Předpis L-Frazeologie umožňuje zvláštní způsob zkracování radiotelefonických volacích znaků pro ultralehká letadla. Proč to může být problém? A souhlasili byste se změnou předpisů? Vyjádřete v anketě svůj názor!
ANKETA: Zkracování volacích znaků UL letounů (Zdroj: Aeroweb.cz)
Problém...
Snahou každého účastníka leteckého provozu by mělo být provádět veškeré úkony, související s provedením letu, co nejbezpečněji. Nezanedbatelnou součástí těchto úkonů je i komunikace mezi piloty a stanovišti letových provozních služeb. Pro to, aby komunikace byla co nejbezpečnější, je potřeba, aby splňovala základní požadavky: jednoznačnost, jednoduchost a univerzálnost. Někdy se může stát, že v některém státě si místní specifika vyžádají odchylku od mezinárodních norem a používané postupy nejsou univerzální či jednoduché. Vždy by ale měly být jednoznačné a všude, kde je to možné, by měla k univerzálnosti a jednoduchosti směřovat.
V současnosti v České republice v letecké radiotelefonii jedna taková výjimka od mezinárodních norem platí. Předpis L-Frazeologie umožňuje zvláštní způsob zkracování radiotelefonických volacích znaků pro ultralehká letadla. Tím dochází k situaci, kdy pro dva různé typy letadel platí různá pravidla pro zkracování volacích znaků. To by samo o sobě nemuselo být nebezpečné, kdyby byli všichni účastníci se situací dobře obeznámeni.
Přesto tento stav není žádoucí a to hned z několika důvodů. V našem vzdušném prostoru se mohou pohybovat i účastníci (např. cizinci), kteří s problematikou místních předpisů ohledně UL letadel seznámeni tak dobře nejsou. Dále různé zkracování pro různé typy letadel přináší zvýšenou zátěž v provozu, nejen na straně dispečerů FIC, AFIS či řídících letového provozu, ale i pilotů, kteří často střídají typy, protože je nutí měnit způsob práce podle typu letadla, se kterým pracují.
Dalším důvodem je nesoulad s leteckým předpisem L10/II, resp. Annexem 10 Chicagské úmluvy. Tento nesoulad by byl pochopitelný, kdyby místní podmínky (např. způsob tvorby volacích znaků ultralehkých letadel) zkracování podle Annexu 10 neumožňovaly. Jak si ovšem později ukážeme, volací znaky letadel kategorie UL můžeme bez problému zkracovat v souladu s ustanoveními Annexu 10 a zavádění národní výjimky se tedy jeví jako zbytečné.
Pojďme si tedy rozebrat problematiku zkracování volacích znaků letadel typu UL podrobněji, s jednoznačným použitím. Nejprve ocituji znění všech tří předpisů, které se problematikou zkracování volacích znaků zabývají:
Znění předpisu L-Frazeologie:
Radiotelefonní volací znaky letadel uvedené v ust. 1 mohou být, s výjimkou Typu c), zkráceny za okolností uvedených v ust. 2.5.1. Zkrácené volací znaky musí mít některou z těchto forem:
Typ a) – prvé písmeno nebo číslice a nejméně poslední dvě písmena nebo číslice volacího znaku;
Typ b) – radiotelefonní označení provozovatele letadla a nejméně poslední dvě písmena volacího znaku;
Typ c) – není ve zkráceném tvaru;
Typ d) – radiotelefonní označení letadel kategorie UL platné v ČR.
Český předpis L10/II:
5.2.1.7.2.2.1 Radiotelefonní volací znaky letadel uvedené v ust. 5.2.1.7.2.1.1 mohou být s výjimkou bodu c) zkráceny za okolností uvedených v ust. 5.2.1.7.3.3.1. Zkrácené volací znaky musí mít některou z těchto forem:
Typ a) – prvé písmeno nebo číslice a nejméně poslední dvě písmena volacího znaku;
Typ b) – radiotelefonní označení provozovatele letadla a nejméně poslední dvě písmena volacího znaku;
Typ c) – není ve zkráceném tvaru.
