Nové rozdělení vzdušného prostoru platné od letošního dubna pomohlo mnoha malým letištím k větší volnosti. V Letňanech to trochu nevyšlo. Cesta za relativně volným vzduchem se posunula až k Lysé nad Labem, což je pro větroně přece jenom docela daleko. Museli jsme se smířit s tím, že výkonné létání plachtařským způsobem z mateřské základny nebude pravděpodobně to, co nám umožní udržet postavení letňanských plachtařů v Celostátní plachtařské soutěži. Dokáže se ale plachtění v Praze udržet alespoň pro základní výcvik?
Systém vyjednaný v koordinačních dohodách s LKKB, LKPR a ŘLP, kdy bylo možné v jasně stanovených prostorech, po vzájemné koordinaci, stoupat do třech, čtyř a někdy dokonce do pěti tisíc stop, bude potřebné přepracovat, oprášit a sjednotit s novým rozdělením vzdušného prostoru. LKLT má nového provozovatele, novou elementárku a také letuchtivé plachtaře. Motoroví letci výšku na odlety a přílety tak moc nepotřebují.
Snad i za přispění dlouhodobě budovaných vztahů s pracovníky ŘLP, jejich pochopení, je současná situace sice zatím provizorně, ale přece jenom řešena. Nový provozovatel, firma Gemini Port, angažovala do služeb dispečerů AFIS část zkušenějších „aeroklubáků“. Ti doposud neztratili oprávnění pro koordinaci.
Sloužil jsem na věži naposledy v prosinci. Po dohodě s kbelským řídícím se mne zeptal pražský vedoucí směny, po upozornění, že stávající dohody jaksi už neplatí a nové se teprve chystají, tak se zeptal, zda jsem z aeroklubu. Po kladné odpovědi požádal o deset minut strpení a po druhém telefonátu povolil, jasně stanovenou mezí povolení, původní delegovaný prostor LT 4. Tak a šlo to. Další společná, už systémová jednání zástupců ŘLP, LKKB, provozovatele letiště i aeroklubu, postupně následují.
Plachtaři tedy v Letňanech létají. Vyvedli jsme do vzduchu novou elementárku a dokonce se uskutečnilo i několik přeletů. Noví letci se mají k světu a musím podotknout, že po dlouhé době máme ve výcviku dokonce čtyři letkyně. Jarní rozlétávání, kdy každý z plachtařů musí dle platného předpisu absolvovat přistání do omezeného prostoru, na každém typu, se setkalo celkem i s pochopením dalších uživatelů letiště. Není to vždy snadné, když přistáváme šikmo, kolmo nebo nějak jinak na dráhový systém. Není to vždycky snadné, když máme naviják postavený mezi souběžnými VPD, a už vůbec to není snadné uhlídat, když cvičíme přerušení tahu na navijáku. Proč? Protože motorových registrovaných pohybů je denně o víkendu mezi 150-200. Řada z nich je mezinárodních, jsou to výcvikové okruhy s ULL, letouny, čas od času i s vrtulníky.
Nechtěl bych ale psát ve smyslu, že všechno je ideální. Není. Úprava okolí letiště a likvidace náletových dřevin je potřebná, ale občas bagr zavadí o něco, po čem jsme mnoho let chodili. Například při úpravě komunikace Toužimská, byla nalezena munice z druhé války. Návštěvníci letiště i aeroklubáci, mají v mimoprovozní době ztížený vstup do aeroklubu snad dočasným plotem. Návštěvníci jiných provozovatelů si pletou areál aeroklubu s areály jinými a občas není, kde zaparkovat. Podstatné však je, že snaha o odstranění nedostatků funguje mezi zúčastněnými stranami a jak majitel letiště, provozovatel, tak uživatelé postupně nacházejí společnou řeč.
Proč tohle všechno popisuji? Není mým záměrem cokoli hodnotit, kritizovat nebo chválit. Obrázky ze života v LKLT a tento nesouvislý text mají cíl jediný – sdělit kolegům na přátelských letištích, SLZ plochách, a vůbec všude, že se v Letňanech stále létá. I plachtaři stále létají a doufají, že v mezích přijatelných pro všechny zúčastněné i nadále létat budou.
