Jak mi lyže nechtěly dovolit přistát

11.03.2010 10 příspěvků

Ahoj piloti, chtěl bych se s Vámi podělit o otřesný zážitek, který se mi stal a zároveň o zkušenost tak, aby se to, co se stalo mně, nikomu z vás nestalo. Protože jsem cosi při předletové kontrole opomněl, dovoluji si čestně neuvést své jméno, aby mne neměl chuť někdo postihnout.

Jak mi lyže nechtěly dovolit přistát
Jak mi lyže nechtěly dovolit přistát (Zdroj: Aeroweb.cz)

Věřím, že by se i někdo našel… Bojím se, ale zároveň doufám, že popisem této události pomůžu ostatním.

Tak tedy, přes zimu obvykle létám na lyžích. Udělal jsem si je z vyřazených snowboardů. Tuto zimu jsem nelétal, protože jsem byl zaneprázdněn jinými povinnostmi. Před týdnem mi to ale nedalo, nasadil jsem na letadlo lyže, vyměnil stará přední gumová lana, dal nová zadní lanka a alespoň trochu pojížděl a zkoušel sníh, pak se zatáhlo a už jsem nechtěl riskovat sněhovou přeháňku. Uložil jsem tedy letadlo na vrstvu sněhu do hangáru i s lyžemi.

"Krásný den"

„Dnes je krásný den“, pomyslel jsem si za další týden, když jsem měl splněné povinnosti a rozhodl jsem se, že se trochu prolétnu. Vyndal jsem ostruhový hornoplošník typu Tulák- Piper se sedadly vedle sebe, udělal obvyklou předletovou prohlídku a zkontroloval i uchycení lyží.

Bylo trochu těžší odlepit zamrzlé lyže k sněhu, co jsem předtím naházel do hangáru, ale povedlo se. Vytáhl jsem letoun před hangár, nahodil motor, zahříval a udělal povinné úkony. Pak jsem se chtěl rozjet. Nešlo to, letoun byl zamrzlý. „Nevadí, že nemám nikoho k pomoci“, pomyslím si, udělám to jako obvykle, pomalu jsem přidal plný plyn stále nic. Zakýval jsem výškovkou a letoun se po několika nárazech ostruhovou lyží do sněhu rozjel. Fajn říkám si, teď nezastavit a rozlet proti větru. Rozjel jsem se do vyčkávacího, v pohybu zkontroloval okolí, plný plyn a frrrr… Letoun se jen těžko v 40 cm hlubokém mokrém sněhu rozjížděl.

Levá lyže, na kterou jsem viděl, se bořila asi 15 cm do sněhu. Potlačil jsem tedy letoun, abych měl co nejmenší odpor, a po cca 150 m jsem dal malé klapky. Ještě chvilku… Pomohl jsem tomu krátkým prudkým přitáhnutím s následným povolením kniplu. A byl jsem ve vzduchu. Hurá. 

Z pohodového létání rázem boj o holý život

Ale co to! Letadlo se kývá ze strany na stranu a přibrzďuje se! Jsem v 50 metrech, rychlost 110 km/h, zatahuji klapky a potlačuji. Co se děje?! Jako bych to znal, ty vibrace! Ale o vyšší frekvenci – no jasně, to dělávají nevyvážená kola. Ale tohle? Koukám na levou podvozkovou nohu a… Lyže se kýve v sekundových intervalech nahoru a špička překmitává dolu pod kolo. Přemýšlím co s tím, potopit to a přistát? NEE! Hned to zavrhuji! To bych měl letadlo na šrot, zlomenou vrtuli, ohnuté lože a nejspíš i křídlo. To můžu udělat vždycky! Musím vymyslet něco lepšího! V nádrži mám na tři dlouhé hodiny letu. Pak s tím musím přistát. To je dost dlouhá doba na přemýšlení.