Annex 10/II Chicagské úmluvy:
5.2.1.7.2.2.1 The aircraft radiotelephony call signs shown in 5.2.1.7.2.1.1, with the exception of Type c), may be abbreviated in the circumstances prescribed in 5.2.1.7.3.3.1. Abbreviated call signs shall be in the following form:
Type a) — the first character of the registration and at least the last two characters of the call sign;
Type b) — the telephony designator of the aircraft operating agency, followed by at least the last two characters of the call sign;
Type c) — no abbreviated form.
Jak je vidět, předpis L-Frazeologie obsahuje navíc oproti L10/II i proti Anexu 10 odstavec „typ d)“. V přiloženém příkladu pak je pro typ d) uvedeno zkrácení následovně: volací znak OK-RUU 14 se zkracuje jako O-R-U 14. Pomiňme nyní fakt, že zvolený příklad není příliš šťastný, díky opakování se písmena UU, a zamysleme se nad tím, jak by situace vypadala, kdyby „typ d)“ nebyl vůbec zmíněn.
Letoun s volacím znakem OK-RUU 14 by měl jako zkrácenou formu používat „typ a)“ – tedy prvé písmeno nebo číslice a nejméně poslední dvě písmena nebo číslice volacího znaku. Správné zkrácení podle „typu a)“ by tedy vypadalo O14, případně OU14 nebo OUU14, apod. Jak je vidno, volací znak letadel typu UL je možné efektivně a bezpečně zkrátit způsobem, který je jednotný se zkracováním ostatních letadel a je v souladu s předpisem L10/II, resp. Annexem 10/II Chicagské úmluvy.
U souladu s předpisem L10/II bych se ještě na moment zastavil – pozornému čtenáři zcela jistě neuniklo, že anglické slovíčko „character“ je v českých předpisech někde překládáno jako „písmeno nebo číslice“, zatímco na jiných místech pouze jako „písmeno“ – a u „typu a)“ dokonce v obou předpisech různě.
Jako příklad možného zkrácení se jeví i zkrácená forma „typ a) Poznámka 1: Označení výrobce letadla nebo označení typu letadla může být použito místo prvého písmene a/nebo číslice volacího znaku Typu a).
Letoun s volacím znakem OK-FUR 09 by mohl mít zkrácenou formu EUROSTAR 09 nebo EUROSTAR R09.
...a jeho řešení
S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem, by bylo nejvhodnější, kdyby se podařilo oba dva české letecké předpisy zabývající se radiotelefonií (tedy L-Frazeologie i L10/II) zaktualizovat tak, aby si ve věci zkracování volacích znaků odpovídaly, a to následovně:
Z předpisu L-Frazeologie vypustit „typ d)“, který, jak jsme si ukázali, je redundantní k „typu a)“, pomocí kterého lze volací znaky UL letadel také zkracovat, a jehož používání zvyšuje zátěž jak na straně stanoviště ATS, tak na straně pilota.
V předpisu L-Frazeologie i L10/II upravit všechny výskyty překladu anglického slova „character“ na „písmeno nebo číslice“.
Tyto úpravy by mohly zjednodušit práci jak pilotům, tak dispečerům AFIS, FIC či řídícím letového provozu a zároveň by napomohly sjednocení českých postupů s postupy ICAO a odstranění místní výjimky, která se jeví jako zbytečná.
A jaký je váš názor?
Myslíte si, že by se měly české předpisy upravit ve smyslu výše popsaných návrhů? Řekněte nám svůj názor!
Máte na věc zcela odlišný názor? Vyjádřete se v diskusi pod článkem.
Oceňuji autora článku za snahu. Změna v předpisech je jistě žádoucí a jsem pro. Obávám se ale, že navrhovaná úprava nic neřeší.
Z vlastní zkušenosti vím, že zkracování volacích značek UL letounů je nešťasné a i při navrhované změně bohužel nešťastné zůstane.
Stále totiž zůstává možnost (a podle mých osobních zkušeností velmi velmi reálná), že se v blízkosti pohybují dvě nebo více UL letounů, jejich zkrácené volací značky jsou identické! Například na našem letišti takovýto případ nastává pravidelně, vzhledem k tomu, že máme dvě dvojice UL letounů s identickým koncovým dvoujčíslím.
Navíc koncové číslice dávají snadnou možnost ke vzniku nedorozumění. Typickým příkladem je hlášení polohy "OU28 finále dráhy 28".
Podle mě jediným vhodným a systémovým řešením je jednak úprava navrhovaná autorem článku plus změna tvorby volacích značek UL letounů. Polovičaté řešení je zbytečné a skutečné zvýšení bezpečnosti nepřinese.
