Protože národní i světové letecké rekordy v kategorii UL u nás může posuzovat a schvalovat výhradně sportovní komise Aeroklubu České republiky, a nikoli sportovní komise Svazu UL LAA, dalším zdrojem informací by měly být stránky našeho národního aeroklubu. Tady bohužel narážíme na malý problém. Stránky www.aeroklub.cz nejsou udržované a údaje o rekordech v hlavním odkazu na nich prakticky nejsou, nebo jen pár z let před rokem 2002. Ale naštestí došlo k vzniku jakéhosi apendixu těchto stránek, a na www.aeroklub.cz/sekretar/ se lze doklikat přes odkaz „letecké sporty“ na relativně aktuální přehled leteckých rekordů platných v České republice. Pak jsou na webu i nové oficiální stránky www.aecr.cz , ale ještě nejsou zaběhané a systematické údaje o rekordech tam nenajdete.
Kdo se rozhodne přeci jen nějaký ten rekord UL zkusit, může se obrátit o pomoc nejdříve na sportovní komisi Svazu UL. Ale není to nutné, ani povinné, protože rozhodujícím činitelem bude v tomto směru příslušně proškolený a autorizovaný sportovní komisař. Což může být třeba i komisař Aeroklubu, nikoli rozhodčí UL, kterého určí komise LAA. Koneckonců oba světové UL rekordy pana Lukeše „oddozorovali“ právě komisaři Aeroklubu. Pokud má tudíž zájemce o zalétnutí rekordů s UL správné informace, nepotřebuje jít cestou sportovní komise UL, i když se současné znění textu Sportovního řádu Svazu UL podle mého snaží navodit dojem, že to bez Sportovní komise LAA nejde.
Obraťme se od budoucnosti raději k přítomnosti a položme si otázku, jak jsme vlastně v České republice v dubnu 2008 na tom s rekordy ULL?
Prvním historickým rekordem motorového UL letounu byl rychlostní rekord v kategorii jednomístných aerodynamicky řízených ultralehkých letadel, neboli Sub-class RAL1 (Microlights : Movable Aerodynamic Control / Landplane / Flown with one person) , a to dne 11.10.2003 na bázi Beroun - Žebrák nad D5. Strojem byl B-612, pilotem byl pan Pavel Škarytka. Výkon 194,2 km/hod platí jako světový i národní ještě dnes. Rekord byl dosažen po startu z letiště v Berouně – Bubovicích až na druhý pokus, první pokus ze září 2003 skončil nezdarem pro závadu na oficiálním záznamovém zařízení, které po zapnutí nenaskočilo (proto byl let změřen pouze neoficiálně „ručně“ dvěma rozhodčími na zemi, výkon měl přesáhnout o maličko hranici 200 km/hod.). Zajímavé na celé věci je, že podmínky, hlavně vítr a turbulence nebyly pro rekord 11.10. moc příznivé, takže v ideálnějších podmínkách by rekord mohl se stejným strojem bez jakýchkoli úprav přesáhnout zcela jistě 200 km/hod. Také pohonná jednotka Rotax 447 byla relativně nevýkonná, konstrukce motorového lože nabízela poměrně jednoduchou možnost zástavby výkonějšího Rotaxe 503, atd. V případě zástavby stejně hmotného a podobně rozměrného motoru českého původu Walter M-202, který dosahuje téměř 1,8násobku startovního výkonu než R 447, mohl by zřejmě B-612 při použití nové třílisté vrtule o konstantních otáčkách překonat dle mého mínění i hranici 250 - 270 km/hod. To vše jsou ale pouze spekulace, další vývoj tohoto krásného letadla nebyl bohužel realizován, a ani opakovaný pokus o lepší výkon stávajícího rekordu již jeho původní ani nový majitel nezkusil.
Dalším světovým a národním rekordem, na kterém jsem coby komisař participoval, byl rekord v kategorii motorových paragliderů jednomístných se startem z nohou, tj.: Sub-class RPF1 (Microlights : Paraglider Control / Foot-launched / Flown with one person) . Rekord byl dosažen 19.7.2004 v podvečerních hodinách opět nad bází Beroun - Žebrák na D5. Pilotem byl Jiří "Chorche" Šrámek, jinak stříbrný z mistrovství světa 2007 z Číny v kategorii dvoumístných motorových paratříkolek. Pro mne jako pro komisaře bylo důležité, že dokázal odstartovat při posledním možném pokusu o start z tehdy řády povolených. Napínavé čekání na výsledek bylo uvozeno tím, že pokud by Jiří nezalétl proklamovaný výkon přes 60 km/hod., nestačil by přistát na výchozím letišti v Berouně Bubovicích před oficiálním západem slunce. Pak by ale i jeho nižší rekordní výkon třeba jen 55 km/hod za nový rekord nemohl být uznán, i když v té době platil za rekord výkon cca 42 km/hod. Jiří Šrámek to ale stihl dle záznamového zařízení s rezervou cca 5 minut. Rekordní výkon dosáhl hodnoty 60,13 km/hod. a překonal předchozí platný o cca 18 km/hod! Platí dosud, i když již byl podvakráte údajně překonán a nové výkony nahlášeny na FAI. Po kontrole jejich záznamů o letu a ostatní povinné dokumentace však FAI nové rekordy odmítla uznat, takže dnes ještě stále platí rekord pana Šrámka. V současné době je ale v procesu ratifikace ve FAI další přihlášený výkon, a to z 19.10.2007 pilota Michela Carneta z Velké Británie, který deklaruje dosažení rychlosti 63,71 km/hod.
Pak jsem přemluvil k ustavení prvního národního rekordu v kategorii dvoumístných aerodynamicky řízených UL letadel, neboli u Sub-class RAL2 (Microlights : Movable Aerodynamic Control / Landplane / Flown with two persons) Marcela Sezemského. Dnes už překonaný národní rekord UL zalétl Marcel Sezemský spolu s kopilotkou Martinou Chalupovou dne 14.7.2004 na své krásné dřevěné UL replice historické Avie BH-1Exp. Odstartoval z Bubovic a na letounku koncepčně z roku 1921, aby v kategorii aerodynamicky řízený dvoumístný ultralight, dosáhl nad známou rychlostní bází Beroun – Žebrák absolutní rychlosti 125,219 km/hod. Stanovil tak prvý rekord dvoumístných UL v Česku. Byl to krásný příklad vyhecovaného sportovního výkonu v tom pozitivním slova smyslu, který zůstane už navždy zapsaný v historických tabulkách.Což konečně vybudilo jiné zájemce o rekordy.
V sobotu 21. května 2005 pilot Karel Zvonař a kopilotka Olga Zvonařová na UL letadle UFM-10 Samba v kategorii dvoumístných aerodynamicky řízených UL letadel, neboli Sub-class RAL2 (Microlights : Movable Aerodynamic Control / Landplane / Flown with two persons) ustavili první české národní rekordy v dostupu v této kategorii a v rychlosti stoupání do 3 km nad místem startu. Bylo to na letišti v Příbrami. Týž den sice zkoušela stejná posádka na stejném stroji překonat i rychlostní rekord na rychlostní bázi 15/25 km Beroun - Žebrák, ale po vyhodnocení záznamu z letu bylo zjištěno, že nesplnila povolený rozsah maximální a minimální letové výšky při pokusném letu dle podmínky dané sportovním řádem FAI. Rekordní výkon proto nemohl být přihlášen k uznání. Při výškovém rekordu pak panu Zvonařovi ve finále chybělo cca 100 metrů k tomu, aby ustavil ještě jeden rekord UL, a to v rychlosti nastoupání do 6ti kilometrů nad místem startu. Byla to smůla, neboť tento rekord by se stal automaticky i světovým, protože v této kategorii není ustanoven dodnes.
Napodzim, přesněji dne 19.10.2005 pak na bázi 15/25 km Beroun - Žebrák pilot Jiří Unzeitig a kopilotka Věra Vavřínová v tehdy novém českém UL stroji VL-3 třídy Sub-class RAL2 (Microlights : Movable Aerodynamic Control / Landplane / Flown with two persons) překonali absolutní světový i národní rychlostní rekord v této kategorii výkonem 274,78 km/hod. Jejich výkon platí jako světový rekord dodnes. Startovalo se z letiště Hořovice, kde jsme v soukromém hangáru místních ultralajtistů dostali perfektní zázemí. Tehdejší VL-3 nebyla nijak pro rekord upravována, takže v případě lepších povětrnostních podmínek, zaslepení různých štěrbin, odstranění některých „výstupků“ a antén, „napastování“ a přeleštění povrchu pro snížení povrchového odporu a případně po instalování třílisté vrtule - konstantspídky bych si dovolil odhadnout, že rekord by šlo ještě znatelněji vylepšit. Ale to na mně jako na sportovním komisaři není, tohle je věc majitele onoho krásného éra.
