Dle informací pro média před AFC 2012 mě bude dnes čekat špičkový program nabitý létáním a akrobacií a jako hlavní lákadlo akce nevídaná akrobatická soutěž s nejlepšími piloty světa. No uvidíme.
Let`s get ready!
I když ještě není ani půl desáté, nad letištěm už vesele poletuje akrobatická Extra a za mohutného řevu a kouřových efektů předvádí pár „kotrmelců“. Přesouvám se přes velké parkoviště u letňanského výstaviště ke vstupu do areálu letiště, kde proti všem předpokladům nestojí natěšení návštěvníci v dlouhých frontách… Asi se objeví až před hlavní soutěží.
Příjemná slečna u vstupu si nás s kolegou odškrtne v seznamu a nasměruje nás k novinářskému stanu. S příslibem organizačních informací se pomalu suneme naznačeným směrem. Po deseti metrech nás přepadnou dvě mladé slečny, jestli prý nechceme koblížky a nápoj. Že by „pouliční prodej“ laskomin na letecké akci? Každopádně novinka! Ani se nestačíme vzpamatovat z předchozího koblížkového náletu a další pár dívek nám nabízí lístky do tomboly. Soutěžit o jistě hodnotné ceny se nám však nechce, tak slušně odmítáme a jdeme dál. Z hlediska organizátorů to byl geniální nápad, nabízet takhle za pochodu, ale když odmítáte už popatnácté nabízené zboží, docela to znepříjemňuje pobyt na letišti.
V novinářském stanu se dozvídáme jen to, že v půl dvanácté si můžeme vyfotit soutěžící piloty a jejich stroje. Vše ostatní máme na obdrženém programu akce. Tak tedy dobrá. Do focení dobrá hodinka a půl času, a proto se porozhlédneme po areálu. Na letišti v krátkých intervalech vzletá a přistává Extra hlavního sponzora akce Hotpepper’s, která předvádí akrobatické ukázky před začátkem oficiálního programu. Bohužel, z reproduktorů se line jen hudba a žádný doprovodný komentář, proto není jasné, kdo s Extrou létá a jestli je předváděná akrobacie součástí vystoupení pro diváky nebo se jedná o trénink některého z pilotů. Extře čile sekunduje pár vrtulníků Robinson R44 používaný pro létání vyhlídek kolem letiště.
Foto Hphoto Stanislav Hemrle
Kolem desáté se k letišti blíží dvojice letounů v těsné formaci. Dle progamu má jít o průlet stíhačky z druhé světové války Mitsubishi Zero. Tak to bude něco! Na Zero se moc těším. Když se letadla dostávají blíž, poznávám ve druhém stroji americký bombardér TBM Avenger. Také vzácný kousek. Při průletu mě ovšem čeká nemilé překvapení. Proklamované Zero je „pouze“ přemalovaný T-6 Texan - americký cvičný letoun z období druhé světové války.
Pro diváka-laika jistě odpustitelná mystifikace, ale pro mě velké zklamání. Z burácení starých strojů běhá mráz po zádech a ladná zatáčka po průletu obou strojů lahodí oku pilota, přesto zklamání z falešného Zera trochu kazí prožitek. Jistě leckterý čtenář namítne, že jsem příliš kritický, a že sehnat skutečné Zero je témeř nemožné, přesto mohl organizátor alespoň poznámkou pod čarou informovat, jaké stroje se ve skutečnosti budou předvádět.
Pokud někdo z čtenářů navštívil jakýkoliv větší letecký den, nebylo pro něj „vybavení“ areálu akce ničím zajímavým. Obvyklý mix reklamních stanů, stánků s nejrůznějším zbožím a propagačních budek. Za zmínku ale stojí simulátor formule 1 pro ty, kteří se raději pohybují po zemi. A musím vyzdvihnout množství a uspořádání nálevních pultů, kde bylo možné osvěžit se nejrůznějšími nápoji. V průběhu celé akce jsem nečekal na kelímek s něčím dobrým déle než dvě tři minuty. Na podobných akcích nevídané!
