Po odlétání základního IFR výcviku na simulátoru (34h) jsem se rozhodla, ze v rámci real IFR letů se zaletím ještě s maminkou podívat do jejího rodného města – bulharské Sofie. Protože v rámci IFR výcviku je spousta hodin, avšak také spousta sestupů, rozhodla jsem se, že to nenechám náhodě a pro začátek zkusím splnit co největší počet sestupů a povinných úloh v co nejkratším čase, aby mi pak vybyly hodiny na delší traťový let!
Požádala jsem proto svého instruktora a zároveň zkušeného dopravního pilota ČSA Frantu, jestli by byl takový let možný naplánovat a uskutečnit. Franta začal sdílet mé nadšení a ihned jsme se vrhli do plánování! (O tomto letu se možná dočtete na aerowebu o pár týdnů (měsíců) později, jestli se nám povede ;)
Pro výcvik jsme zvolili na poprvé LKVO, které se nám z tréninkového hlediska dokonale osvědčilo. Rozhodla jsem se, že tento let zdokumentuji a uveřejním zde, jak to může fungovat, pro případ, že by měl někdo podobný zájem o intenzivní výcvik v co nejkratší době, jako já.
Protože jsem měla poslední půlrok ve škole docela napilno, bylo zapotřebí průběh výcviku naplánovat tak, abych alespoň něco stihla odlétat ještě loni (většinu roku jsem totiž strávila propadáváním vzduchem a ve výcviku jsem moc nepokročila ;). Naštěstí díky pohodové organizaci se mi podařilo odlétat celou část výcviku na simulátoru (34h) během listopadu a pak už jsem se zas musela na chvíli věnovat škole.
Na začátku ledna jsem si zopakovala pár IFR postupů na simulátoru ATR 42/72, v rámci volných hodin pro studenty, které získala fakulta dopravní od ČSA.
Když jsem proto začala před pár týdny s IFRem na skutečném letadle, měla jsem trochu obavu, jestli si to ještě budu ze simulátoru pamatovat a jestli si také po dlouhé době budu rozumět s letadýlkem, které jsem si pro IFR zvolila a na kterém můj nálet činil necelé 2h přeškolení v květnu. Vybrala jsem si Cessnu C182 RG. Kupodivu jsem se docela rychle znovu na skutečném letadle rozlétala a to, jak mě Franta před pár měsíci mučil postupy na simulátoru, jako bych našla!
Nedala jsem se odradit, přestože instruktor, co mě přeškoloval řekl, že je mi to letadlo velké ;)
Teď tedy něco k průběhu samotného letu. Jak jistě víte, let nezačíná odlepením letounu od země.
Nejdříve je potřeba zkontrolovat počasí, notamy, v našem případě i podat letový plán a dohodnout se po telefonu s Vodochodským koordinátorem.
Den předem volám tedy Frantovi a domlouváme si sraz na 09:00LT na letišti. Franta nejdřív vykomunikuje, jestli nás koordinátor vůbec dnes pustí do svého teritoria, všechno je ok a tak jdu rovnou podat letový plán na náš let Z ( Z = přechod z VFR na IFR). Když je plán podaný, můžu využít čas než si zavolám o akceptaci na přípravu meteo informací a notamů. U nás ve škole používáme norské stránky ippc.no , na kterých si seženu všechny potřebné informace. Mezitím, co už se příprava tiskne, volám opět na podávání FPL pro akceptaci našeho plánu. Nic nám nezměnili. Zadávám ještě aktivaci letu do plánovacího systému naší letecké školy a z terasy už vidím, že mechanik akorát dotankovává na benzínce, objednala jsem si plné nádrže. Jak mi jednou poradil jeden zkušený pilot: lepší plná nádrž, než prázdná. Kontroluji ještě papíry od letadla, jestli máme všechny potřebné mapy a dokumentaci. Všechno se zdá být v pořádku a tak mávám dispečerovi Tomášovi, volám na něj, že do Vodochod a s Frantou jdeme k letadlu udělat předletovou prohlídku.
Za chvíli už sedíme v letadle.
Jak to bylo dále se můžete dočíst v příštím dílu ;)
Zatím si můžete tipnout pokračování příběhu:
a) Cessna se zabořila při pojíždění mezi krtince a upadla vrtule
b) Cessna se zřítila hned po vzletu a všichni zahynuli, protože řídila ženská ;)
c) Cessna odletěla do Vodochod
