V posledních několika letech mnozí zájemci o leteckou historii s potěšením zaregistrovali, že se na českém trhu objevilo velké množství tématicky zaměřených dokumentárních DVD. Na stoupající zájem diváků o dokumentární filmy s tématem vojenské historie a speciálně historie letectví zareagovala též kromě vydavatelů komerčních DVD opatrně i televizní média, nejdříve kabelové, později komerční a nakonec i veřejnoprávní televize. A tak mají dnes zájemci o historii dokumentovanou na filmu a videu docela pěkné žně. A protože nároky dnešních zájemců rostou, velkou perspektivu mají dokumenty, které doplňují klasické archívní pojetí též moderními elektronickou cestou animovanými rekonstrukcemi skutečných událostí. Extrémním příkladem byl třeba americký seriál Stíhači, který po několik večerů v osm hodin(!) na druhém programu ČT měl stejnou, ba často vyšší sledovanost, než ve stejném čase jdoucí hlavní programy na ČT1!
Přesto dnes stále ještě „vedou“ spíše klasičtěji pojaté archívní videodokumenty, neboť kouzlo autentičnosti dobových filmových záběrů sebedokonalejší animací nenahradíš. Zatím. Což nejlépe dokládá skutečnost, že prakticky v každém novinovém stánku najdeme DVD plné dobových filmových záběrů z letecké historie. Ale nezatracujme ani řadu nově vydávaných DVD o všeobecnější historii vojenství, v nich si i milovník letecké historie rozhodně přijde na své. Co jsem já osobně ještě více ocenil je, že se zároveň objevily hrané české i zahraniční dobové filmy s leteckou tématikou, hlavně z období 2.světové války, které samy o sobě jsou již dnes vlastně dokumenty. A tak se dnes stávají běžně přístupné dokumenty, které byly pro české zájemce do roku 1989 prakticky nedosažitelné s výjimkou několika vycestovavších šťastlivců, kteří své užmoulané devizové přísliby za skřípění zubů rodiny směňovali v obchůdcích západních leteckých muzeí za VHS kazety třeba s názvem „Battle of Britain“.
Z malého pramínku prvních předražených dvacetiminutových VHS kazet v ceně několika set korun a okrajově vysílaných dokumentů na speciálních kanálech kabelových televizí se tedy postupně příliv zahraničních filmových dokumentů rozšířil dnes v úplnou řeku. V televizi jsou pravidelně k vidění až hodinové dokumentární pořady, na stáncích příval dokumentárních DVD v ceně kolem 49,-Kč. Dnešní stav je již v tomto směru u nás až trochu nepřehledný. Ale jak už to bývá, kvantita se ne vždy potkává s kvalitou. Po zhlédnutí některých „dokumentů“ mívám naopak pocit, že odborná dokumentární kvalita těchto DVD je dost mizerného charakteru. Většinou hlavně díky naprosto neprofesionálně a neodborně provedené české redakci a českému komentáři. Zdá se mi, že řada českých vydavatelských DVD společností se honem chce svézt na vlně zájmu o historii ve filmových záběrech a značně podceňuje odbornou stránku věci. Přesněji řečeno vrhá se na mezinárodním trhu na libovolné volné, i dávno hotové zahraniční dokumenty, aby byly levně a rychle k dispozici, a komentář v češtině, ten už se za ten týden – dva nějak zmákne zběžným překladem absolventa gymnázia. Odborníka netřeba, je drahý a komplikuje a zdržuje svými připomínkami výrobu.
Nový dokument o československém letectví
Na českém trhu pochopitelně dominují především hotové převzaté zahraniční dokumenty na DVD. Ale ani v Česku původní domácí tvorba v tomto směru neumřela. Monotématická DVD či kazety VHS u nás vyšly o historii a současnosti letadel Zlín Trenér, nebo o slavném větroni L-13 Blaník, atd. Průřezové dokumenty jsou pochopitelně mnohem vzácnější. Měl jsem to štěstí a mohl se podílet i na českém domácím příspěvku na dané téma (a podíval se přitom trochu do zákulisí tvorby takovýchto dokumentů). Svaz letců České republiky spolu s obdobnou stavovskou organizací slovenských letců a společností MIDOFilm inicioval vznik velkého projektu, několikadílného (proponováno je pět dílů) seriálu dokumentárních DVD o historii československého vojenského letectví. Od roku 2006 tým tvůrců pracuje soustavně na tomto projektu, a dokončil již prvé dva hodinu a dvacet minut trvající díly. První díl popisuje vznik a vývoj českého a slovenského vojenského letectví od východisek z doby před první světovou válkou a během ní, od počátků budování vojenského letectví v Československu po roce 1918 až do tragických dní Mnichova v roce 1938. Druhý díl, ještě atraktivnější a se samostatným DVD bonusů přiloženým navíc, popisuje poměrně podrobně a komplexně účast a podíl českých a slovenských letců v boji proti fašismu od prvopočátku odporu po mnichovských událostech v r. 1938 až do osvobození v roce 1945. Další tři díly, z nichž třetí o poválečném vývoji vojenského letectví v tehdejším Československu je již rozpracován, na své dokončení teprve čekají.
