Letiště Tempelhof

23.10.2008

Na jaře tohoto roku jsem dostal nabídku, která se neodmítá a to možnost zaletět se podívat na slavné a mýty opředené berlínské letiště Tempelhof. Příští týden se toto letiště nadobro zavírá pro veškerý provoz, avšak prostřednictvím tohoto článku máte i vy šanci se na letiště Tempelhof podívat.

Letiště Tempelhof
Letiště Tempelhof (Zdroj: Aeroweb.cz)

Je konec června a i krásné slunečné počasí tomu odpovídá. Vše nasvědčuje tomu, že půjde o krásný let a fajn zážitek. Čekám na bráně kbelského letiště spolu s dalšími třemi leteckými nadšeni na podstatnou část posádky, a to piloty. Ti se za okamžik objevují, a tak nasedáme do aut a jsme odváženi k připravenému letounu.

Z celkového počtu osob již asi leckoho napadlo, že letoun, kterým poletíme, patří do trošku větší kategorie. Jedná se o letoun Cessna 421 Golden Eagle společnosti Ponyexpress. Strojem podobného typu jsem do té doby ještě neletět, proto má nedočkavost být uvnitř a ve vzduchu již dosáhla vrcholu.

Dočkal jsem se. Sedím uvnitř a očima hltám každý detail interiéru a poslouchám předstartovní přípravu, která se zdá být přeci jenom o něco delší. Spouštění motoru, nakonec i druhého a již nám nic nebrání začít pojíždět na start. Nikdy se mi ani nesnilo, že se svezu VIP letadlem, no co, všechno je jednou poprvé :)


Snídaně na palubě

Pojíždíme kolem odstavených vládních Tu-154 a snažím se, bohužel proti slunci, pořídit asi poslední foto, těchto krásných strojů, než zmizí bůhví kde. Po chvilce již zatáčíme na dráhu a pilot Honza rovná Cessnu do kurzu 241°. Chvilka napětí, plný plyn a začínáme se rozjíždět po runwayi. Rozjezd je sice pomalejší než u menších letadel a ultralajtů, ale ta stereo hudba vrtulových motorů má svoje kouzlo.

Po vzletu opisujeme nad Prahou levou zatáčku a přes Mělník pokračujeme na sever.

Je brzo ráno, a tak snídaně podávaná na palubě přijde vhod. Seznámen pouze s catteringem low-cost přepravců, jsem výběrem a množstvím jídla zaskočen :)


Letiště Tempelhof ve znamení superlativů

Po průletu pár mraků nás v hladině přivítá naprosto klidný vzduch a sluncem zalité nebe, prostě pohádka. Čím víc se však blížíme k cíli, tím více se pod námi objevují mraky, až se slijí v 7/8 oblačnosti. Naposledy zamáváme sluníčku a zanoříme se do mraků, sestup začíná. Nejde ale o obyčejný sestup. Letiště Templehof se na rozdíl od dvou zbývajících berlínských letišť nachází přímo v srdci města. Po vylétnutí z oblačnosti vidím jednak, že krásné počasí je jen vzpomínkou a že všude pod námi jsou domy. K mému údivu jsou po chvilce domy nejen pod námi, ale i kolem nás :) Při konečném přiblížení má člověk pocit, jakoby přistával mezi budovy na nějakou hlavní silnici uprostřed města. 

Teď už je to ráz na ráz a sedíme na zemi. Následujeme FOLLOWME a parkujeme Cessnu mezi ostatní podobné typy letadel. Po výstupu z letadla počasí nakonec nevypadá tak hrozně, jako při klesání.


První věc, která mi vyráží dech je rozloha tohoto letiště.


Po celém obvodu plochy jsou do půlkruhu obrovské hangáry s mohutnými vraty. U příletové haly je potom místo hangárů veliká střecha, pod kterou v minulosti mohlo zarolovat dopravní tryskové letadlo a cestující za deště pohodlně vystupovat.

Další zajímavou skutečností je vzdálenost mezi místem výstupu z letadla a odletovou/příletovou halou. Je to doslova pár metrů. V porovnání s dnešním vymýšlením všelijakých prstů a „gateů“, kdy člověku trvá cesta z haly z letadlu klidně i desítky minut, je toto řešení přímo geniální. Otázkou je, zda by byl tento způsob efektivní i v dnešní době. Přeci jenom dnešní počet cestujících je vyšší a nutné jsou i jisté bezpečnostní procedury. 

 

Vstupujeme do odletové haly a znovu jsme uchváceni rozměrností toho prostoru. Omlouvám se za časté používání superlativů, ale je to zapříčiněno faktem, že celé letiště je tvořeno v duchu nacistické megalomanie a vše je poplatné této době v níž vznikalo. V hale na nás již čeká průvodce, který nás letištěm provede. 

Po krátkém přivítání se vydáváme do útrob letiště Templehof.  Průvodce je fajn chlapík a z jeho komentářů je vidět, že se vyzná, aby ne, dozvídáme se, že byl dlouhá léta šéfem údržby a správcem celého letiště. Naše první kroky vedou nad vstupní část do míst, kam se běžně návštěvník nemá šanci dostat.