Nemyslím si, že by to mělo nějak vadit. Ten, kdo smí jako první volačku zkrátit, je ATC (a AFISák?), nikoli pilot - ten odpovídá znakem, kterým byl zavolán.
Pokud ATC ví, že má v oblasti dvě letadla, jejichž zkratka by byla stejná, je přirozené, že je začne volat plným znakem, a tím záměnu eliminuje (což je ostatně normální i dnes).
Totéž u hlášení polohy - i dneska může nastat, že se ozve O - O - U - 25, finále dráhy 25.
To co tu je navrhováno, to sice nijak nezlepšuje, ale ani nezhoršuje (jen to dělá pořádek ve frazeo, a dobře, zkrácená volačka je o fous kratší)
Ano, volací znak zkracuje ATC nebo AFIS. Jenže jsou letiště, kde se tato služba pravidelně nedrží. Jsou to většinou neveřejná letiště a většina UL ploch. A bavíme se přece hlavně o UL letounech, že?
Pak je samozřejmě logické, že UL letouny používají plnou volací značku (tedy měli by). Mohou nastat v zásadě dva případy:
1) piloti používají plnou volací značku, jenže pak se ostatní piloti velmi snadno ztratí v záplavě O-ček, U-ček a opakujících se číslic. A to asi není ten v článku deklarovaný a požadovaný stav bezpečnosti, jednoznačnosti a srozumitelnosti.
2) piloti nejsou ve vyslovování volacích značek ukáznění (dost častý případ, stále se o tom mluví ale nic se nezlepšuje) a značku si prostě zkrátí sami. A jsme zpět u původního problému.
Myslím, že i bez ohledu na diskutovanou bezpečnost, praktičnost, užitečnost, atd. je logické, aby tři předpisy, které řeší stejnou záležitost, byly ve vzájemném souladu. A ne aby každý předepisoval pro stejnou záležitost různý postup. Samozřejmě, že národní úprava předpisů má prioritu nad ICAO, ale který předpis je "víc"? L-Frazeo nebo L10? Tedy, podle kterého mám letadlům správně zkracovat volačky? V tom by bylo dobré udělat pořádek.
Ja ale to, co tu bylo nastíněno, neberu jako snahu udělat nějaký systém, který bude naprosto blbuvzdornýá - ten není ani teď, a nebude ani nikdy v budoucnu. Chápu to jako snahu o harmoznizaci předpisů a jejich sesouladění.
Jinak mi to přijde trošku jako akademický problém vzniknuvší jen proto, aby existoval - navržené řešení na mě působí jako kosmetická záležitost. Nevidím (jakožto slz uživatel) rozdíl mezi tím, že budu do rádia vykládat Oskar - tango - uniform 09 nebo oskar 09 nebo oskar tango 09 nebo já nevím co .) Takže hlasuju za (2).
Osobně si myslím, že v předpisech jsou jiné..a mnohem zásadnější kiksy, než jen tento rozpor..jediný problém opravdu vzniká ve chvíli, kdy piloti si volací znaky zkracují sami, mnohdy také nesprávně. Navíc i při prvním kontaktu se hlásí jakousi zkrácenou značkou o které ATC neví, co znamená...takže při přiletu do prostoru pilot hlásí ...Adam pět, žádám průlet.... opravdu nic neříkající....
osobně si myslím, že změna by naprosto nic neřešila...nejprve je potřeba ukáznit piloty!!!
Na situaci se znackou letadla jsem se nekolikrt ptal a proste u nas se to nepouziva. Povazuji to castecne za chybu, protoze by se timto take plno volacek vyresilo. Ty imatrikulace u ULL nepovazuju za povedene k pouzivani volaciho znaku.
Ale neni nutne hned menit predpisy, staci prece zkracovat take na O__XXNN dle situace a) a ty dve cislice se holt preziji. Oprati O__XX je to jen nepatrne delsi. V pripade spravneho hlaseni by nemelo dojit k zamenneni s RWY vetrem atd. Ale to je spis otazka na AFISsaky nez letce a verejnost.
Pánové, řekněte do rádia celou imatrikulačku, nic nezkracujte a máte po problémech. Vždy a všude, stručně jasně : imatrikulačka, typ letadla či ULL, poloha, odkud, kam, úmysl. A je to.