Zpracovat takto komplexně tak rozsáhlé téma, to je výzva, která v našich poměrech nemá a neměla prakticky obdobu. První a zároveň poslední pokus o komplexnější dokumentární filmařské postižení daného tématu v Československu vznikl na VHS kazetách v 90.letech pod taktovkou režiséra Tibora Podhorce. Ten přes řadu objevných historických záběrů letadel a letců z bývalého Československa však spíše vystihoval hlavní problém takového projektu – nedostatek autentického dokumentárního filmového materiálu, resp, problém jeho nedosažitelnosti bez velkých investic do tzv. „práv“.
Problémy s autorskými právy
A tohle je vlastně dnešní moje hlavní téma. Při přípravě a natáčení dosud existujících dvou prvých dílů výše zmiňovaného dokumentu na DVD jsem měl možnost jednak oprášit své znalosti o existujících filmových materiálech v českých archívech, jednak důkladněji nahlédnout i do filmových archívů zahraničních. Našel jsem a zhlédl hodiny a hodiny dokumentů, úžasných záběrů, zažil i hodiny naprosté nudy nad rešeršemi či záběry z fotokulometů. Těch úžasných unikátních záběrů ale bylo podstatně více. Fakticky jsem však musel konstatovat jedno zásadní zjištění, a to, že proklamovaná informační svoboda v Evropě je v tomto směru jen velmi fiktivní. Ano, nakonec se tvrdohlavý pátrač dnes k velkému množství zatím nepoužitých, neznámých a unikátních historických filmových záběrů (z dokumentů i ze starých dobových hraných filmů, které jsou často ještě zajímavější) z archívů dostane. Ale jako vše v naší informační společnosti, pouze za peníze, v tomto případě za značně velké peníze. A tak se u řady iniciativ stává, že s velkou pompou a entuziasmem nově vytvářené filmové dokumenty, resp. jejich investoři a tvůrci, kolabují v největší míře na finanční dostupnosti archívních materiálů.
Minuta záběru - 55 000,- Kč
Co je nám platný zákon a teoretický princip svobodného přístupu k informacím, když práva k použití jedné minuty filmového záběru letící prvorepublikové stíhací Avie B-534 z materiálů Národního filmového archívu, (např. z filmu „Vzdušné torpédo 48“), kterou by tvůrce chtěl použít ve vlastním dokumentu, ho bude stát nejméně 6000,-Kč (viz http://www.nfa.cz/res/data/006/000953.pdf ) přičemž vůbec nepočítám ostatní s tím spojené náklady, jako je provedení rešerší, vyhledání filmů, vykopírování mástrů, práci odborných archívních pracovníků, atd., kde jde o řádově téměř stejné další náklady. Obdobné, ale spíše daleko vyšší cenové relace naleznete v celé Evropě, například v úžasné filmotéce Imperial War muzeum v Londýně (i filmy točené v RAF za druhé světové války) stojí sekunda filmového záběru poskytnutého pro použití v dokumentárním pořadu sedm až dvanáct liber pro jedno DVD vydané v jedné zemi, přičemž má dost složité podmínky pro využití materiálu (viz např. http://www.iwmcollections.com/files/filmT&C.pdf , http://collections.iwm.org.uk/server/show/nav.23121 , atd.).
Podobně ve Francii v archívu Gaumontu dáte za minutu dobových filmových leteckých záběrů v přepočtu až 55000,-Kč (viz http://www.gaumontpathearchives.com/index.php?html=6 ) , ve francouzském armádním filmovém archívu chtějí ještě více. Přibližně stejně drazí jsou ale i v Polsku. Stejně v Rusku, kde dokonce chtějí zaplatit za filmy vybrané jen dle rešerší, aniž byste je viděli a vybrali si konkrétní stopáž! A například v USA, kde skončily mnohé "kořistní" archívní filmy z Německa po květnu 1945 v Motion Picture, Sound, and Video Reference-National Archives, prodávali nesestříhané náhledové kopie libovolných německých válečných dokumentárních filmů na VHS kazetách formátu NTSC, (údajně 30 minut) v přepočtu asi za 11 tisíc korun. Přitom jsou při poskytování vlastních dokumentárních filmových podkladů finančně poměrně benevolentní. (Jen poznámku mimo - mimo jiné tam mají k dispozici prakticky úplný filmový materiál o zkouškách V2 v Německu v Peneemünde (tomuto tématu jsme se věnovali v sérii článků Standy Kužela ZDE), v barvě, v délce minimálně dvou – tří hodin, naprosto neznámý a od roku 45-6 prakticky nikým znovu neviděný!)
