Už od počátku listopadu jsem častým návštěvníkem stránky s aerologickým diagramem. Napjatě očekávám, kdy se čára zobrazující teplotu začne zakřivovat do tvaru ženského prsu (a čím větší ňadro tím lepší, to znají i nelítači). Ve chvíli, kdy se tak stane, má ode mě šéf na stole žádanku o dovolenou. Ještě zkontroluji vítr, zda je u země tak do 5 m/s a jde se na to.
 |
Inverzní počasí je charakteristické tím, že oproti běžnému stavu v nízkých hladinách atmosféry (kdy teplota s výškou klesá) vznikne opačný jev. Teplota s výškou roste. Takže při zemi je mrazivých -6 stupňů a v 1000 metrech nad mořem je krásných +5 a rozdíl 11 stupňů je opravdu příjemný. V této inverzní vrstvě, která v zimních měsících nebývá vysoko (často 800 - 1500 MSL) se může (ale nemusí) udržovat oblačnost, jejíž tloušťka bývá obvykle pár desítek výškových metrů.
Ale kde je ten zážitek
Je zima. Máte absťák. Už ani nevíte, jak se tahá za řidičky. Do jara daleko. Sluníčko se neukázalo už měsíc - ono snad nikdy nevyleze! Mrholí, všude je břečka, zima leze za nehty. Ale pozor - aerologický diagram ukazuje pětky (prsa). Zabalíte krosnu, padák a dojedete na svůj oblíbený plácek. Složíte nádobíčko a ještě stále si říkáte, že jste se asi pomátli - vždyť je -6 o C!. Navlečete na sebe vše, co máte k dispozici a jdete na to. Start se podařil. Letíte teprve 5 minut, zima je šílená, do toho začlo mrholit. Plný plyn a vydržať pijanier!
|
|
Vzhůru k inverzní vrstvě. A hele je tepleji. Ještě kousek a už tam budeme. Mraky nad námi se blíží. Už jsem na jejich úrovni. Vrchlík začínám být osvětlován slunečními paprsky, a konečně. Jsem nad tím. Neuvěřitelné. Tady svítí slunce ostošest. A je tu teplo! Prostě pohoda.
|
|
Vychutnávám si to. Ovzduší je naprosto klidné. Dohlednost několik desítek kilometrů. Mezi mraky vykukují městečka, pole vesnice a fakt těm dole nezávidím, tu plískanici, tu zimní depku.
 |
Na jižním horizontu se rýsují šumavské vrcholky. Je krásně patrné zakřivení Země. Na chvíli si hraji na dopravního pilota. Vážení cestující, právě přelétáme nad hradem Točník (to je ta skvrna, co vykukuje v mezeře mezi mraky), za chvíli budeme přistávat a proto dopijte svůj drink, típněte cigaretu a připoutejte se. Za 15 minut přistaneme na mezinárodní SLZ ploše Buranos Aires.
|
|
Skoro hodina ve vzduchu, v příjemném teplíčku. Nasazuji na přistání. GPS ukazuje rychlost 48 km/h, držím kurz 16 a pomalu klesám. Na úrovní oblačnosti je stále ještě velmi příjemně. Proklesávám mezerou v oblačnosti a opět mě obklopuje zima. Ten přechod je děsivý. Jak se vzdaluji od díry v mracích, začíná opět mrholit. Letiště na dokluz, jsem 200 metrů nad zemí. Zima, šero. Poslední zatáčka a nasazuji na finále. Zima jak v psírně, ale ten zážitek. Úžasné. Doufám, že to vydrží ještě do zítřka.
Toto prostě zažijete jen s krosnou a padákovým kluzákem bohužel v zimě. Zima končí... nevadí. Ta letošní byla na inverze velmi štědrá. Vítej jaro.
