|
|
Vše začalo několik let před tím. Šťastnou náhodou jsem se dostal k partě plachtařů a začal se učit ,,řemeslu". Pomáhal jsem se starty, odposlouchával různé poučky instruktorů a občas jsem se mohl s někým svézt v Blaníku. Vždy jsem při tom byl jako v transu, létání bylo pro mě neuvěřitelně vzrušující a bylo jasné, že dříve či později začnu létat jako žák.
Jediným problémem byli mí rodiče, kteří alespoň navenek dávali najevo svůj nesouhlas. Blížily se totiž přijímací zkoušky na střední školu. Slib, že létání nebude narušovat studium a že si na něj přivydělám, však vše spravil. Jejich podpis na mou žádost o výcvik byl letenkou do ráje.
Teorie začala v březnu.
Všechny předměty snad s výjimkou předpisů mě velice bavily a tak jsem se prokousal k pozemní přípravě a přezkoušení. Nadešel ten velký den. Byl pátek 23.4.2004. Vytáhli jsme z hangáru jednoho ,,Blatníka". Chrčivým Zetorem jsme ho odtáhli na start. Posadil jsem se do kokpitu a začal se pásat.
Můj instruktor si pro oživení vzal s sebou plácačku na mouchy.
Význam této hračky jsem nechápal. Před nás naroloval L-60 Brygadýr s vlečným lanem za ocasem. Polovinu úkonů jsem v nastalé panice a vzrušení zapomněl. Brigouš zahlásil start s vlekem a vrtule, která dosud líně olizovala vzduch teď zabrala naplno. Obě letadla se rozjela, my jsme se po krátkém rozjezdu odlepili, zatímco Brygadýr ještě drncal podvozkem o zem, poté se také vznesl a začal stoupat.
|
|
Nebe bylo potažené řasami cirrů , které ho s blížícím se západem slunce zbarvily do oranžova.
Odrazy na budovách a sálající teplo sídlišť tuto atmosféru podtrhovaly. 800 metrů nad zemí jsme se vypnuli. Jelikož jsem už s Blaníkem létal dříve, využili jsme seznamovací let k nácviku přímých letů a zatáček. Přímé lety jsem zvládl, ale do zatáček jsem vyšlapoval nožní řízení víc, než bylo potřeba.
Teď přišla na řadu dříve zmiňovaná plácačka.
Můj ,,insťa" mě vždycky tímto mučednickým nástrojem plácnul přes ucho, které bylo ve směru zatáčky, což mě odrazovalo od vyšlapování nohy. Tuto účinnou metodu ,,nohy a plácačky"přestal praktikovat až ve chvíli, kdy moje uši zrudly. Výšky ubývalo stejně jako denního světla. Přistáli jsme s posledními paprsky slunce do rosou provlhlé trávy.
|
|
Po vyslechnutí chyb a poznámek na mé rudé slechy jsme uklidili a umyli letadla. Nevyhnul jsem se ani osvěžující koupeli v bazénu, což jsem si užíval o něco méně než zlomyslní kamarádi na břehu.Byla mi zima a crčela ze mě voda, ale to nemohlo zkalit mojí radost. Létání je výzva a já tu výzvu přijal.