Opatrně tedy stoupám na bezpečné rychlosti 110 km/h, ale nějak to nestoupá, má to stále velký odpor. Rotax  912 vrčí naplno, 5800 otáček. Stoupám tak 2m/s – podezřele málo, trochu to táhne doprava… A co pravá lyže? Nevidím na ní! Nevadí – vystoupám do bezpečné výšky tak 900 m nad zem, odpoutám se z pásů a podívám se na ni, přemýšlím. Levá lyže stále pokmitává. Húú, húú, húú.

Konečně jsem v bezpečné výšce. Stabilizuji éro na co největší výdrž ve vzduchu, nahrubuji vrtuli, stahuji plyn, odpoutávám se a nakláním se nad pravé sedadlo. Z okénka vidím pravou lyži úplně potopenou špičkou, tak 40 cm pod úroveň osy kola. To je průšvih! To je v pr..! To jsem zase něco totálně podělal - nadávám si.

S tím nepřistanu bez převrácení na záda. Co s tím!!!???

Húú, Húú – jasně, co nás učili v teorii? Aerodynamika?! Pokud snížím rychlost ta levá kmitající lyže, co na ni nabíhá vzduchový proud a stále ji stlačuje dolů do polohy, kde už ji gumové lano vrací zpět… JASNĚ, už to mám! Snížím rychlost!

Zjemňuji vrtuli, pomalu snižuji rychlost na 105, nic. Jen výkmity se zmenšily. Pokračuji na 100 km/h, ještě to kmitá, ale snad přestane… Modlím se. Vím, že pádovku v čisté konfiguraci Vso mám 68, VS1 na malých klapkách pak kolem 65 km/h, ale mám větší odpor kvůli pravé lyži… Přemýšlím, nemůžu jít pod 75 km/h na klapkách 15%!  Nemůžu riskovat pád.  Pomalu snižuji rychlost, připraven zabránit pádu a KONEČNĚ na 85 km/h se lyže přitáhla a umožňuje let.

Vykláním se nad pravé sedadlo a koukám na pravou lyži – „ je to v hajzlu“ – kleju.

Levá lyže vyřešena, zbývá pravá

Levá lyže je stabilizovaná, ještě že je téměř „olej“. Zkouším, jakou rychlost levá lyže vydrží, aby nezačala kmitat kvůli přistání, kde asi budu potřebovat kvůli turbulenci u lesa větší rychlost. Přidávám a stále ještě drží na 105 km/h. Teď, když je ve správné poloze, tak ji guma drží i na vyšší rychlosti. To by šlo. Jenom nesmím udělat žádný prudký pohyb, aby nepřekmitla z rovnovážné polohy. Přemýšlím, že bych to při přistání položil prvně na levou stranu a přistál jen na jednu lyži. Jenomže – to se stejně nakonec přetočí na záda. Musím něco udělat s pravou lyží!!! NUTNĚ!

BING! Napadla mě myšlenka. Přelezu na pravou sedačku, otevřu dveře, sundám pravou nohu z nožního řízení a šlápnu na pravou lyži a snad se vrátí a gumové lano ji udrží!  Jenže – otevřu-li pravé dveře, můžou být proudem nabíhajícího vzduchu urvány a mohou mi upadnout do výškovky, nebo směrovky. Jestli mi urvané dveře zruší ocasní plochy, tak to bude ještě horší! To snad bude lepší to zkusit jen na levé lyži…

Ne! Musím ty dveře otevřít na pádovce! Pak neupadnou… A jestli jo, tak je odhodím bočně co nejdál, abych udržel celou výškovku a směrovku…  Ok, drž se chlape, říkám si. Myslím na rodinu… Nebude lepší to na sněhu obrátit?

Jenže… Zrovna jsem nainstaloval novou za letu stavitelnou vrtuli, taková krása, takový prachy! Oprava lože, motorového krytu, konce křídla, možná celé, ne, do toho nejdu!

Zase stoupám tak na 1300m nad okolní krajinu. Stabilizuji letoun nad rozlehlé lány polí, nad rozsáhlou neobydlenou oblast, vyvažuji, rychlost 105 km/h.