Původně měla být vstupní hala mnohem vyšší, ale byla přehrazena stropem. Ze stěn již zmizely obkladové pískovcové desky, které byly použity na opravu těch poničených, které jsou vidět. Ze zdí trčí dráty a celkově prostor působí značně „vybydleně“. Na stěně tu visí obraz se snímkem letiště z ptačí perspektivy z doby, kdy tu ještě působila americká armáda. Obraz je dokladem rozlehlosti letiště Templehof.


Trocha historie

Letiště Templehof, jinak též nazývané „Zentralflughafen Berlin-Tempelhof“ (Ústřední letiště Berlín-Tempelhof) je jedním ze tří berlínských letišť. Zbývajícími dvě jsou  Berlín-Tegel a Berlín-Schönefeld.

Pravidelná doprava byla zahájena 8. října 1923 a letiště Templehof se tak stalo prvním dopravním letištěm na světě. Od roku 1927 cestující navíc získali možnost přímého přestupu na metro. Stanice metra je od letištní haly vzdálená cca 200m. Roku 1930 se letiště stalo přístavem pro vzducholoď Graf Zeppelin, která spojovala Evropu s USA. V třicátých letech patřilo letiště Templehof mezi nejvytíženější letiště světa a dosáhlo své mezní přepravní kapacity.


Nástup nacismu

Po nástupu národněsocialistické strany bylo letiště roku 1939 dle požadavků nacistického velení dobudováno. Mělo se stát ústředním letištěm nacistického hlavního města Germania, což mělo být hlavní město nejen Třetí říše, ale i celého světa s kapacitou 6 miliónů cestujících ročně.

Hitler projektováním letiště pověřil architekta Ernsta Sagebiela, který vyhověl jeho megalomanským požadavkům a vzniklo tak letiště, jehož hlavní budova byla ve své době největší stavbou na světě s 284 000 m² zastavěné plochy a zaujímá tak dnes 3. místo za Pentagonem ve Washingtonu a Ceauçescovou budovou paláce parlamentu v Bukurešti. Hlavní budova s nástupišti je mírně obloukovitá a na délku měří 1230 m. Pod letištními budovami se nachází rozsáhlé podzemní prostory, ve kterých byly umístěny archivy, záložní zdroj energie, montážní haly pro letadla, protiletadlové kryty, veškeré technologické zázemí a po II. sv. válce se zde nacházelo velitelské ústředí americké armády.

V dubnu 1945 bylo letiště obsazenou Rudou armádou a 4. července téhož roku bylo předáno v rámci zřízení spojeneckých sektorů Američanům.


Berlínská blokáda

Během berlínské blokády mezi červnem 1948 a květnem 1949 stálo letiště v centru světové pozornosti jako jedno z tehdy dvou berlínských letišť tzv. leteckého mostu. V jistých fázích operace zde přistálo nebo startovalo letadlo každých 90 vteřin.

O roku 1950 do roku 1970 probíhala na tomto letišti civilní doprava, kterou obstarávaly zejména společnosti Pan Am a BEA. V roce 1975 byla civilní doprava přesunuta na letiště Berlín-Tegel a letiště v Tempelhofu zůstalo výlučně vojenským letištěm.

Až roku 1985 byla opět obnovena civilní doprava, zůstalo však jen u obchodních cest.

V srpnu 1994 letiště opustila americká armáda.


www.rozhlas.cz


Technické "vychytávky", podzemní chodby, tajné nacistické archivy i to je letiště Tempelhof

Opouštíme zaprášenou halu s obrazem a noříme se hlouběji do útrob letiště Templehof.
Procházíme nespočet místností, stoupáme a klesáme po schodištích, u každých dveří plni napětí čekáme, co uvidíme až vstoupíme. Náš průvodce trošku připomínající „Paklíče“ ze soutěže Pevnost Boyard u každých dveří pracně hledá z velkého svazku ten správný klíč. Po tom, co se ujistil, že nejsme Rusové, ale Češi se mu po tváři rozlil šibalský úsměv a svěřil se nám s rozhodnutím, že nám ukáže víc, než běžným návštěvníkům :)

Jak již bylo řečeno, po skončení II. sv. války zde bylo umístěno velení americké armády. Celé jedno křídlo letištních budov vojáci obsadili a vytvořili si tu v podstatě svoje malé městečko.
Cestou procházíme tělocvičnou, společenskými místnostmi, velitelskými místnostmi, prostory, které obývala tajná služba a služba řízení letového provozu až se dostaneme na střechu letiště, kde máme šanci vidět celé letiště doslova jako na dlani a vychutnat si celou jeho rozlohu. O tom, že letiště mělo svůj strategický charakter i v době studené války svědčí fakt, že zde byl umístěn nejvýchodnější americký radar v Evropě, který „viděl“ i nad naše území.

Máme štěstí, z pod obří střechy právě vyjíždí stroj americké výroby C-47 Dakota, který neodmyslitelně patří k historii tohoto letiště. Sledujeme i start záchranářského Bellu 412.