Z rozjímání nad skvělou občerstvovací strategií akce mě vytrhává známý zvuk motoru pracujícího na plný výkon. Po pár vteřinách už je jasné, co se chystá. Tisícikoňový třicetilitr se opírá do mohutné vrtule a pohání Antonov An-2 ke vzletu. Že by nějaká ukázka nebo výsadek? V programu o vzlétajícím stroji není ani zmínka, tak čekám, co z toho bude. Po deseti minutách kroužení u letiště z „Anduly“ vypadávají čtyři parašutisté a předvádějí efektní přistání těsně před diváky. Hezké zpříjemnění čekání na hlavní program dne. Po výsadku nastává asi půlhodinová pauza, při které není na co se dívat, a tak se přesunujeme ke stojánce, kde piloti řadí své akrobatické speciály před oficiálním focením.
Odbíjí půl dvanáctá a organizátoři nás vpouští mezi letadla, abychom mohli pořídit nějaké fotografie hezky zblízka. První v řadě stojí Suchoj Su-31M a u něj ruská superžena a velká krasavice Světlana Kapaninová. Cvakání fotoaparátů a hemžení fotografů vypuká naplno, když se k Světlaně přidá i její akrobatický kolega Viktor Čmal. Pár snímků a přesunuji se dál.
Foto Hphoto Stanislav Hemrle
Extra 300SC ve francouzských barvách stojí osamocena a její, jak jinak než francouzský, pilot Francois Le Vot je neznámo kde. Nevadí…fotit se dá i bez pilota :-). Akrobatický speciál českého reprezentanta Martin Šonky, stále v barvách Red Bullu, přichází na řadu jako třetí a za povšimnutí stojí křídlo stroje doslova polepené kamerami. „Originální“ připevnění kamer lepící páskou bylo později příčinou menšího pozdvižení při soutěži. Po chvilce focení na stojánku roluje i ne příliš známý Sbach 300 Marka Hyky, tak si vyslouží několikeré cvaknutí fotoaparátem, a to už se blíží konec focení.
Program napovídá, že se můžu těšit na průlet českého tryskáče L-29 Delfín. Po dvaceti minutách čekání přichází druhé zklamání dnešního dne. Delfín nikde, organizátoři nepodávájí žádné vysvětlení a k tomu se moderátorka akce Lucie Šilhánová začíná rozjíždět. V diskuzích o AFC 2012 se různí názory na vystoupení moderátorky v průběhu celého dne. Původně jsem nechtěl moderování akce vůbec zmiňovat, ale zanechalo to ve mě tak hluboký dojem, že se tomu neubráním.
Asi skutečně záleží na tom, kdo jí hodnotí. Jestli divák-laik, který se přišel podívat na letadla, nebo letecký fanda potamžo pilot, který o létání přeci jen něco ví a očekává, že se dozví něco k probíhajícímu programu a předváděným strojům. Jako zástupce druhé jmenované skupiny musím říct, že Lucie Šilhánová nebyla nejlepší volbou pro moderování AFC 2012. Její komentář byl po většinu času jak se říká mimo mísu a občas některá vystoupení úplně zazdila. Za moderátorku bych organizátorům udělil velké mínus. Vašnivé diskutéry prosím, aby své příspěvky k tomuto tématu adresovali přímo mně (martin.babak@aeroweb.cz), jelikož se jedná čistě o soukromý názor, a jak jsem podotkl, setkal jsem se i s názorem opačným.
Vraťme se ale k létání. Místo průletu Delfína přišla na řadu opět Andula a výsadkáři. Tentokrát ale překvapil pilot Anduly, který předvedl velice ostrý a efektní start i s takto stařičkým strojem. Po pár minutách se nám nad hlavami snáší čtyři parašutisté a předvádí, dnes již podruhé, ukázkové přistání na stojánku před diváky.