Z pilota je kopilot

Odpoutávám své čtyřbodové pásy, začínám přelézat na pravou stranu. Není to tak lehké. Prvně pravou nohu okolo pravého kniplu, položit ji na směrové řízení, držet směr… podařilo se. Za stálého řízení přesunout svůj špekatej zadek na pravou sedačku, povedlo se až na ty sluchátka! Kabel z levých sluchátek nestačí na pravou stranu, je zamotaný v pásech… Strhávám je. Levou nohu rychle na svou polohu na levém směrovém pedálu. Výborně, povedlo se. Letadlo se trochu kýve, ale nevadí. Jsem co- pilot!

Teď stabilizovat rozkývaný letoun a pomalu ubírat plyn a natahovat éro na pádovku, hlavně citlivě… Kolikrát jsem to cvičil… mockrát. Jenže pravá lyže má veliký odpor, tak jsem připraven bleskurychle potlačit v zábraně pádu.

Když prudce přidám reakční moment od motoru, působící do leva, mě z toho musí vytáhnout! Přemýšlím dopředu… případný vrták by byl doprava. Takže knipl doprostřed na neutrál a levá noha na plno, až se to přestane otáčet, tak přitahovat a poté přidat i přípusť…  Raději ne! Musím být opatrný! Prvně se musím připoutat, alespoň pásy kolem břicha, abych nevypadl z letadla, kdyby se to nějak zvrtlo.

Konečně rychlost na 75km/h otvírám pomalu dveře, ty začínají vibrovat, držím je pevněji. Mám strach!

Konečně, dveře jsou na křídle, drží v horních závěsech a díky prohnutí vztlakují a drží se na křídle. Pokusím se vytáhnout pravou nohu z letadla. To nebyl dobrý nápad. Letadlo hned zatáčí doleva v pravém náklonu. Takhle to nepůjde… Zkouším pravou rukou uchopit gumové lano a táhnu, nejde to. Gumové lano je z gumiček a ty asi povolily. Stabilizuji letadlo, beru knipl do nohou mezi kolena. Pravou rukou znovu beru gumové lano a pomáhám si i levou rukou - super, vrátil jsem lyži do polohy špičkou nahoru. Pravou rukou držím povolené gumové lano se stabilizovanou lyží, koleny knipl a levou přidávám opatrně plyn. Zrychluji na 100 km/h, kvůli dveřím více raději ne.

Jdeme na finále

Tak teď je to se vší všudy, začíná mi být zima, hlavně na pravou ruku. Rychle divert k velkému letišti, kde bude nějaká obsluha. Je to kousek - 15 km. Letem k letišti vyklesávám stabilní rychlostí 1,5 - 2m/s. Zařazuji se do okruhu ve 300 m AGL.  Po větru dělám povinné úkony a děsím se, jak to zvládnu. Dopředu si říkám, že musím přistát bez prudkých pohybů, aby mi nepřekmitla levá lyže. Třetí a čtvrtou zatáčku spojuji v jednu o náklonu 15 stupňů. A máme tu finále…

150m AGL, stabilizuji rychlost na 95 km/h. Začínám být v klidu. Soustřeď se, napomínám se a stále promrzlou rukou držím gumu od lyže a jsem na sedačce co-pilota s otevřenými dveřmi.

100 m AGL, trochu se mírně dotahuji, abych nemusel táhnout rozbité éro přes celé kilometrové letiště.

75 m AGL, podvědomě kontroluji klapky, stahuji plyn a vypínám vrtuli. Vrtuli rovnám startérem do vodorovné polohy, abych ji při převrácení nezničil a doufám, že levá lyže nepřekmitla (už na ni nevidím). Potlačuji, protože ztrácím rychlost  pro odpor stojící   vrtule. Rychlost 95km. To je dobré.

Pěkně pomalu plynule přechodový oblouk, trošičku mi to plave, nechávám to vyplavat a pomalinku z 1 m přitahuji. Jako do peřinek! Je to divný, ale když mám strach, lítám líp než můj bývalý instruktor… Jsem šťastný, opravdu moc. Dojíždím ke stojánce, vypínám a jdu se podívat na lana.

Co se stalo?