Když jsem lítal výcvik na ULL, instruktor mi vysvětlil, že používání celé imatrikulace akorát zmate AFISáky, protože je to moc složitý. Tak jsem se už ve výcviku učil se hlásit nepředpisově zkráceně jako první.
Ono u toho výcviku je to jednodušší, protože se většinou létá z domovského letiště daného stroje a tak obvykle AFISák nepotřebuje nahlásit celou imatrikulačku aby věděl o jaké letadlo se jedná a jaké výkony od něho může čekat (když zahlásím poslední písmeno a čísla "Adam 05 na stojánce..." tak asi nebude moc možností s čím si to splést). Něco jiného je, když se přiletí na cizí letiště. Tam by měla být plná volačka a typ letounu samozřejmostí.
Kdo kdy sloužil AFIS a měl na okruhu aspoň 3 éra, z toho tak dva ul (jeden se hlásí jako urban urban 321, druhej jako uniform 123, k tomu třeba kluzák, kterej klidně řekne, že je 09) tak ví, že není jen tak chytit jejich značky a vědět, kdo je kdo a kde je. Osobně je pro mě nejpřijatelnější hlášení typu "Eurostar alfa 01" člověk aspoň hned vidí, který éro to je.
Zkrácení na typ a konec má asi nejvíc smysl, i kdyby to na větším letišti bylo univerzální "tralalajt nula devět".
Současné zkracování dává nějaký smysl, protože prostřední U mají všechny tralalajty stejný (možná ještě X pro hadrolety). Pokud vypustíme potřebu dvou písmen, tak je cokoliv lepší. Takže klidně typ+poslední dvě až tři, nebo klasický zkrácení O-09, O-R09, eurostar-09 a přidat univerzální typ "tralalajt". Z hlavy mě nenapadá název typu, který by se do éteru vyloženě nehodil, možná tak "messerschmitt" :-) Riziko je, že těch typů je možná až moc...
Netuším, které hadrolety má kolega na mysli, ale MY máme uprostřed "Z"! Asi od slova "závěsný", ne? No, sice tomu nerozumím, ale já bych se asi vykašlal na Oskara. Sice tady lítaj i nějaký Delty a podobný potvory, ale mě připadá, že pokud by se používala jen poznávací značka (a ne typ), tak by se v malým lítání, pokud se komunikuje ČESKY, mohly vynechat písmenka označující stát registrace. Kdo by promluvil anglicky, použil by volačku celou, čímž by bylo jasný, že se s ním komunikuje jinak. A nakonec - stejně je to paskvil, hlásit písmena anglicky a číslice česky. To když přiletí někdo, kdo neumí česky, ten na to musí "čumět"!
Sice sám nelítám ale v prostředí letadel se pohybuji delší čas. Docela mě tahle diskuze překvapila, nikdy jsem si neuvědomil, kolik různých způsobů zkracovaní imatrikulace je. Dle mého laického sedláckého rozumu bych to viděl takhle:
1.
Pří prvním kontaktu s AFIS / ATC hlásit např. Sting OK-PUA 69. ( - určení typu je dle mého důležité, rozsah rychlostí letounů ULL je poměrně vysoký a pokud se potká Zephyr např. se Sharkem, tak by o typu měl AFIS / ATC mít jasno. )
2.
Na cizím letišti, pokud AFIS / ATC volačku sám nezkrátí, používat celou imatrikulaci, např. OK-PUA 69
3.
Na domovském letišti, kde AFIS / ATC ví o jaký letoun se jedná: Při prvním kontaktu Sting OK-PUA 69 a dále jen PUA 69..
Toť můj laický pohled.
Při zkrácení na PUA 69 je to stále nezaměnitelné, ostatnímu provozu je jedno, jestli jsem OK nebo OM, při komunikaci v AJ je to dle mého taky jedno, letoun je i tímto zkrácením jasně specifikovaný.
Používat při zkracování O z OK je dle mého kontraproduktivní a akorát to mate.
Pokud uslyším OA 69, OUA 69 nebo Adam 69 tak při tom způsobu, jak si to každý zkracuje sám podle sebe v tom všichni piloti budou mít guláš a AFIS / ATC taktéž.
Mít na okruhu OB 07, OUR 09 a k tomu třeba Adam 33 musí být celkem nepříjemné a nepřehledné.
