a tedy potahu křídla jsou trubky obdélníkového průřezu, kterými proudí chladicí kapalina. S motorem FIAT AS 6 o síle 2 600 HP letěl Macchi M 72 rychlostí 709 km/h.
Z dalších exponátů je nutno zmínit stroj IMAM (Industrie Mecchaniche Aeronautiche Meridionali) Ro.37 „Lince“ (rys) z roku 1935. Tento stroj byl spolu s několika dalšími nalezen italskou armádou v roce 2006 (!) v Afganistánu ve stavu více než žalostném a poté zrestaurován do dnešní podoby, což musel být pro příznivce letadel zážitek z oblasti snů…
Je zde také první italský „proudový“ Campini-Caproni 2 z roku 1940, jehož pohon obstarával hybridní systém, který se skládal z třístupňového kompresoru poháněného spalovacím motorem a na konci trupu umístěné vstřikovací/spalovací komory. Pro příznivce plachtění je zde Libratore Bonomi BS.17 „Allievo Cantù“, celodřevěný školní větroň o rozpětí 10,5 m a délce 6,5 m.
Je zde k vidění nejznámější italské letadlo druhé světové války, Fiat CR.42 „Falco“, které, ač dvouplošné konstrukce, vydrželo ve výrobě až do roku 1943. Exponát má 60 % originálních dílů, celé letadlo již patrně nikde neexistuje, nebude-li se opakovat „afghánský zázrak“.
Váleční ničitelé i pováleční záchranáři
V dalším a největším hangáru Badoni, o rozměrech 60 x 60 m a o výšce 18 m, jsou stroje z období druhé světové války, velká dopravní a bombardovací letadla, např. torpédový hydroplán Cant Z.206 „Airone“, SIAI SM.79 „Sparviero“ známý z občanské války ve Španělsku, DC-3 sloužící od roku 1950 pro kalibraci systémů a dopravu VIP, působivá SIAI SM 82 PW „Marsupiale“, která byla používána jako výsadkový letoun. Z menších jsou to např. Fieseler Fi-156 „Storch“, Supermarine Spitfire MK-IXe, původně polský a do Itálie vyměněný v roce 1950 a mnoho dalších.
Čtvrtý hangár Skema, je věnován poválečnému vývoji italského letectva a najdeme zde velice zajímavou sbírku „rour“ firem Republic – verze typu F-84 a Lockheed (F-104G, RT-33), včetně prototypů domácí konstrukce, např. Aerfer Ariete, Aerfer Sagittario II, Aermacchi MB.339PAN skupiny Frecce Tricolori… Při pohledu na toto letadlo se připomene tragédie na leteckém dnu v Ramsteinu 28. srpna 1988, kdy po srážce tří strojů zemřelo na 70 lidí…
Zajímavá je sbírka letounů FIAT G 91 různých verzí, je zde také G 91 PAN, používaný Frecce Tricolori před typem Aermacchi. Dále lze prostudovat několik licenčních vrtulníků Agusta-Bell a cvičných vrtulových letadel.
Ve venkovní expozici hlídá základnu od roku 1978 „domácí“ Grumman HU-16A „Albatross“, původně z této základny, používaný na mise pátrání a záchrany.
| Fotogalerie k článku |
Návštěvu muzea ukončí a zpříjemňuje výhled na jezero, a protože se muzeum zavírá, jsme svědky svěšování vlajky EU, pak vlajky Itálie a na radu místního znalce prosíme jednoho z místních zaměstnanců o odvoz na vlak, neboť ticho se šíří kolkolem a do města již nic nejede. Je nám ochotně vyhověno a po chvíli zpestřené vzájemnými dotazy a odpověďmi končíme na místním nádraží ve společnosti roje halloweenských masek. Vlak psaný na nástupiště 3 míří na nástupiště 1, ale už víme svoje… Před námi je Řím.
Oficiální stránky muzea:
http://www.aeronautica.difesa.it/museo_storico_eng/Pagine/default.aspx
Otevírací doba:
9:30-17:30 (v období 1. říjen až 31. květen do 16:30)
