Jako mnozí jiní jsem loni po Vánocích v novinách zaregistroval kraťounkou zprávičku z Národního technického muzea, která mne okamžitě probudila. Oznamovala, že se ve středu 29. prosince 2010 od 10 do 18 hodin uskuteční den otevřených dveří v dopravní hale muzea. Smyslem akce je ukázat návštěvníkům jednu z nejvýznamnějších stálých expozic Národního technického muzea těsně před dokončením.
Já nevím, jak byste reagovali vy, ale pro mne venkovana z Berouna to byla jasná výzva upravit si na ten den program. Vždyť okolo zavřených dveří NTM už chodíme všichni dosti dlouho, takže po takovém půstu mít možnost se pokochat pohledem na mnoho technických unikátů jak leteckých (to především, že?), tak na dvou, třech, čtyřech či více kolech bylo něco, co jsem si rozhodně nechtěl nechat ujít. Můj syn měl z toho trochu menší radost, jeho plán na lenošení u televize a počítače s jednou rukou lovící mezi cukrovím a řízky vzal pod mým rodičovským velením ten den za své. Moje žena ovšem neskrývala své ambivalentní stanovisko typu „konečně se o program pro kluka postaráš ty, ale se mnou nepočítej…“. Musím přiznat, že mi to pro tentokrát vyhovovalo.
Své nadšení pro nečekanou možnost návštěvy NTM jsem doma nikterak neskrýval, takže jsem jím nakazil ostatní mužský domácí element, čehož výsledkem byla hromadná rodinná výprava otců (mne a bratra) a synů (mého syna a synovce). Prostě pánská a klukovská jízda.
Termín dne otevřených dveří NTM také nádherně zapadl do času, kdy se do Česka vrátil na krátkou návštěvu můj kamarád z Anglie, kde spokojeně žije a pracuje už dobrých 18 let. Je to stejný nadšenec pro stará letadla jako já, jen je teď častěji obdivuje v Hendonu či v Southamptonu, než ve Kbelích či na Letné. Stačil jeden telefonát a bylo jasné, že bude ten správný pátý do „výpravy“.
Opět přístupné skvosty
Protože mi bylo jasné, že zájemců o jednorázovou prohlídku v NTM bude dost a dost, horoval jsem pro včasné vyjetí z domova, abychom byli u NTM alespoň půl hodinky předem. Mrzlo, jen praštělo, silnice byly samý led, zvláště pak ulice v Praze. Ale kupodivu nás nejvíce zdržel můj kamarád z Anglie, kterého jsme vyzvedávali až v samotné Praze. Ono se v Anglii opravdu asi vstává trochu později, než u nás v Česku, takže nás přivítal ve čtvrt na deset ještě ve slušivém…pyžamu.
Nakonec jsme se kolem tři čtvrtě na deset před vchodem do NTM zařaďovali do vznikající fronty cca čtyřstupů jako asi stopadesátí v řadě. Ještě, že někoho v NTM napadlo udělat hezké gesto a změnili na ten den v okolí všechna placená parkoviště na neplacená. Ta po chvíli praskala ve švech.
Když nás návštěvníky přišel na schodech u vchodu osobně přivítat těsně před otevřením nový generální ředitel NTM pan Karek Ksandr, jeho slova mohlo uslyšet tak cca 500-600 lidí. Ostatní už byli daleko, had fronty se táhl z Kostelní přes Muzejní a Letohradskou až do Ovenecké ulice.
My jsme měli štěstí, dostali jsme se dovnitř do nově instalované dopravní haly s první várkou dřív, než černí šerifové řekli dost. Pak už dovnitř chodili jen ti, kteří nahradili odcházející. Což mimochodem muselo být pro toho prvního postiženého v řadě hotové neštěstí, protože dlouho nikdo neodcházel. Ale zase alespoň čekal v teple, ti venku to měli horší.
No a to hlavní, letecké, co jsme vlastně viděli? Nová expozice v hale mne mile potěšila i trochu zklamala zároveň. Letadla jako exponáty v hale jsou prakticky stejná, která v expozici byla vystavována před uzavřením, přibyl jen spitfire stažený z Kbel. Mohu rozumem tisíckrát chápat tehdejší vedení NTM, které učinilo tento krok, ale citem jsem to stále nepřijal. Pořád jsem přesvědčen, že by mu to slušelo v expozici-památníku bojů našich válečných letců v muzeu ve Kbelích lépe. Nicméně bylo vidět, že opravdu tvoří hned u vchodu do haly velmi výraznou dominantu, navíc v místě, kde je přístupný pohledům návštěvníků (a také trochu rukám, bohužel) ze všech stran. V tomto směru kbelské možnosti expozice jasně předčil.
Ostatní letadla jsou v hale rozmístěna jak na zemi, tak hlavně zavěšena v prostoru poněkud nově, řekl bych „akčněji“ než dříve. Své místo si podržel Kašparův průkopnický letoun z doby před první světovou válkou i některá unikátní letadla z první světové, jako třeba Anatra DS Anasal či LWF Traktor našich legií v Rusku. Doprovázel je další unikát, Knoller C.II z roku 1917, jedno z mála dodnes zachovaných letadel původní rakousko-uherské provenience.
Trochu výše je vyvázáno několik dalších letadel, mezi nimi z historického hlediska asi nejvzácnější je Etrichův první pokus o motorové letadlo, kluzák Zanonia z roku 1906. Při pohledu na něj se mi hned vnucovala představa, jak ho před léty opravoval Honza Sýkora starší v muzeu ve Kbelích. I druhý Etrichův v hale vystavovaný letoun, tentokrát meziválečný, byl rekonstruován hlavně jeho rukama.
