Záměr nazvaný „Česká cesta do vesmíru“ představily nedávno vládní špičky spolu s akademickými pracovníky a zástupci průmyslu. Let českého astronauta na Mezinárodní kosmickou stanici v horizontu pěti let by na sebe měl navázat další aktivity i soukromých firem, vědeckých institucí, povzbudit by měl i zájem o studium technických oborů... U ohlášení tohoto, řekněme projektu, byl i náš kandidát na kosmický let, major letectva, stíhač Aleš Svoboda, kterého nemusím čtenářům Aerowebu představovat. Nedalo nám to a položili jsme mu několik otázek na toto stále aktuální téma.
„Česká vláda chce poslat do vesmíru astronauta.“ To je důležité konstatování z úst premiéra Petra Fialy i ministra dopravy Martina Kupky, do jehož resortu kosmický výzkum spadá. „Chceme, aby český astronaut do pěti let opravdu do kosmu letěl,“ řekl Kupka mimo jiné. To znamená do roku 2029. Potěšil vás tento výhled oznámený z oficiálních úst?
Důležité je, že projekt Česká cesta do vesmíru, jehož stěžejní součástí je mise na ISS, má podporu pana premiéra, samozřejmě pana ministra Kupky a vesměs celé vlády – je to koneckonců vládní projekt. V ostatních evropských zemích tomu není jinak. Nebylo by příliš dobré s rozvojem kosmického programu otálet – podobný záměr, vedle tradičních tahounů evropského vesmírného programu, mají totiž i další státy – Polsko, Rakousko, Španělsko, ale také spolková země Bavorsko a řada dalších. Počet příležitostí do konce životnosti ISS není neomezený a příprava každé mise zabere nemalý čas.
(Zdroj: Czech Space Portal)
„Cesta“ mj. klade důraz na propojení firem s výzkumem vesmírných technologií, ale také na vzdělávání dětí, žáků a studentů a jejich přípravu na kvalifikovanou práci v českém průmyslu a vědě. To je sympatické zaměření projektu, neboť se říká že astronaut je ‘jen‘ nejviditelnější postavou celého týmu, který by mu měl krýt záda.
Mám ale pocit, i z toho co říkal pan ministr, že naše činnost v rámci kosmonautiky nejen v ESA je dosti bohatá (a máme na co navazovat i po letu Vladimíra Remka před 45 lety) - viz konstatování, že v současnosti u nás máme na 150 zavedených firem, start-upů a akademických institucí, aktivních a úspěšných v kosmických aktivitách, a toto číslo dál rychle roste a mají se podílet na cca 600 projektech v rámci ESA. To je přeci dost vysoké číslo, abychom se opět zařadili mezi účastníky kosmických letů. Vláda říká – do pěti let. Je šance, že poletíte např. do tří let? Vědecké zázemí by myslím bylo...
Ta čísla je třeba uvést do kontextu. Hodnoty, které uvádíte, jsou spíše souhrnem toho, co se od našeho vstupu do ESA již udělalo – jsou zde desítky firem, které se podílely na stovkách projektů. Pochopitelně, výčet firem, které jsou aktuálně zapojeny do projektů ESA, je mnohem menší. Důležitý je trend, který v tomto sektoru vidíme ve světě, zejména pak v Evropě. Ten je silně rostoucí, zejména v oblasti pilotované kosmonautiky a komercionalizace nízké oběžné dráhy. To je jeden z důvodů, proč je třeba do tohoto sektoru podstatně více „šlápnout“. V ostatních evropských zemích jsou si toho dobře vědomi a výrazně zvyšují participaci na evropském kosmickém programu, investují do technologického rozvoje a vytvářejí příležitosti pro zapojení svých firem. Přestože kosmický program zdaleka není jen o byznysu, spíše tak z jedné čtvrtiny… Co se týče časového rámce, tak těch pět let je limit – časový strop. Cílem je letět mnohem dříve. Reálný a smysluplný časový horizont jsou přibližně dva roky. Je to dáno především přípravou a integrací jednotlivých národních projektů na ISS a pochopitelně všemi nezbytnými úředními a dalšími kroky a v neposlední řadě i finančním pokrytím.
Projekt má koordinovat oddělení kosmických aktivit a výzkumu, vývoje a inovací ministerstva dopravy. Pokud jsem správně počítal, má dohromady osm lidí. Není divu, že se znovu diskutovala otázka, zda by neměla po zániku České kosmické kanceláře vzniknout podobně jako třeba v Polsku Kosmická agentura, která má asi 60 zaměstnanců?
O vzniku české národní kosmické agentury se vede diskuse již poměrně dlouho. Podle mého názoru by bylo nanejvýš vhodné, aby vesmírný program měl svoji vlastní zastřešující organizaci, tak jako v drtivé většině ostatních evropských zemí. Nicméně, není ani tak důležité kam tato agenda spadá organizačně, jako spíš to, aby pro ni bylo vyčleněno adekvátní množství kvalifikovaných lidí. Zmiňujete, že v Polsku má kosmická agentura okolo šedesáti lidí. Myslím, že cílit někam na poloviční číslo by bylo velmi rozumné, vzhledem k šíři kosmických aktivit a objemu práce, která se za nimi skrývá. Ale to je jen můj odhad, jistě by si to zasloužilo detailní analýzu.
