Chorvatský okruh

K výletu jsme využili prodloužený víkend 25. - 28.9. Jelikož již moře nemá mých oblíbených 29 stupňů, rozhodli jsme se pro okružní cestu místo tradičního „bum o zem v Chorvatsku, plác do vody, bum o zem doma“.  Počasí sliboval Mr. Sembach ( http://ows.public.sembach.af.mil ) vcelku velmi pěkné, rozhodli jsme se proto pro „pravítkovou trasu“.

Sestavený itinerář vypadal takto:
• Benešov – Portorož
• Portorož – Hvar (s mezipřistáním na Pule kvůli odbavení)
• Hvar – Brač
• Brač – Benešov (s mezipřistáním v Mariboru pro benzín a odbavení)

Chystáme se na cestu

Příprava proběhla standardním způsobem pro kratší výlety do „známých končin“. Básník tím chce říci, že jsem nesestavoval tabulku s podrobnými údaji o letištích, jako jsem to dělal pro Norsko nebo Skotsko. Zahajuji vícedenní předpovědí na Sembachu. Dle této předpovědi sestavím trasu ve FliteStaru – zde ke stažení. Den před odletem ověřím předpověď i podle TAFů na http://en.allmetsat.com/metar-taf/ a pokud vše sedí, připravím příletové mapy, nákoleníky a letové plány. Pokud by měl někdo zájem, zde jsou ke stažení mé nákoleníky – máte tam veškeré potřebné frekvence a údaje o drahách cílových letišť.

Portorož

V den „D“ prchám z práce hned po obědě, balím a po druhé hodině už jsem na letišti. Pohled na aktuální meteo situaci na http://www.orbifly.com/ORBITEST/metmap.php (přehledné na první pohled dle barevného klíče)  a na http://www.meteox.com (srážky a oblačnost) napovídá, že cestu bude doprovázet opar nad zemí a na hranicích Rakouskou - Slovinsko v oblasti Klagenfurtu budeme muset pravděpodobně improvizovat. Na Aisview (http://aisview.rlp.cz) ještě kontrolujeme aktivované prostory a šup, už jsme na dráze.

Směrem na jih pomalu stoupáme, nad hranicí s Rakouskem chceme mít FL105. Povolení dostáváme od Praha Info společně s průletem „Temelína“. Semo tamo mráčky na Šumavou necháváme pěkně pod sebou a už je tu Linz se svým TMA, CTR. Pro řídícího nepředstavujeme žádný problém a pohodově dostáváme povolení přímo na LOGO. Zdoláním Linze končí krajina dunajské nížiny a naše přístroje hlásí, že se můžeme začít těšit na hory.

Hladinu se nám podařilo zvolit dobře i pro úvodní přelet Alp, takže stále nad mraky vlétáme do pohádkové krajiny kamení a vysokohorské flory. Pravděpodobně díky letu ve „vyšší“ hladině nejsme opakovaně dotazováni na „further routing“, ale při každé změně frekvence dostáváme už rovnou pokračování dle FPL.

Pohoda, která má však za chvíli skončit. Blížíme se ke Klagenfurtu a oblačnost začíná narůstat přesně dle toho, co jsme viděli před odletem. Máme na vybranou – buď poletíme výš nebo se zanoříme do horských údolí a budeme hledat cestu skrz. V této fázi volíme stoupání do FL125. To sice na chvíli zabírá, ale nakonec přilétáváme před stěnu, která končí odhadem někde ve FL150 a začíná někde hluboko pod námi.

Výš už jít nechceme, takže žádám o sestup na FL95, který je velmi rychle následován žádostí o 7500 AMSL a nakonec 1000 ft GND. Řídícímu v Klagenfurtu je jasné, co se odehrává, tak nás upozorňuje na „high towering clouds and mountains“, přímo na hranici se Slovinskem.

S využitím nově instalovaného vybavení hledáme cestu mimo oblačnost i mimo vrcholky hor.

Odměnou nám je pohádková krajina jakoby vytažená z příběhů o hobitech. Horské vrcholky máme skoro na dotek, jen natáhnout ruku z okénka. Poměrně bezproblémově se dostáváme za slovinský hřeben hor.

Ljubljana INFO nás pouze žádá, abychom se připomněli, až budeme na italských hranicích a více se o nás nestará. Jak Alenky v říši divů hledíme na úžasnou scenérii moře se zapadajícím slunce a s díky přijímáme nabídku Italů na přímé přiblížení do Portorože. Naše „Alenkování“ však ani tam nebere konce. Nejdříve užasle hledíme na Follow Me v podobě mopedu (motorářům se omlouvám za případnou nepřesnost) a naše čelist dopadá na zem za čtyřnásobného buchnutí, když se u letadel objevuje pikolík a na ty naše dvě igelitky nám přiváží dva vozíky na zavazadla.