Gumová přední lana byla povolená a pravé bylo delší, asi natrhané vevnitř. 

Oslovil jsem osazenstvo na letišti, jestli nemají gumová lana - neměli.

Dotáhl jsem tedy přední gumová lana tak, aby umožňovala průhyb lyže pouze 10 cm, povolil jsem zadní provazová lanka, tak aby v letové poloze letounu měly mírný průhyb, asi tak 3-5 cm. Tím se dosáhne správné polohy lyže pro další použití a let. Za letu musí přední gumové lano táhnout špičku vzhůru a zadní provazové lano musí umožnit lyži, aby se dostala do této pozice tedy asi 15-20 stupňového úhlu lyže oproti podélné rovině letounu. Zároveň při rozjezdu musí zadní provazové lano umožnit zvednutí stabilizačních ploch do rozletového režimu tak, aby neohýbalo konce lyží, tedy s mírnou vůlí.

Příliš velká vůle předního gumového lana bez pojištění může zapříčinit to, co jsem popsal. Příliš utáhlé, našponované gumové lano nebo pojištění zapříčiní obvykle zlomení lyže při pojíždění přes hrboly.

POUČENÍ:

Vždy v zimě kontrolujte, zda vám při oblevě nezatekla voda do gumového lana (obvykle je tvořeno gumovými provazci o malém hranatém nebo kulatém průměru) a pak nezamrzla – může to zkřehnout a popraskat, určitě to změní vlastnosti gumového lana, ať je tlusté jak chce, nebo je třeba dvojité – je to jedno. Pojistěte to gumové lano vpředu propletením ocelového lanka malého průměru (1,5 mm stačí) – nezapomeňte na dostatečnou vůli.

Dělejte důslednou předletovou kontrolu gumových provazců a nenechte je zmoknout nebo nasáknout vodou. Nejlépe si je noste čerstvé z domu. Taková klimbající lyže, nebo lyže špicí dolu to je opravdu o strach – v tom nejlepším případě!

PS: Stydím se za sebe, že jsem ta gumová lana před letem lépe nezkontroloval a neprohmatal, podívat se, to nestačí. Doufám, že vám ostatním, kteří máte tento systém uchycení lyží, tento článek pomůže a nebudete za letu řešit stejný problém jako já.

PPS: Sláva klasickým vzpěrovým hornoplošníkům, neumím si představit stejnou situaci, kdybych seděl ve Stingu nebo ve Zlínu.

 

Jeden z Vás pilotů.


                    
Máte podobnou zkušenost? Kontaktujte nás a podělte se ostatními o vaše zkušenosti a zážitky.

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Taky mám lyže

11.03.2010 v 17:03 Leoš

a tak by mě zajímalo, jaká byla konstrukce těch lyží v článku. Tedy zejména, jestli byla lyže opatřena vpředu bezpečnostním lankem. Já ta lanka mám vpředu i vzadu a onehdá mi zadní lanko za letu prasklo a lyže se zvedla špičkou nahoru v úhlu asi 60 st. Přistál jsem v pohodě, ale děsí mě, co by se stalo, kdyby prasklo přední lanko!

Odpovědět

adrenalinový zážitek

11.03.2010 v 20:40 Matěj

proboha, to si děláte srandu, takové psí kusy:D ale co by člověk neudělal pro to,aby zachránil letadlo a hlavně sebe. Klobouk dolů, ale ty prohlídky pro příště asi nešidit

Odpovědět

Diky...

11.03.2010 v 22:41 Petr

Dekuju za popsani Vasi zkusenosti. Uplne kazdy dela chyby, ale ne kazdy je takovy frajer aby se o pouceni z nich podelil s ostatnimi. Preju hodne stesti a spoustu pohodovych hodin ve vzduchu...

Odpovědět

Díky !

