„Na této lodi máme v tuto chvíli dva problémy: únik hélia a domyslet, jak vyladit manévrovací trysky tak, aby nebyly vypnuty. To jsou opravdu docela malé problémy, které je třeba řešit, a my na ně přijdeme do příští mise. Takže to vůbec nevidím jako významné,“ tvrdil ještě v sobotu 15. června programový manažer Boeing Commercial Crew Program Mark Nappi. To se ještě předpokládalo, že se nová kosmická loď Starliner s posádkou vrátí s lehkým zpožděním oproti plánu 18. června, posléze až 22. tohoto měsíce.
Nu, pokud by měl Nappi pravdu, nebyl by už potřetí odložen návrat Starlineru s Barrym „Butchem“ Wilmorem a Sunitou „Sunny“ Williamsovou, a to (opět zdůrazněno – nejdříve !) na 26. června.
Co se to děje na oběžné dráze?
Jak jsme už uvedli v předchozím článku, loď Boeingu zvaná Starliner odstartovala s asi sedmiletým zpožděním po řadě problémů, jejichž náprava stála Boeing přibližně 1,4 miliardy dolarů, ve středu 5. června. A to nehledě na známý únik hélia v systému používaném k natlakování pohonného systému kosmické lodi. Tento fakt byl posléze bagatelizován jako nepodstatný vzhledem k dostatečné rezervě helia.
Ovšem, co čert nechtěl, po dosažení oběžné dráhy se v servisním modulu Starlineru objevily další dva úniky helia, které přiměly letové dispečery uzavřít ventily vedoucí k postiženému potrubí nebo tzv. rozdělovačům, zatímco analyzovali míru úniku a hledali potenciální řešení. Uzavření rozdělovačů vyřadilo pět z 28 trysek systému řízení reakce (RCS) v servisním modulu lodi a tři z 20 výkonnějších trysek "OMAC" (Orbital Maneuvering and Attitude Control) pro orbitální manévry. Spojení lodi s ISS se zdálo ohroženo. V té době byla posádka nucena přejít na záložní dokovací režim a velitel Wilmore převzal ruční řízení. Během celého procesu držel se Starlinerem pozici asi 200 metrů od kosmické stanice. Když pozemní týmy dospěly k závěru, že kosmická loď má dostatečnou redundanci trysek, předal řízení automatice, která navedla loď k bezproblémovému připojení. K tomu došlo 6. června ve 13:34 EDT, tedy o více než hodinu později, než bylo plánováno.
Na začátku závěrečné fáze setkání byla znovu otevřena dvě netěsná sběrná potrubí, uzavřená ve středu, aby poskytla potřebný tlak hélia k provozu všech dostupných trysek lodi podle potřeby. Technici se ale museli vypořádat s pěti tryskami RCS, které byly vypnuty letovým softwarem lodi, když telemetrie ukázala, že nefungují přesně tak, jak se očekávalo.
Nappi uvedl, že se zdálo, že všechny trysky pracují normálně, ale pravděpodobně byly považovány za nepoužitelné, protože výkon přesně neodpovídal specifikacím zapsaným v softwaru. Zatím není známo, proč výkon RCS neodpovídal očekáváním softwaru, ale letovým kontrolorům se podařilo znovu aktivovat čtyři z pěti RCS poté, co je jednu po druhé zkusmo zažehli.
Jako by tým neměl dost problémů, se kterými se musel vypořádat, byl po připojení k stanici detekován čtvrtý únik helia. Takže podle standardního postupu letoví dispečeři po připojení k modulu Harmony tentokráte kompletně uzavřeli heliové potrubí Starlineru, aby se zabránilo jakémukoli zbytkovému úniku po připojení k ISS.
Nerozumíme tomu
Steve Stich, manažer programu komerčních posádek NASA řekl na brífinku po spojení, že problém s tryskami nesouvisel s únikem helia. "Trysky byly vypnuty senzory na kosmické lodi, ale nebylo jasné, co způsobilo, že je software donutil zastavit zážeh."
Mimochodem, podobné problémy byly pozorovány u stejných záďových trysek během předchozího nepilotovaného zkušebního letu Starlineru OFT-2 v květnu 2022, kdy bylo motůrkům přikázáno pulsovat opakovaně v rychlém sledu, aby se normalizoval jejich tah. NASA a Boeing údajně pracovali na vyřešení problému před současnou CFT misí. Nakolik úspěšně, se ještě uvidí. Jenomže podobné varování přišlo už v případě prvního bezpilotního testu lodi Boeing v prosinci 2019. Ten byl poznamenán velkými softwarovými problémy, které zabránily setkání a spojení s ISS a loď musela nečekaně na přistání.