No prostě ideální servis!! Už jen hostesky v plavkách a jdu žádat o politický azyl. Ubytování se však zdá být problémem. Ve městě chtějí 100 EUR za pokoj. Nicméně ochotná slečna na letišti telefonuje a telefonuje, až přichází s nápadem na penzion hned u letiště – penzion Palma – za 60 EUR. Nemáme jinou šanci, tedy kromě místního mostu, tak souhlasíme. A opět dokonalý servis. Majitelka si pro nás přijíždí přímo na letiště a po příjezdu hned své „pokládky“ hostí panákem Rakije. A cesta do města? No přeci majitelka nás opět zdarma odváží!

Hvar

Následující den ráno, po vynikající snídani, usedáme do již známého vozu a jsme převezeni na letiště. Podáváme letový plán, necháváme celníky nahlédnout do pasů, v duty free nakupujeme několik nezbytností jako např. lahev Jamesona a usedáme do strojů s cílem Pula. Pravda, řídící sice moc nechápe, proč ten člověk v Zephyru žádá po startu nejdříve severní exit point z CTR, když cílové letiště je 20 minut na jih, ale povolení dostáváme na severní exit point, U-turn, jižní exit point, takže k naší plné spokojenosti můžeme vyrazit za fotoúlovky míst, kde jsme strávili večer.

Přeskok na Pulu je vcelku jednoduchý, na výběr je buď přímo nebo po pobřeží, což ve finále vychází nastejno. Zdánlivou nudu letu narušuje jen řídící, který nás tvrdošíjně posílá na vstupní bod, který jsme až tak nechtěli. No nic, tak uděláme malý oblouček. Ale on si nedá a nedá pokoj, jelikož už neví, jak nám let zpříjemnit, oznamuje dráhu v používání 09 a vítr 07023G30.

Rychlý pohled do příletovky tuto informaci doplňuje o nebezpečí nárazů, turbulence a střihu větru při přiblížení na 09 za silného severo-východního větru. Bezva! Rozhodujeme se tentokráte nepřistávat ve formaci a přibližujeme se jen na malých klapkách. Každopádně naši skvělí laminátoví ptáci zvládají situaci skvěle a plný plyn stokoňovek nad přibližovacími světly nás nekompromisně vytahuje z ukázkového propadáku.

Naší další zastávkou, ještě před letem do cíle, by se měla stát Unije, kde chceme smočit svá těla ve vlnách slané vody a odložit něco dobrot do žaludku. Problémem je ale vítr, který by v tomto podání byl skoro přímo z boku a to se nám už opravdu nechce. Proto po vyřízení formalit uháníme na meteo, abychom zjistili co a jak. Máme štěstí, Lošinj dává jenom 12KT, takže už už podáváme plánek na Uniji. Jenže v tom SMS od známých z Lošinju, že údajně Hvar zavírá ve 14UTC. To znamená sednout a letět rovnou. Bééééééé! Na briefingu na nás sice koukají, co že to je za pitomost, podle nich zavírá Hvar až se západem, ale nechceme riskovat, tak volíme cestu bez mezipřistání alespoň s průletem na Uniji.

Unije překvapuje novým oplocením a, jak se později dozvídáme od známých, i novou cenou za přistání. Že neuhodnete, zda vyšší nebo nižší? Po průletu pokračujeme přímo přes Lošinj na Adria 3 a dále směrem na východ. Moc si užíváme pohledu na azurové moře poseté ostrůvky. Pro cestu volíme Adria 1, která vede podél pobřeží, místo Adria 1A vedoucí nad mořem. Finální řízení na Hvar zabezpečuje Split, který nás do 1000 ft GND nechává napřímo proletět jejich CTR a žádá jen zahlášení Hvaru v dohledu.

Na 6 NM finále si říkám, jaký jsem chlapák, že už to letiště vidím, ale raději mlčím, protože přeci jen pochybuji, že je reálné, abych ho opravdu viděl. Óóóó, jak prozíravé se to ukázalo. Po chvíli zjišťuji, že ta „luxusní“ dráha je prašná silnice a dráhu rozeznávám až na 2 NM finále. Odhlašuji nás ze Splitu a přecházím na Hvar INFO. Tam překvapivě nikdo, takže naslepo hlásíme polohy, děláme průlet a přistáváme. Zephyrku můj, chudinko! To je tankodrom!!! Půda je ztvrdlá a posetá spoustou drobných kamenů. Jen tiše doufám, že nějaký neodlétne do vrtule. Naštěstí vše dopadá dobře a tak parkujeme mezi mraveništi na stojánce před beznadějně zavřenou budovou. Později se dozvídáme, že tu už 14 dní správce nebyl ….