11.03.2010 v 23:23 Johny

Ať jsi kdo jsi - smekám ! A MYSLÍM TO V DOBRÉM !!! Možná že tu po tobě někdo plivne, ale to, že člověk přehlédne nebo nedomyslí absolutně všechny potencionální problémy je normální a lidské - nemáš se za co stydět ! A to s jakou bravurou jsi to pak dokázal vyřešit svědčí o tom, že k létání rozhodně nepřistupuješ bezmyšlenkovitě. A ještě jednou díky za poučný článek, neboť jak praví známé letecké motto ,,Pouč se z chyb druhých, neboť nebudeš mít možnost udělat je všechny sám" :)

Odpovědět

Nálet

11.03.2010 v 23:23 zacatecnik

Zdravím Vás,smím se zeptat kolik máte nalétáno? Já si nedovedu představit,že bych za letu, v éru přelezl z leva doprava, natož ten zbytek.Klobouk dolů nad Vaším řešením.Já bych určitě vylítal max paliva a šel to otočit na záda.Sem posera, chtěl bych si zachránit především krk a na hmotnou škodu bych kašlal.

Odpovědět

lyže

12.03.2010 v 8:02 Libor Vyhnal

Aby se nestalo něco podobného, mám souběžně s gumovými lany na předku lyží ještě omezovací ocelové lano, které dovolí výchylku směrem dolů jen o něco větší, než je při postoji na zemi (a při přistání na tři body), a špička lyže má i tak dost velký kladný úhel. Neměla by se tedy zapíchnout i kdyby gumové lano prasklo.

Odpovědět

ještě lyže

12.03.2010 v 8:05 Libor Vyhnal

Ta omezovací lanka jsou vidět i na fotografiích těch červených Cessniček v článku.

Odpovědět

Praktická zkušenost je nade všechno...

12.03.2010 v 11:19 Petr

Přečetl jsem to jedním dechem a musel jsem se uklidňovat, že to určitě dobře dopadne, když o tom může psát... Letadly se zabývám už dlouho, dříve i profesionálně, létám na UL a stavím modely ale nikdy mně nepřestane udivovat, jak málo věcí je možné bez předchozí zkušenosti předvídat. Věci okolo lyží znám jenom teoreticky, ale je zajímavé tohle zjištění: Mně by například nenapadlo nemít tam pojistná lanka. Prostě jsem si myslel, že se vždycky používají, protože jsem je zatím asi všude viděl. Na druhou stranu vůbec by mně nenapadlo, že se gumové lano může poškodit tím, že namokne a zmrzne, ačkoliv po přečtení článku je to logické a jasné a divím se, že jsem si to neuvědomoval už před tím. Tady máme poučení nejen pro konkrétní věc týkající se lyží, ale mnohem obecnější a to, že člověk zkrátka sám nedokáže předvídat všechna možná rizika a je potřeba shromažďovat tyhle zkušenosti a vyměňovat si je. Vždycky tu je něco, co člověk nečeká a co ho může dostat. V knížce Velký Cirkus Pierre Clostermann napsal něco, co by se dalo parafrázovat na tyhle situace:"Sundá tě ten, kterého jsi neviděl". Díky a zdravím.

Odpovědět

lyže

06.04.2010 v 15:51 Chorche

čoveče, letošní zimu sem začal vážně uvažovat o tom, že si na éro udělám lyže (doteď byly zimy v pohodě, ale ta letošní byla brutální a budou ještě horší), ale po přečtení tohodle článku a vyslechnutí dalších adrenalinovejch příhod od několika lidí na to asi kašlu... :-) To už rači nějaký velký podhuštěný balony. Ale vyřešils to parádně, taky dycky hlavně koukám na to abych nezrušil kvůli kravině éro ;-)

Odpovědět

Chyba?

11.12.2010 v 23:13 LZ

Nejsem pilot, ale předletovou kontrolu si představuju jako kontrolu zda ma letadlo vše co má mít. Tedy vizuálni kontrola by měla stačit. Pokud berete za samozřejmost prohmatat každou gumovou součástku letadla, pak brzy zkončíte u vlastní chemické analýzy kvality paliva. Podle mě pilot neudělal žádnou chybu v předletové kontrole, prostě všechno se kontrolovat nedá. Pouze se musí zabezpečit, aby lidi přežili i když něco selže.

Odpovědět

Přidat komentář