Téma opravdu složité. Proč? Protože jsme jen lidé, protože naše povahy a připravenost jsou na rozdílné úrovni, že vždy, když se stane mimořádná situace, reagujeme každý jinak. Zamezit, alespoň pro mne nejnepříjemnější činnosti, kdy musím vymazat kontakt z telefonu, je velmi, ale opravdu velmi potřebné. Můžeme tomu nějak pomoci? Nechci se přeceňovat. Snad tedy několik zásad a pár zkušeností.
Standardní situace
Jsem plachtař. Proto prosím omluvte zúžení již tak velmi široké problematiky na mimořádky, které se týkají zejména plachtařů. Výcviková osnova počítá v programu předepsaných letů a letových cvičení se standardními situacemi, které jsou nejčastější a které musí pilotní žák ovládnout, aby vůbec oprávnění k vedení kluzáku oblohou získal.
Jsou to:
- přerušení vzletu na navijáku v různých výškách
- visení navijákového lana
- přistání se zablokovanými brzdícími klapkami a to v obou polohách
- přistání do omezeného prostoru
Stačí to ale pro každodenní bezpečný návrat domů po létání? Pro získání pilotního oprávnění to stačí. Pro trvání vloženého telefonu v adresářích přátel to ale stačit nemusí. Let prostorem je úžasným zážitkem, kdy je z naprosté pohody možné ve zlomku okamžiku prožít naprostý horor. Lidský organismus není připraven pro tak prudké změny, kdy se k euforii, získané letem, najednou přidá adrenalin, přijatý řešením mimořádné situace. Je třeba si zvykat a občas o tom popřemýšlet.
Co se tedy děje v hlavě a následně v končetinách plachtaře, když je něco jinak a chtě nechtě to musí řešit?
Rutina a šablona. Ano, proč ne, pokud je situace nacvičená a nekomplikovaná.
Tvůrčí přístup, s dostatečným přehledem a předpokladem dalšího vývoje situace.
Zmatek a nejednoznačnost.
Změny rozhodnutí na poslední chvíli.
Bez reakce s koncem nejistým.
Bez šťastného konce.
Neubráním se nezáživnosti rozebráním, doufám stručným, popsaných stavů. První, rutina a šablona, je součástí výcviku a netřeba se jí příliš zabývat. Je postupem, který letec ovládá a umí. Tvůrčí přístup je dán zejména praxí a zkušeností. Zmatek a nejednoznačnost jsou nejčastější chybou začínajících, změny rozhodnutí na poslední chvíli zas nepředvídavostí začínajících. Bez reakce je stav s dlouholetým létáním neslučitelný a bez šťastného konce, to je stav, o kterém se už asi nic nedozvíme.
Je nutné přemýšlet
Pokaždé, kdy pouštíme jinak nadějného leteckého adepta na první samostatný let, je na místě nejen otázka, zda let uřídí, ale zejména zda ho umyslí. Pohybovat ovládacími prvky letadla je snadné. Akce, reakce. Zdravý organismus vnímá polohu, smysly vnímají změny, řízení je zcela intuitivní. Uřídit se dá. Umyslet, znamená být stále kousek před letadlem a odhadovat další vývoj letové situace. To je poněkud složitější a chce to značnou míru poznání. A tomu pak přizpůsobovat rytmus rozhodování, zákroků do řízení a míru soustředění. Umyslet se dá po získání určité zkušenosti. Ale dost teorie.
Mladý a nadějný plachtař, čtyři hodiny odpoledne, kumuly na obloze. Rozhodne se, jako příslušník pokračovacího výcviku, vyrazit na přelet. Plánoval padesátku. Dohlížející instruktor netuší, co se mu v hlavě honí. Předletovou přípravu kontroluje, ale létá i s dalšími adepty. Pilot opustí letiště mimo dokluš, pak zjistí, že je podvečer, stoupáky v malých výškách nezabírají.
Z padesátky nebude nic. Ale pod ním je plocha, kde před mnoha lety přistál jeho táta na fotbalovém hřišti. Okamžitý nápad, zopakovat dějiny. Domů to stejně nedá, prohlíží plochu, vedle je dlouhé a rovné pole s nízkým porostem. Ale táta tady přistál …
Hřiště se blíží, je krátké, moc krátké, opravuje směr po úhlopříčce, je tu taky strom, několik stromů kolem hřiště, musí přes ně, těsně, ale i s plnými klapkami se dotýká země až za polovinou. Je na kole, brzdí, stále ale jede. Pohled dopředu, okolní zábradlí ve výšce očí. Brzdí, blokuje, marně. Blesk, vzpomínka na popsané a naučené postupy, plná křidélka, hodiny. Život zachráněn, klubové éro ale zničeno.
Co bylo špatně?
Stromy povyrostly, klouzavost typu se od dob táty zvýšila, a zvýšila se asi i rychlost optimálního klouzání. Okamžitý nápad nebyl slučitelný s dalším vývojem situace.
V tomto případě byl mimořádným případem za letu myšlenkový proces v hlavě pilotově. Rutina a šablona by velela přistát na dlouhém a rovném poli vedle. Tvůrčí postup bez předpokladu dalšího vývoje situace a souvislostí vyústil v konečný stav. Pilot přežil bez zranění, éro nikoliv. Chudák instruktor, musel znovu navštívit Vrchlabí za účelem přezkoušení způsobilosti. Pilot dostal zákaz létání. Nekomentuji, bylo to před revolucí.
Dá se z uvedeného případu vyvodit nějaký obecný závěr? Jsem-li si jist, že vím co dělám, není nejvhodnější měnit cíl letu. Letím padesátku, pokračuji po trati až tam, kam počasí dovolí. Je to zvláštní, ale někdy to opravdu vyjde.
Nejsem-li si jist, že lze cíle dosáhnout, nastane otázka první, zda je možný bezpečný návrat domů. Je-li odpověď kladná, letím domů. Není-li, provedu šablonovitě přistání do omezeného prostoru po prohlídce plochy, to znám. Plochu a její výběr hodnotím s ohledem na naučené potřeby. Velikost, sklon, směr a síla větru, porost, dostupnost z komunikace, prohlídka ze všech směrů a manévr a přistání. CO NEJBEZPEČNĚJI. Tady jakákoli tradice v rodině není na místě. Tady je na místě možnost letět i příště.
Diskuse o zkušenostech vítána
No, a teď už slyším ty reakce… Přátelé, stejně jako většina z nás opravdu nejsem neomylný. Zítra mohu udělat chybu, o které někdo napíše a vy ji tu budete číst s pocitem ztráty času. Třeba se vejde někam do mé amatérské definice příčin a postupů. Třeba ji někdo vzdělanější vysvětlí a rozvine. Jde mi jen o to, aby někdo z nás zbytečně neudělal chybu, kterou už někdo před ním provedl. To je smyslem rozborů nehod a poučení z nich. Chtěl bych, aby to bylo i smyslem tohoto článku a aby při řešení opravdové mimořádky, každému pilotovi vytanuly v mysli ty příběhy, které již nastaly, aby si bleskem vzpomněl, jak byly řešeny a jak dopadly a aby neudělal stejnou chybu, jako už někdo před ním. To je opravdu mimo řádky. Kdyby se tu konečně rozvinula diskuse o právě těchto zkušenostech, všechny nás by to mohlo obohatit.