K vychlazenému zlatavému moku je to asi 3km, tak rychle uvazujeme letadla a vydáváme se po prašné cestě do obce Stari Grad. Okolo nás projíždějí  auta se sklizní vína, takže příchod do města je ve znamení zaprášených cizinců politých potem. Naštěstí náš vzhled není asi až tak odstrašující, protože hned na první pokus získáváme apartmán pro 4 s koupelnou a kuchyní za 450 HRK. Teď už nic nebrání těm žíznivým vyrazit na pívečko a těm méně vyprahlým nejdříve smočit tělo v chladivém moři.

Brač, Graz

Následující den je již ve znamení návratu. V plánu je koupání na pláži v městečku Bol (poblíž letiště Brač) a poté přesun do Grazu, kde bychom rádi strávili večer v historickém centru města. Pro jistotu volám na Brač, abych ověřil dostupnost letiště, benzínu, celníků a zjistil, jak se vlastně tenhle desetiminutový přeskok létá. Dostává se mi vřelého přijetí, pro pána na věži nic není problém, vše mají k dispozici. Přelet je prostý – vzlétnout, ohlásit se přímo na Brač a pak se uvidí.

Letový plán řešit nemusím neb celou dobu jsme v CTR Brač. Po včerejší zkušenosti si bereme taxi, které nás rozsáhlou oklikou dováží za 110 HRK na letiště. Tam nás čeká příjemné překvapení v podobě „velkého bratra“ s móóóóc dlouhým čumákem a velkou vrtulí a nemilé překvapení v podobě výběrčího daní.  Když velký bratr vidí náš zájem o svou osobu, předvádí nejen úžasný vzlet asi na 400 metrech, ale i nízký průlet za ohlušujícího burácení jeho mocné turbíny.

No což, nahodíme své Rotaxy a kodrcáme na start. 3,2,1 … plný plyn a už mažeme pryč. Éro pověšené na vrtuli statečně leze na útes, kde očekáváme letiště Brač (letiště je v těsné blízkosti Hvaru, ale o 1770 ft výše). Dávám na jejich věž vzlet z Hvaru a odpovědí je prostý pokyn – dejte vědět, až budete na finále. I stalo se. V tom okamžiku jsme zjistili, že podél útesu stoupá vzduch více, než by se dalo čekat a tak nezávisle na sobě obě letadla zahajují nácvik ostrého skluzu, aby náhodou stíhači z Benešova nepředvedli, jak netrefí dráhu dlouhou 1.5km. Jsme ale šikovní kluci, takže sedáme lehce delší (úmyslně, abychom zbytečně nejezdili kilometry po zemi) a zajíždíme na první pojížděčku (no, ona tam ani jiná není). V první řadě dotankováváme, podáváme FPL do Grazu a pak nám už nic nebrání v cestě na pláž.

Ta je vzdálena asi 14km a lze ji absolvovat v letištním mikrobusu. Koupání se odehrává na pláži z oblázků na okraji borového hájku. V jeho stínu se nachází i dva bufíky, kde lze doplnit stravu tekutou i tuhou.

Po dvou hodinách je čas vyrazit na první úsek cesty domů. Letištní mikrobus je přistaven a tak se vydáváme opět 1770 ft vzhůru na letiště. Počasí na jednu stranu dává ve většině METARů NSC, ale zároveň je občas dohlednost 8000 – 6000. Máme před sebou hory na okraji moře až k Bosně a další pak ve Slovinsku. Nehodláme proto řešit mizernou viditelnost a rovnou žádáme o hladinu 125. Tu dostáváme bez problémů a vyrážíme.

Překvapivě, METARy nelhaly, cestou nepotkáváme jediný mráček, zato mléko pod námi je husté. Řídící zbytečně nevyrušují z našeho rozjímání a my v klidu přelétáváme až k Záhřebu. Zde dostáváme zdvořilou žádost, zda bychom nemohli sklesat pro průlet jejich oblastí na FL120. No, co bychom pro ně neudělali …

Pomalu hledám přibližovací mapy pro Graz neb tentokráte nehodlám propásnout svou příležitost na ILS approach. Dosud, kdykoliv jsme přilétali na ILS vybavené letiště, tak foukal opačný vítr a já měl smůlu. Těsně před Slovinskou hranicí mám vše nastudováno a to už si nás bere Maribor a „sundavá“ nás na 105. Approach na Graz se odehrává z výšky 3300ft, takže mám v úmyslu požádat Maribor na úrovni jejich letiště o sestup. Ups, v Mariboru je čilo, několik letadel na okruhu a věžník navíc vektoruje nějakého IFRa na přistání. Do éteru se tak dostávám až kus za letištěm. Navíc na mou skromnou žádost o sestup do 4500 dostávám odpověď, že zatím do 8000.