Po parašutistech přichází na řadu charitativní akce s názvem Sky is the Limit. Jak se dozvídám i z reproduktorů, jde o akci pro děti, které by se pravděpodobně nikdy nedostaly vlastními silami k létání. Několika vybraným dětem je v rámci akce umožněno se zcela zdarma proletět. To už před námi pojíždí dvě Cessny C-172, k nimž se přidává jeden Zlin Z-43. Všechna tři letadla rolují na práh dráhy a jedno po druhém startují, aby mohly poskytnout nevšední zážitek šťastným prckům. Myslím, že podobná charitativní snaha dodává takové komerční akci, kterou AFC 2012 bez pochyby je, docela lidský rozměr.
Foto Hphoto Stanislav Hemrle
Po odletu cessen a zlinu se na dráze mihne i L-200 Morava. Krásný český stroj. Bohužel není součástí programu a pouze z Letňan odlétá. Je přesně poledne a do hlavní soutěže zbývá něco přes hodinu. V této pomyslné pauze bych se rád zmínil o prostorovém řešení akce. Areál pro diváky byl, jak jsem již výše zmiňoval, umístěn na straně letňanského výstaviště a veškeré letové ukázky tedy probíhaly jižně od diváků. Jelikož byl téměř bezoblačný den a teploty kolem třiceti stupňu Celsia, spousta diváků by jistě uvítala trochu stínu pro odpočinek.
V celém areálu bylo několik zahrádek se slunečníky, pod kterými se člověk mohl trošku ochladit, ale pouze pokud měl štěstí a ulovil právě uvolněné místo po jiných návštěvnících. Jinak nebyla možnost se někdě před sluníčkem ukrýt. Zde bych rád zmínil podle mého názoru největší pochybení organizátorů v průběhu celé akce. Návštěvníci, kteří se rozhodli opustit areál vyhrazený pro diváky, se již nemohli vrátit zpět, i když měli platnou vstupenku. Standartně se takové věc řeší náramkem, aby nemohl návštěvník předat vstupenku jinému zájemci. Na Aerobatic Freestyle Challenge 2012 tomu však bohužel nebylo.
Smoke on!
Je 13:05 a právě vypukla slibovaná soutěž v akrobatickém létání. Na startu zrovna přidala plyn Světlana Kapaninová a její Suchoj Su-31M se vznáší k nebi. Krátké stoupání se mění v sestavu zkušebních figur, které mají dle komentářů ověřit, že si pilot nezapomněl připnout pásy a jestli všechny kousky letadla drží tam, kde mají před zahájením ostré soutěžní sestavy být. Zkušební mini sestava se skládá z kolmého stoupání, na vrcholu takový malý přemet následovaný kolmým klesáním. Po vybrání ještě pilotka předvádí krátký let na zádech kvůli těm pásům... Nedovedu si představit to překvapení pilota, kdyby skutečně zjistil, že se řádně neukurtoval :-).
„Sučko“ vykresuje jednu figuru za druhou a zcela vtahuje diváka do soutěže. Je vidět, že paní Kapaninová má již něco odlétáno. Po nádherné povinné části přichází to, čím má být dnešní soutěž tak odlišná od desítek akrobatických závodů všude po světě. Minuta a půl času, které může pilot využít dle libosti a předvést divákům, co dokáže. V takzvané freestyle části nám pilotka ukazuje různé přemety a především množství kopaných výkrutů a podobných kopaných kotrmelců. Ke konci Světlana doslova pověsí Sučko na vrtuli a chvilku jakoby levituje v prostoru…opravdu úžasné.
