Všeobecné podmínky výcviku
Do praktického výcviku PPL může být zařazen každý uchazeč, který v daném kalendářním roce dosáhne věku 16ti let s podmínkou, že samostatné lety však mohou být prováděny až po dosažení 16ti let věku. Pro zájemce, kteří ještě nedosáhli plnoletosti, je třeba souhlas zákonných zástupců s výcvikem. Další z podmínek je úspěšné podstoupení zdravotní prohlídky v Ústavu leteckého zdravotnictví. Pro licenci PPL stačí uchazeči získat zdravotní způsobilost II.třídy. To by však neměl být větší problém, tedy pokud je člověk zdravý a nemá vážnější zdravotní komplikace. Častý dotaz, který slýchávám, je zaměřen na nošení brýlí. Ty jsou samozřejmě do určitého stupně oční vady tolerovány, není třeba se obávat, že s brýlemi by nešlo létat. O zdravotní způsobilosti pojednává celý předpis JAR-FCL 3, je zde i dopodrobna vysvětleno, kolik dioptrií je povoleno mít. Celý předpis včetně všech požadavků je ke shlédnutí na adrese http://lis.rlp.cz/predpisy/predpisy/index.htm .
Výuka teorie
Výuka teoretických znalostí může být prováděna jednak ve schváleném zařízení (letecké škole) nebo v organizaci výcviku v létání - tzv. FTO ( Flying training organisation ). Je vhodné, aby se výuka teorie učila souběžně s praktickým výcvikem, protože pak se dají nabyté vědomosti dobře využít v rámci pozemních příprav nutných před zahájením každého nového cvičení v osnově. Teoretická výuka bývá často podceňována, ale je nezbytné a vlastně i výhodné se ji dobře a poctivě učit hned od začátku, člověk má pak i méně práce se samotnou přípravou a absolvováním teoretických zkoušek PPL na Úřadu civilního letectví. Předměty, které je třeba zvládnout, jsou základy aerodynamiky, meteorologie, stavba letadel, navigace, letecký zákon, plánování a provedení letu, lidská výkonnost a omezení. Myslím, že není třeba se zkoušek na ÚCL bát, není to tak složité je složit. Rozhodně o obtížnosti samotné kolují horší zvěsti, než co to ve skutečnosti obnáší:-)
Praktická výuka
Základní osnova výcviku PPL v AK-MOT se skládá z devatenácti cvičení, která se postupně plní dle plánu hodin uvedených u každého letového cvičení. Musím však upozornit, že potřebné časové nálety pro splnění jednotlivých cvičení uvedených u každé úlohy jsou minimální, což znamená, že je to nezbytné minimum, které je potřeba odlétat. Těchto minim se lze bud striktně držet, ale většinou se odlétá více času, než sama daná úloha vyžaduje. Vše ale závisí na rozlétanosti pilota, na jeho předchozích zkušenostech s létáním na jiných typech letadel ( kluzáky, motorizované kluzáky či ULL) atd. Před zahájením každého takového cvičení v osnově je nutno udělat s instruktorem pozemní přípravu a vězte, že poctivě provedená pozemní příprava dokáže ušetřit spoustu nervů ve vzduchu, zvláště je to důležité, když člověk začíná létat poprvé. Lepší je se na zemi třikrát zeptat, pokud bych něčemu nerozuměl, než se pak dotazovat ve vzduchu. Žádný instruktor se zcela jistě nebude zlobit, pokud se včas zeptáte a naopak i oni sami by měli být rádi, jelikož si zopakují teorii a bude je to nutit přemýšlet. A navíc ani instruktoři všechno nevědí, takže si určitě rádi vědomosti doplní.
Samotné praktické létání začíná od nácviků pojíždění přes první lety do prostoru s instruktorem, dále pak následují nácviky samotného řízení letounu, pokračuje se drilováním letů po okruhu, přezkoušením před prvním samostatným letem, sólo lety po okruhu, navigačními přelety s instruktorem, sólo navigačními lety atd.atd. a pokračuje se takto plněním dalších a dalších cvičení až k samotným pilotním zkouškám. V osnově AK-MOT jsou všechna cvičení detailně rozepsána a je u nich vysvětleno, co všechno je třeba zvládnout a jaká je minutová, popřípadě hodinová dotace dané úlohy.
Z vlastní zkušenosti mohu říci, že je to opravdu citelný rozdíl přejít například z motorizovaného kluzáku na letouny. Sám jsem před výcvikem PPL začínal na L-13 a později přešel na ,,krále nebes" - L-13SE Vivat. Mohu upřímně říci, že každý druh létání je svým způsobem okouzlující a výjimečný a nelze říct, co je nejlepší, jelikož každý má své. Už v elementárním výcviku PPL při nácviku pojíždění to pro mě byl tak trochu šok a velký nezvyk zvyknout si na řízení, jelikož na rozdíl od letounu Vivat, notoricky známý svým ne příliš výkonným motorem, nebyl častokrát schopen se rozjet ani do mírného kopce a když už se to povedlo a kopeček byl zdolán, tak teplota hlav válců motoru byla ideální na grilování:-). To se vám při pojíždění s letounem nestane, respektive se to stát může, ale šance je podstatně menší.
Letová doba
Co se týče celkového počtu hodin, je třeba nalétat minimálně 45 hodin ve výcviku, z čehož může být maximálně 5 hodin na simulátoru letových a navigačních postupů ( FNTP). 25 hodin a 75 letů připadá dle osnovy AK-MOT na létání ve dvojím s instruktorem, 10 hodin a 35 letů připadá na samostatné lety. Když se vše sečte, vychází to na 110 letů a 35 hodin. Jak již ale bylo výše zmíněno, je třeba nalétat minimálně 45 hodin. Jelikož nikdo není dokonalý, vychází se z toho, že jsou úlohy, které žákovi nepůjdou, budou se muset létat delší dobu a tím pádem se těch potřebných 10 chybějících hodin dolétá. Samozřejmě pro piloty s předchozí leteckou zkušeností existují tzv. úlevy, kdy je možné si započíst až 10 % celkové doby jako velitel letadla - PIC ( Pilot in command ) např. z kluzáků, motorových kluzáků, ULL atd.
Sám nemohu říci, zda je lepší si výcvik PPL odlétat v letecké škole či aeroklubu. Dle mého názoru má aeroklub výhodu v tom, že pokud je na letišti dobrá parta lidí nadšených pro stejnou věc, tak už samotná atmosféra je uvolněnější a létání v takovém duchu mi nepřipadá tolik hekticko-komerční jako v letecké škole, kde jsou vztahy založeny na bázi škola-klient. Na druhou stranu nevýhodou aeroklubů je bezesporu variabilita nabízených letounů, na kterých lze v aeroklubech výcvik PPL létat. A co ještě musím podotknout, tak je jejich technická vybavenost, která je podstatně horší než u letounů v leteckých školách. Samozřejmě vše závisí na druhu školy či aeroklubu. Proto si myslím, že nelze úplně přesně stanovit, co je nejlepší. Hodně rovněž záleží na instruktorech, které žák dostane a na tom, co všechno jsou schopni ze svých zkušeností předat dále jako učitelé. Protože i létání je vlastně škola a stálé učení se něčemu novému:-).