Mimochodem, podle maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártóa už ve Spojených státech pokračuje v rámci maďarského kosmického programu „Hunor“ výcvik kosmonautů Tibora Kapuy a Gyuly Cserényiho. A jeden z nich na základě smlouvy s NASA a společností Axiom Space poletí v dohledné době na ISS. Byli vybráni z 240 zájemců. Ovšem oba kandidáti neprošli sítem výběru ESA...
Maďarský přístup je zcela odlišný od toho našeho a v podstatě od všech ostatních členských zemí ESA. Maďaři se rozhodli jít zcela vlastní, národní, cestou a spustit svůj maďarský program pilotovaných kosmických letů. Podle mého názoru, přístup náš a vlastně i ostatních členských zemí ESA je v mnohém efektivnější a úspornější. Umožňuje využít mechanismů, infrastruktury a manažerského zabezpečení Evropské kosmické agentury. Pokud se bude skutečně realizovat mise na ISS v rámci projektu Česká cesta do vesmíru, bude to mise ESA – ta ji bude implementovat, po mnohých stránkách zabezpečovat a řídit. Často se zapomíná, jak obrovskou výhodou to pro nás je. Díky tomu nám totiž odpadá celá řada starostí a pochopitelně i s tím spojených nákladů. Krom toho, nikdo v Evropě nemá větší zkušenosti a robustnější infrastrukturu pro zabezpečení kosmických misí než ESA. Ve srovnání s tím si Maďarsko musí ve svém zcela národním projektu téměř vše zabezpečit samo – od výběru astronautů, přes manažersko-organizační podporu mise, vyjednávání se strategickými partnery, jako např. NASA, po řízení jejich experimentů a částečně i potenciálního letu.
S podzimem máte zahájit dvouměsíční výcvik ve středisku ESA. Pokud vím, jde o průběžnou, řekněme „kondiční“ přípravu týmu záložníků, která se má každoročně opakovat. Jak pak bude vypadat „ostrá“ příprava na kosmický let, jakmile bude známo datum vašeho startu? Bude probíhat v USA?
Nejde o to, že se má opakovat. Spíše jsou to větší části základního výcviku, rozdělené do tří dvouměsíčních bloků, přičemž každý rok se má realizovat jeden výcvikový blok. Ty moduly na sebe obsahově navazují. Letos na podzim se bude realizovat první část, příští rok druhá a v roce 2026 (nejspíš někdy na začátku roku) třetí. Tento výcvik je všeobecně zaměřený – na teoretické znalosti i praktické postupy, které jsou společné pro mise na ISS a nejsou specifické jen pro jeden konkrétní let. Ta důležitější příprava, která je již šitá přímo na míru konkrétnímu letu, a která je mandatorní, začíná až v okamžiku, kdy je posádka lodi Crew Dragon (či jiného prostředku) kompletní, což je zpravidla šest až dvanáct měsíců před plánovaným startem. Takže, až se budeme bavit o konkrétním letu (doufejme, že to bude např. mise Axiom-5 či 6), pak bude i lepší představa o zahájení této „ostré“ přípravy. Ta probíhá z větší části v USA, zejm. v Houstonu, dále na Floridě, něco málo v Kalifornii (v případě lodi Crew Dragon) a z části pak v Německu v Evropském centru astronautů – tam ostatně probíhá i ten již zmíněný základní výcvik.
Sám jste už řekl, že taková expedice, jako by byla vaše, by se mněla cyklicky opakovat v rozmezí několika let. Jednorázový pobyt na ISS asi nenaplňuje možné české kosmické ambice... Řekl bych, že naše vědecko-technická základna by opakované mise zvládala, co myslíte?
Určitě by zvládla a nikdo netvrdí, že dlouhodobým cílem je jednorázová mise. Důležité je právě zasazení do kontextu a maximalizace přínosů pro Českou republiku v několika rovinách, a to je i smyslem projektu Česká cesta do vesmíru. Kosmický let na orbitální stanici je pak přirozeným vyústěním poptávky ze strany vědecko-výzkumné sféry, technologických institucí a firem. A poptávka tu pochopitelně je a poměrně značná. Ministerstvo dopravy na začátku roku spustilo výzvu na předložení návrhů projektů na ISS v rámci potenciální české mise. Výsledkem tohoto, řekněme předběžného průzkumu, bylo šedesát projektů. To je, pro srovnání, zhruba stejné číslo, které se v rámci podobné výzvy sešlo vloni v Polsku. S tím rozdílem, že Polsko je čtyřikrát větší než Česko. V absolutních číslech jsme na tom tedy minimálně stejně jako ostatní, i větší, evropské země, v relativních číslech pak dokonce ještě lépe.
Ještě z jiného soudku. Jistě sledujete dění i na ISS a současný zkušební let kosmické lodi Boeing-Starliner. Ten se potýká s řadou technických problémů. Ukazuje to m.j. že kosmické lety nejsou jenom "výlety" na oběžnou dráhu, ale pořád vyžadují dostatek odvahy a vyspělosti astronauta. Jste připraven nést přiměřenou míru rizika při kosmickém letu? Jak se na to dívá vaše rodina?
Myslím, že dostatek odvahy je jeden z těch nejmenších problémů. Moje současná profese s sebou nese určité riziko také, možná i větší než v případě kosmického letu na ISS. Systémový přístup k řízení rizika je zcela přirozenou součástí mojí práce a u kosmického letu by tomu nebylo jinak. Myslím, že stejně to vnímá i moje rodina a okolí.