Z vrtulníků zde má své místo slavné Heli Baby HC-2, sportovní letouny zastupují Zlín 50, Zlín XIII a M1 Sokol, ten, který se proslavil ve 40. letech dálkovým letem do Afriky. No, původně z Československa vyletěly dva, ale zpět přiletěl jen jeden a stal se slavným, tak už to v životě chodí.
Létající nábytek
Cvičné letouny z první republiky Avia BH-9 a BH-10 jsou vlastně též unikáty. Bosky, jak se jim přezdívalo, byly na svou dobu velmi progresivní konstrukce aerodynamicky čistých jednoplošníků, jako štika probleskujících na české i evropské obloze 20. a počátku 30. let minulého století, uprostřed tehdy běžných dvouplošných létajících chmelnic.
BH-9 má i v historii NTM své zajímavé místo, patřila k prvním opravovaných a rekonstruovaným leteckým exponátům NTM v novodobé historii, když byla na počátku 60. let minulého století panem Krybusem a lidmi okolo něj uvedena do téměř letuschopného stavu. A jednomístná bosička BH-10 mně zase připomíná jejího předválečného majitele pana Zlobického, jehož fantastický letecký fotoarchív z první republiky tak žalostně skončil v 80. letech minulého století rukama dvou hlupáckých úřednic národního výboru v popelnici…
Obdivovatele tichých křídel opět potěší dřevěné, plátnem a překližkou potažené předválečné větroně PB3 Praha a rudý Racek-Mrkev. První konstrukce profesionála, známého konstruktéra Avie, Pragy a po válce VZLÚ inženýra Šlechty, druhý amatérského konstruktéra a stavitele Františka Kantora. Při pohledu na ně se mi vybavil povzdech jednoho mého kamaráda: „Že to je ale krásný kus létajícího nábytku, co?“
Pod stropem dopravní haly zůstal na svém místě spodek balónu Praha, pamětníci vědí. Nenápadný stříbrný hranatý koš s hvězdicovým motorem a černou vrtulí, pověšený kousek vedle, však mnoho návštěvníkům neříká. Přitom jde o zajímavý unikát, vlastně gondolu jakési nouzové vzducholodě, kterou provozovala za první republiky čs. armádní pozorovací balónová jednotka v Milovicích a později v Příbrami – pro přesuny plynem nafouklých pozorovacích balónů na místo cvičení vzduchem.
Inu, už tehdy se šetřilo. Plyn byl drahý, takže se raději postavil balónový hangár pro „ustájení“ nafouklých balónů, aby se nemusely vypouštět, skládat, přerovnávat, aby se nepřeklesala látka skladovaného obalu, a znovu podle potřeby nafukovat nosným plynem-svítiplynem. Mimochodem, zřejmě jediný balónový hangár na světě se zachoval v Příbrami „Na Balónce“ dodnes. Což je také unikát…
Jakýmsi kontrapunktem expozice je vedle spitfira na stojanech vyzdvižený L-39 Albatros. Jím vlastně vrcholí letecké exponáty v dopravní hale. Se zataženým podvozkem a vyleštěným kamuflážním nátěrem vypadá opravdu elegantně.
Výborný dojem
Bohužel nebyl přístupný ochoz, který měli milovníci letadel tak rádi, plný vitrín s mnoha a mnoha modely letadel různé provenience. Tentokrát bylo ale jen zdálky vidět, že už modely letadel vystavovány takto asi nebudou. Zato velká kolekce originálních leteckých motorů místo nich čeká na své obdivovatele z řad leteckých fandů, třeba prototyp rotačního motoru Ing. Očenáška z roku 1906 či slavný rotační motor typu Gnome francouzského konstruktéra inženýra Seguina, který se proslavil ponejvíce v letadlech leteckých, hlavně francouzských průkopníků z let 1908-1914. Z dálky bylo vidět i celou řadu leteckých jednořadových i dvouřadových motorů, vidět je zblízka se mi nepoštěstilo.
Celkově na mne letecké exponáty v NTM udělaly ale dobrý dojem. Nic neodprýskává, nic se neodlupuje, plátno nemá díry, prach a špína jsou pryč. Na všechna éra je dobře vidět. Kéž by to tak nadále vydrželo!
Nervózní synovec, kterého to v NTM po první hodince nebavilo, nás bohužel přiměl k dřívějšímu odchodu, než jsme původně chtěli. K velkému povděku dalších čekajících ve frontě, kteří postoupili do dopravní haly bleskově poté, co jsme my halu opustili. Jen můj kamarád Mirek z Anglie v expozici ještě zůstal a prý se domů dostal až o pár hodin později.
Venku byla stále stejná zima, mráz, led a stejná fronta dalších „čekatelů“ na vstup jako před otevřením. Jenže už bylo poledne. V televizi jsem se pak večer dozvěděl, že tomu tak bylo až do uzavírací doby do 18. hodiny. Tak jen doufám, že nikomu nic ve frontě neomrzlo a hlavně, že je čekání nemrzelo. Nás rozhodně ne.
Nedočkavce, kteří se do NTM loni v prosinci nedostali, snad lákají fotografie dostatečně, abyste v únoru, kdy má být první část nových expozic v NTM zpřístupněna, patřili k prvním návštěvníkům i vy.