Ve světle těchto skutečností se s úctou skláním před svým bývalým zaměstnavatelem, Vojenským historickým ústavem Armády České republiky, který pro výjimečný dokumentární projekt Svazu letců ČR o historii českého a slovenského vojenského letectví jako jediný poskytl své archívní záběry prakticky zdarma či za symbolické poplatky. Relativně přístupnější byla i slovenská strana a její filmové archívy. I když jejich použitý filmový dokumentární a často zcela unikátní materiál nebyl zadarmo, ceny byly řádově přístupnější.
Jak to s těmi autorskými právy vlastně je?
Asi si čtenář říká, jak je možné, že k filmovým dokumentům mohou uplatňovat filmové archívy nějaká autorská práva a chtít výše popsané platby. Vždyť v případě dobových dokumentárních záběrů nejde ve velké míře o žádné autorské dílo. V méně častých případech třeba i jen amatéři s malou 8 mm, 9,5 mm i 16mm kamerou natáčeli své přátele a známé na letištích, při leteckých soutěžích, dokonce i za války, a jejich filmy se pak dostaly do sbírek oficiálních filmarchívů. Je pravda, že některé dobové zpravodajské agentury, především Gaumont, ve vlastní režii točily a kupovaly filmové dokumenty prakticky z celého světa, tady bych přiměřenějším poplatkům rozuměl. Ale třeba filmové dokumenty natáčené státními institucemi (výzkumné ústavy, továrny, zpravodajové na válečných frontách, dobová propaganda, atd.) jsou dnes často zcela anonymní co se týká konkrétních filmařů – autorů záběrů. A to se vůbec neodvažuji rozvíjet myšlenku, komu vlastně patří práva na filmové archívní záběry frontových a válečných dokumentaristů z nacistického Německa, které po jeho porážce skončily v mnoha kopiích ve filmotékách prakticky v celé Evropě i v USA jako válečná kořist. Mimochodem, prakticky neznámý, ale zato rozsáhlý a unikátní německý filmový dokumentární archív, který tu zbyl po roce 1945, byl uložen až do roku 1992 také v Československu v archívu Armádního filmu. Bohužel s jeho privatizací v tom roce byl prakticky ihned tichou cestou rozkraden.
Záludnost pojmu autorská práva k dokumentárnímu filmovému materiálu už dnes evropské filmové archívy obcházejí dodatečnými národními zákony a vyhláškami, které je v posledních cca dvaceti letech ustanovily výhradními majiteli „svých“ v archívu uskladněných dokumentárních děl. Autory návrhů těchto vyhlášek a zákonů byli zhusta právě funkcionáři a šéfové těchto archívů. Na jednu stranu to má výhodu v tom, že se dokumentární filmy zachraňují a lépe se „hledají“ v instituci, která je k tomu zařízena a odborně technicky vybavena. Na druhou stranu to znamená ale monopol, se vším, co monopol přináší, včetně cen. Což platí i pro Českou republiku, a to tak dokonale, že ani nadřízené Ministerstvo kultury ČR nemá žádnou zákonnou možnost na rozhodnutích, pravomocích a cenících NFA (mimochodem, pana ředitele Opělu, jinak skvělého odborníka, tam pamatuji už od 70.let minulého století) dnes něco změnit.
Archívy tak již dnes ve svých smlouvách o poskytnutí starých filmových dokumentů k dalšímu využití už nikde většinou nedefinují požadované vlastní „poplatky“ jako poplatky za autorská práva archívu, ale pouze za „správu, uložení, manipulaci a ochranu filmového archívního materiálu a povolení jeho užití v jiném díle“ s opatrným dodatkem, že nový uživatel si případná autorská práva musí zjistit a vyrovnat sám.
