Pojďme si nejprve dát pár klíčových dat. Start prvního modulu ISS se uskutečnil 20. listopadu 1998 z Bajkonuru. Šlo o ruský modul Zarja, který o dva týdny později doplnil americký modul Unity. Chvíli se pak nic nedělo, až 12. července 2000 se připojil třetí modul, Zvezda, a zárodek stanice byl připraven na první posádku. Nebo jak se jim oficiálně říká, „Expedice“.
Expedice 1 přiletěla 2. listopadu 2000. Tím začala už téměř čtvrt století dlouhá tradice stálé posádky ve vesmíru. Párkrát hrozilo, že ISS bude nějaký čas bez posádky, například při přerušeném startu Sojuzu MS-10 v říjnu 2018, vesmírné agentury se ale dohodly na protáhnutí pobytu tehdejší expedice. Stanice tak nikdy nebyla bez posádky a za dobu své existence se pořádně rozrozstla a nabrala na hmotnosti. Z jednoho modulu o délce 13 a šířce 24,4 metrů se stal 460 tunový kolos, který má na délku 109 a na šířku 73 metrů. V útrobach astronauti naleznou 7 spacích kójí, dvě koupelny, posilovnu, 360° observatorium známé jako Kupole, dvě robotické ruce Canadarm, ale hlavně tři hlavní vědecké laboratoře, Destiny (NASA), Columbus (ESA) a Kibo (JAXA).
Stanici ale nelze opravovat a prodlužovat životnost do nekonečna. NASA její pomylsnou smrt plánuje na rok 2030, kdy ji navede ke shoření v zemské atmosféře. I když se standardně používají lodě jako Sojuz nebo Dragon k úpravě výšky ISS, žádná z aktuálně dostupných lodí nemá sílu, aby stanici stáhla z její 400 km orbity.
Super Dragon
A zde se dostáváme k té zajímavé části. NASA jakožto správce letových operací na ISS v červnu vybrala SpaceX, které svěří 843 milionů dolarů (19,6 miliardy korun) na výrobu tzv. deorbitačního vozidla (DV). To bude mít za úkol připojit se ke stanici, kde počká, až bude stanice připravená. V první fázi ISS použije své pohonné jednotky a sníží výšku na 250 km. Následně DV zažehne své motory a celý kolos nasměruje na správnou trajektorii. Stanice se postupně bude rozpadat v atmosféře až v roce 2031 dopadne do oceánu. Jako místo jejího posledního odpočinku byl vybrán Bod Nemo, z knih Julese Verna známý také jako bod nedostupnosti. Bod se nachází mezi Novým Zélandem a západním pobřežím Jižní Ameriky a je považován za nejodlehlejší místo na Zemi. Na jakoukoliv světovou stranu je od nejbližší pevniny vzdálen 2 688 km.
SpaceX minulý týden představila první grafické návrhy, jak si DV představuje. Půjde o modifikovaný Cargo Dragon, tedy nákladní verzi vesmírné lodě SpaceX. Ta dostane značně přepracovaný servisní modul, zvaný kufr, který bude oproti klasickému kufru Dragonu dvojnásobný. Podle Sarah Walkerové, která má ve SpaceX lodě třídy Dragon na starosti, bude muset DV vyrobit až čtyřnásobek síly a spotřebovat šestinásobek paliva, než je u Dragonu standard. Podle manažerky ISS programu u NASA Dany Weigelové by měla hmotnost lodě i s palivem být okolo 30 tun.
Celý DV komplet bude mít 46 motorů Draco (16 na těle lodi a 30 na spodku), mnohem více než má Starship nebo kterýkoliv jiný systém. Paradoxně pro DV nemůže SpaceX použít silnější SuperDraco thrustery, ty by totiž daly ISS až moc energie. Stejně tak nemůže použít motory Merlin nebo Raptor, ty zase potřebují kryogenní palivo, které by nevydrželo dlouhé čekání.
Celý proces deorbitace by měl NASA vyjít na 1,5 miliardy dolarů, samotné DV tak dělá jen polovinu rozpočtu. NASA si totiž u SpaceX objednala pouze výrobní kapacity, misi i stroj si plánuje řídit sama. Musí tak zaplatit ještě loď, která DV vynese do vesmíru, a také lidi, kteří na projektu budou pracovat.
Zdroj článku: NASA/FLYING