"Nerozumíme tomu, proč se to děje," řekl Stich. Týmům bude trvat trochu déle, než zjistí, co se děje s tryskami. Myslím, že nám uniká něco zásadního, co se děje uvnitř trysky. Přesto když jsou aktivní, produkují správné množství tahu," dodal.
A tak následovaly odklady. První, druhý, třetí...
A co na odklad přistání Boeing? "Vždycky jsme říkali, že je to testovací let a že se něco naučíme. Tak to máme tady," řekl Mark Nappi novinářům. "Je to příležitost plně porozumět výkonu systému, a to bez časového tlaku." Ani se nezačervenal...
Tedy, kdyby šlo jen o čas – Starliner může kotvit u ISS třeba půl roku. Ale posádka jej těžko sama dostane do"formy" pro bezpečné přistání. A delší blokace čelního uzlu Harmony by nepěkně zamíchala harmonogramem expedičních letů.
Jak dál Boeingu?
Teprve v úterý 18. června pak NASA a Boeing na telefonické tiskové besedě poněkud přesněji definovali problémy, které loď nadále provázejí.
Jak se ukázalo, únik hélia na startovací rampě nebyl bezprostředním bezpečnostním problémem, ale při jeho opakování za letu NASA a Boeing odhalili konstrukční chybu (!) v systému trsek RCS, která by mohla návrat Starlineru do atmosféry ovlivnit. Vedení agentury následně potvrdilo nový návratový režim (včetně nouzového přistání) poté, co jej otestovali v simulacích na zemi ve spolupráci s posádkou CFT. Wilmore a Williamsová v souladu s tím testovali různé systémy Starlineru na oběžné dráze, zatímco pozemní týmy pokračovaly v analýze dat, aby lépe problémy s tryskami a únikem hélia zvládly. Mimochodem, k vnější kontrole trysek RCS i OMAC byla použita i kamera na robotické paži Canadarm2.
Manažer programu komerčních posádek NASA Steve Stich je v dost složité situaci, ve snaze příliš nepoškodit prestiž Boeingu, který už má v tomto případě másla na hlavě až až. Proto v úterý 18. června zdůraznil, že sobotní testování na oběžné dráze (15. června) dalo týmu jistotu, že se Starliner zotavuje a dodal šalamounsky, že "...chceme dát našim týmům trochu více času na to, aby se podívaly na data, provedly potřebnou analýzu a ujistily se, že jsme opravdu připraveni vrátit se domů."
Nicméně jeho další slova novináře příliš neuklidnila, když dodal: "Nyní už řešíme otázky, jaké mohou nastat nepředvídané události, které by mohly narušit časový rámec pro odpojení Starlineru od doku stanice. Když na ně narazíme, analyzujeme, jak zvládnout každou z těchto eventualit, pokud by nastala. A pak se podíváme na postupy, které máme zavedené. Jsme na jejich použití připraveni."
Sorry, připraveni? Vždy se může vyskytnout něco, na co astronauti a řídící středisko nejsou připraveni. Konec konců, v podstatě se opakuje situace z 2. zkušebního letu OFT-2 (Uncrew Orbital Flight Test 2) a u Boeingu ani po takové době neznají základní příčinu problému. Tady nepomohou výmluvy, že jde od základů o novou loď, zatímco konkurenční Crew Dragony jsou odvozeny od vyzkoušených nákladních "Draků".
V mezidobí, než se rozhodne o konečném termínu návratu (u data 26. června je opakovaně uváděno "nejdříve"), provedou členové posádky CFT Wilmore a Williamsová další prověrky Starlineru, včetně nácviku tzv. "bezpečného návratu", což jim pomůže připravit kabinu pro případ nouzového (havarijního) přistání... Tedy, chce to pevné nervy, byť jsou oba bývalými zkušebními piloty.
Zdá se, že přes spekulace o způsobilosti Starlineru pro bezpečný návrat astronautů se zdá, že jako "záchranný člun" je Starliner funkční. V případě nutnosti je ale lepší zůstat na ISS a normálně pracovat, než technici zjistí, co přesně se stalo a jak z té šlamastiky ven.
Každopádně Boeing, tolik toužící po nějakém tom úspěchu, bude mít problém, aby jim NASA uznala Starliner za schopný certifikace pro pravidelné pilotované mise. Odborníci se domnívají, že minimálně bude NASA před certifikací požadovat další redesign. Což by znamenalo, že první komerční mise na ISS Starliner-1, které má velet Wilmorův náhradník Mike Fincke, se termínu 2025 poněkud vzdaluje.
Nicméně držme Wilmorovi a Wiliamsové palce, ať jejich Calypso v pořádku dosedne na pevnou zem. Lhostejno, zda 26. června, nebo později. Hladké přistání, Starlinere!