Jak už to tak bývá, bum, bum, Golva, Leibnitz, jsme v CTR Gratz (nebo vlastně nad ním) v 7500 stopách. A můj plán dostává poslední ránu – dráha v užívání je pro změnu opět opačná než ta s ILS. Provoz je na všech třech drahách zároveň, tak ani nezkouším žádat o ILS s missed approach.

Nu což, zkouším alespoň sestup po „sky path“. Jde o čtverečky na displeji EFISu, které by měly sledovat hypotetický ILS paprsek se zohledněním terénních překážek a umožnit tak přistání, jako by ILS v místě byl. No, nevím.  Nedovedu si představit, že by někdo podle tohoto mohl bez vidu přistát. Každopádně já samozřejmě koukám ven, takže bez problémů sedáme a rolujeme stranou, aby mohli totéž předvést i ti ostatní. Na ploše bohužel není nic k úvazu, tak necháváme letadla jen zašpalkovaná. No, snad nepřijde žádná bouřka.

Centrum je od letiště celkem daleko, ale odměnou za dlouhou cestu nám je opravdu velmi pěkné prostředí. I když asi malou skvrnkou na kráse je prazvláštní futuristická budova kulturního centra, která nám až tak moc do historického rázu centra nezapadá. No, proti gustu žádný dišputát. Hospůdka je už tradiční s vynikajícím místním pivem a snad ještě lepším guláškem. Co víc si přát! Znaveni dozajista jen a jen náročným dnem (čím jiným také, že) se odebíráme před půlnocí do hotelu.

Domů

Kontrola METARů a TAFů nám potvrzuje, co jsme čekali – mlha a mlha a mlha. Odlet tak odhadujeme na 10:30LT, což nám dává dost času užít si poklidnou snídani. Lehce po desáté se objevujeme na letišti, kde podáváme plánek přímo do Benešova ve FL105. Není moc co řešit a tak: „Graz tower, OKMUG48 formation ready for immediate departure runway 35C“. A protože ani věžníci nic neřeší dostáváme povolení po vzletu přímo na Benešov.

Na Vídni, kam nás předal Graz po opuštění CTR, nás pouze žádají o hlášení Mariazellu a více se o nás nestarají. Let ubíhá hladce, dáváme Mariazell a mažeme k Budějicům.

U Dunaje však: „Haló, haló, tady Vídeň“. „Ano, co pro vás můžeme udělat?“. „Pro vaši informaci, nebezpečná oblast 24 před vámi je aktivní“. Ups a jsem v pytli. Ať hledám jak hledám v mapě, o žádné oblasti D24 nemám ani ponětí. Sklápím uši ve sluchátkách, sypu si popel na hlavu a žádám o vektorování, protože „familiar D25A, but not D24“. A jsem za pitomce. Jednou to přijít muselo ….

A v tom se ozývá „Sorry, my mistake, it’s 25A“. Ufff, tak alespoň že tak. Nicméně, za pitomce jsem dnes stejně měl být, jen o trošku později. U Tábora dáváme sestup na Benešov, 3NM od něj zavíráme plánek (ano, i zahraniční „schengenský“ plánek už lze uzavřít po rádiu!!! Děkujeme, pane úředníku). A pak to přišlo. Benešov přeci znám jako své boty.

Na rádiu slyším dráhu v používání 24 a 27, tak dávám přiblížení na 27 a chci mazat. Pokyn z věže zní na 24. Nu což, tak to vezmu kousek vedle. Vzorové přiblížení, klapky, přistávací světlomety, aby mně dobře viděli a dávám finále. Z věže: „Hele, kde jsi? Já na finále vidím jen nějaký hornoplošník.“. „No přeci na krátkém finále 24“ odpovídám sebejistě, ale než to dořeknu, oči už kontroluj vše potřebné neb tuším, že je něco špatně. Ano, bylo. Znavený pocestný nalétával na svém domovském letišti dráhu 06 místo 24 …. Takže levá a už standardním okruhem sedám v Bene jak mám.

Závěr

Co závěrem dodat? Byl to moc příjemný okruh tak akorát na prodloužený víkend. Po úpravách by se jistě nechal zaletět i o běžném víkendu. Pro informaci uvádím ještě dále o co nás kde skásli, ať případní následovníci trošku tuší více než my. Tak, holky a kluci, vzhůru do oblak!

Ceny na letištích