Foto Hphoto Stanislav Hemrle
Druhý v pořadí je náš reprezentant Martin Šonka a jeho Red Bull Extra. Pan Šonka se postaral o pozdvižení hned po startu, kdy předvedl manévr s názvem Kobra těsně nad zemí. Prvek vídaný pouze u pilotů Migů 29, a to ještě v řádné výšce. Následuje zkušební sestavička a jde se na to. Ale ouha, asi nejde. Martin Šonka přistává bez toho, aniž by předvedl soutěžní sestavu a nikdo neví proč. Začíná se projevovat neprovázanost komentátorského stanoviště a řízení soutěžního provozu.
Tak tedy třetí v pořadí a tím je ruský závodník Viktor Čmal. Tento závodník měl původně sedlat akrobatický speciál z dílny Suchoj, ale kolečko se polámalo a aby mnoho škody nenadělalo, tak se světoznámý pilot v rychlosti přeškolil na Sbach 300 Marka Hyky a letí s ním. Na pilotově představení není znát hendikep v podobě cizího letadla, přesto si myslím, že se svým strojem by nám Viktor Čmal předvedl o něco ostřejší let. Ale i tak všechna čest pilotovi, jeho soutežní sestava i freestyle část stály za zhlédnutí.
Sotva se Sbach dotýká dráhy, už je připraven ke startu pilot ze slunného Španělska Juan Velarde. Velarde letí stejně jako Kapaninová na suchoji s českou imatrikulací. Jakoby někdo zapomněl do propozic závodu připsat: Vlastní letadlo s sebou :-). Ale nevadí, letadlo je jen nástroj a uvidíme, co pilot umí. Stoupání, zkušební prvky a je tu úvodní figura soutěžní sestavy. A jako druhá figura přichází rychlá klesavá zatáčka na stažený plyn a přistání. No aspoň se dostal o figuru dál než Martin Šonka, napadá mě trochu sarkasticky. Nakonec se dozvídáme, že v "sučku" něco prasklo a olej spěšně opustil motor. Hlavně, že pilot je v pořádku a nedošlo k něčemu vážnějšímu.
Francois Le Vot, zvučné jméno francouzského vojenského pilota, který má v úmyslu nám předvést, co jeho Extra 300SC dokáže. Ještě než jeho letoun nastoupá a předvede ověřovací hlavokruty, dozvídám se, že se prý Francois nerad fotí. Tak už je mi konečně jasné, proč jsem ho při focení nikde nenašel. Soutěžní sestava nijak nevybočuje ze standardu předvedeného předcházejícími závodníky. Ovšem freestyle sestava je trošku jiné kafe. Lycoming pohánějící letadlo dostává pěkně zabrat a francouz zběsile kope do pedálů, tahá za knipl a předvádí úžasnou sestavu.
Foto Hphoto Stanislav Hemrle
První část letu druhého českého reprezentanta Petra Kopfsteina jsem jaksi promeškal, ale jeho freestyle vystoupení bylo velmi efektní. Svůj let zakončuje rychlým průletem těsně nad zemí. Jako třešničku na dortu přidává, i když asi neúmyslně, krátký výtrysk plamenů z výfuku své Extry při průletu před diváky.
Martin Šonka se chystá na druhý pokus dne, tak doufám, že se již nic nepokazí. Tentokrát si Kobru při startu odpustil. Stoupání, přemet, klesání, šup na záda, trochu zakvrdlat kniplem a vše se zdá být v pořádku. Jde na to. Už při prvních figurách je jasné, že Martin je vojenský pilot. Každou figuru letí velmi přesně a precizně. Téměř jako podle pravítka, místy křivítka :-). Ve freestylu trošku zvolnil, ale i tak nás neochudil o Kobru.
Nyní se musím čtenáři omluvit, jelikož nevím, kdo vlastně letí. Vím, že po slušném letu Castora Fantoby je ve vzduchu opět Su-31. V průběhu letu se dozvídám, že je to snad opět Juan Velarde. Oba piloti letěli na českém suchoji, ale komentátorské stanoviště opět povídá něco úplně z cesty, a tak prostě nevím. Jen koukám na krásnou akrobacii a ani si nepíši poznámky.
