Těch pár mráčků, co se líně povalovalo na obloze a hlavně slunce, rozlívající své hřejivé paprsky po kraji, dávaly tušit, že tentokrát to bude pohádka.
Tady se dozvíte více o akci "Chci si vyzkoušet, jaké je to být pilotem!"
Prima den ve společnosti stejně "potrefených" lidí
Na půl desátou jsme se sešli na letišti s první skupinkou nadějných budoucích pilotů. Společně jsme čekali na Martinův přílet, až jsme se dočkali. V dáli se objevila Cessna a za pár chvil již parkovala kousek od nás. Vyrazili jsme do letištní budovy provést předletovou přípravu. Krok za krokem jsme prošli jednotlivé kroky přípravy, každý měl spoustu dotazů, které Martin ochotně vysvětloval. Když bylo vše jasné šlo se na věc.
Všichni se nasoukali do letadla, zaklapli dveře, nahodili vrtuli a vyrazili na vyčkávací místo dráhy 28. Chvilka napětí a Cessna se žene po dráze. Překvapilo mne jak rychle se drala do vzduchu. Kolečko nad letištěm a hurá na trasu Točná - Bubovice - Hořovice - Příbram - Točná. Mezitím se již začali scházet další účastníci a bylo potřeba se jim věnovat.
Přestože jsme byli dohodnuti s vedoucím letištní restaurace na tom, že zde budeme moci posedět, pojíst, popít a zapojit PC se simulátorem, tento zmatený pán stačil během hodiny snad třikrát změnit názor a nakonec jsme byli nuceni po jeho hulvátském výstupu tuto "Hospodu na Mýtince" opustit... Jak jsme se později dozvěděli z důvěryhodných zdrojů, je to v této hospodě běžný jev. Pro mne ponaučení a zjištění kam už nejít a pro případného čtenáře těchto článek a pronajímatele objektu možný námět k zamyšlení. Byli jsme tedy nuceni operativně změnit prostory. Na tomto místě bych chtěl poděkovat místnímu aeroklubu, kde jsme našli azyl :)
Moje role byla spíše pozemní, proto bych nyní přenechal slovo jednomu z účastníků akce, který se s vámi podělí o bezprostřední dojmy:
Když se ohlédnu za sobotou, musím uznat, že jste u dělali pořádný kus práce. V první řadě si asi nejvíc cením nápadu takovou akci udělat, protože otázek je vždy spousta, snů a představ taky, ale těch, kdo o tom něco ví, těch už je míň (já osobně moc pilotů neznám), takže za sobotu děkuju. Myslím, že počasí nám vyšlo úplně skvěle, úplně vybízelo ke dni strávenému tímto způsobem. Hodně se mi líbila Martinova příprava - trasy, mapy, souřadnice, plány letišť. Možná by jenom stálo za rychlou ukázku, kde a jak se dají např. plány letišť sehnat, protože tahle část mi nějak zůstala utajená nebo jsem jen něco zaspal nebo úplně nepochopil. Předletová příprava byla jasná, názorná, snad jen malé pochybení letadla, že nás nechalo na sebe křičet a nedopřálo nám sluchátka, by se dalo označit trochu záporně. Každopádně krátce po vzletu z letiště Točná mi sluchátka už vůbec nechyběly a kochal jsem se výhledem na stavební dílo mostu a tunelu kolem Prahy, pohledem na Vltavu, později Karlštejnem.
Při průletu nad letištěm Bubovice jsem si připadal stejně volně a odvážně jako kdysi, když jsme s klukama blbli se stodvacítkou v uličkách poblíž našich domovů. Střídání cestujících na místě druhého pilota je asi největším zážitkem z celého dne - nastavovat přístroje, navigovat. Naprosto super zážitek pro mne, naprosto strašnej zážitek pro posádku za mnou, naprosto odvážnej čin od Martina. Šel bych do toho zas, ale příště jen s dvoumístnym letadlem, aby mi nemuselo být líto těch lidí na zadním sedadle.
Start z Hořovic
Po návratu na letiště Točná jsem si dal velmi dobrý oběd (gulášovou polévku a bramboráčky s kuřecím masem a sýrem můžu vřele doporučit), akorát hostinského bych z komentáře radši vynechal...
Přistání v Příbrami
Velice si vážím, že jsem si během létání dalších posádek mohl vyzkoušet Flight simulator na notebooku i s berany. To vybavení muselo stát určitě hodně peněz a já osobně bych se asi bál ho půjčit jen tak někomu, koho jsem nikdy neviděl a on simulátor taky ne... Každopádně už ho taky sháním.
Večerní posezení v hospodě bylo velmi příjemné, člověk se přeci jen v prostředí hospody cítí víc uvolněně, akorát to mělo nevýhodu, že počet zúčastněných se značně zredukoval, nejvíc ovšem během přesunu do Prahy. Cítil jsem se trochu jako černá ovce u stolu se zkušenými piloty a paraglidisty nebo kdo ti lidé byli. Každopádně musím složit zase poklonu Martinovi, že se dokázal pořád usmívat a být v pohodě po celým tom dni ve vzduchu. Pak už je mi jen líto, že doprava a okolnosti mně donutily opustit hospodu už před osmou, ale snad to není všem hospodám konec.
Takže za sobotu ještě jednou děkuji všem, co se o nás tak pěkně postarali. Díky!
Petr
Fotogalerie:
Sbírku fotografií od různých autorů k tomuto dni můžete shlédnout ZDE