Scházíme o osm pater níže a dostáváme se na jakési otevřené prostranství mezi vysokými letištními budovami. Ze všech stran na mne dýchá historie. Občas budovy svým vzhledem připomínají spíše vězení.

Nemusíte mít ani moc představivosti, aby vás začalo mrazit v zádech při představě, za jakých okolností tato stavba vznikala a kdo za ní stál...

V jednom rohu „plácku“ se nachází cosi, co na první pohled vypadá jako vjezd do garáží. Při bližším zkoumání ale zjišťujeme, že se jedná o tunel. Od našeho průvodce se dozvídáme, že právě v těchto místech se za války montovaly válečná letadla. Protože ale letiště Templehof bylo letištěm civilním a nahlíželi tak na něj i spojenci, letadla zde byla pouze montována a posléze odvážena pryč. Spojenci na toto letiště neútočili,  proto to bylo pro stavbu letadel ideální místo. Na zemi vidíme ještě pozůstatky kolejí.

Přecházíme prostranství a na druhé straně vstupujeme znovu do budovy, tentokrát ale míříme pod zem, konkrétně do protiletadlových krytů. Není zde toho moc k vidění, snad jedině když se přeneseme v myšlenkách znovu do válečných let a představíme si, jak se v těchto nevábných prostorech tísní lidé a čekají, co jim přistane na hlavu...nic moc...


Cesta do středu země...

Z krytů pokračujeme hlouběji a hlouběji. Chvilku mě napadá cosi o cestě do středu země s tím, že musíme každou chvilkou dosáhnout jádra, protože teplota vzduchu s každým krokem stoupá. Dostáváme se k teplárně pro celé letiště. K „nadšení“ pilotů v bílých košilích nás průvodce vede spletí zaprášených podzemních chodeb, které procházejí pod celým komplexem letiště a jsou v nich umístěny veškeré technologické rozvody. Pro mně, jakožto pro osobu, která je zvědavá a vlezla by snad všude je to zážitek.

Dostáváme se k zlatému hřebu prohlídky podzemí. V budovách letiště se mimo jiné nacházely i archivy nacistů. Na sklonku války byl vchod do těchto archivů zazděn do příčky, která tvořila část schodiště. Američané však tento vchod objevili, zeď probourali a dostali se až k trezorovým dveřím. Tyto dveře však nedokázali otevřít a proto přišla ke slovu trhavina. Kolem dveří umístili nálože a odpálili. Bohužel však výbuch zapálil uvnitř umístěné archivy a oheň pak vše zcela zničil, proto se dnes již nedozvíme, jaké informace zde byly uschovány. Do těchto míst jsme se podívali i my. Po průchodu výbuchem rozervané vstupní chodby vstupujeme do místností archivu. Vše je ohořelé a černé od sazí a ve vzduchu je i po těch letech cítit pach spáleniny. Celé místo si důkladně prohlížíme, a pak nasyceni dobrodružstvím a badatelským zápalem odcházíme pryč.


Osud letiště zpečetěn

Náš průvodce o letišti mluví se zápalem, ale o jeho budoucnosti moc mluvit nechce. Budoucnost totiž není zrovna růžová. Jak sám dokládá ze své zkušenosti v době působení americké armády na letišti, měl jakožto šéf údržby pod sebou stovky zaměstnanců. Před pěti lety mu jich zůstalo 10 a dnes se o celé letiště starají 3...

Letišti se má za zlé převážně jeho poloha. Nachází se totiž uprostřed města a hluk startujících a přistávajících letadel se místním občanům moc nezamlouvá. Nemalou roli zde hraje i lukrativnost nezastavěných pozemků, které letiště představuje.

Na jaře tohoto roku se sice konalo referendum v němž se většina Berlíňanů rozhodla pro zachování letiště, avšak kvůli tomu, že nehlasovalo potřebných 25% obyvatel Berlína se výsledky referenda neberou v potaz a letiště bude na konci října 2008 definitivně uzavřeno.

Nové berlínské letiště má být v otevřeno v roce 2011 v Schönefeldu na místě zchátralého starého letiště Východního Berlína. Toto letiště se však nachází daleko od centra města, spíš v okrajové části. Doprava sem bude značně obtížnější a delší...

Loučíme se s naším průvodcem a vydáváme se na zpáteční cestu k letadlu. Přes plochu letiště jdeme pěšky, mají tu pro „chodce“ vyhrazené takové modré pruhy. Vycházím z pod střechy a kolem obřích vrat hangárů pokračuji k letadlu. Zaplavuje mne zvláštní pocit. Toto místo má jedinečnou atmosféru, působí jako relikvie, jakoby se zastavilo v čase a je odrazem své doby.

Ojedinělé architektonické řešení, nebojím se ho nazvat geniálním a historická hodnota, dělá z letiště Templehof skutečně jedinečné místo na světě. 
 

Bohužel jsme byli jedni z mála posledních cestujících, kteří měli tu čest na tomto letišti přistát.  

Zdroje:
wikipedie
archiweb.cz
k-report.net
rozhlas.cz
spiegel.de

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář