V britské RAF létali jako stíhači na letounech Hurricane mimo jiné i dva bratři. V 85.squadroně F/Lt. Patrick Woods-Scawen, přezdívaný „Malý Patrik, který se smál očima“, nebo také „Lasička“. Ve 43.peruti létal jeho mladší bratr P/O Tony Woods-Scawen. Přezdívali mu „Vombat“, nebo „králík“, „slepý netopýr“.
Bratři žili a vyrůstali v rodině účetního ve Farnborough. Matka jim brzy zemřela a je oba vychovával otec sám. Pro tento příběh je důležité, že ve stejném místě žila i jedna dívka, jménem Una Lawrencová, se kterou se oba bratři velmi dobře znali. Přezdívali ji „Bunny“ – králíček. Staršího z bratrů odmalička fascinovala letadla a velmi často se zatoulal až na místní letiště. A tak nikoho z jeho okolí ani nepřekvapilo, když se v roce 1937 přihlásil ke krátkodobé službě v RAF. Po výcviku se z něj stal stíhací pilot a byl přidělen ke 85.stíhací peruti. Ale motiv jeho vstupu do RAF nebyl jen výhradně v romantickém zájmu o létání. Patrick byl zamilován do „Bunny“, která mu slíbila, zpočátku tak trochu v žertu, že si jej vezme, až bude velitelem squadrony. Patrik létal velmi dobře, bojoval ode počátku války i v expedičním sboru ve Francii, kde získal vyznamenání „Kříž za vynikající službu“.
FLt.Patrick Woods-Scawen
Mladší bratr Tony byl ale také zamilován do stejné dívky. A aby ji dokázal získat pro sebe, rozhodl se svého bratra překonat. Proto o rok později, v roce 1938 vstoupil také do RAF a stal se z něj též stíhací pilot. Nebylo to pro něj vůbec jednoduché, protože v dětství prodělal tuberkulózu a měl poškozený zrak. Vyřešil to tak, že se tabuli ke zkoumání zraku naučil nazpaměť – a při lékařských testech prošel! Byl přivelen k 43.peruti a bojoval v jejích řadách od prvého dne války. Bojový křest absolvoval při vzdušné ochraně evakuace britského expedičního sboru z Francie z Dunkerque, při které údajně sestřelil několik německých letadel. Sám byl též sestřelen a musel seskočit padákem nad Francií. Týden mu trvalo, než se dokázal vrátit do Anglie, ale 8.srpna byl opět připraven, aby mohl v novém Hurricane opět vzlétnout.
Toho dne se Tony zúčastnil v rámci své 43.perutě ochrany konvoje britských lodí, plujících v kanálu La Mance. Sestřelil dvě štuky, ale vrátil se zcela rozstříleným Hurricanem a v nohou měl ve velkém množství zabodané malé kovové střepiny po zásazích německých střelců. Vzhledem ke svému zrakovému handicapu totiž útočil vždy z bezprostřední blízkosti a značně odvážně. Byl však v peruti velmi oblíben, kolegové o jeho zrakovém handicapu věděli a obdivovali ho, že přestože se pokaždé vrátil z bojového letu s poškozeným strojem, znovu vždy vyrazil do dalšího boje.
Po návratu z letu 8.srpna dostal Tony krátkou dovolenou na doléčení nohou a přijel proto k otci do Farnborough. Navštívil i bratrovu snoubenku a ta se nakonec ujala felčarské práce a pinzetou mu pomohla vytahat z nohou mnoho kovových střepin. Při této práci se jal Tony přesvědčovat „Bunny“, aby si místo bratra vzala za muže jeho. Nakonec mu slíbila, že si ho tedy vezme, a spíše v žertu vyřkla, že prý za čtrnáct dní. Tony to ale vzal velmi vážně, a objednal u kamaráda poblíž Tangmere chatu na líbánky.
13.srpna 1940 zahájili Němci „Den orla“, neboli vlastní vzdušný útok na Velkou Británii s cílem zničit letectvo Anglie a dobýt vzdušnou převahu, aby mohlo dojít k vylodění. V obranných bojích ten den se vyznamenal opět Tony, když přes četné zásahy do vlastního Hurricanu dokázal údajně sestřelit dva He-111 (ve skutečnosti to byly zřejmě nové Ju-88). Se svým těžce poškozeným strojem poté ještě dokázal nouzově přistát, bleskově opustit jeho kokpit, a až poté Hurricane vybouchl.
 v r. 1941 po převzetí záslužných křížů pro oba bratry.jpg)
Otec, Bunny a bratranec George (padl v ríjnu 41) v r. 1941 po převzetí záslužných křížů pro oba bratry
16.srpna byl Tony opět sestřelen. V rámci své 43.perutě napadl štuky, útočící na jeho domovské letiště v Tangmere. Přes pokus Němců odlákat britskou stíhací obranu doprovodnými Bf-109 bylo 54 štuk napadeno celou perutí v okamžiku, kdy vyrovnávaly po odhozu pum svůj střemhlavý let. Devět štuk bylo ihned sestřeleno a šest dalších bylo těžce poškozeno, než se stačil německý stíhací doprovod vrhnout na útočící Hurricany a zaměstnat je v psím souboji. Štuky se ihned daly na spěšný ustup. Luftwafe tento souboj stál sedmnáct strojů celkem, z toho dva si nárokoval Tony. Při boji však byl jeho Hurricane zasažen do chladiče, a při následném odpoutání a letu domů jej napadly čtyři Bf-109. Přesto stačil ještě nouzově přistát na Isle of Wight, ale vyrazil si při tom tři přední zuby. Trajektem se dostal do Southamptonu, města, kde vznikl Spitfire, a protože bylo již pozdě, ubytoval se v místním hotelu. Druhý den ráno však musel o úhradu požádat telefonicky výkonného důstojníka své perutě, neboť sebou neměl žádné peníze. Peruť vyslala jednoho vojáka, který za Tonyho hotel zaplatil a teprve potom se společně s ním vrátil na domovské letiště Tangmere.
18.srpna opět Tony útočil na štuky, a opět byl jeho stroj silně poškozen. Po přistání večer se však dozvěděl, že bude dekorován Leteckým záslužným křížem (DFC). Pln sebevědomí, že se konečně vyrovnal bratrovi, požádal nyní již oficiálně „Bunny“ 20.srpna o ruku. Po určitém váhání mu nakonec řekla „ano“. Ale až za dva dny sebrala odvahu, a oznámila jeho bratru Patrickovi, že své zasnoubení s ním ruší a že si za manžela vezme jeho mladšího bratra. Patrick byl údajně trochu zaražený, přesto ale nakonec řekl: „To nevadí, Bunny, nedá se nic dělat“. Budoucím novomanželům pak slíbil, že jim i přidá na zaplacení chaty u Tangmere.
26.srpna byl znovu v aktivním boji s nově přeformovanou 85.stíhací perutí i Patrik. Již jako velitel letky vedl spolu s velitelem peruti Petrem Townsendem čelní útok na velký nálet Luftwaffe směřující na Debden a Hornchurch. Při něm se podařilo sestřelit osm německých letadel při ztrátě jediného Hurricanu, pravda, Bf-109 právě docházelo palivo a otáčely zpět do Francie. Jen šest Dornierů se dokázalo prodrat k cíli.
28.srpna před polednem se Patrik v rámci 85.peruti dostal do souboje s Bf-109 z elitní JG 51 a získal jeden sestřel. Odpoledne to již tak slavné nebylo, a 85.peruť zaznamenala pouze ztráty.
31.srpna Patrik opět bojoval s přesilou dornierů a doprovodných messerschmittů Bf-110 a Bf-109. Letiště v Croydonu bylo poškozeno útočníky přiletivšími přízemním letem právě v okamžiku, kdy 85.peruť odstartovala, prakticky mezi padajícími bombami. Britští stíhači unavení a plni vzteku na letadla Luftwaffe ihned zaútočili, a Patrikovi se podařilo jeden Bf-110 sestřelit a dva poškodit. Ale jeho peruť přišla o velitele Townsenda, který zraněn musel nouzově přistát, takže novým velitelem peruti byl po přistání jmenován – Patrik. Příliš pozdě – Bunny již patřila jeho bratrovi.
PO Tony Woods-Scawen
Epilog tohoto příběhu nastal následující dva dny.
1.září se dostala 85.peruť do tvrdého boje s útočící německou přesilou. Po přepadu doprovodných Bf-109 na stoupající 85.peruť se zřítily čtyři Hurricany, mezi nimi i Hurricane nového velitele peruti Patricka Woods-Scawena. Prázdný a napůl ohořelý stroj byl nalezen u hřiště v Kenley, ale Patricka nikdo nenašel. Všichni doufali, že vyskočil a že se někde objeví.
2.září bojovala intenzívně i 43.peruť. Tony byl již velitelem žlutého roje. O osudu svého bratra ještě nic nevěděl. Jen si před startem poprvé postěžoval lékaři, že je dosti unaven a má občas mžitky před očima. Ve vzduchu se střetl s několika Bf-109. Naposledy byl viděn, jak jednu z nich pronásleduje až k zemi, ale jako obvykle bylo jeho letadlo zasaženo a poškozeno. Příliš nízko a příliš pozdě vyskočil padákem, který se již nestačil otevřít. Bylo to nad Romey Marsh a jeho pokus sledovali dva kluci na kolech a místní farář. Když doběhli k místu dopadu, byl již Tony mrtev.
Pohřeb Tonyho se konal 5.září ve Folkestone. A až 6.září bylo objeveno tělo jeho bratra Patricka. Leželo v zahradě velkého opuštěného domu u cesty mezi Kenley Common a Kenley. Neotevřel se mu padák.
A tak Bunny nezískal ani Tony „vombat“, ani Patrick „lasička“.
Podle knihy Nejnebezpečnější nepřítel a dobových dokumentů zpracoval Ing.Ivo Pujman