A to nemluvím o tom, že při dnešním systému přidělování imatrikulací ( který je dle mého dobrý a naprosto postačující ) není problém aby se na jednom letišti sešli např. dva Adam 33
Jak uvádí kolega výš, tak uvádět jak typ tak konkrétní nezkrácenou imatrikulačku může být někdy vhodné při příletu na řízené letiště ... ale 100% to má efekt pro ATC v případě, že se jedná o L39 a s ní na okruhu EV97...jakmile už na okruhu bude Evektor, Sting, Shark a Dynamic, tak je to naprosto jedno, protože ATC stejně nezná rychlosti jednotlivých letadel a je to na pilotech aby se našli a udržovali si rozstupy sami navzájem....
Za celou dobu co lítám používám poslední písmeno a obě číslice z imatrikulačky na většině letišť k plný spokojenosti afisáků. Naučil mě to Míra Fráňa a jeví se mi to jako nejpraktičtější. Hlásit u ull první písmeno - O je nesmysl protože je u všech letadel na českejch papírech. Hlásit prostřední U je taky nesmysl protože je u všech českejch ULL. A když letim na cizí letiště tak poslouchám aspoň 5 minut dopředu kdo se hlásí. Když by se někdo hlásil se stejně zkrácenou značkou jak mám já použiju celou značku. Ze zkušenosti vim, že hlásit za každou cenu celou značku je kolikrát nešťastný, protože se tim zaplácává frekvence a stalo se mi X krát, že sem na finále neměl šanci ohlásit finále pro zapláclou frekvenci díky rádobyuvědomělejch hlásičům celejch espézetek... Než si všichni doOSKARKILOvali tak sem byl na zemi.
Naprosto souhlasím s Chorchem, klasika víkend v Benešově, pět letadel na okruhu, tři pojížděj, další v provozní zóně, éter plnej...každý zbytečný písmeno, který je možný vynechat s ohledem na bezpečnost má v tu chvíli cenu zlata...
Taky souhlas. Je to spíše o celkovém vnímání provozu jako takového. Co se týká hlášení typů u ul, tak je efektivní maximálně u známejch typů. Pokud ohlásím méně známý typ tak to AFISovi stějně nic neřekne. Osobně je mi naprosto jedno jestli se při mém létání v provozní zóně nekdo přižene z prostoru a hned si tu volačku zkráti sám a že letí třeba z Budějovic je mi taky celkem jedno. Důležitý pro mě je , že kvákne kde je, jak vysoko a co bude provádět. Pak vim, že tam někdo je a kam mám víc koukat až se zjeví. Samozřejmě při stupu do řízeného prostoru hlásím celou volačku, ale v Infu? Podotýkám bavím se o praxi, předpis znám, takže netřeba poučovat. Spíš se mi občas stane, že ti rádoby uvědomělí piloti sice krásně hlásí dle ,,přiručky" a pak vám to pošlou napříč přes letiště v okruhový vejšce a že jsou na okruhu letadla notabene ještě pro něj zprava, ani netuší.
Je pravda, že problém se v porovnání s jinými "záludnostmi" vytesanými v předpisech jeví trochu jako kosmetický, ale to by nemělo bránit snaze udělat ve zkracování volacích znaků trochu pořádek. Myslím, že původní verze Annexu 10 má v tomto případě hlavu a patu. Tedy první a nejméně 2 poslední znaky. Především ale skutečně nechat zkrácení až na dispečerovi/řídícím a vynechat lidovou tvořivost typu "používám to léta a ještě si nikdo nestěžoval". Dispečer většinou ví, co má ve vzduchu, a když je možnost záměny, tak volačku nezkrátí nebo tam nějaké to písmenko přidá, ale za zachování pravidla "začátek" a "konec". Pokud problém není, tak první a 2 poslední znaky je to nejrychlejší a nejjednodušší, co lze použít.
První znak je u nás vždycky Oskar. Nevidim jedinej důvod pro to ho uvádět primárně. To můžu už hlásit opravdu jenom poslední dvě písmena a vyjde to nastejno... Jak sem psal vejš, hlásim poslední 3 znaky - tj. 1 písmeno a dvě čísla. Za celou dobu co lítam (10 let) se mi stalo tak 5x maximálně, že bych se někde potkal s někym kdo měl stejný písmeno a stejný dvoučíslí jako já. Velký letadla zase hlásej všude poslední 3 písmena (vynechávaj OK a čísla nemaj) a je to taky každýmu jasný. Nevim opravdu proč za každou cenu hledat problém tam kde neni...