V závěru soutěže vzlétá třetí a poslední reprezentant z naší české kotliny Marek Hyka a jeho křiklavě oranžová stíhačka Sbach 300. Nejsem akrobatický pilot ani rozhodčí, ale představení Marka Hyky mi přijde trošku slabší oproti ostatním pilotům. Snad se na mě nebude zlobit. Přesto se jednalo o krásný akrobatický let, který musel ocenit každý teď již jistě znavený divák. Zejména poté, co Marek Hyka vůbec nemusel letět, protože se mu nedařilo letoun "nakopnout" skoro deset minut.
Přichází pauza, než se sečtou body a vytvoří pořadí. Čekání je bohužel vyplněno teď už nesnesitelným hlasem moderátorky, která po celý den zdrůrazňuje, jaký to má skvělý kamarádský vztah s Markem Hykou a jaký je to kabrňák. Podle mě to opravdu na letecký den nepatří. Po krátkém čekání je to konečně tu a na malé podium nastupují všichni piloti. Na nejvyšší příčku dosáhl Martin Šonka, dle mého názoru zaslouženě. Druhé místo poletí do Francie společně s Francoisem Le Votem. Třetí se umisťuje Světlana Kapaninová.
Foto Hphoto Stanislav Hemrle
Na zbytek startovního pole už nečekám. Ač trochu předčasně, tak odcházím. Pomalým krokem se ploužím k východu a rozhlížím se. Mému trénovanému aeroklubovému oku neunikne aerovlek kluzáku Fox. Před východem se chvilku dohaduji s človíčkem, který na tričku hrdě nosí nápis pořadatel. Prý mě nepustí zpět, i když mám novinářskou akreditaci se jménem a nemůžu to tedy nijak zfalšovat jako běžný návštěvník… No co. Po sedmi hodinách na přímém slunci už mě tam neudrží ani za nic. Moderátorka něco povídá do mikrofonu a totálně zazdívá právě začínající akrobacii zmíněného Foxe. Nádherného tichého letu plného plynulých akrobatických figur si skoro nikdo nevšímá. Velká, opravdu velká škoda.
Jdu dál podél plotu a vidím několik stanovišť diváků, kteří měli za plotem možná lepší výhled než já. Než dojdu do auta, zavrčí mi nad hlavou ještě pro jednou Extra francouze Le Vota. To, co předvádí, je neskutečné. Jakoby se v soutěži jen tak kochal výhledem a teď konečně vytáhl všechny trumfy. Krásná tečka na závěr!
Jaký je tedy verdikt nad Aerobatic Freestyle Challenge 2012? K popsání pocitu bych použil známý vtip. Je to jako když vaše tchýně padá ze skály ve vašem novém autě. Na jednu stranu skvělá show nabitá akrobacií na každém kroku. Piloti byli skvělí, o dramatické okamžiky nebyla nouze a téměř neustále bylo na co koukat. Na stranu druhou musím položit některé nezvládnuté organizační záležitosti, pro mě nepříjemnou komentátorku a neinformovanost diváků o tom, co se vlastně děje.
Už jen kvůli napravení těch chyb by se ale měla soutěž Aerobatic Freestyle Challenge do Letňan rozhodně vrátit! Snad s trochu větší publicitou i mimo leteckou veřejnost a možná v jiný den, kdy se nebudou konat další letecké i neletecké akce, které AFC pár diváků určitě ubraly. Z hlediska výkonů pilotů se ale do puntíku naplnila proklamovaná prestiž soutěže a byla by škoda, kdyby projekt nepokračoval. Do těch let následujících tedy držím organizátorům palce!
Rád bych ještě na závěr připomněl, že celý článek je pouze můj osobní názor. Určitě jsem opoměl spoustu předností, neduhů, událostí a zajímavostí akce a laskavý čtenář se k tomu jistě slušně vyjádří v diskuzi...