V roce 2006 byl první světový rekord českým pilotem zalétnut dne 4.5. Šlo o kategorii motorových paragliderů jednomístných se startem z nohou, tj.: Sub-class RPF1 (Microlights : Paraglider Control / Foot-launched / Flown with one person) . Rekord zaletěl pan Jiří „Chorche“ Šrámek na letišti v Jaroměři, šlo o rychlost stoupání do 3 kilometrů nad místem startu. Dosažený zaregistrovaný výkon je 26 minut 36 vteřin a platí jako světový i národní dodnes. Prvý pokus proběhl o týden dříve, ale při startu došlo k nepatrnému poškození vrtule o trávu, které snížilo schopnost zvoleného stroje dosáhnout požadovaného výkonu, takže pokus byl po krátkém čase přerušen. U prvého pokusu jsem byl jako komisař přítomen, u druhého jsem pouze participoval na vyhodnocení a administrativě.
Další dva rekordy UL, a to v kategorii jednomístných aerodynamicky řízeních UL letadel Sub-class RAL1 (Microlights : Movable Aerodynamic Control / Landplane / Flown with one person) překonal Jan Lukeš na stroji TST-9 Junior. První byl 8.6., šlo o rychlost na uzavřené trati 50 km - výkon 175,87 km/hod platí jako nejlepší světový i národní dodnes. Druhý, dne 11.6., byl utvořen stejným strojem a posádkou v kategorii doletu s omezeným množstvím paliva na uzavřené trati - výkon 209, 8 km je i dnes platným světovým i národním rekordem. Honza Lukeš je dnes i úřadujícím mistrem světa v této kategorii a tyto dva rekordy jeho sportovního ducha jen podtrhují.
Dne 11.3.2007 bylo letadlem VL-3 se staronovou posádkou Unzeitig - Vavřínová dosaženo dalších dvou světových rychlostních rekordů v kategorii Sub-class RAL2 (Microlights : Movable Aerodynamic Control / Landplane / Flown with two persons), a to v rychlosti na uzavřeném okruhu 100 km - 268,4 km/hod - platí dodnes, a na uzavřeném okruhu 50 km - 262 km/hod - platí dodnes. Rekordy byly odletěny na nových bázích u letiště Vysoké Mýto.
Dne 23.7.2007 jsem se jako komisař zúčastnil na úspěšných pokusech o překonání světových rekordů na dvoumístném motorovém rogale, tj. Sub-class RWL2 (Microlights : Weight-shift Control / Landplane / Flown with two persons) Na bývalém letišti v Milovicích posádka Jan Bém s dcerou Jane - Marie Bémová překonala na stroji TL-2 (mimochodem, jde o stejný stroj, na kterém létal v Himálájích a dosahoval tam výšek v jednomístném provedení i 8 km) tehdy platný výškový absolutní rekord v této kategorii výkonem 6876 m a dále rychlost stoupání do 6ti kilometrů nad místem startu výkonem 33 minut 15 vteřin. Oba rekordy byly doplněny ještě národním rekordem v rychlosti stoupání do 3 kilometrů nad místem startu výkonem 16 minut 19 vteřin. Rekord byl dosažen i přesto, že ještě před dostoupáním do hranice maximálního možného dostupu svého stroje TL-2 se Jan Bém rozhodl rekordní let přerušit, protože si nebyl jist bezpečným chodem svého motoru. Výkonovou rezervu pro další rekord tak má a výzvu k novému pokusu také. Jeho oba světové rekordy dosud sice platí, ale byly údajně překonány 19.1.2008 britskou posádkou Mark Jackson - Eve Jackson(ová) v Tanzánii v Kilimanjaro dosaženou výškou 7395 m a doby stoupavosti do 6ti kilometrů nad místem startu 25 minut 48 vteřin. Výkony britské posádky jsou v současné době v procesu ratifikace v rámci FAI.
V letošním roce nevím zatím o žádném zrealizovaném pokusu o jakýkoli UL rekord. Ale jak jsem již předeslal, není to až tak složité, zalétnout například ustavující národní rekordy v různých kategoriích UL letadel, především u motorových rogal jednomístných není ustaven dosud žádný! A pár světových rekordů by se i v našich podmínkách a bez složité technické přípravy a úprav stávajících strojů také dalo zalétnout, třeba zrovna u dvoumístných aerodynamicky řízených UL není žádný světový rekord ustaven v rychlosti stoupání do 6ti kilometrů nad místem startu, u dvoumístných motorových rogal není žádný výkon zapsán v kategorii absolutního doletu v přímé linii, atd., atd. Má-li někdo zájem, jsem mu jako letecký komisař k dispozici.