Souhlas s Chorche. Občas mi připadá, že podle některých pisatelů na těchto diskisích, se z pilotů v momentě, kdy sednou do letadla stávají cvičené opičky, které pokud není povel nebo situace černá nebo bílá okamžitě ztrácejí schopnost vlastního úsudku a schopnost používat rozum. Od lidí s piloťákem bych očekával, že budou schopni rozlišit (na základě předpisového vodítka) co a kdy mohou a nemohou i když to není stopro dle předpisu ale v daném momentě je to efektivnější a budou umět reagovat. Třeba zrovna to zkrácení volačky rovnou. Normálního člověka asi nenapdne to udělat v ruzyňským CTR ale zase naopak při frmolu na UL sletu to bude lepší a každej pochopí že se neco děje a je mu srdečně jedno, že je oskarkilo. Např v příletovém infu na Tankosh bylo, že se hlásí jen první a poslední písmeno nebo číslo a dosažení vstupního bodu, pak už nic a jen se poslouchá a kouká a přistává. A bylo to splavný. Jasně tam to bylo napsaný v infu ale neřikejte mi, že někdo z těch rádoby předpisovejch hlásičů je okamžitě v ři..ti a neví co se děje, když mu někdo v info zóně nasype rovnu zkrácenou volačku. Jak říkal můj kolega ,,Chlapi!nejhorší smrt je z vyděšení", takže jak píše Chorche - nehledejme problém za každou cenu tam, kde není. Podle mě je třeba důležitější pořádný zvládání nouzáků a aby se to řádně cvičilo v kurzech. Když občas mám človíčka na přeškolení a on je vyjevenej z nouzáků, tak se ptám, a on mi vyjeví, že tam, kde se učil to nikdy nedělali a když v lepším případě ano, tak jen se staženým plynem. A to je podle mě větší problém než nepředpisová komunikace v info zóně.
Asi nebylo úplně pochopeno, oč pisateli článku šlo. Každému je jasné, že na frekvenci AFIS nebo nedejbože na UL plochách nejede komunikace přesně podle předpisů a nikdo to také moc neřeší. Jsou ale stanoviště, kde je třeba předpisy alespoň trochu dodržovat. Těm však současná předpisová úprava nařizuje jiné zkracování znaků UL letadel, které si před lety prosadili zástupci LAA, a jiné pro ostatní letadla. Přitom třeba na frekvenci FIC Praha bychom občas rádi zjednodušenou variantu použili, ale podle předpisů to nelze, resp. musela by se použít ta poměrně dlouhá verze s písmenky ze začátku, z prostředka a z konce a obě čísla - to už radši nezkracujeme vůbec.
Nejsem pravidelným čtenářem tohoto webu, a tak se připojuji později.
Pravidla zkracování probrána byla, ale rád bych podotknul, že se opakovaně stává, že:
Pilot, který letí bez letového plánu (v němž by mohl mít alternativní volací znak) a neohlásí při prvním spojení plnou imatrikulaci, obyčejně opomene ohlásit opuštění řízeného prostoru či přistání (cvičný nouzák) z důvodu obsazení kanálu jiným provozem, svou lehkovážností spouští pohotovostní službu.
Několikrát byla do prostoru vyslána helikoptéra pátrání a záchrany. Nejednoznačnost imatrikulace byla totiž důvodem ke zdlouhavému zjišťování identity provozovatele. A ač všichni v mnou vzpomínaných případech přežili, v budoucnu může jeden vynechaný znak (první hlášení) znamenat rozhodující minutu ve smyslu přežití.
Podle mě je už aktuální dlouhý formát OK-XUX23 špatně. Proč by třeba ULL nemohly mit OK-ABCD jako v Polsku a zkrácení třeba jako dospělá letadla. Pak by šlo bez problému hlásit celou imatrikulaci na začátku a nechat ji zkrátit AFISákem. Příjde mi nesmyslné mít v názvu U jako ultralight a písmeno inspektora za ním. Přece tyhle věci mají být v rejstříku a ne ve volačce.