Rozhodující jsou finance
Chci ale zdůraznit, že nelze říci, že by evropské filmové archívy utajovaly své sbírky a neumožňovaly jejich znalost a v některých případech i online internetovou prohlídku zájemcům, producentům, vědcům a historikům. Velmi záslužný v tomto směru je například evropský internetový projekt filmarchives online, podobnou cestou lze online nahlížet i do filmotéky Gaumontu ve Francii či IWM v Londýně. Ale i když toto nahlížení do filmových archívů má nutně svá technická omezení a pro výslovně specializovaná pátrání po dokumentárních záběrech je často zavádějící (vlastní zkušenost autora), protože třídící vyhledávací systém tvořili filmaři, nikoli odborníci na tu kterou (například leteckohistorickou) problematiku, stejně nijak neřeší finanční stránku věci.
Dnešní zájemci o vytvoření nového dokumentárního filmového či videodíla naráží tak na propracovanou a velmi účinnou finanční bariéru, za níž čekají marně na své využití úžasné dokumentární filmové záběry, očití a víceméně objektivní svědci naší minulosti. Ale pokud nepřijde nějaký podobně velkorysý projekt, jako byl třeba koncem 70.let minulého století rusko-americký projekt „Neznámá válka“, (u nás později uváděný pod názvem „Velká vlastenecká válka“), o bojích v bývalém SSSR v letech 1941 – 1945, nebo nějaká veřejnoprávní televize s víceméně politickou objednávkou, zůstanou tam pravděpodobně v zapomnění dál. I když – jestliže se dnes mění preference diváků (viz výše), třeba se vztah veřejnoprávní televize k tomuto tématu změní. Ale každému soukromému producentovi fungujícímu na principu svobodného trhu je jasné, že pro vznik nějakého nového objevného dokumentárního díla z neznámých archívních záběrů musí mít jako investor k dispozici poměrně velké peníze. Ale protože se takovýchto dokumentů pak například na DVD neprodá tolik, aby se náklady vrátily, není možné bez sponzorů či dotací touto cestou jít, pokud investor není finanční hazardér či filantrop. A shánět pro takováto díla sponzory je mnohem obtížnější, než by leckomu připadlo.
Neznámé filmové záběry
Dovolím si toto tvrzení ilustrovat na nejčerstvějším případě. Při tvorbě druhého dílu vzpomínaného projektu o historii českého a slovenského vojenského letectví, atraktivního tématem „Čeští a slovenští letci v bojích druhé světové války“, začínal tvůrčí tým podstatě třikrát, neboť dvakrát vyhledaný původní výchozí archívní materiál byl z hlediska finančních požadavků za jeho získání tak nákladný, že na něj prostě nebyly prostředky. Řešení se nakonec našlo, ale přes zdarma poskytnuté záběry z VHÚ a poměrně rozsáhlé využití nové technologie získávání potřebných konkrétních dokumentárních záběrů, které tvoří významnou část tohoto dílu nového českého dokumentu, konečné náklady přesáhly všechny původní odhady.
Jako specializovaný odborný poradce projektu jsem viděl při průzkumu archívů úžasné a i pro mne zcela neznámé filmové záběry. Například téměř 20 minut barevných záběrů(!) čs. letců bojujících v roce 1939 a 1940 ve Francii na Moranech M.S. 406, v jedné scéně dokonce vzlétávajících při bombardování jejich letiště. V archívu francouzské armády je dochován cca 10 minutový filmový záznam vyznamenávání zraněného legendárního kapitána Aloise Vašátka ve Francii na polním letišti v r. 1940 včetně detailních záběrů na poškození a prostřelenou kabinu jeho stíhacího Curtissu. V IWM najdeme filmový záznam prvého nástupu čs. letců v Anglii v roce 1940 po příjezdu do Chommondelley, jejich výcvik v přežití na záchranných nafukovacích člunech na moři ve Skotsku, pilotní výcvik československých dobrovolníků v Kanadě, ve VHÚ čs. piloty stíhacího wingu v Anglii při plánování operací – sveepů nad Evropou i při odpočinku. Shlédl jsem velké množství výpovědí a vzpomínání známých i neznámých čs.účastníků vzdušných bojů za druhé světové války, atd., atd. O naprosto neznámých a skvělých ilustrativních záběrech válečných letadel ve všech možných archívech v Evropě, na kterých čs. letci v druhé světové válce bojovali, ani nemluvě. Je mi líto, ale vy je zatím neuvidíte, pokud se nenajde zásadní sponzor, nebo se nějaká větší státní instituce nerozhodne takovýto projekt bez kompromisů podpořit finančně. Anebo, jak je dnes již velmi rozšířené, někdo dané filmové záběry prostě neukradne a neumístí na YouTube či na podobném prohlížeči na internetu. Skoro bych více věřil ve druhou možnost. A nevím, jestli je to dobře, nebo špatně.